12. kapitola

25.04.2016 20:27

 

A/N: Předposlední kapitola :)

 

Mycroftův snubní prstýnek nakonec skončil na zlatém řetízku kolem Gregova krku. Grega mrzelo, že není tam, kde by měl být. Na druhou stranu, aspoň měl u sebe připomínku toho, co jednou měl. Co jednou měl a nakonec ztratil.

Greg věděl, že se takové věci stávají. Někoho milujete, jste do sebe šíleně zamilovaní, pak se něco stane a bum, s manželstvím je konec.

Spoustě jeho přátelům se to stalo. Nikdy si ale nemyslel, že by se to mohlo stát jemu. Mycroft byl vždycky při něm, nikdy proti němu. Ale časy se zřejmě mění.

…

O týden později byl Sherlock přivolán k případu. Nechtělo se mu z postele ven, protože měl k sobě přitisknutého jednoho velmi sexy polonahého doktora, ale vzhledem ke Gregovu naléhavému hlasu nakonec opustil teplo domova.

Po příjezdu chtěl utrousit nějakou poznámku, ale když viděl oběti, pochopil, proč Greg tak naléhal.

Byly to dvě malé děti, brutálně rozřezané. Celý Scotland Yard byl z toho dost špatný, ani technici se nedokázali ubránit slzám nad takovým zvěrstvem.

A Sherlockův konečný verdikt situaci moc nepomohl.

,,Byla to jejich matka,” oznámil tiše a sledoval, jak všichni včetně Grega zamrzli. ,,Byla naštvaná na jejich otce a rozhodla se pomstít na nich. Najděte matku, máte vraha.”

,,Opravdu?” zeptal se Greg. Téměř šeptal. Nikdy ho nic nerozhodilo tak, jako vraždy malých dětí.

Sherlock jen přikývl.

,,Potřebuješ ode mě ještě něco?” zeptal se.

Viděl, jak to špatně nese, a chtěl svému švagrovi ulehčit práci.

,,Ne, díky. Klidně běž,” zavrtěl Greg hlavou.

Sherlock přikývl a odešel z místa činu pryč. Nejel zpět domů, jel do kanceláře svého bratra.

…

Anthea byla překvapená, když uviděla Sherlocka.

,,Pane Holmesi, co pro vás můžu udělat?” zeptala se profesionálně.

,,Je uvnitř?”

,,Ano, volá s premiérem. Je to důležitý hovor.”

,,Myslím, že to, co mu chci říct, je mnohem důležitější.”

,,Co se stalo?”

,,Greg,” odpověděl Sherlock prostě. ,,Řekl bych, že tohle pro něj je důležitější.”

Anthea jen smutně zavrtěla hlavou.

,,Já už se v jeho prioritách nevyznám, pane Holmesi. Sundal svůj snubní prstýnek. Greg ho po mně chtěl, tak jsem mu ho poslala. Bude to už týden a on si stále nevšiml, že není tam, kam ho dával.”  

Sherlock si povzdechl a nevěřícně zavrtěl hlavou.

,,A já kdysi myslel, že Greg je idiot.”

Otočil se ke dveřím do bratrovy kanceláře a vyrazil k nim. Anthea se ho nepokoušela jakkoli zastavit.

Rozrazil dveře dokořán a s pobavením sledoval bratrův překvapený pohled. S malým úšklebkem se svalil do křesla naproti němu a nohy si položil na stůl.

Mycroft se na něj naštvaně podíval.

,,Jistě, pane premiére, jak si přejete. Ano, zítra. Dobře, zatím. Přeji pěkný den.”

Mycroft položil telefon na stůl, než upřel veškerou svoji pozornost na svého malého bratra.

,,Co chceš?”

,,Myslím, že je načase si promluvit. Od doby, co jsem se vrátil, ses mi přestal vrtat do života. A i když jsem za to rád, tvůj náhlý nezájem mi není úplně příjemný.”

,,Jsem naštvaný za to, že jsi mi celé dva roky lhal,” odpověděl Mycroft a překřížil si ruce na hrudi.

,,Já ti lhal většinu svého života a nikdy jsi s tím neměl takový problém.”

,,Myslel jsem si, že jsi mrtvý, ty i.”

,,Já a kdo? Najednou nedokážeš svému vlastnímu manželovi přijít na jméno? A já myslel, že jsem příšerný manžel.”

