10. jednorázovka

28.05.2015 17:53

 

John uklidil věci na svém stole a oblékl se do bundy. Už dlouho nebyli s Gregem na pivu a dneska se konečně měli sejít. Už dlouho na to nebyl čas, protože se nejdřív brali Gregory s Mycroftem a o tři týdny později Sherlock s Johnem. Pak ještě následovaly svatební cesty obou párů a tak není divu, že to Johnovi s Gregem tak dlouho na pivo nevyšlo. Oba dva se už moc těšili.

John dorazil do jejich oblíbené hospůdky o deset minut dřív a tak našel stůl a rovnou si objednal první půllitr. Greg dorazil přesně.

„Ahoj kamaráde, vypadáš dobře, manželství ti jde k duhu.“

„Můžu o tobě říct totéž. Kdo by to řekl, že soužití s britskou vládou může být tak příjemné.“ Oba se zasmáli, a když Gregovi donesli tekutý chléb, přiťukli si na své Holmese. Nejdříve se začali bavit o práci, jak to jde, o nových případech a pacientech. Došlo také na pikantnosti ze svatebních cest. Toto povídání prolévali pivem a není proto divu, že o hodinu a půl později už měli oba „lehce v hlavě“. Tohle oba potřebovali, vypovídat se někomu, kdo má doma totéž a rozumí problémům.

„Jak seš tenhle týden v práci?“

„Pozítří a ve čtvrtek celý den a pak v neděli noc. Proč se ptáš?“

„Volala mi včera Anthea co děje s Mycroftem. Prý se sotva dovleče z místnosti do místnosti jak je unavený a začíná dělat v práci chyby. A to u něj není obvyklé.“

„No u něj je to docela neobvyklé.“ usoudil John zamyšleně. „A ptal ses ho na to?… No dobře, blbá otázka, promiň.“

„Ptáš se jako bys nežil s Holmesem. Copak někdy přiznají slabost, nemoc nebo něco podobného?“

„Beru zpátky. Ptát se ho by byl nesmysl.“

„Háček je v tom, že Anthea má pravdu. Stačí se na něj jen podívat. Je pořád unavený, nechce nic jíst, dokonce se semnou ani nehádá a raději si jde lehnout.“

„Opravdu neobvyklé. A jak to souvisí s mými směnami v práci?“

„Odmítá se s kýmkoliv na tohle téma bavit a tak si s Antheou myslíme, že co nejdřív zkolabuje. Jinak to dopadnout nemůže a já bych byl rád, kdyby se dostal k tobě.“

„Jste k němu docela krutí, uvědomuješ si to?“ ušklíbl se John.

„No jo, ale co mám dělat jiného? Nedá si prostě říct.“

„Je to Holmes. Ale dobře, budu s ním počítat.“

„Díky kamaráde… je už docela pozdě. Nezaplatíme?“

„Ať se naši Holmesové doma sami nezblázní…“

Oba se zasmáli a rozloučili se.

...

Uplynulo deset dní a nic mimořádného se nedělo. Byl čtvrtek brzké odpoledne, John seděl v ordinaci a vyplňoval karty pacientů. Nesnášel tu práci, ale i přesto ji musel dělat. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále…“

Dovnitř vstoupila vrchní sestra. „Doktore na příjmu je pan Holmes a tak tam máte jít.“

„Prosím? A co tam dělá?“

Sestra jen protočila oči. „Před chvílí ho přivezla sanitka, doktore. Vím jenom to, že zkolaboval.“

Johnovi se ulevilo, bál se, že se něco stalo Sherlockovi. Pak si ale uvědomil, že se tedy musí jednat o Mycrofta.

„Děkuji.“

Vstal a odešel na vyšetřovnu.

...

Tam našel na lehátku Mycrofta Lestrade-Holmese. Neviděl ho od svatby, ale to, jak Mycroft vypadal, Johna upřímně vyděsilo. Bílé a propadlé tváře, kruhy pod očima a musel také dost zhubnout. Barva jeho pokožky splývala s bílým lehátkem a bílými stěnami. Musel zjevně omdlít kvůli vyčerpání. John při prohlídce zjistil, že má Mycroft nízký tlak a trochu tvrdé břicho. Zatím ho napíchl na kapačku a šel trochu popohnat laboratoř s krevními testy. Krev totiž odebrali hned v sanitce. Laboratoř naštěstí neměla moc práce, takže už za půl hodiny měl ruce výsledky. Když si je přečetl, jen vykulil oči. To je ale překvapení.

...

Vrátil se na vyšetřovnu a zjistil, že se jeho pacient už probral. V jeho očích viděl John velkou únavu a obavy.

„Ahoj Mycrofte, sice jsem vás s Gregem zval na návštěvu, ale ne sem, ale k nám domů.“

Holmes starší jen protočil oči.

