14. kapitola

31.08.2015 10:52

 

A/N: Aliya má dneska osmnáct! A víc než trochu mi hrabe :D

 

Domů se manželé Lestrade-Holmesovi vrátili v osm hodin. Jane, seděla v obýváku a četla si.

„Dobrý večer, Jane,“ pozdravil ji Mycroft.

„Vám také, Mycrofte. Vidím, že jste si u bratra užil.“ Greg i Mycroft sice Jane nabízeli, aby jim tykala, ale nešlo jí to.

„Nicole už spí a holky jsou u sebe v pokoji u počítače a pracují přes Skype s Hamishem na domácím úkolu. Zkouší nějaký pokus nebo co,“ oznámila jim ještě před odchodem.

...

Greg zaklepal na pokoj svých dcer a vstoupil. Holky byly skloněné nad atlasem a tvořily obrysy do slepé mapy.

„Ahoj, co to bude, až to bude?“

„Slepá mapa Jižní Ameriky.“

Greg je chvíli pozoroval a pak si přisedl k nim na zem a začal jim pomáhat. Mycroft mezitím zkontroloval Nicole. Stále sladce spinkala a tak vzal jen chůvičku a vydal se také do pokoje dcer.

„Nebylo by jednodušší si tu mapu vytisknout z internetu?“ zeptal se, když vstoupil do pokoje a uviděl, co dělají.

„Asi bylo, ale máme to vytvořit, tak jsme se do toho pustily.“

„A navíc ta nejpovedenější mapa dostane ocenění.“

„Jedině proto na tom Vicky tolik maká.“ rýpla si do sestry Mary.

„Protože Mary by se k tomu nedokopala. Tak s tím musím začít já,“ nenechala si Vicky nic líbit.

„Nechcete toho vy dvě nechat?“ otráveně se zeptala Caty.

„Ne,“ ozvalo se dvojhlasně a jednoznačně.

Gregovi už nějakou chvíli cukaly koutky a měl co dělat, aby se nerozesmál. Pohlédl na svého manžela a pochopil, že myslí na to samé. Mrkli na sebe a vstali.

„Protože zítra nevstáváte do školy, můžete na té mapě pracovat do devíti hodin. Pak ale spát. Jasné?“

„Jasné, tati.“

...

Po nějakém čase se přiblížilo pololetí. Greg s Mycroftem se dohodli, že do školy půjdou spolu. Dcery z toho sice nadšené nebyly, ale nic s tím nemohly dělat. Jane, zůstala doma s Nicole a trojčaty a otcové vyrazili. Ve škole si promluvili s učitelkami a prohlédli si třídu. Pak nasedli do auta a jeli domů.

„Neuvěřitelné…“

„Ale Mycrofte, učitelka nám neřekla nic nového, tak nevím, co tě tak překvapuje.“

„Tvrdohlavost a drzost není až tak nepochopitelného. Naše děti jsou v tomto až moc po nás. Ale nečekal bych, že se ani nezmíní o možnosti, kterou jim učitelka nabídla,“ zamyslel se Mycroft.

„Asi nechtějí změnu, ale můžeš se jich na to zeptat,“ usmál se manžela Greg.

„Na to se spolehni drahý. A s Victorií Elisabeth si to vyřídím. Takhle se k učitelce chovat nemůže!“

„Dobře, ale mírni se ano?“

Mycroft kývl a přitulil se k manželovi.

...

„Victorie, pojď sem ke mě,“ zavolal svou dceru Mycroft chvíli po příchodu. Za chvilku opravdu přišla. Všechny tři dcery uměly velmi dobře poznat, kdy je lepší otce příliš nedráždit.

„Co potřebuješ, tati?“ zeptala se opatrně. Snažila se přitom tvářit co nejvíce nevinně. Bylo jí ale jasné, proč s ní otec chce mluvit.

„Myslím, že to víš,“ tvářil se Mycroft velmi přísně.

„Tělocvikářka si stěžovala co?“ odfrkla si Vicky.

„Victorie!“ okřikl ji otec.

