16. kapitola

10.09.2015 20:34

 

A/N: Poslední povídka před mým odjezdem. Tak až příští neděli, zlatíčka! :)

 

Mycroft zrovna pomáhal Gregovi s oblékáním, když po zaklepání vešel do pokoje John.

„Ahoj, vidím, že jsi dostal propustku.“

„Vtipné,“ zašklebil se Greg.

„No hlavně na sebe dávej pozor. Mycrofte, můžeme si promluvit?“

„Určitě Johne. Gregory, počkáš chvíli prosím?“

Greg jen kývl a zůstal sedět na posteli. Mycroft s Johnem odešli. Gregovi bylo divné, co spolu řeší, aniž by je měl slyšet. Kdyby se jednalo o Sherlocka, netajili by to před ním. Najednou si uvědomil, že existoval pouze jediný případ, kdy chodil Mycroft za Johnem o samotě. Zatmělo se mu z toho před očima.

...

Mycroft se za chvíli vrátil a Greg na něm hned poznal, že se stalo něco vážného. Vždycky, když se dělo něco, co přímo ovlivňovalo jeho rodinu, oči Mycrofta Holmese posmutněly a nezářily. Tvářil se ale jakoby nic. Pomohl mu venku do auta a odjeli domů. V jejich bytě uložil Mycroft Grega do postele a šel se postarat o Nicole. Greg mezitím vytáhl svoji oblíbenou knížku.

Za nějakou chvíli se objevil i s dcerou v náručí a položil ji na postel. Pak si lehl vedle manžela. Greg odložil knihu a políbil ho.

„Mycrofte, co se děje? A neříkej, že nic. Takhle se tváříš vždycky, když se něco děje a je to vážné.“

Mycroft pohladil dceru po hlavičce a pak potichu odpověděl.

„Není to vážné, je to jen smutek. Nic jiného.“

„Zeptám se tě podruhé a naposledy. Co se děje? Proč jsi šel za Johnem?“ Gregův hlas byl chladný a naštvaný a Mycroft věděl, že musí odpovědět.

„Před dvěma dny jsem Johna požádal, aby mě prohlédl. Nebylo mi dobře a měl jsem podezření, že naše poslední noc… že čekáme další dítě. Dnes mi John přinesl výsledky testů.“

„A?“

„Je to kolísavý krevní tlak. Dítě nečekáme,“ odpověděl Mycroft pohřebním hlasem. Bylo mu z toho smutno. Pomalu se začínal těšit a jeho naděje zhasla. Greg si ho přitáhl zdravou rukou blíž a něžně ho políbil.

„Mycrofte, máme už čtyři dcery a podle slov doktorky Kingové by tě další těhotenství stálo život. Myslím, že další dítě už asi není reálné. Nedokázal bych bez tebe žít a holky taky ne.“

„V tomhle zcela ojedinělém případě se neřídím rozumem, drahý.“

„Mycroft Holmes se řídí svým srdcem? Neuvěřitelné.“

„Ty mě nebereš vážně,“ zaškaredil se Mycroft a uraženě se od manžela odvrátil. Téměř okamžitě ucítil polibek na svém krku, přesně na místě, které ho rozechvívalo. Pomalu se otočil a položil manžela zpět na postel.

„Odpočiň si drahý. Nechám ti tu Nicole, než přijde, Jane. Já půjdu do kanceláře, pokud mě nebudeš potřebovat.“

„Jen běž, naštěstí se můžu pohybovat sám. Kdy se vrátíš?“

„Nebudu tam dlouho. Neboj se.“

Mycroft políbil manžela i dceru a odešel. Potřeboval jen zkontrolovat nové plány obrany a pomoci své asistentce s koordinací schůzek. Zrovna když odcházel domů, pípla mu smska.

V neděli po obědě vám přivezu dcery domů. Jsou zdravé a těší se na vás. m

Díky mami. Už se na ně taky těšíme. Jen je připrav na to, že Gregory měl pracovní úraz. MLH

Něco vážného? m

Už je doma, takže nic hrozného. Ale měsíc bude doma. MLH

Doufejme, že to bude snášet lépe než ty. Uvidíme se v neděli. m

Těším se. MLH

Rozhovory s matkou pro něj byly vždy složité, ale bavil se.

...

V neděli po obědě seděli Greg s Mycroftem na gauči a povídali si. Najednou se ozval zvonek a oba si povzdychli. Jejich klid právě končil. Najednou se ozvaly klíče v zámku a tatínci slyšeli rozhovor dcer s babičkou.

„Babi, proč zvoníš, když máme klíče. Zbytečná práce a ničíš si ruce.“

„Victorie Elisabeth, nechovej se laskavě jako tvůj otec, opakuji ti to neustále!“

„Promiň babi. Myslela jsem to pro tvoje dobro,“ bránila se Vicky.