,,Jsi příšerný manžel.”

,,A John mi i přes to odpustil. Hádám ale, že to bylo jen kvůli tomu, že s ním Lestrade promluvil.”

,,Takže ty teď oplácíš laskavost?” zeptal se Mycroft s pozdviženým obočím.

,,Ne, jsem tu proto, že vím, jak moc blízko je vaše manželství k rozpadu.”

,,Jsme v pořádku.”

,,Opravdu? Nespíte spolu v jedné posteli, komunikace téměř žádná a ty nemáš jediné tušení o tom, co tvůj manžel dělá.”

,,Já to vím,” trval si na svém Mycroft.

,,Naboural jsem se do tvého systému, Mycrofte. Před třemi lety měl Lestrade důležitost 10, nyní není ani na seznamu tvých důležitých osob! To není v pořádku!”

,,Zapomněl jsem ho tam opět přidat! Měl jsem hodně práce!”

,,A na mě jsi čas měl? Řekni mi, co bys dělal, kdyby ho teď unesli? Někdo by ho unesl a ty bys ho mohl zachránit tím, že by na něj dohlíželi lidé, kteří by únosce mohli zneškodnit. Řekni mi, jak by ses cítil? Všiml by sis vůbec, že je Lestrade pryč.”

,,Má jméno, neříkej mu pořád Lestrade!”

,,Tak tohle ti teď vadí? Řeknu ti tajemství, pokud se nevzchopíš, jsem si jistý, že on nakonec udělá ten poslední krůček a požádá o rozvod. Jsem si jistý, že se ti v tom obrovským baráku bude bydlet krásně, když tam budeš sám.”

,,Žádný rozvod nebude!”

Mycroft vyskočil z křesla a naštvaně bouchl dlaněmi do stolu.

,,Mluvit s ním nechceš, ale rozvést s s ním taky nechceš. Tak mi sakra řekni, co chceš!” křičel na něho Sherlock. Sám se postavil a naštvaně hleděl svému bratrovi do očí.

Mycroft se nakonec posadil zpět do křesla a zabořil hlavu do dlaní.

,,Mám strach, že mi zase zmizí. Mám strach, že mi umře a já nebudu schopný nic udělat.”

,,No tím stylem, jakým se k němu chováš, ti buď uteče, nebo ho někdo zabije.”

Mycroft se začal třást.

Sherlock vstal z židle a přesunul se k němu. Objal ho kolem ramen a lehce ho poplácal po zádech.

,,Neutíkej před ním. Zná tě líp, než kdokoli jiný. Teda kromě mě.”

,,Co mám dělat?” zeptal se Mycroft ztrápeně.

,,Upřímně? Sbal se a jeď domů. Jel jsem k tobě zrovna z případu. Myslím, že už bude taky doma. Potřebuje tě teď víc než kdy jindy.”

,,Co se stalo?”

,,Vražda dvou dětí. Víš, jak špatně to nese.”

Na Mycroftově tváři se bleskl výraz porozumění. Přikývl a vstal.

,,Sherlocku, díky.”

,,Nemáš zač, někdo tě musel dovést zpět k rozumu.”

Sherlock odešel z kanceláře pryč. Než odešel kývl na Antheu. Ta mu kývnutí oplatila.

Jen dvě minuty po něm z kanceláře vyběhl Mycroft s obavami v očích.

,,Antheo, zruš veškerý můj program na dnešek. Pak máš celý den volno.”

,,Co se stalo, pane?” zeptala se překvapeně.

,,Můj manžel,” odpověděl jen a rychlým krokem odcházel pryč. Nevšiml si proto obrovského úsměvu na tváři své asistentky.

Před budovou už na něj čekalo auto. Nastoupil a nechal se odvést domů.

…

Mycroft nevěděl, co čekat, když otevřel vstupní dveře. Věděl, že Gregory je doma. Jeho auto stálo před domem. Celou cestu si připravoval, co mu řekne, ale když stál na prahu jejich domu, veškerá slova se mu vypařila z paměti.

Nakonec se odvážil vejít dovnitř. Jeho nohy ho samy od sebe vedly do kuchyně, kde našel Gregoryho sedět na zemi zády opřeného o kuchyňské skříňky. V ruce držel láhev alkoholu a neustále upíjel. Nejméně polovinu už měl v sobě.

