18. kapitola

29.09.2015 19:45

 

A/N: Na první kapitolu Konzultantů si budete muset ještě pár dní počkat.

 

Druhý den v deset hodin dorazili Watson-Holmesovi. Bratři si během oběda vyměnili názory na všechno možné, až se jejich maminka rozzlobila.

„Jste horší než vaše děti. Neumíte se pořádně chovat u stolu! Doneste dřevo, ať vám trochu vychladnou hlavy!“

„Ale mami… to on…“

„On si začal…“

„VEN!!!“

Nezbývalo jim nic jiného, než se zvednout a jít. Celou cestu ke dveřím na sebe házeli vyčítavé pohledy. Když za nimi klaply dveře, oslovila Shannon své zetě.

„Čím dál více vás dva obdivuji, že to s nimi vydržíte.“

„Ale Shannon, oni mají jen radost, že se vidí,“ řekl s úsměvem John.

„Nechápu, kde jsem udělala chybu ve výchově,“ povzdychla si paní Holmesová.

Trojčata s Hamishem mezitím sklidili ze stolu a šli naskládat nádobí do myčky.

„Tyhle jejich hádky je jednou budou mrzet.“

„To je fakt, Misho. Ale my s tím nic neuděláme. Hele nechceš koňak? Včera jsem ho dodělala.“

Hamish kývl a tak Vicky nachystala skleničky. Čtyři, protože znala své sestry. Když se napili, všem vstoupily slzy do očí.

„Letos ti teda ujela ruka s tím rumem.“

„Nic nevydržíš.“

„Chceš dokázat opak?“

„Nechte toho vy dvě nebo vás babi taky pošle na dřevo!“ okřikla své hádající se sestry Caty. Obě raději zmlkly a dokončily rychle úklid kuchyně.

„Hele brácho, děda za chvíli začne vraždit kapra. Chceš se pobavit?“

„Ty seš zvíře, Mary,“ usmál se Misha a nenápadně se s nimi vytratil do přípravny.

...

„Nesnáším tě! Jedu si sem odpočinout a pak přijdeš ty a vlastní matka mě donutí jít pracovat!“

„Přestaň prskat bratříčku. Tentokrát to bylo schválně.“ odvětil Sherlock zcela klidně. Mycroft na něj vykulil oči a zahodil dřevo, které právě držel.

„Takže si semnou chceš mluvit o samotě a kvůli tomu se musím otravovat se dřevem? Další důvod tě nesnášet. Co se děje?“

„Už by ses měl vrátit.“

„Proč bych měl? Neříkej, že tam někomu scházím,“ usmál se Mycroft. Sherlockova odpověď ho překvapila.

„O tom sice nic nevím, ale unikají informace z pěti ministerstev a nikdo není schopný zjistit kudy a proč.“

„Idioti… moment… a jak to víš ty?“

„Od Anthey. Prosila mě o pomoc. A než se začneš vztekat, proč řekla mě a ne tobě, tak ti odpovím, že tě nechtěla otravovat.“

Mycroft kývl. Bylo mu to hned jasné. Anthea byla poklad v jeho kanceláři a nechtěla ho rušit, tak si poradila, jak věděla.

„A proč s tím ty jdeš za mnou? Potřebuješ poradit?“ nemohl si do Sherlocka nerýpnout. Sherlock na něj vyplázl jazyk.

„Jen ti to říkám, ať máš nad čím přemýšlet a nemyslíš nad nesmysly.“

Mycroft se mírumilovně usmál a začal po svém bratrovi házet sníh. Ten si to samozřejmě nemohl nechat líbit a tak sníh létal kolem dřeva.

...

Smějící se děti vběhly do obývacího pokoje, kde seděli John, Greg a Shannon a povídali si.

„Co se děje? Začala válka nebo co?“ zeptal se John, protože předtím leknutím nadskočil.

„V podstatě máš pravdu, tati. Jedna skončila a jedna začala,“ odpověděl mu jeho jediný syn. Nad výrazem tří dospělých se děti rozesmály.

„No děda nakonec zvítězil nad kaprem. Sice málem přišel o oba palce na rukou, ale kapr už je v troubě. Zato otec a strýc po sobě házejí na zahradě sníh.“

Maminka Holmesová jen rezignovaně otočila oči k nebi a vstala z gauče.

„Holky, prosím, nachystáte jídlo a pánové by to tu mohli připravit. Už je načase. Doufám, že se ti dva šílenci brzo vrátí.“

Všichni kývli a pustili se do práce.

...

Sněhová válka na zahradě mezitím skočila. Oba bratři byli červení ve tvářích a naprosto promočení.

„Měli bychom jít dovnitř nebo nastydneme,“ navrhl Mycroft a chopil se velkého koše z jedné strany. Sherlock vzal druhou stranu a pomalu šli k domu.

„Mimochodem bratříčku, děkuji za zprávu i za odreagování.“

„Nemáš za co děkovat, Mycey. Rád ti pomůžu. Jak s jedním, tak i s druhým.“

Mycroft jen kývl hlavou a oba vešli do domu.

...

