17. kapitola

21.09.2015 17:11

 

Drahý, psala mi třídní holek, že semnou chce mluvit. Přijdu později. MLH

Co zase provedly? GLH

Netuším, dozvím se to až od ní. MLH

Dobře zlato. Počkám na tebe. Miluju tě. GLH

: - *. MLH

Greg se doma nudil a tak tvořil nové postupy práce a interní pravidla. Konečně měl trochu času se tomu věnovat naplno. Pomáhalo mu to se vyhrabat z nepříjemných pocitů, které ho poslední dny provázely. Trojčata s chůvou byla v divadle a spokojená Nicole si hrála a na koberci s plyšáky. Měl tedy volné pole působnosti.

V pět hodin se ozvalo otevírání dveří. Mycroft se konečně vracel domů. Za chvilku vstoupil do obýváku.

„Ahoj Niky,“ pozdravil dceru a vzal ji do náruče. Jenom se zasmála. Dal jí tedy pusu na tvářičku a položil ji zpátky na zem.

„Ahoj, drahý.“

„Vítej doma.“

Vzájemně se políbili a pak se na sebe usmáli.

„Co ti chtěla ta učitelka?“

„Drahý, půjdu se převléknout a řeknu ti to u večeře.“

„Dobře.“

Za chvíli se u jídla opravdu usadili, popřáli si dobrou chuť a začali jíst. Mycroft snědl tři sousta, napil se vína a pomalu začal.

„Paní Flinnová řekla, že jeden pacholek s vedlejší třídy mlátil jednu spolužačku našich dcer. A nejenom to, dokonce jí okrádal o věci. Jediný, kdo se jí zastal, byly naše dcery. Nejdříve slušně a v klidu, jenže když je neposlechl, vyřídily si to s ním ručně.“

„Dostal pár facek?“

„Kdyby dostal pár facek… Gregory, namočily mu hlavu do záchodu a spláchly.“

Gregovi koutky nejdříve zacukaly, ale hned se zase vrátily do původní polohy. Nevěděl, co si má myslet.

„Tak nevím, jestli se tomu mám smát nebo se začít zlobit.“ řekl zamyšleně.

„Přesně to si myslím také. Co říct někomu, kdo jedná správně nesprávnými prostředky?“

„Uvidíme, co nám k tomu řeknou.“

Mycroft kývl a sklonil se k večeři.

...

Děvčata se vrátila v šest hodin a rychle zasedla k večeři. Když dojedly, chtěly se jít holky umývat, ale Mycroft je zarazil.

„Ještě se posaďte. Potřebuji něco vysvětlit.“

„Mluvila s tebou paní Flinnová?“

„Ano, Caty. Mluvila. Ale teď to chci slyšet od vás.“

Mary se nadechla a spustila.

„Sam je naše spolužačka a je to super kámoška. Ale ten idiot z vedlejší třídy si na ní začal dovolovat, protože mu nechtěla půjčit knížku a nenabídla mu bonbóny. Všechno totiž zničí a sní. Začal jí nadávat, pak do ní strkat a nakonec si vzal všechno, co chtěl.“

„A co vy na to?“

„No šla jsem za ním, ať toho nechá, že to není slušné. On se mi vysmál a řekl, že to není můj problém, ať se starám o sebe, jestli nechci, aby mi udělal to, co jí. Znova jsem ho požádala, jestli by toho nechal a on vystartoval na mě…“

„… to už jsem nevydržela a jednu jsem mu vrazila. Začal se ohánět po nás obou, tak jsme ho my tři a jeden náš spolužák zatáhli na záchod a vymáchali mu v něm čumák,“ vstoupila Vicky do řeči své sestry a dovyprávěla příběh. Otcové na sebe chvíli beze slova hleděli.

„A zabralo to?“ ozval se Mycroft, podle Gregova názoru zcela nevhodně.

„Zcela, tati. Už dal pokoj. I učitelky si toho všimly,“ odpověděla pobaveně Caty.

„Zítra se mu před paní Flinnovou omluvíte, jasné?“ nařídil Mycroft přísně.

Dívky se nejdřív netvářily vůbec nadšeně, ale pak kývly.

„Teď běžte.“

...

Manželé Lestrade-Holmesovi leželi vedle sebe v posteli, stulení k sobě. Dceru už spaly a oni dva se snažili zklidnit dech po vášnivém milování.

„Mycrofte, zítra jdu dopoledne do práce, ale pak bychom mohli jít na oběd.“

„Vůbec nejsem proti. Sejdeme se ve dvanáct hodin na vyhlídce?“

„Budu tam, zlato. Jsem zvědavý, co šéf řekne, na ty papíry, co jsem mu dneska poslal. Snad nějaký z nich použije.“

„Netrap se tím, drahý. Uvidíš zítra. Dobrou noc.“ políbil Mycroft manžela a stulil se mu do náruče. Hned ho objaly Gregovy ruce. Oba po chvíli usnuli.

...

Greg seděl u stolu a listoval jídelním lístkem. Bylo dvanáct hodin a pět minut a jeho manžel měl jako obvykle zpoždění. Stávalo se to tak často, že už ani nezlobil.

