18. kapitola

Gregoryho ráno vzbudily sluneční paprsky, které mu svítily přímo do očí. Bylo mu dobře. Po dlouhé době se zase vyspal a už se nemohl dočkat, až ho John vyzvedne. Protáhl se, vstal a oblékal se. Najednou se otevřely dveře a v nich stál John.

„Dobré ráno, nedočkavý co?“ zasmál se.

„To si piš, kamaráde! Jak je mu?“

„Když jsem odcházel, pořád spal jako dřevo, ale horečku má pořád. Uvidíme, až se vzbudí.“

Gregory kývl a hrnul se ke dveřím. John se rychle vydal za ním.

...

Sherlock seděl u snídaně a listoval spokojeně v novinách. Každou chvíli se ale zavrtěl, protože ho po noci bolelo pozadí.

„Copak bratříčku? Náročná noc?“ ozvalo se jedovatě z ložnice.

„John je vášnivý, takže ano, užil jsem si.“ odpověděl Sherlock. „Čaj?“ Mycroft kývl hlavou a posadil se na volnou židli. „Něco nového?“

„Přečti si to sám…“ Sherlock podal bratrovi noviny, kde celá první strana byla věnována akci v Magnussenově domě, při níž byl „náhodou“ zastřelen.

„Parchant! Raději bych se s ním vypořádal sám!“

„Jo a pak by tě opravdu zavřeli. Stačilo, že ses zachoval jako idiot jednou. Netřeba to opakovat znovu.“

„No jo, jsem idiot, jen si rýpni, dokud můžeš.“

„Vánoce jsou tady…“

„Sherlocku…“

Začínající hádku mezi bratry přerušil Sherlockův mobil. Sherlock si přečetl zprávu a vstal od stolu.

„Co se děje?“

„Netuším, něco po mě chce premiér. Musím za ním hned jít. Běž si lehnout, ať mi pak John nevynadá.“

Mycroft jen protočil oči, ale raději poslechl. Vzal si do postele noviny a začal je pročítat pozorněji. Sherlock odešel, nastoupil do taxíku a odjel.

...

Taxík s Johnem a Gregem zastavil na Baker Street 221B. Najednou Johnovi pípla zpráva.

„Co se děje?“

„Ale premiér chce něco upřesnit. Musím tam hned jet. Zvládneš to nahoru?“

„Jasně. Tak zatím.“ Greg vystoupil a John odjel.

...

Za deset minut si přisedl ke stolu u Angela, kde na něj čekal Sherlock. Sklonil se k němu a políbil ho.

„Co budeme dělat celý den? Nechce se mi poslouchat tvého bratra a Gregoryho.“

Sherlock se usmál. „Sebral jsem klíče svému bratrovi, půjdeme k nim.“

„Ty jsi geniální, Sherlocku!“

...

Mycroftovi se při čtení novin začaly klížit oči a propadl se do lehkého spánku. Najednou cítil, že ho někdo líbá na čelo. Když otevřel oči, spatřil Gregoryho.

„John měl pravdu, máš horečku,“ zašeptal a jeho oči se naplnily slzami. Mycroft se posadil, přitáhl si Gregoryho do náruče a políbil ho. Gregory mu obtočil ruce kolem krku a polibek opětoval. Jeden druhého drželi pevně, jako by se báli, že ten druhý zase zmizí.

Když polibek skončil, položil si Greg hlavu na Mycroftovu hruď.

„Miluju tě,“

„Já tebe taky, Mycey. Strašně jsem se bál, že tě ztratím.“ Gregovi znovu vyhrkly slzy z očí.

„Už se neboj, je mrtvý. Zastřelili ho agenti. A já už si dám pozor.“

„Mycrofte Holmesi, nepustím tě od sebe dál než na dva metry! Aspoň měsíc!“

„Pohlídám si to Gregory,“ usmál se Mycroft.

Krátce zaváhal, ale nakonec se rozhodl.

„Vím, že tyto věci, by měli být nesmírně romantické a trochu stupidní, ale,ˮ hluboce se nadechnul a sevřel Gregoryho ruku ve svojí. „Gregory Lestrade, vezmeš si mě?“

„To myslíš vážně?“ podíval se na něj Greg překvapeně.

„Ano.“

„Opravdu vážně? Nemáš žádné horečkou způsobené halucinace?ˮ

„Opravdu to myslím vážně.“

„Pak tedy ano.“

Mycroft se usmál a políbil Grega na ruku.

„Měl by ses dát co nejdříve do pořádku, abychom mohli vyzkoušet Sherlockovu postel,“ zamrkal Greg a Mycroft se zasmál.

