14. kapitola

13.05.2015 19:04

 

Hannibal ve svém životě viděl plno krásných věcí. Umění, hudbu, lidi. Absolutně nic z toho se nedokázalo vyrovnat pohledu na spícího Williama Grahama. Jeho celé tělo bylo uvolněné a stočené k Hannibalovi. Jejich nohy byly propletené a Hannibala uklidňovalo, když na sobě cítil váhu druhého muže. Věděl tak jistě, že William je stále s ním.

Přemýšlel, jestli má vstát a začít vařit snídani. Nakonec tento návrh zamítnul. Bylo to poprvé, co si mohl doopravdy dovolit strávit v posteli s Willem tolik času, kolik opravdu chtěl. Hodlal toho využít. Tady, daleko od skutečného světa, byli jen oni dva (a včera i Jack). Měli další dva celé dny na to, aby je strávili podle svého, než se budou muset vrátit zpět k němu.

Stále uspokojený ze včerejší noci se uvolnil vedle Willa a čekal, až se mladší muž vzbudí. Předpokládal, že by nebylo ideální, kdyby se po jejich první společné noci Will probudil sám. Vyložil by si situaci špatným způsobem. Ne, po jejich první noci Hannibal chtěl, aby se Will probudil v jeho náručí, s jeho pažemi kolem svého těla a také, aby cítil, jak moc si Hannibal chce celou záležitost zopakovat.

Bylo to neuvěřitelné. Stačila jedna vzpomínka na to, jak mu Will krásně vzdychal do ucha, jak kolem něj stlačoval své svaly, aby byl Hannibal opět vzrušený. Nechtěl nic jiného, než vklouznout zpět do toho příjemného tepla.

Jak by se Will tvářil, kdyby se probudil se zadkem plným Hannibala? Byl by naštvaný, že se ho Hannibal snažil použít ve spánku? Nebo by se jen usmál a začal přirážet proti němu?

Tyto myšlenky ho vzrušily ještě více. Jeho vzrušená chlouba narážela na Willovo stehno a Hannibal netoužil po ničem jiném, než si ulevit. A jako v každém jiném ohledu svého života se rozhodl zariskovat.

Přetočil Willa na bok a zvedl mu jednu nohu. Opatrně se začal sunout do Willova uvolněného těla. Will lehce zavzdychal, ale nevzbudil se. Hannibal ho políbil na krk a začal do něj pomalu vrážet. Nikam nespěchal, vychutnával si každičký pohyb a trpělivě vyčkával, až se Will vzbudil.

Trvalo čtyři minuty, než se Will začal probouzet. Hannibal to ale okamžitě poznal. Willovy svaly se stáhly kolem jeho penisu a Hannibal měl co dělat, aby se okamžitě neudělal.

,,Dobré ráno,” pozdravil Willa se silným přízvukem.

Jak se ovšem zdálo, jeho přízvuk měl na Willa příznivý efekt. Will se okamžitě vzrušil a začal přirážet proti němu. Hannibal mu za odměnu věnoval pár polibků na krk a zvýšil intenzitu svých pohybů.

Will hlasitě vzdychal a rty se snažil vyhledat Hannibala. Otočil hlavu a Hannibal sám pochopil, co po něm Will chce. S radostí ho políbil a naposledy zvýšil tempo. Prudce Willa šukal a postel pod nimi jen nesouhlasně skřípala.

Hannibal vzdáleně slyšel, jak se ke dveřím Willovy ložnice blíží tlapky. Jak to vypadalo i Willovi psi byli vzhůru a byli nejspíš vyděšení z toho, co se v ložnici jejich pána právě dělo.

S úšklebkem Willa i sebe rychle dokončil. Společně se svalili do peřin a Hannibal si nemohl pomoci, aby pohledem nezačal prozkoumávat Willovo tělo. Spokojeně zjistil, že se na světlé kůži jeho milence začínají rýsovat tmavé flíčky.

,,Dobré ráno,” zopakoval ještě jednou Hannibal.

,,Dobré,” oplatil mu Will a usmál se jeho směrem.

,,Doufám, že ses dobře vyspal.”

,,V životě jsem nespal lépe.”

,,To rád slyším.”

Hannibal Willa vášnivě políbil a rukou mu přejel po boku. Will se nespokojeně zavrtěl a otřel se zadkem o prostěradlo.

,,Myslím, že budu potřebovat další sprchu.”

,,Cokoli chceš. Po sprše nám připravím snídani. Máš na něco chuť?”

,,Ne, nechám to na tobě.”

,,Abys toho nelitoval.”

,,Když vaříš ty, nemůžu ničeho litovat. Vím, že mě nezklameš.”

Hannibal se na okamžik zasekl nad tím, jakou velkou důvěru do něj William vkládal. Vyvolávalo to v něm podivně příjemné pocity.

,,Děkuji, drahý. Pojď, půjdeme se osprchovat.”

Will s Hannibalovou dopomocí dorazil do koupelny, kde se oba muži postavili pod proud horké vody.