„Promiň, drahý. Na křižovatce je nehoda a policie zdržuje provoz,“ ozvalo se najednou za ním.

„To nic, zlato, nečekám dlouho,“ usmál se na manžela a naklonil se k němu. Když si Mycroft sedl, políbili se a propletli prsty.

Po objednání si připili vínem a Mycroft lehce stiskl manželovu ruku.

„Vypadáš dnes velmi šťastně drahý. Co se děje?“

„To je to tak vidět?“

„Velmi.“

„No šéf mě za ty předpisy a postupy práce pochválil přede všemi na poradě a nechal je vydat jako nejdůležitější interní předpisy.“

„Gratuluji, Gregory,“ usmál se Mycroft a Greg zčervenal.

„Uvědomil jsem si, že jsem ještě potřeba, i když jinak, než před tím.“  

„Mám radost, že sis to uvědomil. Měl jsem o tebe strach.“

„Nebylo to semnou jednoduché, že?“

„Ne, nebylo Gregory. Ale teď už to snad bude lepší,“ zadoufal Mycroft.

„Slibuju.“

Znovu se políbili a vyrušil je až příchod číšníka s obědem. Poděkovali a začali jíst.

„Dnes se mi zase potvrdilo, že naše dcery jsou zcela po nás.“

„Jak to myslíš?“

„Volala paní Flinnová a popisovala mi průběh jejich omluvy. Nakráčely před obě nastoupené třídy a toho pacholka. Vicky se před něj postavila a řekla, že se mu všechny tři omlouvají, že mu strčily hlavu do záchodu za to, že mlátil spolužačku a kradl jí věci.“

Gregovi zaskočila brambora v krku. Bylo to kruté, ale vtipné a přesné. Věděl, že by se měl zlobit, ale nedokázal to.

„Co na to říct? Je to kruté, ďábelské a vynikající. Asi bychom se měli zlobit, ale myslím, že to neuděláme. Co ty na to?“

„Drahý Gregory, vidím to naprosto stejně. Na jejich místě bych jednal zrovna tak.“

Greg kývl a pak oba mlčky pokračovali v obědě. Teprve u kávy a zákusku se Greg znovu ozval.

„Před týdnem začal advent. Už jsi přemýšlel o Vánocích?“

„Ano, přemýšlel. Myslím, že si oba potřebujeme odpočinout. Ty psychicky a já tentokrát fyzicky. Co kdybychom dvacátého třetího vyrazili k mé matce a zůstali tam až do druhého? Stejně myslím, že nás bude zvát všechny.“

„Aby tenhle nájezd dům tvých rodičů přežil až do druhého ledna,“ nemohl si Greg nerýpnout po minulých zkušenostech.

„Snad ano.“

„Dobře, tak to tak uděláme.“

...

A skutečně se jim to podařilo. Dvacátého třetího ráno se všichni Lestrade-Holmesovi vydali na Vánoce k Holmesovým. Cesta proběhla v klidu, protože holky si povídaly mezi sebou a otcové klimbali na sedačkách. Dorazili akorát k obědu.

„Teď si běžte na chvíli lehnout a pak musíme ještě ozdobit stromek, nachystat zákusky a uvařit vaječný koňak,“ řekla maminka Holmesová, sotva dojedli. Nedalo se jí odporovat, takže všichni poslechli.

Ve tři hodiny sešla dolů trojčata. Holky už měly vybaleno a odpoledne chtěly pomoct své babičce. Nejdříve zkontrolovaly Nicole, která klidně spinkala v postýlce v rohu obývacího pokoje. Vešly tedy do kuchyně.

„S čím ti můžeme pomoct, babi?“

„Jedna bude zdobit stromek s dědou, druhá narovná zákusky a cukroví na mísy a třetí mi pomůže s tím koňakem.“ odpověděla paní Holmesová.

„Jdu za dědou!“ ohlásila hned Mary a odběhla.

„Beru si na starost mísy a cukroví,“ zabrala si práci Caty a odešla do spíže.

„Takže se budeš muset spokojit semnou,“ usmála se Vicky na babičku.

Ta její úsměv opětovala a podala jí vařečku a zástěru. Chvíli pracovaly mlčky a přilévaly rum do kondenzovaného mléka. Teprve při míchání se Vicky ozvala.

„Babi, proč jsi při rozdělování práce vůbec nepočítala s našimi drahými tatínky?“

„Protože mi bylo jasné, že prospí celé odpoledne a možná i večer. U oběda oba skoro spali.“

Vicky trhla rameny a zamíchala koňak.

„Jsou nějací unavení. Co se s nimi děje?“

„Jak říká táta, moc práce a spousta dětí. Asi je toho na ně moc,“ odpověděla Vicky.

...