„Jasně to ti všichni věříme. Jenom rýpeš, nic jiného v tom není.“

„Trhni si, ohavo!“

Caty otevřela dveře do obýváku a pozdravila oba otce a šla se přitulit. Stejně jako její sestry. Nakonec vstoupila maminka a babička Holmesová.

„Zdravím vás. Jak se daří, Gregu?“ usmála se na svého syna a jeho manžela.

„Sice to ještě není ono, ale je to lepší. Děkujeme za hlídání našich zlatíček.“

„Ráda se o děvčata postarám. Jen už je nenechám umývat nádobí. Tedy hlavně tady Victorii.“

Oba otcové se na dceru podívali. Ta jen protočila oči.

„A jsme zase u toho talířku. Prostě jsem ho rozbila a poslouchám to celé čtyři dny,“ prohlásila a stulila se vedle otce, který jí pohladil po hlavě.

„Jsi stejná jako tvůj otec. Beztak jsi to udělala schválně, abys to nádobí nemusela umývat. To před lety Mycroft praktikoval taky. Rozbil památeční talíř.“

Teď byl na řadě s protáčením očí její starší syn.

„Nebyl pěkný a těžko se umýval. Ale od té doby, jsem už žádné nádobí nerozbil.“

„Protože jsem tě už k mytí nádobí nepustila!“ řekla maminka tónem, který oznamoval, že se o tom nechce dál bavit. Mycroft už tedy mlčel.

Gregovi při dialogu Mycrofta s jeho matkou cukaly koutky směrem nahoru. Paní Holmesová byla jedním z mála lidí, kteří dokázali Mycrofta usadit. A byla jediným člověkem, ze kterého měl nahnáno. Rozhodl se mu pomoci.

„A jinak byly hodné, paní Holmesová?“

„Ale ano byly. Je to až překvapující. Mají víc rozumu, než si vy dva myslíte. Myslím, že váš holky ještě překvapí.“ usmála se tajemně a mrkla na vnučky. „Musím už jet zpátky, máme s Geraldem lístky do divadla a ještě se mám chystat.“

„Díky mami. Pomohla jsi nám.“

„Rádo se stalo.“

Postupně je objala, rozloučila se a odešla.

...

„Co teď chcete dělat?“ zeptal se Greg svých dcer, rozložených kolem něj na gauči.

„Buď se můžeme jít umýt a spát nebo si zahrajeme Scrabble,“ navrhla Mary.

„Scrabble…“ ozvalo se dvojhlasně od jejich sester.

„Dobře, dvě hry a pak se půjde spát, jasné?“

„Jasné, vrchní inspektore.“

Caty vytáhla hrací desku a začali hrát. O chvíli později se vrátil Mycroft, který byl vyprovodit svou matku k autu a ještě se s ní zapovídal.

„Přidáš se, tati?“

Mycroft jen mrkl a přisedl si k desce také.

...

Večer ležel Greg na Mycroftově hrudi a cítil, že ho manžel hladí po vlasech.

„Nad čím přemýšlíš, Mycrofte?“

„Má matka měla zase jednou pravdu. Je až zarážející, jak se za ty tři týdny u ní změnily naše dcery.“

„Málem tě Mary porazila ve Scrabble, to snad není nic hrozného,“ usmál se Greg. Dostalo se mu jen zavrčení. Ano, také si všiml změny chování jeho dcer. Staly se trochu dospělejšími a samostatnějšími. Překvapilo ho to a potěšilo zároveň. Bylo ale jasné, že Mycroft se s tím, že se na něm jeho dcery staly trochu nezávislejšími, bude vyrovnávat dlouho a půjde mu to těžko. Políbil ho na hruď a pohladil ho po ní.

„Jednou k tomu muselo dojít. Už vyrostly a jsou dospělejší. Ta změna je tak velká proto, že jsi je dlouho neviděl.“

„Ty mě jen planě utěšuješ,“ povzdychl si Mycroft a políbil Grega na temeno hlavy.

„Utěšuju, ale rozhodně ne planě. Došlo by k tomu tak jako tak. Holky přitom byly alespoň pod dozorem, kterému věříš. A to proto, že je to ten nejlepší dozor na světě. Pomalu se smiřuj s tím, že za chvíli budou dospělé.“

Gregova řeč padala na Mycrofta jako těžké kameny a nebyl schopný ničeho jiného, než hlubokého povzdychu.

...

Po dvou týdnech Gregovi vyndali stehy, ale do práce ho stále nechtěli pustit. Prskal, vztekal se, ale nebylo mu to nic platné. Doma začal vařit oběd a doufal, že se trochu uklidní. Najednou se ozvaly klíče v zámku a po chvíli vstoupila Caty.