„Jsi ďábel.“

„Neříkal jsem to náhodou před nedávnem já tobě?ˮ

„To znamená jen jediné.“

„To ano.“

„Skvěle se k sobě hodíme.“

„Naprosto perfektně.“

S úsměvem se opět políbili.

„Půjdeme si lehnout. Prospíš se a brzy ti bude zase líp,“ navrhl Greg a Mycroft se zívnutím přikývl.

…

John Sherlocka povalil na obrovskou postel. Sherlock se protáhl a skoro zavrněl. Ta postel byla rozhodně pohodlná. Na myšlenky o posteli však neměl čas, když měl na hrudi svého sexy doktora.

„Mycroft nás zabije, jestli to zjistí.ˮ

„Máš zbraň, ochráníš nás oba.ˮ

John protočil oči a začal Sherlocka rychle svlékat. Oblečení na nich ubývalo, ale na zemi rozhodně přibývalo.

Už brzy byli oba nazí a John Sherlocka připravoval na svůj vpád. Pomalu ho svými prsty roztahoval, dokud Sherlock nekňučel slastí.

„No tak, Johne. Nemáme celý den.ˮ

John protočil oči, ale i přesto své prsty vytáhl. Hodil si Jednu Sherlockovu nohu přes rameno a jemně do něj vniknul. Oba spokojeně zasténali a John začal divoce přirážet. Sherlock okamžitě obmotal nohy kolem Johnova pasu a přirážel proti němu.

„Johne!“ vykřikl Sherlock a vyvrcholil na jejich bříška.

John ho po chvíli následoval.

„Sherlocku,“ zamumlal John a svalil se na muže pod ním.

Sherlock ho objal a užíval si slast, kterou cítil. Čert vem drogy. Tohle bylo mnohem lepší.

„Miluju tě, Sherly.“

„A já tebe, Johne.“

John Sherlocka sladce políbil a brzy usnul v jeho teplém náručí.

….

Po dvou dnech byl Mycroft opět zdravý a vrátil se s Gregorym zpět do jejich bytu. Tedy, hned poté, co společně vyzkoušeli Sherlockovu postel (nebyla moc pohodlná, jejich byla rozhodně lepší). Týden spolu ještě lenivěli v posteli, milovali se a mluvili o své svatbě. Po týdnu se Greg s Mycroftem vrátili do práce a začali plánovat svou svatbu.

...

Pondělí ráno a Mycroft stál před dveřmi do svojí kanceláře. Nadechl se a otevřel je.

„Dobrý den, Antheo.“ pozdravil svoji asistentku s úsměvem. Jako vždycky seděla u svého stolu a pracovala.

„Dobré ráno, pane Holmesi. Je dobře, že už jste zase v práci. Vítejte zpátky.“

Mycroft se posadil do křesla pro návštěvy.

„Mám na práci něco akutního?“

Anthea se ušklíbla.

„Máte asi padesát pozdravů, omluv a podobných nesmyslů. Většina od těch, co váš už pohřbila jako zrádce.“

„Emaily smaž a se zbytkem zatopíme.“ rozhodl Mycroft. „Chci ti poděkovat za pomoc a za důvěru.“

„Není za co, pane, hlavně, že jste zase tady.“

„Máš nějaký plán na dvacátého šestého?“

„Ne pane. Proč?“

„Tak si tam nic neplánuj. Budu tě potřebovat, protože se žením.“

„Prosím?“

„Ano, žením se. Ale zatím se o tom nikomu nezmiňuj.“

Najednou Mycroftovi přišla smska.

Mycey, utopím se ti v papírech. Mám jich plnou kancelář a Sally mi nechce pomoct! Strašně moc mi chybíš. Uvidíme se večer? GL

Mycroft se pousmál. „Copak pane, Gregorymu se po vás už stýská?“

„Mě po něm také. Půjdu se k sobě přece jen podívat na ty maily.“

„Ano pane.“

Mycroft se posadil pohodlně do křesla a začal ťukat prsty na display.

Já mám stůl prázdný a můžu se flákat. Mám připravit na večer něco speciálního? MH

Kup višně v čokoládě a nachystej pouta. Chci si večer užít. GL

Tvoje přání je mi rozkazem. Tak večer. MH

„Antheo, musím jít koupit jednu důležitou věc. Kdyby něco, tak se ozvi. Nevím, jestli se vrátím.“

„Ano pane.“

V obchodě s čokoládou vybral Mycroft kilovou krabici višní v čokoládě. Když byl na cestě domů, znovu se ozval jeho mobil.

Za dvacet minut u Angela. SH

Mycroft protočil oči a odepsal.

Trhni si. MH

Pokud nepřijedeš, neřeknu ti, kdo tě pomlouvá, že jsi transsexuál. SH

To nikdo nedělá!!! MH

Ne, ale bude, když nepřijedeš. SH

Dobře. Už jedu. MH