1. kapitola

15.10.2017 18:28

 

Půl roku po Sherlockově a Gregově návratu se všechno pomalu, ale jistě vracelo do starých kolejí. Jejich manželství opět začala vzkvétat a byla dokonce silnější než předtím. Snažili se vynahradit ztracené roky v posteli, a tak se nejednou stalo, že Sherlock zůstal celý den ležet v pyžamu na pohovce a Greg se nehnul ze své kanceláře. Mycroft ho musel vyzvednout z práce, aby se vůbec dostal domů, což bylo pro Sally a Anthea opravdu zábavné.

,,Co ti Mycroft sakra dělá, že vypadáš, jako by tě napadl medvěd?” ptala se ho Sally, i když znala odpověď. Přece jen měla perfektní možnost si ze svého kolegy utahovat, tak proč toho nevyužít?

Greg se vždy zmohl jen na velmi spokojené zamrkání. To byla jeho jediná odpověď, než zapadl do své kanceláře a kromě přestávky na záchod nebo na kávu ho nikdo neviděl.

Choval se jako zamilovaný puberťák a tak to i mělo být. Přece jen si po všech těch sračkách, kterými musel projít, zasloužil klid a svého nejmilovanějšího manžela.

Sally a Anthea byly tak neskutečně rády, když zjistily, že se ti dva konečně usmířili. Bylo to pro ně pomalu větší štěstí, než když se ony daly dohromady. Na Gregovi a Mycroftovi jim opravdu záleželo a vidět je nešťastné bylo utrpení.

Nicméně nyní, když oba manželské páry byly opět šťastné, byly ony šťastné, což znamenalo, že všichni lidí okolo byly taky šťastní, jelikož nebyli peskováni a měli konečně klid.

Po mnoha letech bylo vše opět v pořádku.

...

Jak už bývalo zvykem, Sherlock ležel na pohovce v 221B a uspořádával si myšlenky ve svém paláci. John byl v práci a Sherlock zatím nenašel případ, který by ho zaujal natolik, aby kvůli němu opustil svoje pohodlné místo.

A samozřejmě že vždy, když se takhle válel doma, přišla ho zkontrolovat paní Hudsonová (ze strachu o svůj majetek pochopitelně).

,,Sherlocku, proč si tady nevyvětráš?” začala ho okamžitě peskovat.

Sherlock jen něco zamumlal, nemělo cenu se s ní o těchto věcech jakkoli dohadovat.

,,A abych nezapomněla, budeme mít nové sousedy. Paní Turnerová mi to říkala zrovna dneska ráno. Konečně se jí podařilo pronajmout ten byt, se kterým máte společnou stěnu.”

,,No a?” protočil Sherlock oči, nějací sousedé mu byli ukradení. Navíc pár výstřelů do zdi a budou z jejich bytu rychle utíkat.

,,Jsou taky gayové. Že prý se vzali teprve nedávno. Není to roztomilé? Určitě jsou ještě v tom políbánkovém světě, kde je všechno krásné, než zjistí, že je jejich partner tyran.”

,,Cítíte se dobře?” zeptal se Sherlock s pozdviženým obočím.

,,Ale jistě,” přikývla nadšeně. ,,Konečně budete mít s Johnem nějaké kamarády, s kterými byste si mohli popovídat.”

,,Máme kamarády.”

,,Ano, ale prospěje vám, když budete mít dobré vztahy se sousedy. Paní Turnerová potřebuje, aby tam zůstali, takže kdybys laskavě vydržel aspoň půl roku nestřílet do zdi, byli bychom ti všichni vděční.”

,,Jinak?”

,,Už jsem volala Johnovi,” pokrčila rameny, ,,říkal, že se osobně postará o to, aby kvůli tobě neutekli.”

Sherlock jen protočil oči. Samozřejmě že jeho John něco takového slíbil.

,,A třeba se spolu opravdu skamarádíte a budete chodit na společná rande.”

,,Paní Hudsonová, to že jsme gayové ještě neznamená, že budeme kamarádit s ostatními gayi.”

,,Jak myslíš, ale trocha snahy v udržování sousedských vztahů by ti taky neuškodila.”

,,Je to všechno, co jste chtěla?” pronesl hlasem, který naznačoval, že už se dál na toto téma bavit nehodlá.

,,Ano.”

,,Tím pádem mě omluvte, mám schůzku s Johnem.”

Sherlock vstal z pohovky a shodil ze sebe svůj tmavě modrý župan.

,,John je ale v práci do večera.”  

,,To ano, ale za chvíli bude mít obědovou pauzu, která je natolik dlouhá, aby stihl sníst oběd i mě,” zamrkal a odešel do ložnice.

Martha Hudsonová jen protočila oči. Stal by se zázrak, kdyby Sherlock někdy skutečně dospěl.

…

John by to Sherlockovi nikdy nepřiznal, ale začínal svoji obědovou pauzu mnohem dříve, než tvrdil Sherlockovi. Moc dobře věděl, jak je jeho manžel nenasytný, a tak raději obědval co nejdříve, aby do večera netrpěl hladem.

Vždycky když Sherlock vtrhl do jeho ordinace, slova ho nezajímala. Chtěl jen svého manžela. V sobě.

John velmi často nestihl říct svému manželovi ani ahoj, než ho měl přisátého ke svým ústům. Ne že by si stěžoval.

Když bylo po všem leželi spolu na lehátku a Sherlock se k němu tulil, jako by byl jeho plyšovým medvídkem.

,,Paní Hudsonová u nás opět otravovala.”

,,No tak Sherlocku,” protočil John oči a vlepil mu ten nejjemnější pohlavek, ,,mluv o ní s úctou. Bere tě za svého syna.”

,,Hmm.”

,,Copak chtěla?” zeptal se a dále rukou pročesával Sherlockovy kudrlinky.

,,Kvůli těm sousedům, očividně to že jsme gayové znamená, že s ostatními se budeme chovat jako nejlepší kamarádi.”

,,Já vím, lásko, nicméně není špatný nápad se s nimi kamarádit. Bylo by super mít dalšího člověka, co by se mnou a Gregem chodil do hospody a stěžoval si na svého manžela.

Sherlock naštvaně našpulil rty a John si prostě nemohl pomoci od toho, aby je nezlíbal.

Když se odtáhl, zkontroloval své hodinky a s nelibostí zjistil, že už nemá mnoho času do konce pauzy.

Jen velmi neradi se od sebe odtáhli a oblékli, ale nic se nedalo dělat.

,,Uvidíme se večer,” slíbil John a ještě jednou Sherlocka políbil. ,,Buď hodný, prosím. Dlužíme to paní Hudsonové.”

,,Fajn,” protočil Sherlock oči. ,,Ale očekávám odměnu.”

,,O tu se neboj.”

Sherlock zamrkal a odešel z ordinace pryč. Chudák John musel ještě rychle vydezinfikovat lehátko - nerad by položil dalšího pacienta do důkazů jejich lásky.