„Kde jste se courali tak dlouho. To jste ty stromy nejdřív zasadili, pak nechali vyrůst, pokáceli a teprve přinesli ne?“ zlobila se paní Holmesová naoko.

„Promiň, mami, trochu jsme se zapovídali,“ omluvil se Sherlock a nechápavě se na sebe s bratrem podívali, když se všichni v kuchyni začali smát.

„Nic se neděje, zlatíčka. Běžte to narovnat ke krbu a pak se jděte převléknout.“

Bratři kývli a vydali se do obývacího pokoje.

...

V půl deváté večer byla snědena večeře a dárky byly rozdány. Nicole už spokojeně spinkala, obklopená všemi svými novými plyšáky a panenkami. Trojčata a Hamish hrály Activity, které dostala vnoučata od babičky.

Dospělí spokojeně seděli na gauči a popíjeli vaječný koňak. Z přehrávače zněly potichu koledy a idyla byla dokonalá. Však to spolu také vydrželi déle, než byli zvyklí. Spát šli až v jedenáct hodin. Greg šel zkontrolovat děti a John se nabídl, že opláchne sklenice, takže u hořícího krbu zůstali sedět bratři.

„Děkuji za dárek, malý bratře,“ ozval se Mycroft potichu.

„Není zač. Zřejmě máme opravdu něco společného, když jsme schopní si koupit vzájemně totéž, aniž bychom se na tom domluvili.“

„Měli dvě sady v celém Londýně. Nikdy by mě nenapadlo, že jsi tu druhou koupil ty.“

„Váhal jsem, jestli si jí nenechám, protože by se nám s Johnem hodila.“

„Řešil jsem to samé dilema, Sherlocku.“

To už se oba bratři museli smát. Speciální sada kondomů a gelů byla opravdu vhodným dárkem. Však jim také dalo spoustu práce, se při vybalování nesmát, když oba otevřeli totéž.

„Mimochodem, ten svetr, co jsi koupil Johnovi je nádherný a sluší mu. Máš zkrátka lepší vkus než on.“

„No inspektorovi tak košile taky perfektně sedí. Jen bych si na tvém místě dal pozor, až si ji vezme do práce.“

Mycroft na bratra jen vyplázl jazyk. Sherlockovy koutky se pohnuly směrem nahoru. Věděl, že Greg jeho bratra bezmezně miluje, ale rád do Mycrofta rýpal, takže si ještě přisadil.

„A ta kolínská, co jsi dostal ty je také nebezpečný materiál. Dej si pozor, kam půjdeš navoněný.“

„Ty si dej zase pozor, kam půjdeš s tím novým mobilem. John tě teď může vystopovat kdykoliv,“ vrátil mu rýpání s chutí Mycroft.

Najednou Sherlock prudce vyskočil z gauče.

„Musím si jít ověřit jeden experiment,“ oznámil bratrovi a vyběhl z obýváku. Mycroft jen zakroutil hlavou. Tahat své experimenty do domu rodičů mohlo napadnout jen Sherlyho. Chtěl se také zvednout a odejít, ale než stačil vstát, ozval se za ním hlas.

„Tak co? Už ti je lépe?“

„Díky za optání, Johne. Když se trochu hlídám, tak je tlak v pořádku,“ odpověděl vyhýbavě a doufal, že to Johnovi postačí. Jenže bohužel mu to nestačilo. Právě naopak, sedl si vedle něj a zkoumavě si ho prohlédl.

„To je fajn. Tak se hlídej dál. A jinak?“

Starší Holmes se na gauči nervózně ošíval.

„No co jinak? Mám se dobře, zvládám práci, Gregoryho i děti.“

John jeho řečnění zarazil.

„Dobře se možná máš, ale v pohodě nejsi. To vidím. A to i přesto, že nemám takové schopnosti jako ty a Sherlock. Tak co je?“

Mycroft viděl, že musí Johnovi říct pravdu, protože kdyby to neudělal, John by byl schopný zmínit se o svých podezřeních Gregorymu, Sherlockovi i Shannon. A to nemohl dopustit.

„To, co vždycky,“ odpověděl potichu a jeho oči se zalily slzami. Nemohl si pomoct.

„Pořád ještě ses nevyrovnal s naší radou, abys už neměl dítě?“ zeptal se ho John soucitně.

„Ano, je to tak. Vím, že už mám čtyři nádherné děti a taky vím, že by mě to pravděpodobně stálo život. Ale ten pocit je iracionální.“

„Co na to Greg?“

„Nic. Sice o tom ví, ale snažím se mu nepřidělávat starosti.“

„Tak a mám toho dost. Teď mě poslouchej. Buď během zítřka řekneš Gregovi, co se děje nebo to udělám já,“ rozkázal John tvrdě.

„Johne… to ne…“

„Bez řečí. Tohle je ultimátum, rozumíš?“

Mycroftovi nezbylo nic jiného než kývnout. Chápal, že John má svým způsobem pravdu, ale on nevěděl, jak to svému manželovi říct. Zvedl se z gauče a vydal se do pokoje.

„Dobrou noc, Johne.“

„I tobě.“