11. kapitola

Hamish se s úsměvem vytratil z domu. Byl tak rád, že je jeho otec živý a jeho táta je opět šťastný. Nicméně si toho štěstí nemohl užívat. Byla tu jedna důležitá věc. Jeho otec se vrátil, ale Alexův ne. A Alex ani nevěděl, že se jeho otec vrátil.

Hamishův úsměv okamžitě zmizel z jeho tváře. Co udělá Alex, až se to dozví? Bude se s ním chtít ještě vídat? Bude ho nenávidět? Hamish pevně zatnul pěsti, které se mu začaly třepat. Konečně už nebyl sám a teď o to přijde. Ironií osudu to byla smrt jeho otce, která je svedla dohromady, a jeho vzkříšení bude to, co je rozdělí.

Hamish vyšel z domu. Alex na něj čekal na jejich obvyklém místě, opřený o sloup a se sladkým úsměvem na rtech. Hamishe to donutilo k úsměvu. Pomalu se k Alexovi vydal. Alex roztáhl své paže a Hamish se s radostí nechal vtáhnout do objetí.

S hlavou položenou na Alexově hrudi poslouchal tlukot Alexova srdce, zatím co Alex ho nežně hladil dlaněmi po zádech. Nedokázal uvěřit, že za tak krátkou dobu došli tak daleko. Před necelými dvěma týdny se sotva znali.

Po jejich první schůzce, která dopadla více než dobře, si spolu psali každý den. Poznávali se a s úžasem zjišťovali, kolik toho mají společného. Hamish nyní nedokázal usnout, aniž by mu Alex popřál dobrou noc. Děsilo ho to, ale začínal být na Alexovi závislý. Nechtěl o něj přijít.

,,Ahoj, Misho,” zašeptal mu něžně do ucha.

,,Alexi,” oplatil a polknul. Nevěděl, jak bude Alex reagovat, až mu poví o svém otci. Užíval si jeho přítomnost, dokud mohl. Připravoval se na nejhorší.

,,Půjdeme?” zeptal se Alex a odtáhl se od něj.

Hamish přikývl. Alex ho vzal za ruku a vydal se s ním pryč.

…

Mycroft nosil z auta Gregoryho krabice a Gregory je vybaloval. Rozhodli se do toho skočit po hlavě a Gregory se už dalšího dne stěhoval zpět domů. Mycroft nemohl být šťastnější. S návratem Gregoryho se jejich dům opět zaplnil teplem. Klidná rodinná atmosféra začala po dlouhé době znovu panovat. Mycroft i Gregory se cítili ve svém domě skvěle. Byli znovu rodina.

,,Tahle je poslední,” oznámil Mycroft a položil krabici na zem. ,,Mám ti ještě s něčím pomoc?”

,,Ne, díky. Uklidím si to sám.”

,,Dobrá tedy, půjdu uvařit oběd.”

Mycroft se natáhl a něžně políbil Gregoryho. Gregory mu polibek s úsměvem oplatil, než ho od sebe lehce odstrčil.

,,Běž.”

Mycroft přikývl a odešel do kuchyně. Gregory pokračoval ve své práci a vracel své věci zpět tam, kam patřily. Po druhé se sem stěhoval a doufal, že už tu zůstane. Nechtěl, aby je jejich další hádka znovu rozdělila. Nestálo to za to.

Gregory se nechtěl tak snadno poddat, ale už byl ze všeho tak vyčerpaný a Mycroft vypadal tak zraněně, že nemohl udělat nic jiného, než odpustit svému občas tupému manželovi. Hluboce Mycrofta miloval. Když mu dokázal, že svého chování opravdu lituje, Gregory se nezmohl na nic jiného, než mu odpustit. Ještě nikdy neviděl svého manžela tak zoufalého. A i když si za to mohl Mycroft sám, Gregory se k němu nedokázal otočit zády.

Gregory během dvou hodin vyskládal všechny věci z krabic a zaplnil všechna volná místa, která po sobě nechal. Jejich dům konečně vypadal kompletní, ne jako kdyby jedna jeho důležitá část chyběla.