Mycroft si odložil kabát, tašku a deštník a pomalými kroky vyrazil ke svému manželovi. Klekl si před něj a snažil se mu vytrhnout láhev ze sevření. Gregory si ji ovšem tiskl k sobě, jako by mu šlo o život.

,,Gregory, prosím, nepij.”

,,Proč bych neměl? Není to, co všichni lidi dělají? Neupíjejí svůj žal v alkoholu?”

Mycroft mu chtěl položit ruku na rameno, ale Greg sebou škubnul.

,,Nelituj mě, prosím tě, nelituj mě. Už tak před tebou vypadám jak naprostý idiot.”

,,Nejsi idiot, Gregory.”

,,Kdybych nebyl idiot, naše manželství by asi za něco stálo a ty bys nesundal snubní prstýnek.”

Mycroft si myslel, že si Gregory absence prstýnku nevšiml, ale asi byl naprosto hloupý. Ne asi, byl naprosto hloupý.

,,To je moje vina, Gregory. Ne tvoje.”

,,Jasně.”

Greg zaklonil hlavu a zpod košile vykoukl řetízek. Mycroft si nemohl pomoc a jemně se ho dotkl. Greg se na něj překvapeně podíval. Mycroft brzy narazil i na prstýnek, který byl na řetízku uvázaný. Na jeho snubní prstýnek.

,,Jsem idiot, Gregory. Já jsem tady ten idiot,” zavrtěl Mycroft hlavou.

,,Celý svět je plný idiotů a někteří jsou horší než jiní. Jak mohla, Mycrofte? Jak mohla zabít svoje děti? Jen kvůli žárlivosti!”

Mycroft pochopil, že jeho manžel nyní mluví o vraždě, na které ráno pracoval.

,,Někteří lidé jsou takoví, nezaslouží si, co mají.”

,,Byly tak malé. Kdo ví, co z nich mohlo být.”

Greg začal brečet. Mycroft nic neříkal, jen si ho přitáhl do náruče a hladil po zádech. Téměř cítil bolest, kterou jeho manžel nyní zažíval.

Gregovy slzy smáčely jeho košili, ale nevěnoval tomu pozornost. Greg si toho ale všiml.

,,Bože jsem tak na hovno manžel,” zasmál se trpce a zavrtěl hlavou nad svou vlastní stupiditou.

,,Kdybych si to myslel, nikdy bych si tě nevzal, Gregory.”

,,To bylo předtím, co si myslíš teď?”

,,Že jsi úžasný manžel, kterého si já nezasloužím. Dělali jste se Sherlockem vše proto, abyste nás ochránili. Já se ale soustředil jen na to, že jsi mi lhal.”

,,Bolelo mě to, Mycey,” řekl Greg a použil přezdívku, kterou Mycrofta nazýval jen ve výjimečných situacích. ,,Chtěl jsem ti zavolat a nemohl. Víš, jak to bolelo? Netěšil jsem se na nic jiného, než až s tebou budu moct opět být.”

,,Je mi to líto, Gregory, neuvědomoval jsem si, jaké to muselo být pro tebe.”

,,Chceš mě ještě? Cítíš ke mně vůbec ještě něco?”

,,Nikdy jsem tě nepřestal milovat, Gregory, a nic to nezmění. Měli bychom si uspořádat manželství.”

Greg jen přikývl, stále přitisknutý k Mycroftově hrudi.

,,Pojď si lehnout do postele, potřebuješ si odpočinout,” pobídl ho Mycroft.

,,Na to je ještě brzy.”

,,Na odpočinek není nikdy brzy, Gregory.”

Mycroft pomohl Gregovi na nohy a pomohl mu až do jejich ložnice.

,,Nedokážu si vzpomenout, kdy jsem tu byl naposled,” zašeptal Greg a roztříštil Mycroftovo srdce o něco víc.

,,Už nikdy nebudeš muset odejít, slibuji.”

Uložil Grega do postele a lehl si vedle něj. Drželi se za ruce, ale Greg se pořád lehce třásl, dokud neusnul.

Mycroft vytáhl z kapsy kalhot svůj mobil a napsal svému bratrovi rychlou zprávu.

Děkuji ti, bratře. MH

Nemáš zač, idiote. SWH

Mycroft napsal poslední zprávu a poprvé po dvou letech použil své celé příjmení.

Ale mám. MLH