„Dobře, přiznávám. Řekla jsem jí, že její hodiny jsou nudné a dovedu si představit lepší způsob trávení svého času. Pak jsem se jí za to omluvila, ale ona nechtěla nic slyšet. Co bych měla ještě udělat?“

„Především nebýt drzá!“ zamračil se Mycroft. „Nemůžeš říkat dospělým lidem tyhle věci. Není to vhodné, i kdyby to byla pravda. Koukej se chovat slušně! Jasné?“

„Ano tati. Je to jasné,“ kývla hlavou a byla ráda, že nedopadla hůř.

„Ještě jednou na tebe uslyším podobnou stížnost a bude zle!“ řekl stále zamračeně. Dcera sklopila hlavu a kývla. Otec vstal a pohladil ji po hlavě.

„Ale na druhou stranu tě musím pochválit. Tvé výsledky jsou perfektní. Jen tak dál.“

„Díky tati,“ usmála se Vicky.

„Ještě se chci něco zeptat tebe i Mary a Caty.“ oznámil Mycroft a vstal z křesla. Vicky ho následovala.

„Mohly byste mi vy tři vysvětlit, proč jste odmítly jít do vyšší třídy?“

Dcery se na sebe podívaly a v pokoji bylo chvíli ticho.

„Nenašly jsme důvod, proč bychom tam šly. Třída nám vyhovuje,“ odpověděla Caty.

Otcové se na sebe podívali a pak jen pokrčili rameny.

„Tak fajn, jak chcete. Tohle necháme na vás,“ ozval se Greg potichu. Dcery kývly a potichu se vytratily.

...

„Ach drahý, je to jako bych se díval do zrcadla,“ ozval se Mycroft potichu, když spolu seděli na gauči a tulili se k sobě.

„Taky si myslím, že jsou ti podobné. Ale vidím tam i sebe.“

Další dialog přerušil Mycroftův mobil.

Brzo ti zabiju bratra, pokud se dřív nezabije sám!!! JWH

Mycroft se musel smát. Jeho bratříček zase vytáčel svého manžela k nepříčetnosti.

„Co se děje?“

„John zase šílí.“

„Sherlock?“

„Ano…“

„Chudák,“ usmál se Greg. „Půjdu do koupelny. Odepiš a dojdi za mnou,“ mrkl.

Hlavně to udělej venku, ať to pak nemusíš uklízet. :P: D Kdyby bylo nejhůř, dej vědět, promluvím s ním. MLH

Položil mobil na stůl a vydal se za manželem.

...

 Greg se při návratu domů široce usmíval. V práci vyřídil pár papírů a pak se mohl celý den věnovat pomáhání s případem. Pozdravil děti a manžela a pak si sedl s novinami do křesla. Na odpoledne se ohlásili na návštěvu Sherlock s Johnem a Hamishem a opravdu se přesně ve čtyři ozval zvonek. Za chvíli na to, už seděli všichni dospělí v obývacím pokoji.

„Bratříčku, tváříš se jako by ti uletěly včely. Nemáš případ nebo v tom zase lítáš?“

„Ani jedno. A co ty? Dieta nefunguje?“

Sherlock se nadechoval k odpovědi, ale pak zachytil Johnův pohled a raději zmlkl. Mycroft se na Johna obrátil také a ten se ušklíbl.

„Asi ti brzo zabiju bratra, pokud bude dělat to, co dělá.“

„To ti neradím. Táta vyhlásil pravidlo, že nikdo nesmí vraždit sourozence bez jeho schválení,“ ozvala se Victorie Elisabeth, která nesla dospělým konvici s čajem. Všem přítomným se chtělo smát a musely ovládat koutky úst, aby se nesmáli.

„Victorie!“ ozval se Mycroft přísně.

„Dobře, dobře, už mizím,“ zamrkala dívenka a odešla.

„Tohle jsi opravdu řekl? Dobré Mycrofte,“ řekl Greg poťouchle. Ten ho ale ignoroval a podíval se na Johna.

