13. jednorázovka

10.06.2015 18:07

 

Sherlock druhého dne dopoledne zvonil u bytu svého bratra. K jeho překvapení mu přišla otevřít Anthea.

„Co tady děláš?“

„Přišla jsem zkontrolovat svého šéfa. Jinak nic. A co tu děláš ty?“

„Jdu zkontrolovat svého bratra.“

„To se výborně hodí, aspoň tu nebude sám. Já už jsem na odchodu, tak za ním běž, je v obýváku. Zatím.“ rozloučila se Anthea a odešla. Sherlock podle jejího pokynu vydal k otevřeným dveřím do obývacího pokoje.

„Mycrofte… aha ty jsi tady. Neviděl jsem tě přes tvoje děti.“

„Tak si pořiď brýle!“

„Ale ty přes ně vážně nejsi vidět.“

„Velmi komické, mít vousy zasměju se pod ně.“

Sherlock se zašklebil a posadil se do křesla naproti svému bratrovi.

„Co chceš, Sherlocku?“

„Nesu ti něco ukázat.“ odpověděl Sherlock a podal Mycroftovi přeložený list papíru. Pak zvedl ze stolku před nimi konvici a nalil si čaj. Mycroft si mezitím papír prohlížel.

„Hm… vskutku zajímavá zpráva. Mimochodem, nalej si.“

„Velice laskavé.“

„Každopádně díky za zprávu. Pošlu tu informaci dál, určitě se bude hodit.“

„Jen si krátím čas, než se objeví další případ. Co si takhle něco zahrát?“

„Jsem pro, ale zvládnu jen šachy.“

„Je mi to jasné.“ ušklíbl se Sherlock a přisunul blíž šachový stolek.

...

Druhého dne se naplnil Johnův předpoklad a on už nechal Mycrofta v nemocnici. Po týdenním pobytu, kdy byl téměř neustále pod dohledem, si většina personálu chodila k němu na pokoj popovídat. Greg tomu nevěřil, John se tím bavil a Sherlock jen obracel oči v sloup. Mycroftův stav byl ale stabilní a tak mohli být všichni v klidu. Zlom nastal až dva dny před termínem porodu. Sestřičce se zdál Mycroftův krevní tlak příliš vysoký a tak to oznámila službu konající lékařce. Ta pacienta prohlédla a rozhodla pro okamžitou operaci.

...

Sherlock mířil k pokoji svého bratra, když si všiml sester pobíhajících po sesterně jako hejno slepic. Jedna z nich ho uviděla a hned k němu běžela.

„Co si přejete?“

„Jdu za svým bratrem.“ odpověděl Sherlock otráveně.

„Pan Holmes je váš bratr?“

Na tuhle otázku Sherlock neodpověděl a jen protočil oči.

„Víte, museli jsme ho akutně vzít na operační sál a provést císařský řez. Problém je v tom, že začal velmi silně krvácet a není krev.“

„V tom nevidím problém. Naše krevní skupina je stejná, takže vám mohu pomoci.“

Sestře se zablýskla v očích radost a hned začala připravovat všechno potřebné.

...

O dvě hodiny později odpočíval Sherlock na gauči v Johnově ordinaci. Byl bledý a slabý, protože nakonec mu vzali víc než půl litru krve. Nikdy by to nikomu nepřiznal nahlas, ale měl o svého bratra obavy. Neuměl si představit, že by o něj přišel. Věděl ale, že udělal všechno, co mohl a teď už je to jen na Mycroftovi. Najednou se otevřely dveře ordinace a vešel John. Přisedl si k Sherlockovi a gauč a pohladil ho po hlavě.

„Jak ti je zlato?“

„Už mi bylo i líp, ale není to zas tak hrozné.“

„No nedivím se. Jen odpočívej a nevstávej.“ John se k němu nahnul a lehce ho políbil na rty. Sherlock mu polibek opětoval. Když se od sebe odtrhli, pohladil Johna po tváři a položil mu otázku, která přímo visela ve vzduchu.

„Jak je na tom můj bratr?“

Jeho manžel si povzdychl a vzal ho za ruce. V té chvíli se Sherlock začal bát nejhoršího. Ticho v místnosti se nepříjemně natahovalo, než se John tiše ozval.

„Přivedl na svět tři naprosto zdravé holčičky. Ani nepotřebují kyslík a inkubátor.“

„Na to jsem se neptal, Johne.“

Doktor se zatvářil nešťastně, ale pak přece jen Sherlockovi odpověděl.

„V jednu chvíli jsem si myslel, že ho ztratíme. Bylo to hrozné, ale pomohla nám tvoje krev, pak se stabilizoval. Jenomže záruku, že přežije, ti dát nemůžu. Jeho tělo je oslabené, ale doufám, že to vydrží. Řekl jsem sestrám, ať ho každých patnáct minut kontrolují, tak se nám ho snad podaří ohlídat.“

Sherlock si povzdychl a John ho vzal za ruce.

„Lestrade už to ví?“

John jen ztěžka zavrtěl hlavou.

„Mám mu to zavolat já?“

„Sherlocku… a udělal bys to pro mě?“

„Jasně Johne.“

Sherlock vytáhl z kapsy mobil a s povzdechem vytočil číslo.