Greg pomalu otevřel oči a chvíli nevěděl, kde je. Pak se ale rozhlédl a poznal, že jsou u Mycroftových rodičů. Venku již byla tma a on se natáhl pro mobil, aby se podíval, kolik je hodin. Hodiny ukazovaly půl sedmé. Greg si jen povzdychl a lehl si zpátky. I když právě spal skoro pět hodin, necítil se vůbec odpočinutý. Mycroft měl pravdu. Oba si potřebovali odpočinout, být spolu chvíli sami a promluvit si. Dům Holmesových k tomu byl ideální, protože Mycroftova matka dá pozor na jejich dcery. Podíval se na druhou stranu postele a zjistil, že Mycroft ještě spí. Nechtěl ho budit a tak vzal ze stolu čtečku a položil se zpátky do postele.

Mycroft se probudil asi o hodinu později.

„Popřál bych ti dobré ráno, ale teď se to jaksi nehodí.“

„Kolik je hodin drahý?“ zamžoural ospale Mycroft.

„Chvíli před osmou.“

„Měli bychom asi jít na chvíli dolů…“

Greg místo odpovědi položil čtečku na stůl a přitáhl si manžela k sobě. Ten se jen zasmál a přitulil se. Jedna manželova ruka objala Mycrofta kolem ramen a druhá ho hladila ve vlasech. On jen spokojeně zabručel.

„Miluju tě, Mycrofte,“ zašeptal Greg najednou.

„Já tebe taky, Gregory.“

„Asi jsem ti to v poslední době neříkal tak často, jak by bylo potřeba, ale slibuju, že už budu v pořádku.“

Nebylo pro něj jednoduché to přiznat nahlas. Ale konečně pochopil, že může být užitečný i když už nebude v přední linii a pomalu tomu přivykal.

„Nic se neděje, drahý. Taky to semnou nemáš jednoduché,“ usmál se Mycroft.

„Mám takový pocit, že za pár let stejně skončím. Jsem utahaný už teď.“

„Cítím to stejně. Třeba spolu jednou opravdu budeme trávit 24 hodin denně.“

„Bezvadné, to skončím u cvokaře…“

Mycroft věděl, že by se měl urazit, ale jen se usmál. Znovu se jemně políbili a pak se od sebe odtáhli. Chtěli se ještě ukázat dole, než jejich dcery půjdou spát. Oblékli se a vyšli z pokoje.

...

Celou společnost našli v obýváku. Vicky seděla u šachovnice a hrála s dědečkem partii a Caty s Mary a paní Holmesovou se dívaly na televizní soutěž.

„Dobrý večer…“

„Tati nenamontoval si sem štěnici?“ zeptala se Mary.

„Ne. Proč?“

„Tvá dcera chce zřejmě naznačit, že máš radar přijít, když už je hotová práce.“ usmála se na syna paní Holmesová.

„Omlouváme se, Shannon, ale zaspali jsme. Kde je Nicole?“ snažil se je omluvit Greg.

„Už spí ve svém pokoji.“

„Děkujeme, mami.“

Mycroft se posadil do křesla blízko šachovnice a Greg si přisedl k televizi.

...

Vicky sice partii prohrála, ale i tak jí dědeček chválil.

„Šikulka, pravidelně trénuješ, že?“

„Jasně. Už jsem porazila všechny, mimo svého otce, ale i to se mi snad jednou podaří,“ usmála se Vicky. Pak zazívala, popřála dobrou noc a odešla. Její sestry jí za deset minut následovaly.

„Už se na partii se svou dcerou musím soustředit. Nebude to trvat dlouho, než mě porazí,“ povzdychl si Mycroft.

„Sám sis jí k tomu vychoval, synku.“

„Mami, mimochodem, Sherlock dorazí až zítra. John má dneska noční.“

„Já vím, psal mi to můj vnuk. Teď jsem ale unavená. Edwarde, půjdeme spát?“

„Ano, drahá.“

Manželé Holmesovi popřáli dobrou noc a vydali se spát. Greg a Mycroft osaměli. Chvíli se k sobě tulili na gauči u krbu a pak si Mycroft manžela přitáhl blíž a políbil ho. Greg ho nechal, ale když mu začal rozepínat košili, zarazil ho.

„Neblázni, tady ne!“

„Gregory, teď a tady. Chci tě a nemíním čekat až do pokoje.“

„Ty ses musel…“

Mycroft Grega políbil tak, že ten zapomněl, co chtěl říct, i na to, že chtěl protestovat. Prostě se mu poddal a nechal ho, dělat si co chtěl. Ostatně jako vždycky. Postupně z gauče sklouzli na kožešinu před krbem a tam Mycroft svého manžela něžně a pomalu pomiloval. Vyvrcholení je zastihlo skoro ve stejné chvíli a oba se jen zvolna vraceli zpátky na zem.

„Děkuji Gregory, děkuji,“ ozval se Mycroft po dlouhé době, kdy ležel na svém manželovi a nechal se hladit po zádech.

„Nemáš za co děkovat. Miluju tě a udělám pro tebe cokoliv,“ políbil ho Greg na temeno hlavy. „Ale neměli bychom se teď přesunout do našeho pokoje? Nic by se mi nelíbilo víc, než tu spát, ale nemůžeme.“

Mycroft ho políbil a vstal z něj. Pak mu pomohl na nohy a podal mu oblečení. V pokoji padli na postel tak, jak byli a usnuli si v náručí.