12. kapitola

21.08.2015 10:35

 

A/N: Do pondělí mám odpolední směny a pak už v práci končím. Do té doby, ale nevím, jak budu stíhat psát povídky. Nicméně se můžete těšit na pokračování Pomoci. Díky za trpěivost.

 

Ráno si ani nestačila vypít kávu, když se otevřely dveře a v nich stál John.

„Co se děje?“ zeptal se rovnou.

„Zavři dveře, sedni si a uklidni se,“ odpověděla mu kolegyně s úsměvem. Teprve když měl i on v ruce šálek kávy mu na otázku odpověděla.

„Johne, udělali jsme chybu.“

„V čem?“

„V zákazu návštěv.“

John na ni vykulil překvapeně oči.

„To myslíš vážně?“

„Zcela. Je mu smutno a trápí se, protože už dlouho neviděl svoje děti. Jak by bylo tobě, kdybys Mishu neviděl dva měsíce? Musíme tu návštěvu povolit a to ještě dneska,“ rozhodla doktorka energicky. John jen kývl.

„Fajn, napíšu Gregovi, ať holky přiveze. Ale Mycroftovi se o tom nezmiňuj, ať má překvapení.“

„Dobře, nejdřív je doveď za mnou, trochu si s nimi popovídám a pak je tam na půl hodiny pustím. Kapačku mít nebude, tak to půjde. Ty, já a jeho manžel zatím pohlídáme, ať jim tam nikdo neleze.“

„Jsme domluvení. Promiň, teď už musím.“

Mrkli na sebe a rozešli se po své práci.

...

Sestry Lestrade-Holmesovi se na otce moc těšily a souhlasily, že se budou chovat slušně. Doktorka jim vysvětlila, jak se mají chovat a pak už mohly vyrazit. Doktorka Kingová, John a Greg se posadili do zimní zahrady, aby mohli kontrolovat, že nikdo nebude rušit.

...

Mycroft se zrovna natáhl na postel a chtěl pokračovat v luštění Sudoku na mobilu, když ho vyrušilo zaklepání na dveře.

„Dále.“ odpověděl, dveře se potichu otevřely a jemu vypadl mobil z ruky. Do pokoje vešly jeho holčičky a namířily si to k němu. Jak měly ve zvyku z doma, přitulily se k němu. Mycroft byl v šoku, ale jeho ruce jednaly zcela automaticky. Objal svoje dcery a musel zamrkat, aby zahnal slzy, které mu vytryskly do očí. Teprve za hodnou chvíli se od něj dcery oddělily.

„Paní doktorka nám dovolila za tebou jít, tak jsme tu. Stýská se nám,“ ohlásila Caty.

„Však mě taky a moc,“ odpověděl Mycroft a pohladil je postupně po hlavě.

Návštěva jeho dcer mu pomohla. Noční můry byly najednou pryč a on spal klidněji.  Dcery ho navštěvovaly několikrát týdně a on za to byl rád.

...

Greg neměl moc dobré ráno. Předešlého večera byl s Johnem na pivu a trochu se tam zapomněl. Bolela ho hlava a měl sucho v krku. Ještě že mu dcery nachystaly před odchodem do školy snídani a k ní i čaj. Ten mu moc pomohl a tak se cítil alespoň trochu lépe. V práci si jen povzdychl, protože od té doby, co se stal vrchním inspektorem, trávil čas nad papíry. Práce mu ten den šla kvůli bolavé hlavě mizerně a tak napsal dcerám a Jane, že se zdrží. V půl páté se ozvalo zaklepání na dveře. Po vyzvání vešel John.

„Ahoj Gregu,“

„Ahoj Johne, děje se něco?“

„Nechceš se jet podívat na svoji dceru?“

„Jo, sice jsem před chvílí psal, že se zdržím tady, ale už jsem skoro hotový,“ odpověděl Greg, aniž by přemýšlel. John jen protočil oči. Jeho kamarád byl někdy chápavý asi stejně jako pařez.

„Gregu… já myslím, že bys se mnou jet přece jenom měl.“

Teprve teď se na něj Greg podíval pořádně. Zbledl jako stěna a z ruky mu vypadlo pero.

„Co to říkáš Johne? Já… Mycroft už? Proč mi nikdo nenapsal?“

„Uklidni se! Mycroft i tvoje dcera jsou v pořádku. Jen to šlo hrozně rychle. Pořádně to začalo ve dvě a před půl hodinou je přivezli ze sálu. Tak co? Jedeš se mnou?“

Greg jen přikývl a vydal se k věšáku. John po minulých zkušenostech sebral Gregovi klíčky od auta a řídil raději sám.

