10. kapitola

08.08.2015 10:04

 

Mycroft dřímal, když vešla na jeho pokoj, ale jakmile uslyšel zvuk zavíraných dveří, otevřel oči.

„Zdravím, doktorko. Co mi nesete?“

„Kapačku, ten neustále stoupající tlak musíme hlídat a snažit se ho tlumit. Jinak by to dopadlo špatně.“

„Je mi to jasné,“ kývl hlavou a nastavil ruku.

„Budete na kapačce tři dny celých dvacet čtyři hodin denně. Pak uvidíme. Ale v těch třech dnech, byste měl mít klid, takže k vám pustíme jen manžela. A to ještě jen na chvíli.“

Mycroft jen se zmučeným výrazem zavřel oči. Doktorce Kingové ho bylo líto, protože viděla, jak skvělý vztah má se svými dcerami. Zavedla kapačku, posadila se na pelest postele a položila mu ruku na rameno.

„Ale no tak, už to nebude trvat dlouho. A navíc, po té kapačce budete hodně unavený a vaše děti by se o vás mohly začít bát.“

Teď se Mycroft usmál. „Díky, doktorko.“ Úsměv mu oplatila a odešla.

...

Na chodbě potkala Gregoryho. S úsměvem ho pozdravila a požádala ho o rozmluvu. Následoval ji tedy do její ordinace.

„Dnes jsme vašemu manželovi nasadili kapačky na snížení krevního tlaku. Postupně se zvyšoval, tak jsme k tomu museli, ač neradi, přikročit. Bude na kapačkách tři dny a pak se uvidí. Ale ty tři dny bude hodně unavený a spavý, ty kapačky tak působí. Takže jsem u něj zakázala návštěvy. Tedy kromě vás, vy k němu můžete, ale vždycky jen na chvíli prosím. Ať se příliš neunaví. Vím, že to je těžké, ale nejde to jinak.“

Gregovi se vydral z plic povzdech a promnul si oči.

„Vysvětlím to holkám, snad to pochopí, ale s Mycroftem to bude horší. Když se jedná o naše dcery, není moc přístupný.“

„Všimla jsem si, že na nich dost visí. A je to dost na hraně. Možná byste s ním po narození vaš… vašeho dítěte měl promluvit.“

„Zřejmě… doktorko… vy víte, co čekáme, že je to tak?“ zeptal se Greg. Doktorka kývla hlavou.

„Ale neřeknu vám to. Váš manžel mě o to žádal.“

„Parchant! Totiž pardon, tohle musím vyřídit s ním. Můžu za ním?“

Doktorka znovu kývla.

„Ovšem.“

„Nebojte se, dám na něj pozor. Na shledanou, doktorko.“

...

Mycrofta probudilo pohlazení po tváři.

„Gregory…“ vydechl a otevřel oči.

„Ahoj, Mycey. Jak ti je?“ zeptal se Greg starostlivě a vzal manžela za ruku.

„Nic moc. Bolí mě trochu hlava a jsem unavený.“

Greg ho lehce políbil na tvář.

„Koupím holkám víc kreditu, budou ti teď psát často.“

„Dobře, drahý,“ usmál se Mycroft a zavřel oči. V přítomnosti jeho manžela mu bylo skvěle, ale přemáhala ho únava. Ucítil lehký polibek na čelo a přání dobré noci, než definitivně usnul.

...

John se ráno vypravil na sesternu, aby se na Mycrofta zeptal.

„Dobré ráno dámy. Jaká byla noc?“

„Ani se neptejte, doktore. Pan Holmes nám dal zabrat.“

John se lekl a rychle se zeptal: „Co se stalo? Už…?“

„Ne, nebojte se, žádný předčasný porod, ale reakce na kapačku. Oteklé nohy, horečka a tvrdé břicho. Nic hezkého, ale kapačku jsme vyměnili a už je to lepší.“

John si zhluboka oddychl.

„Díky mockrát. Můžu za ním?“

„Ovšem, stejně je teď vzhůru.“

...

Mycrofta našel sedět na posteli se šálkem čaje v ruce.

„Dobré ráno, Johne,“ pozdravil ho Mycroft unaveně.

„No evidentně jak pro koho. Sestry nejsou vyspané a ty taky nevypadáš, že jsi strávil dobrou noc.“ John vzal ze stolku kartu a začetl se do ní. Za chvíli se zamračil.

„Velmi silná alergická reakce… no jo, vedlejší účinky koukám všechny. Proč vy Holmesové musíte mít pořád něco extra?“

„Protože jsme něco extra,“ odpověděl Mycroft a ani se nezačervenal.