Gregory se svalil v ložnici na postel a zavřel oči. Jen o chvíli později uslyšel kroky a brzy na to ucítil teplé rty na svém čele.

,,Gregory, oběd je hotový,” řekl Mycroft a usmál se na svého unaveného manžela. ,,Po obědě můžeš jít spát.”

,,Slibuješ?” podíval se na něj Greg podezřívavě.

,,Slibuji.”

,,Tak dobře.”

Greg s Mycroftovou pomocí vstal a nechal se za ruku odvést do kuchyně, ze které se linula vábivá vůně.

…

,,Misho, co je ti?” zeptal se starostlivě Alex.

Hamish se přehraboval ve svém jídle a skoro nic nesnědl. Alexe napadlo milion důvodů pro jeho chování a jeden ho děsil více než druhý.

Hamish si povzdychl a položil svůj příbor.

,,Alexi, musím ti něco říct,” řekl tiše.

Alex byl vystrašený. Chtěl se s ním Hamish rozejít? Umíral snad? Aby se uklidnil, natáhl se a sevřel Hamishovu ruku ve svojí.

,,Co se děje, Misho?”

,,Můj otec-” Hamish se nadechl. Bylo těžké to vyslovit nahlas. ,,Můj otec je živý.”

,,Co? Ale vždyť skočil ze střechy?”

,,Já vím. Patrně měli se strýcem vymyšlené plány, jak ho zachránit, kdyby se tvůj otec o něco pokusil. Můj otec to přežil, byl to vše jen trik.”

,,Ale Misho, to je přece skvělá zpráva,” pousmál se na něj Alex.

,,Ale jak mám z toho mít radost, když vím, že tvůj otec je mrtvý. Vím, že mě za tohle musíš nejspíš nenávidět, ale-”

Alex položil Hamishovi prst na ústa.

,,Poslouchej mě. Můj otec je mrtvý, ale to není ani tvoje ani moje vina. Jsme ale rád, že aspoň jednomu z nás se vrátil rodič. Nemůžu tě nenávidět, Misho, miluju tě.”

,,Alexi,” zašeptal Hamish překvapeně.

,,Máme dost komplikované rodiny, ale nechci, aby naši rodiče byli příčinou našeho rozchodu. Chci je zatím oddělit od toho, co máme.”

,,Jednou se ale o tom dozví a budou se do našeho vztahu míchat.”

,,Jednou, ale ne dnes.”

Hamish se slabě usmál a Alex mu úsměv oplatil. Nevěděli, co je v budoucnu čeká, mohli se jen modlit, že to nebude nic hrozného.

,,Jez, Misho, nebo ti bude špatně,” řekl nakonec Alex a pokynul k talířům před nimi.

Hamish chtěl něco říct, ale nenacházel slova. Navíc co mohl v takové situaci říct? Nakonec jen poslušně přikývl a začal znovu jíst.

Jejich ranní idylka ještě chvíli pokračovala, pak ale v baru, kde se právě nacházeli, někdo zapnul televizní zprávy.

,,A přinášíme vám hlavní zprávy dne. Známý britský detektiv Sherlock Holmes je na živu! Fingoval svou smrt, aby porazil jednoho z nejnebezpečnějších kriminálníků 21. století Jamese Moriartyho.”

Hamishe opět přešla chuť na jídlo, když slyšel slova reportérky. Odsunul talíř od sebe a schoval si hlavu do dlaní. Alex se na něj nešťastně podíval. Odložil svůj příbor a položil svou teplou dlaň na Hamishovo rameno.

Oba dál naslouchali televizi a cítili se dost mizerně. Ke konci reportáže však najednou začala televize šumět. Oba se podívali na televizi a málem dostali infarkt.

,,To si snad děláte prdel,” zašeptal Alex nevěřícně.

Na obrazovce se objevila tvář jeho otce a následně se ozval jeho ďábelský hlas.

,,Chyběl jsem vám?”