1. kapitola

29.06.2015 17:28

 

Mycroft seděl spokojeně v křesle s knížkou v ruce. Na stolku vedle něj stála sklenička s whisky a obývacím pokojem se potichu rozléhala Malá noční hudba. Byl doma sám, protože Gregory byl s dcerami v kině. Mycroft byl mírně nachlazený a tak ho nechali doma.

Dvě z jejich tří dcer dorazili domů před dvěma dny. Úspěšně ukončily osmý semestr na Oxfordu a přijely na prázdniny. Catherine studovala práva a Mary kriminalistiku. Obě byly svým oborem nadšené a studijní výsledky vypadaly podle toho. Končily ročník se samými jedničkami.

Mycroft zůstal doma i proto, že měla dorazit jejich třetí, a z trojčat nejstarší, dcera. Victorie-Elisabeth se před čtyřmi lety rozhodla pro univerzitu Cambridge a ta končila akademický rok později než Oxford. Jejím studijním oborem byla politologie a zahraniční vztahy. Když byla doma a narazili s Mycroftem na nějaké téma, na kterém se nebyli schopní dohodnout, všichni ostatní odcházeli. Ze všech tří dětí se Mycroftovi nejvíc povahově podobala právě Victorie-Elisabeth. Mycroft se na jejich rozhovory, které ostatní nazývali hádkami, vždycky těšil.

V půl desáté večer se ozvaly klíče v zámku a o chvíli později vstoupila jeho dcera do obývacího pokoje.

„Ahoj tati. Jsem doma.“ pozdravila ho.

Mycroft vstal a přitáhl si ji do náruče. Svou dceru neviděl dva měsíce a chyběla mu. Pro něj i ve dvaceti letech zůstávala malou holčičkou.

„Ahoj Vicky, mám radost, že už jsi doma.“

„Copak? Nikdo neumyl nádobí nebo tě už nebaví pořád snadno vyhrávat v šachu?“

„Obojí.“ odpověděl své dceři s úsměvem. Mimo Sherlocka existoval jen jeden jediný člověk, který Mycroftovi dokázal konkurovat v šachu. A byla to právě Vicky. Sice nad ním zatím nedokázala zvítězit, ale Mycroft už se musel na hru plně soustředit.

Posadil se zpátky do křesla a dcera se posadila na opěrku. Vždycky to tak bylo, že otcové sedávali v křesle a dcery kolem nich. Nejlépe se jim tak povídalo.

„Tak jak se daří?“

„Ročník mám uzavřený na samé jedničky, projekt se zatím vyhodnocuje a v diplomce dopisuju teoretickou část.“

„Nějak brzo, nezdá se ti?“

„Konečně na mě přišla řada v knihovně. Mimochodem, pozdravuje tě pan rektor a těší se na návštěvu.“

„Jakou?“

Victorie se uchichtla. „Řekla jsem mu, že ho velmi rád navštívíš a zavzpomínáte na staré časy.“

„No skvělé netoužím po ničem jiném, než se setkat s tím idiotem. Má titul stejně jenom za účast.“

Dcera se jen zasmála a objala svého otce. „Dělám si legraci. Copak bych ti to mohla udělat?“

„To je taky tvoje jediné štěstí.“

Najednou Vicky zapípal mobil. „Promiň, asi píše mi Margaret.“ Vytáhla mobil a zprávu si přečetla. Když si všimla pohledu svého otce, usmála se.

„Margaret je od prosince moje nová spolubydlící. Pochází z Cardiffu, a protože jsme vyjížděly spolu, řekla jsem jí, ať mi raději napíše, že dorazila v pořádku.“

„Proč nejela dřív?“

„Čekala na archeologický čtvrtletník.“

„Tak to leda.“ usmál se Mycroft. Chtěl se s Vicky bavit dál, ale v té chvíli se vrátil Gregory s dcerami a už na rozhovor nebyl prostor. Do postelí všichni dostali až hluboko po půlnoci. Dcery byly utahané a tak usnuly velmi rychle. Otcové si však v posteli ještě povídali.

„Jaký byl film drahý?“

„Stál za to. I to následné posezení ve vinárně.“

„Hlavně, že jste si to užili.“ usmál se Mycroft a přitulil se blíž k manželovi. Ten si ho přitáhl blíž k sobě a pevněji ho objal.

„Jak se daří Vicky?“

„Myslím, že dobře. Vypadá spokojeně. Nepůjdeme spát drahý? Zítra jsme pozvaní všichni k Sherlockovi.“

„Že by se jim povedlo druhé dítě?“

„O tom silně pochybuji Gregory. Myslím, že se spíše chce pochlubit Hamishovými výsledky z Cambridge.“

„Dobrou noc, Mycey.“ řekl Gregory a políbil svého manžela.

„Tobě také, drahý.“

Po chvíli oba spokojeně usnuli v náručí toho druhého.