„Ahoj tati,“

„Ahoj zlato. Kde máš zbytek?“

„No zbytek Mary je v knihovně a zbytek Vicky šel na piano.“

Greg se musel usmát. Pobavila ho a cítil se už trochu lépe.

„Dáš si špagety?“

„Určitě,“ odpověděla a šla nachystat talíře na stůl. Greg musel obdivovat Mycroftovu matku. Vychoval v takovýchto drobnostech jejich dcery, za ty tři týdny, co u ní strávily, opravdu dokonale. To, co se jí nepovedlo u synů, povedlo se u vnuček.

„Najíme se a já se pak půjdu postarat o Nicole…“ řekl spíš pro sebe.

„Jasné, já si pak jdu hrát na doktora.“

„Kolikrát ti mám opakovat, abys to takhle neříkala?!“

„Hm… ještě pak pár set krát. To by snad mohlo stačit.“

„Catherine!“

„Promiň, už mlčím,“ omluvila se dcera a sedla si ke stolu.

Během oběda Greg uvažoval nad tím, že se Holmesovská povaha opravdu nezapře a jeho dcery si budou stále dělat a říkat co chtějí. Jak smutné zjištění, i když na druhou stranu, právě tyhle vlastnosti byly jedním z důvodů, proč miloval svého manžela. Když dojeli, Caty se zvedla a začala uklízet kuchyň.

„Uklidím tu, ať můžeš jít za ségrou.“

„Díky,“ pohladil ji otec po hlavě a šel do dětského pokoje.

...

Večeře probíhala už se všemi dcerami, ale stále ještě bez druhého otce. Mycroft všem poslal smsku, že přijede později, protože má pracovní problém.

„Můžete jít po svém. Umyju nádobí.“

Dcery kývly a odběhly. Bylo toho docela dost a pak se ještě musel postarat o Nicol a uspat ji. Když se mu to konečně podařilo, chvíli u ní ještě seděl a pak potichoučku odešel. V postelích už ležela i trojčata, takže jim popřál dobrou noc a vydal se do obývacího pokoje. Druhý den nemusel do práce a tak se rozhodl počkat na manžela. Kupodivu to netrvalo ani dlouho. V půl desáté slyšel rachotit zámek a vzápětí vešel Mycroft i do obýváku.

„Dobrý večer, Gregory.“

„Ahoj, lásko,“ usmál se Greg a vstal, aby ho políbil. Když se od sebe po chvíli odtáhli, byli oba zadýchaní.

„Nechceš se jít osprchovat? Ohřál bych zatím večeři.“

Mycroft kývl a zamířil do koupelny. Za deset minut už v pyžamech seděli u stolu a večeřeli.

„Můžu vědět, co tě zdrželo nebo je to tajné?“

„Hádka s premiérem,“ odpověděl Mycroft zcela otevřeně.

„Co jsi mu zase provedl?“ Greg nemohl odolat, aby si nerýpl.

„Proč zase já jemu? Předkládá zítra vládě jeden návrh zákona a ten je špatně udělaný. Nejdříve jsem ho jemně upozornil na chybu, pak trochu rázněji… no a pak mi řekl, ať ho nepoučuju a dal mi to na předělání. Zase se bude chlubit mou prací.“

„Jestli do něj budeš takhle rýpat, vyhodí tě,“ nadhodil Greg v legraci.

„Tak ať to udělá. Já si jen polepším,“ odpověděl Mycroft zcela vážně.

„Vláda bez tebe? To by nevydrželo dlouho.“

„To je jen iluze, kterou roznáší můj bratr.“

Greg jen pokrčil rameny a dál se k tématu nevracel. Bylo nemožné, aby jeho manžel skončil se svou prací. Ale pokud by se to stalo, měl stejně celou řadu možností, co dělat. Dojeli, společně umyli nádobí a šli si lehnout.

„Drahý, co ti řekla doktorka Kingová?“

„Ještě minimálně deset dní budu muset být doma. Ale co už… v práci bych byl v kanceláři, tak to vyjde v podstatě nastejno.“ vrčel, což Mycroftovi vyvolalo úsměv. Přitáhl si manžela blíž a pohladil ho po tváři.

„Oni si bez tebe těžko poradí, drahý.“

„Ale blbost, každý je nahraditelný. Zvlášť slabší kusy.“

„Jak to o sobě mluvíš?“ zamračil se Mycroft.

„Však je to pravda, co s někým, kdo sedí jen za stolem?“

„Už dost, Gregory! Musíme toho nechat nebo se ještě pohádáme.“

Greg kývl hlavou, políbil manžela a nechal ho, se přitulit. Za chvíli oba spokojeně usnuli.