„No tak to už je ti líp,“ usmál se John a posadil se vedle něj, „ale teď už vážně, jak ti je?“

„Jsem unavený, jinak to celkem jde.“

„Fajn, tak odpočívej. Tyhle kapačky nejsou sranda. Teď půjdu, ale ještě se za tebou stavím.“

„Dobře, Johne.“ Mycroft odložil šálek na stolek vedle postele a lehl si. „Jak se má Sherlock?“

„Stará se o Mishu. Dostal před třemi dny neštovice a k tomu je nachlazený.“

„Jen ať si to užije. Já jsem před lety musel hlídat jeho a mám z toho trauma dodnes.“

John jen zavrtěl hlavou, rozloučil se a odešel. 

...

„Holky, tátovi není moc dobře, takže potřebuje hodně klidu a paní doktorka říká, že mu návštěvy škodí,“ oznámil opatrně po večeři Greg. Dívenky se na něj smutně podívaly.

„A můžeme mu psát aspoň smsky?“

„V omezené míře ano. Ne ať ho otravujete každých pět minut. Je to jasné?“

„Jasné tati.“ kývly všechny tři poslušně. Jejich otec se usmál. Dělaly mu radost. Poslouchaly, nedělaly žádné problémy a dokonce se dobře praly i s domácími povinnostmi. Gregovi se tím dost usnadňoval život. Nemusel myslet na všechno sám. Holky uklidily kuchyň a zmizely v pokoji. Gregovi najednou pípla smska.

Dobrou noc, drahý. Tobě i našim holčičkám. Mám tě zítra čekat? Miluju tě. MLH

I tobě dobrou noc, Mycey. Doufám, že jsi v pořádku. Pokud nebude zítra případ tak se stavím. I já miluju tebe. GLH

Oběma se stýskalo po tom druhém, ale co mohli dělat. Greg se osprchoval a šel spát.

...

Mycroft se ráno cítil poměrně dobře a tak se po snídani začetl do knihy. Zrovna byl v nejlepším, když se ozval jeho mobil.

Co mám použít proti škrábání při neštovicích? SWH

Nefunguje ti Google? MLH

Ty jsi rychlejší, efektivnější a lepší. SWH

Najednou jsem rychlý, efektivní a dobrý… Nejsi sjetý bratříčku? :P MLH

Trhni si kapačkou, idiote! Tohle je vážné! Jestli mi nepomůžeš můj syn se uškrábe… to bys chtěl? SWH

Nebuď dramatický bratříčku. :P. Předpokládám, že pudr nezabírá, to bys nepsal. Nasaď mu palčáky, nekoupej ho (jen rychle sprchuj) a proti škrábání zabere lék na alergii. Alespoň holkám pomohl (a tobě před lety taky). Stačí?

Zkusím to. Díky bráško, raději za tebou nepůjdu, ať něco nechytneš. Ale sms psát budu. SWH

Ok. Pozdravuj doma. ;) MLH

Mycroft odložil mobil a chtěl se vrátit ke knížce, ale ozvalo se zaklepání.

„Dále.“

Dovnitř vešla doktorka Kingová a vezla ultrazvuk. „Dobré dopoledne? Mohu dál?“

„Vy vždycky, doktorko,“ odpověděl Mycroft a usmál se na ni.

„Dneska máme v plánu ultrazvuk a krevní odběr. Cítíte se na to?“

„Je mi fajn. Jen jsem trochu unavený, ale to asi po té kapačce.“

„Ano, tohle dělá. Tak se položte, nejdříve vás prohlédnu a krev odeberu až potom.“

Mycroft si lehl na postel a vyhrnul košili. Doktorka mu jemně jezdila po břiše a nakonec se usmála.

„Děťátko je v pořádku. Nemusíte se bát.“

Opětoval její úsměv a opatrně se posadil. Doktorka mu odebrala zkumavku krve a rozloučila se s ním.

Mycroft měl velkou snahu se začíst, ale znovu zapípal jeho mobil.

Tati, za kterého panovníka a kdy vznikla anglikánská církev? V-E LH

Za Jindřicha VIII. 1534. Proč? MLH

Díky, píšeme test a já jsem si nemohla vzpomenout. V-E LH

VICTORIE ELISABETH LESTRADE HOLMESOVÁ!!!!! Ty se pořádně neučíš, podvádíš při testu a ještě to přiznáš?? To snad ne! MLH

Promiň tati. Vážně jsem měla okno. Zbytek vím. V-E LH

No dobře. Pro tentokrát. Tak hodně štěstí při testu a pozdravuj holky. MLH

Ano tati. V-E LH

Mycroft jen zavrtěl hlavou. Vynalézavost jeho dcery neznala mezí. Opět zabořil nos do knihy a konečně ho od ní nikdo nevyrušil.