13. kapitola

23.08.2015 09:28

 

Ráno probrala Nicole své otce v půl osmé, takže jí nakrmili, vykoupali a oblékli. Potom ji Greg položil do postýlky v obýváku.

„Drahý… máme čas, než se naše starší dcery proberou…“

Gregory se usmál a nechal se zatáhnout do ložnice. Padli do postele a začali si vyměňovat polibky a něžnosti. Nakonec oba v posteli tvrdě usnuli.

V devět hodin vstávala trojčata. Jakmile Vicky vstoupila do obývacího pokoje, bylo jí to jasné. Potichu zavřela dveře do ložnice a podívala se na svoji nejmladší sestřičku. Ta ale spokojeně spinkala. Všechny tři se tedy nasnídaly a začaly trochu uklízet.

„Co kdybych udělala lívance?“ navrhla Caty v deset hodin, když otcové stále ještě nevyšli z ložnice.

„Postaráš se o kuchyň a my o sestřičku. Co ty na to?“ navrhla Mary. Všechny tři kývly a tak se v kuchyni dělali lívance a o Nicole se staraly Vicky a Mary. Obě měly strach, ale ukázalo se, že s velkou opatrností to půjde zvládnout. Svou sestřičku nakrmily a přebalily. Nicole se jim za to odměnila tím, že po chvilce chování usnula.

„Máme nádhernou ségru. Nemáš ten pocit?“ zasnila se Mary.

„Mám. Jen nám ta péče o ní zabrala víc než hodinu. Tátům to trvá dvacet minut.“

„Však měli nás tři, musí mít cvik.“

„To je fakt,“ kývla Vicky a obě se vydaly do kuchyně, pomoci Mary s obědem.

...

„Už jsem skoro hotová. Zatím prostřete,“ oznámila svým sestrám. Když měly sestry hotovo, přemýšlely, jestli půjdou vzbudit otce, nebo je nechají spát.

...

Mycroft se zavrtěl. Bylo mu velice příjemně, protože kolem těla cítil ruce svého manžela. Sáhl po svém mobilu, aby se podíval, kolik je hodin. Vzápětí se prudce posadil a vůbec mu nevadilo, že tím manžela probudil.

„Co se děje?“ zeptal se ho otráveně.

„Gregory, je půl dvanácté… zaspali jsme. Nicole bude mít hlad.“

„No nazdar.“

Oba vstali a rychle se vydali do obývacího pokoje. Jejich maličká ale spokojeně spinkala s dudlíkem v pusince a celým bytem byly cítit lívance. Podívali se na sebe a zamířili do kuchyně.

„Ahoj holky…“

„Dobré poledne, tati…“

„Victorie!!“

„Promiň. Dáte si oběd??“

Oba kývli a sedli si. Museli spravedlivě uznat, že oběd byl výborný.

„Musím ten oběd pochválit, byl výborný.“

„Díky tati,“ ozvala se Caty.

„Souhlasím,“ mrkl na svou dceru také Mycroft, ale pak se trochu zamračil. „Jak to, že Nicole už nemá hlad… je to divné.“

„Dojedla před půl hodinou, hlad ještě chvíli mít nebude,“ ozvala se Mary.

„Vy jste?“ podivil se Mycroft.

„Jasně, není tak složité se držet návodu na krabici. A přebalování jsme také zvládly. Sice to chvíli trvalo, ale zvládly.“

„Díky, ale tohle by se nám stávat nemělo. Příště nás raději probuďte,“ nařídil Greg.

„Ale tati, my to zvládneme,“ ohradila se Vicky.

„Jasné, ale nemůžeme spát, když je nás potřeba,“ zopakoval svůj pokyn otec a to takovým hlasem, že dcery jen kývly hlavami.

...

Nicole se projevovala jako zlaté dítě. Brečela, jen pokud to bylo nezbytně nutné, což se nestávalo tak často, protože se o ni starali nejen tatínkové, ale byla také pod dozorem svých sester. Po osmi týdnech se otcové rozhodli, že si spolu zajdou na večeři. Jane, souhlasila, že děvčata pohlídá a tak Mycroft s Gregorym vyrazili.