…

Po velmi lahodné snídani se šli společně s Willovými psy projít. Celou cestu mluvili jen velmi málo, ale to bylo v pořádku. Šli vedle sebe a Hannibal měl jednu svou paži omotanou kolem Willova útlého pasu. Will lehce kulhal a nutil tak Hannibala k neustálému úsměvu.

,,Sadistický mizero,” odfrknul si Will, když slyšel, jak se Hannibal opět uchechtnul. Nedokázal uvěřit, že se mu směje samotná příčina jeho nepohodlí.

,,Omlouvám se, Wille. Je něco, co bych pro tebe mohl udělat?”

Will něco zamumlal a Hannibal se opět zasmál.

,,Cože, má lásko?”

,,Nic. Pojďme zpátky.”

Hannibal Willa omluvně políbil na krk a vydal se s ním zpět k jeho domu. Tentokrát ovšem před domem stálo auto, velmi známé auto. Hannibalův úsměv na chvíli opadnul. Na cestě byly další problémy. To bylo opravdu tak těžké, užít si tři klidné dny s Willem?

,,Máme návštěvu, lásko,” oznámil Willovi a přisunul si ho k sobě ještě blíže.  

,,Koho? Jacka?”

,,Ne, Alanu.”

Alana byla měsíc na konferenci v New Yorku. Dala tak Hannibalovi volný průběh, aby s Willem pokročil dál. Jak se zdálo, i tato výhoda mu nyní unikla.

Sotva zavřel pusu, rozběhla se k nim Alana.

,,Wille, proboha! Řekli mi teprve včera, co se stalo. Přijela jsem, jak nejrychleji jsem mohla.”

Prudce Willa objala a Hannibal od něj musel odtáhnout svou paži. Velmi nespokojeně se díval na Alanu, která k sobě tiskla Willa. Co bylo pro Hannibala obrovským vítězstvím, byl fakt, že ani Will se netvářil nijak nadšeně.

,,Alano, pusť mě, nemůžu dýchat!”

,Proboha, promiň! Neudělal jsem ti nic?”

,,Ne, dobrý.”

Will udělal dva kroky zpátky, aby se dostal z jejího dosahu. Alana byla posledním člověkem, kterého tady nyní chtěl.

,,Bože, nedokážu uvěřit tomu, co se stalo. Jsi v pořádku?”

V pořádku? Jak mohl být sakra v pořádku?!

,,Je mi fajn,” odpověděl a pokrčil rameny. Snažil se zjistit, kde je Hannibal, aby se mohl opět usídlit po jeho boku.

Díky bohu si ho Hannibal našel sám. Přitáhl si ho k sobě a položil mu paži kolem ramen. Will se k němu vděčně schoulil.

,,Hannibale?” zeptala se překvapeně Alana.

,,Alano, rád tě zase vidím.”

,,A já tebe. Co tu děláš?”

,,Pomáhám Willovi,” odpověděl Hannibal.

,,Jestli chceš, můžeš se vrátit zpátky. Vrátila jsem se a klidně tu s ním zůstanu.”

,,Myslím si, že by bylo lepší, kdybych tady zůstal já.”

,,Proč?”

,,Co bych to byl za partnera, kdybych se nechtěl postarat o svého přítele?”

Hannibal Willa políbil na temeno hlavy a Will mu spokojeně zavrtal hlavu ke krku. Alana je šokovaně pozorovala.

,,Proboha, vždyť je to tvůj pacient, Hannibale!”

,,Ne, není. Přeložil jsem ho k jiné doktorce ještě před tímto.”

,,Ale i tak-”

,,Alano, rád bych tuto konverzaci zastavil. Já i Will jsme unavení a rádi bychom si na chvíli odpočinuli a udělali oběd.”

Alana párkrát na prázdno zavřela pusu, než na konec přikývla.

,,Fajn. Půjdu tedy, ať vás neruším. Měj se, Wille.”

,,Ahoj,” zamumlal Will a opět se zachumlal k Hannibalovi.

Alana naštvaně odjela a nechala je opět samotné.

,,Proč je tak naštvaná?” zeptal se Will.

,,Nevím, zřejmě to bude mít něco společného s jejími morálními zásadami. Není zrovna propagátorkou vztahu mezi doktory a pacienty.”

,,Nejsi můj doktor, nikdy jsi jím ani nebyl.”

,,Pouze neoficiálním.”

,,Ale ani to tě nezastavilo od toho, aby ses mi neustále díval na zadek.”

,,To není pravda.”

,,Opravdu ne? A já myslel, že oceňuješ moji snahu brát si co nejtěsnější kalhoty.”

Hannibal Willa zaraženě pozoroval, než se ušklíbnul a opět ho políbil.

,,Ty moje malá chytrá promyko,” usmál se v duchu.

,,V tom případě se přiznávám ke své vině a tvou snahu oceňuji.”

Will se samolibě usmál a zatáhnul Hannibala za ruku.

,,Pojď, dlužíš mi oběd.”

,,Dlužím? Opravdu?”

,,Opravdu. To máš za to tvé ranní překvapení, po kterém skoro nemůžu chodit.”

,,Aspoň tě můžu nosit.”

,,To se t líbí, co?”

,,Oh, drahý, nemáš nejmenší ponětí.”