„Co se děje?“

„Vyšetřoval případ a našel zbytky nahnědlého prášku. Nenapadlo ho nic lepšího, než otestovat co to je na sobě. Kdybych ho nenašel včas, tak už tu nesedí,“ vrčel John. Sherlock si ale jen odfrkl.

„Bylo otevřené okno.“

„Zmlkni!“

„Ten místní inspektor je idiot. Jak jinak jsem to měl dokázat?“

„To je ten případ záhadného úmrtí a zešílení?“ zeptal se Greg věcně. Sherlock kývl na souhlas.

„Faktem je, že místní inspektor Glen skutečně idiot je. To má Sherlock pravdu. Ale pokusy bys na sobě dělat nemusel.“

„Vyřešil jsem případ.“

„Bezvadné!“ zavrčel znovu John.

„Klidně ho můžeš zabít, Johne. Ale venku, máme vymalováno,“ oznámil Mycroft úředním hlasem. Tím trochu odlehčil atmosféru a hned se jim lépe povídalo. 

...

Pár dní nato, už pozdě večer, vedle sebe leželi v posteli Mycroft a Greg.

„Drahý?“

„Hm?“

„Měl bys něco proti tomu, kdybych se příští týden na dva dny vypravil do kanceláře?“

Greg se nadzvedl na loktech a pohlédl na svého manžela. Pak si ho přitáhl k sobě a něžně políbil.

„Vůbec nic, lásko. Nicole pohlídá, Jane a holky to taky zvládnou. Děje se něco?“

„Anthea chce pomoci a premiér chce, abych mu zařídil jednu schůzku.“

„Fajn.“

„Děkuji, Gregory.“

Přitulili se k sobě a usnuli.

...

Ze dvou dnů byly nakonec čtyři, ale všichni to ve zdraví přežili. Po pár týdnech byla z důvodu karantény zavřena škola. Neštovice naneštěstí chytila i trojčata a otcové rozhodli, že požádají maminku Holmesovou o pomoc. Ta souhlasila a tak k ní její vnučky převezli.

První večer, když byli Mycroft a Gregory doma pouze s Nicole byl byt neuvěřitelně tichý. Greg potichu zavřel dveře od pokojíčku nejmladší dcery.

„Už spí,“ oznámil svému manželovi, který psal smsku.

„Děkuji drahý. Potřeboval jsem tohle vyřídit.“

Greg si k němu přisedl a políbil ho na tvář. Mycroft s úsměvem položil mobil na stolek a přitáhl si manžela k polibku. Po dlouhé době se od sebe oddělili.

„Je tu nějaký klid. Nezdá se ti?“

„Ano, drahý. Už dlouho jsme nebyli takhle sami,“ odpověděl Mycroft a přitulil se k manželovi, co nejtěsněji mohl. Už si ani nepamatoval, kdy na sebe měli čas, aniž by se báli, že je někdo vyruší.

Greg najednou vzal manžela do náruče a odnesl ho do ložnice. Položil si ho na postel a začal mu stahovat sako a košili z ramen. Pak nahmatal v kapse pouta a připoutal Mycroftovy ruce k posteli.

„Drahý…“ zašeptal Mycroft. Jeho dýchání bylo zrychlené a oči rozšířené. Greg se na něj usmál a lehce ho políbil na rty. Pak je oba zbavil oblečení a přitom věnoval Mycroftovu tělu jemné polibky. Mycroft se čím dál více chvěl a čím dál hlasitěji vzdychal. Greg se k němu přitulil a zašeptal mu do ucha.

„Jak moc mě chceš?“

„Gregory!“ Mycroft zavzdychal Gregovo jméno a zatahal za pouta. Chtěl si manžela přitáhnout k sobě, chtěl, aby si ho konečně vzal. Greg si s úšklebkem manžela prohlížel. Díval se, jak se chvěje, jak trhá pouty, aby se osvobodil. Nakonec se nad ním smiloval a začal ho připravovat. Jejich noc byla dlouhá a vášnivá. Pomohlo jim i to, že je jejich nejmladší dítě nevyrušilo.