„Taky bych tě rád viděl za jiných okolností, Johne, ale mé tělo je proti.“

„Nechal jsi to dojít hodně daleko. Copak ti tenhle tvůj stav přišel normální?“ vrčel trochu John. V té chvíli před sebou viděl svého manžela, kterému nadával podobným způsobem velmi často.

„Smrtelnou únavu, nechutenství a zvracení rozhodně za normální nepovažuji. Ale nebyl čas to řešit, měl jsem práci.“

„Máš jediné štěstí, že tu není Greg, hned by tě plácnul. A právem.“ zamračil se John.

„Co mi je Johne?“

„Nechceš, abych ti to řekl, až tu bude Greg?“

„Musím se sám nejdřív uklidnit. Řekni mi to.“

„Ukážu ti to.“ John přisunul k lehátku ultrazvuk a vyhrnul Mycroftovu košili. Ten jeho počínání sledoval s pozvednutým obočím. John pak začal přejíždět po jeho břichu.

„Tak slavnostně oznamuji, že se díváš na své první dítě.“

Mycroftovo srdce se zastavilo.

„Dítě?“ vykoktal ze sebe nakonec.

„No ano, musím být první, kdo ti pogratuluje. Vidím to na divokou svatební noc, protože to vypadá na desátý týden.“

„Johne, zavolal bys sem Gregoryho prosím. Ale do telefonu mu nic neříkej. To až tady.“ požádal Mycroft. John se zasmál.

„Samozřejmě. Zatím tě dám na nějaký pokoj.“

„Je to opravdu nutné?“

„Ano je.“ odpověděl pevně.

...

Greg dorazil do nemocnice v rekordním čase. Kdy mu John zavolal, ať za ním přijede, že právě vyšetřuje jeho manžela, Greg všeho nechal a rozjel se za nimi. Teď otevřel dveře do pokoje a vešel dovnitř.

„Ahoj drahý, pospíšil sis.“

„Mycey, co to vyvádíš?“

Přisedl si na postel a políbil svého manžela.

„Drahý, mám pro tebe jednu zprávu.“

Greg viditelně zbledl a chytil Mycrofta za ruce.

„Co s tebou je?“

Jeho manžel se na něj široce usmál.

„Čekáme dítě…“

Gregorymu trvalo pár vteřin, než si uvědomil, co mu Mycroft řekl. Když mu to došlo, přitáhl si manžela blíž a láskyplně ho začal líbat na rty.

„Hele vy dva. Jste v nemocnici, tak se podle toho chovejte.“ ozvalo se najednou ode dveří. Mycroft s Gregem se od sebe odtrhli a podívali se na Johna, který se opíral o futra.

„Chci vám něco ukázat.“

John přešel k posteli a přisunul ultrazvuk blíž. Mycroft si pohotově vytáhl košili a nechal Johna, aby po něm mohl přejíždět.

„Takže vám představuji vaše první dítě.“

Oba manželé Lestrade-Holmesovi dojatě sledovali obrazovku. Najednou sebou Mycroft trochu trhl.

„Johne… není to…?“ ani se neodvažoval větu dokončit. John se zasmál.

„Ano, je to přesně tak. Mimo vašeho prvního dítěte vám představuji i vaše druhé dítě, a aby toho nebylo málo, tak ještě třetí.“

„Tím chceš říct, že…“

„Ano, Gregu, chci tím říct, že čekáte trojčata.“

Mycroft i Greg na Johna užasle zírali. Evidentně oba v naprostém šoku. První, kdo prolomil ticho, byl John.

„Je tu ale jedna vážná okolnost. Pokud chcete, abyste měli zdravé děti, musíš, Mycrofte až do porodu ležet. Nejsi nejmladší a také čekat tři děti je velmi zátěžové.“

Greg v tu chvíli čekal protesty a také trochu nafouknutou pusu svého manžela. Ten však jen zamrkal a protřel si oči.

„Necháš si mě tady nebo budu moct ležet doma?“

„To záleží jen na tobě. Pokud to vydržíš, nechám tě doma, ale budeš pod mojí osobní kontrolou.“

„Dobře Johne, to beru. Teď pojedu s Gregorym domů a už se odtamtud nehnu.“

„Jdu ti vystavit propouštěcí papíry.“

John na oba kývl a odešel. Sotva osaměli, Gregory se ozval.

„Překvapuješ mě…“

„Ale drahý. Pro své děti udělám cokoliv.“

„Pokud bys měl nějaké tendence zlobit, pošlu ti jako dozor Sherlocka.“

V Mycroftových očích problesklo zděšení. A tak se raději přitulil k manželovi.

„Slibuji, že budu hodný. Miluju tě.“

„Já tebe taky.“