19. kapitola

07.10.2015 18:10

 

Potichu vstoupil a našel svého manžela ležet na posteli s mobilem v ruce.

„Kde jsi tak dlouho?“

„Promiň, Gregory, ale zapovídal jsem se Sherlockem a pak s Johnem,“ omluvil se Mycroft a začal se svlékat. Na konci dne se z obleku svlékal s požitkem. Navlékl na sebe pyžamo a natáhl se vedle manžela.

„Drahý, co kdybychom se zítra šli projít?“ navrhl potichu a přitulil se.

„Dobře, zlato,“ políbil ho Greg na dobrou noc a za chvilku v klidu usnul.

...

Ráno se všichni v osm hodin sešli u snídaně.

„Poslyšte, co kdybych vzala vnoučata do ZOO. Dnes mají vánoční krmení zvířat,“ navrhla paní Holmesová.

Vnoučata se tvářila nadšeně a otcové jen souhlasně kývli hlavami.

„Svezeme se s Johnem s vámi. Ve Windsoru je výstava britských historických klenotů. Mám podezření, že dva z nich jsou padělky.“

„No určitě ti je půjčí na bližší zkoumání, bratříčku.“

„Trhni si nohou.“

Bratři by rádi pokračovali v hádání, ale zachytili matčin pohled a raději toho nechali. Odjezd byl stanoven na půl desáté. A kupodivu se to skutečně povedlo. Jakmile auto odjelo, vydali se Mycroft s Gregem na procházku. Neměli kam spěchat, takže šli a šli zasněženou krajinou a povídali si. Zhruba po dvou hodinách se vrátili zpátky domů. Mycroft rozdělal oheň v krbu a Greg jim uvařil horkou čokoládu. Pak jen seděli na gauči a užívali si klidu.

„Zlato, není už čas na to, abys mi řekl, co se děje?“ zeptal se po chvilce ticha Greg. Mycroftovi v tu chvíli zaskočila čokoláda.

„Gregory… já… no dobře, řeknu ti to.“

„Nemusíš, jestli nechceš, ale myslím, že by se ti ulevilo.“

„Není to pro mě snadné,“ řekl smutně Mycroft.

„To ti věřím, že není snadné si přiznat, že máš také srdce a cit. Za to se ale nemusíš stydět. A nemusíš se stydět ani za touhu po dalším dítěti.“

Mycroftovy oči se rozšířily překvapením. On se tolik bál říct o svých pocitech svému manželovi a Greg si jich byl evidentně celou dobu vědom. Teď si ho navíc přitáhl k sobě a pohladil ho po hlavě.

„No co na mě tak koukáš? Neboj se, nestal se z tebe pro každého čitelný člověk. Já už jsem si za těch deset let zvykl. Nikdo další schopnost číst v tobě nemá.“

„Co mám dělat?“

„Zlato, svoje pocity nemůžeš vypnout. Ale nemyslíš, že čtyři děti jsou už dost?“

„Ano, to jsou. Miluji svoje dcery, ale prostě ten pocit, že bych zvládl ještě další tu stále je.“

Greg si povzdychl.

„Podívej, zatím to zkus překonat a uvidíme, co bude dál. Pokud by to mělo být na dlouho, jsem tu ještě já.“

„Ne, to po tobě nemůžu chtít. Bylo by to nebezpečné! Bál bych se o tebe!“

„A že bych to podstoupil já, to je ti jedno.“

„Gregory, promiň. Jsem sobec.“

„Sobec ne, lásko. Jen ti nedocházejí některé věci,“ usmál se Greg na manžela a pohladil ho po tváři. Mycroft se jen přitulil a nechal se obejmout.

„Děkuji, drahý.“

„Nemáš mi za co děkovat. Sám jsem si tě vybral.“

Oba se zasmáli a políbili se.

„Zlato… nechceš jít vyzkoušet vánoční dárek od Sherlocka?“

„Velmi rád, drahý,“ odpověděl Mycroft a dovolil manželovi, aby ho odnesl do jejich pokoje.

...

„Jsem zvědavý, v jakém stavu je najdeme.“

„Buď Greg mého bratra zabil, nebo vypotřebovali polovinu mého dárku. Vsadíme se, Johne?“

John jen protočil oči.

„Nejsem tvůj bratr, abych se s tebou sázel.“

Sherlock se zatvářil zklamaně, ale mlčel. Před domem vystoupili a Sherlock zaplatil taxi. V domě objevili Mycrofta a Grega v kuchyni vařit večeři.

„No ne, ty vaříš? Jdeš nějak do sebe, nezdá se ti?“

„Zato tebe, aby tam John honil násilím, co?“

„Nechte toho vy dva!“ okřikl je Greg.

John se usmíval, protože si všiml, že vzduch mezi Gregem a Mycroftem byl tak čistý, jako už dlouho ne. Evidentně si opravdu promluvili a vyjasnili si spoustu věcí. Ale jen o mluvení nešlo, o čemž vypovídaly kousance na jejich krcích.

...

Vánoce se vyvedly v poklidném duchu. Bratři se spolu ani moc nehádali. Na tom měla největší zásluhu paní Holmesová, protože se je snažila zaměstnávat, takže se ani moc nepotkávali.

Přivítání Nového roku bylo povedené, sice se pánové poněkud opili, takže následky Silvestrovské noci se zjišťovaly až ráno, ale nikdo si nestěžoval. Druhého se nikomu nechtělo odjíždět, ale museli všichni, protože je čekala práce a škola.