„Jak dlouho jsme spolu nebyli na večeři?“

„Více než půl roku, drahý.“

„No jo. Byly jiné starosti,“ usmál se něžně na manžela Greg.

„Ano, čekali jsme Nicole a pak nám bránila tvoje tvrdohlavost.“

Greg pozvedl obočí.

„Co tím chceš říct?“

„No tak moc jsi mě šetřil, že jsme nebyli nikde na večeři,“ odpověděl Mycroft a pak si potichu pro sebe zašeptal. „A nechtěl ses ani milovat.“ Greg ho ale dobře slyšel a zamračil se.

„Přestaň nebo budeš spát na pohovce! Víš sám moc dobře, že to měsíc nešlo!“

„Už mlčím Gregory. Promiň,“ ozval se Mycroft potichu a propletl s manželem prsty. „Mohu mít prosbu?“

„Prosbu mít můžeš. Jestli ti ji splním, je otázka druhá. Ale předem tě upozorňuju, že nábytek nestěhuju. Je pozdě a jsem unavený.“

Mycroft se musel usmát. I po těch letech, co spolu strávili, ho jeho manžel stále dokázal pobavit.

„Chtěl jsem navrhnout, že se stavíme u Sherlocka. Už jsem ho dlouho neviděl.“

Greg se k manželovi místo odpovědi nahnul a políbil ho. Musel s návštěvou souhlasit, protože jeho manžel se někdy choval, jako kdyby byl Sherlock jeho páté dítě. Když se od sebe odpojili, Mycroft zašeptal poděkování.

...

Večerní idyla Johna a Sherlocka byla přerušena zvonkem u dveří. Pak se ve dveřích objevila paní Hudsonová, která přišla ohlásit návštěvu.

„Sherlocku, drahoušku. Přišel vás navštívit váš bratr. Není to skvělé?“

„Jo, stěží ovládám emoce,“ zavrčel Sherlock. To už jeho bratr stoupal po schodech, ale samozřejmě poznámku slyšel.

„Ale nemusíte se bát, ovládne je. Taky tě rád vidím, bratříčku.“

„Ale on vás rád vidí,“ oznámila paní Hudsonová vesele.

„Kdo koho?“ zeptal se poťouchle John a vysloužil si otrávený pohled od obou bratrů.

„Oba dva.“ odpověděla paní Hudsonová a odešla.

...

„Jak je možné, že nepoletuješ po Londýně, když je vyhlášený výjimečný stav?“

„Jen třetí stupeň, krátím si čas, než stoupne na pátý.“

„Takže zatím tu sedíš a hraješ hry.“

„Dedukce?“ zeptal se Sherlock a pohlédl na svého bratra, vstal z křesla a hodil po něm orvaný hadr ze stolu. „Co ty na to?“

„Ale no tak… jsou důležitější věci,“ zatvářil se Mycroft ublíženě a s jistotou chytil hadr do ruky. „A pak… stejně vždycky vyhraju.“

„A proto neodoláš…“ oznámil mu Sherlock sebejistě. Starší Holmes nemohl bratrovu výzvu odmítnout, takže hadr přelétl očima.

„Co je na tom neodolatelného? Čepice člověka, který rád cestuje, je otrokem svých zvyků. Je sentimentální a úzkostlivý. A také by potřeboval zubního hygienika,“ Mycroft hodil čepici zpátky bratrovi.

„Trpí osamělostí,“ dodal Sherlock.

„Proč by měl?“

„Muž?“

„Jistěže muž!“

„Soudíš tak podle velikosti? I ženy můžou mít velkou hlavu,“ rýpl Sherlock.

„Ale neblázni. Je spousta žen s velkou hlavou. Ten muž se nechal nedávno ostříhat…“

„Nechcete toho vy dva nechat?“ ozval se otráveně Greg.

„Souhlasím, svoji genialitu a svoje hry si provádějte přes mobil,“ podpořil ho John.

Oba bratři na sebe krátce pohlédli. Pak se posadili každý ke svému manželovi a už byli potichu.