...

V nemocnici se vydali do lékařského pokoje, kde seděla doktorka Kingová.

„Dobrý večer, pánové. Gratuluji k dceři a k neteři,“ usmála se na ně a oba je objala.

„Jak jsou na tom?“ zeptal se Greg.

„Nemusíte se bát. Oba jsou v pořádku. Na to, jak problematické bylo těhotenství, porod byl velmi klidný a rychlý. Pokud nenastanou komplikace, za čtyři dny mohou oba domů. Ale vy za nimi chcete určitě jít, že?“

Greg kývl.

„Tak prosím, můžete jít.“

...

Mycroft seděl v křesle a držel svoji maličkou v náručí. Připadala mu lehká jako peříčko. Za těch devět let si už odvykl chovat malé dítě. Jeho dcera byla nádherná. Najednou se potichu otevřely dveře a v nich uviděl stát svého manžela, který potichu vstoupil.

„Vítej, Gregory,“ usmál se na něj.

„Miluju tě, Mycey,“ odpověděl mu trochu nelogicky Greg, přistoupil k němu a něžně ho políbil. „Díky Mycrofte, díky.“

Mycroft se usmál.

„Také tě miluji, Gregory. A nemáš mi za co děkovat. Nicole je dcera nás obou.“

„Můžu?“

Mycroft mu místo odpovědi dceru podal. Máloco miloval tolik, jako sledovat manžela chovat jejich dítě. Greg si sedl do druhého křesla a políbil jemně svou dceru na hlavičku.

„Jak ti je? Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě.

„V naprostém. Bylo to naštěstí velmi rychlé a bez komplikací. Teď už se těším domů.“

Greg vstal a položil jejich dceru do postýlky, která stála v rohu pokoje. Pak přešel k manželovi, pomohl mu vstát a přitáhl si ho do náruče. Mycroft se ke Gregovi přitulil a nechal se políbit. Tulili se k sobě a vyměňovali si vášnivé polibky. Greg se najednou odtáhl.

„Musíme toho nechat nebo to nedopadne dobře,“ zašeptal.

„Gregory…“

„Ne zlato, tentokrát ne.“

„Chci tě…“ nasadil Mycroft ten nejsvůdnější obličej. Tentokrát ale nepochodil. Právě naopak, manžel ho pustil a sedl si do křesla.

„Říkám, že ne. A když nemáš rozum ty, musím ho mít já. Taky tě chci, ale ne za tuhle cenu. Jasné?“

„Ano, drahý. Zcela,“ usmál se Mycroft nakonec a posadil se do druhého křesla.

„Půjdu už domů, holky budou čekat.“

„Pozdravuj je a řekni, že už budu brzy doma.“

„Dobře,“ usmál se Greg a vstal. Na odchodu manžela políbil a vydal se pryč z pokoje.

...

V pátek ráno doktorka Kingová pustila Mycrofta i s dcerkou domů. Kolem poledne už Nicole spinkala v postýlce v ložnici rodičů a Mycroft se spokojeně rozvalil v obýváku na gauč a začal procházet emaily. Gregovi ani svým dceruškám nenapsal, že je už doma. Chtěl vidět, jak se budou tvářit.

Ve tři hodiny se ozvaly klíče v zámku a vzápětí dívčí hlasy. Nejdříve zmizely ve svém pokoji, ale pak se otevřely dveře i obýváku.

„Tati? Holky…“ zarazila se hned na prahu Mary a zavolala na sestry. Když přiběhly, koukaly na svého otce div ne s otevřenou pusou. Nakonec se k němu ale nahrnuly a stulily se kolem něj.

„Je doma i sestřička?“

„No ovšem, ale teď spí. Pak až se probudí, ji můžete pochovat, jasné?“

„Ano tati.“

„Tenhle trojhlas mi tak chyběl.“ zasnil se Mycroft.

Holky šly do kuchyně udělat čaj a svačinu. Jejich otec se nestačil divit, jak jim to dobře šlo. Pak pomáhal Mycroft svým dcerám s domácími úkoly. Všichni čtyři přeslechli odemykání dveří a tak si Grega všimli, až když vešel do pokoje.

„Mycrofte, co tu děláš?“ zeptal se udiveně.

„Doktorka Kingová nás ráno propustila. Tak jsme tady.“

Dcery se mezitím vytratily potichu do kuchyně, protože jim bylo jasné, že otcové budou chtít být sami. To se jim ale moc nepovedlo, protože se z postýlky ozvala Nicole. Greg se zvedl a nakonec večeřeli všichni dohromady.