...

„Tati, můžu jít hrát jednu bojovku po síti?“ zeptal se Hamish po večeři. Sherlock jen kývl hlavou a věnoval se dál svému mobilu.

„Běž, ale nezapomeň, že vstáváš do školy. Tak nehraj moc dlouho,“ odpověděl mu John. Hamish se zvedl a vyběhl do svého pokoje.

„V tomhle po mě tedy není.“

„Ale Sherly, musel něco dostat i ode mě,“ usmál se John na manžela a přisedl si na opěrku jeho křesla.

„Sherly…“

„Johne?“

„Jsme konečně sami,“ zašeptal John.

Sherlockovi nebylo potřeba říkat víc. Vzal Johna do náruče a odnesl ho do ložnice.

...

„Odpočinul sis, Mycrofte?“ zeptal se Greg manžela, když už spolu leželi v posteli.

„Myslíš v minulé půl hodině nebo o Vánocích?“

„V minulé půl hodině jsi měl důležitou práci a potěšení, takže to jsi asi moc neodpočíval. A já jsem se ptal vážně.“

Mycroft se přitulil blíž.

„Ano, drahý. To volno mi pomohlo. Snad už to teď bude lepší.“

„Nechceš se v rámci toho zlepšování vrátit na dva, tři dny v týdnu do práce? Je vidět, že ti to chybí,“ navrhl Greg a políbil manžela.

„Mám nechat Nicole Jane na hlídání a jít do práce?“

„Neříkám, aby ses tam stěhoval. Ale myslím, že by ti pár hodin v kanceláři pomohlo.“

Greg věděl, že se pouští na tenký led, protože vztah jeho manžela k jejich dcerám byl velmi silný a nebylo snadné ho v tomto směru o něčem přesvědčovat.

„Dobře, za pokus to stojí. Třeba, když jí budu vzácnější, bude mě vítat tak, jako tebe.“

„Fajn, tak to zkusíme.“

...

Pár týdnů chodil Mycroft na tři dny v týdnu do práce a zdálo se, že tenhle systém bude plně funkční. Vracel se domů natolik včas, aby se ještě stihl věnovat svým dcerám. Všichni byli spokojení. Mycroft byl sice víc unavený než před tím, ale považoval to za následek svého návratu do práce.

...

John se zrovna chystal domů, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále,“ odpověděl a byl zvědavý, kdo ho to otravuje, když už konečně může domů. Vzápětí jeho obočí vylétlo nahoru. Ve dveřích stál Mycroft.

„Ahoj, Johne. Vím, že už máš po službě, ale potřeboval bych s tebou mluvit. Půjde to?“

John si sundal už oblečený kabát a posadil se za svůj stůl. Pokud přišel Mycroft Lestrade-Holmes až za ním, muselo se stát něco vážného.

„Posaď se a řekni mi, co se děje. Obvykle za mnou chodíš, když Sherlock něco provede, nebo pokud jsi těhotný. Tak co je to tentokrát?“

Mycroft se posadil a povzdychl si.

„Ani jedno, ani druhé. Johne, co jsem začal zase chodit do kanceláře, začal jsem se cítit zase hůř. Zase mi létá tlak, jak nemá a v posledních třech týdnech se k tomu přidalo i bušení srdce. Nevím, jestli je to tím návratem nebo něčím jiným. Jdu s tím za tebou, protože nechci, aby tě upozornil někdo jiný a také proto, že se necítím vůbec dobře. Mám k tobě jen jednu prosbu – neříkej nic Gregorymu. Prosím tě o to.“

John chvíli mlčel, protože se musel vyrovnat s tím, co se dozvěděl. Mycroft za ním přišel sám, aniž by ho musel někdo dovléci násilím, takže mu bylo ještě hůř, než přiznával.

„Přijď zítra v poledne. Změřím ti tlak a natočím EKG. Dneska ti vezmu krev do laboratoře, ať to je zítra kompletní. Pak uvidíme. A neboj se, Greg se ode mě nic nedozví, ale myslím, že bys mu o tom měl říct.“

Mycroft si místo odpovědi vyhrnul rukáv a nechal si odebrat krev. Pak se zvedl a položil ruku na kliku.

„Díky, Johne. Zítra tu budu přesně. Ale prosím, neříkej nic ani Gregorymu, ani Sherlockovi, ani mým dětem. Řeknu jim to sám. Dobrou noc.“

Usmál se na něj a odešel.

...

John se dostal domů až k večeři. Sherlock i Hamish už seděli u stolu.

„Ahoj, omlouvám se, že jdu pozdě. Měl jsem jeden naléhavý případ.“

Jen si svlékl kabát a posadil se za svými hochy. Nejdříve se bál, že se ho Sherlock bude vyptávat, ale ten měl evidentně myšlenky jinde. Všichni se dali v poklidu do jídla, jen oči Johnova manžela neustále odbíhaly k mobilu.

„Promiň, Johne, hlídám jeden experiment,“ vysvětlil Sherlock, když si všiml, že se John mračí.

„Jako vždycky,“ zabrumlal si John pod nos.

Hamish se celou dobu jen neurčitě usmíval, a když bylo po večeři, posbíral nádobí a šel ho umýt.

John byl toho večera, snad poprvé od svatby, rád, že se Sherlock věnuje experimentu a pořádně si ho nevšímá.