2. kapitola
John zvedl hlavu, jen aby se setkal s otráveným pohledem svého milence. To není možné!
„Taková trivialita jakou je sebevražda, jim vleze na mozek. Prostě neuvěřitelné!“ Sherlock stále povídal a díval se na Johna. V tom se praly různorodé pocity. Nevěděl, jestli chce Sherlocka zabít nebo obejmout.
„DVA ROKY, SHERLOCKU! DVA ROKY!!!“
„Johne, já chápu, že to asi bylo těžké, ale…“ dál se Sherlock nedostal, protože mu John vrazil jednu takovou, že se Sherlockovi spustila krev z nosu. Pak ještě párkrát uhodil pěstí do stěny a až teprve potom si přitáhl Sherlocka do náruče a políbil ho.
„Johne,“ Sherlockovi spadl obrovský kámen ze srdce, bál se, že ho John už nebude chtít vidět.
„Sherlocku, teď nic neříkej!“
Pár minut se k sobě tiskli a líbali se, než jim došel vzduch. Pak vzal John Sherlocka za ruku a odvedl ho na lékařský pokoj, kde ho ošetřil.
„Johne, jak je na tom můj bratr?“
„Špatně, moc špatně. Nemůžu ti dát ani záruku, že přežije. Ale on přece musel vědět, že jsi naživu, tak proč to udělal?“
„Jsou to s Grahamem idioti!“ odfrkl Sherlock.
„Sherlocku!“ zavrčel John.
„Byl jsem bratříčka navštívit, protože mě o to požádal, ale našel jsem ho ve vaně, tak jsem ti ho dal převést sem. Tady je dopis pro Lestrada.“ Sherlock vytáhl popsaný list papíru z kapsy.
„A mám mu ho vůbec teď dávat, nevím, jestli je to v jeho psychickém stavu dobrý nápad…“ uvažoval John nahlas. Najednou se otevřely dveře a v nich stanul Lestrade.
„Johne, prosím tě můžu zůstat u Mycrofta přes noc?“ zeptal se, když najednou padl jeho pohled na Sherlocka. Jeho tělo zcela znehybnělo a on se najednou skácel k zemi. Sherlock jen protočil oči.
„Hádám, že by to asi moc dobrý nápad nebyl, Johne.“ Vstal a položil Gregoryho na pohovku. John ho začal popleskávat po tvářích a Gregory se za chvíli probral.
„Sherlocku, jsi to opravdu ty?“ zeptal se slabě detektiv inspektor.
„Vynikající dedukce Lestrade, obrovský pokrok od doby, co jsem byl pryč.“ usmál se zářivě Sherlock. Gregory najednou vyskočil a objal ho. Sherlock tím byl překvapený, ale rozhodně neprotestoval. John je pozoroval a jen se usmíval.
Pak Gregory Sherlocka pustil a znovu si sedl.
„Mycroft o tom věděl, že? On věděl, že žiješ.“ zeptal se.
„Jo, Gregu, věděl.“
Gregory jen složil hlavu do dlaní. Věděl, že by se za tohle na Mycrofta měl zlobit, ale nedokázal to. Na to ho příliš miloval.
„Ale v tom případě, proč? Proč to udělal?“ zašeptal Gregory. Sherlock si těžce povzdychl.
„Dneska jsem za Mycroftem byl a poté, co jsem mu zavolal sanitku, našel jsem tenhle list papíru. Je pro tebe, ale nejsem si jistý, že jsi ve stavu ho číst.“
„Chci ten papír Sherlocku. Už to nemůže být horší než to je.“ Sherlock mu ho tedy podal.
Gregory,
omlouvám se, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Já už ale nemůžu dál, prostě nemůžu. Už dva roky lžu lidem, které miluju a na kterých mi záleží do očí a dva roky je podvádím.
Sherlock žije. Ano, je to tak. Bylo potřeba, aby byl Moriarty odklizen a situace se vyvinula tak, že jeho smrti mohla napomoci jen Sherlockova smrt. Když jsme vymýšleli plán, nedošlo mi, co bude následovat. Tys mě udělal lepším člověkem Gregory, tys otevřel moje srdce a já najednou cítil vinu, že tobě a Johnovi lžu. Máš moje slovo, že nejhůř mi bylo vždycky, když ses mi choulil v náručí a měl jsi pocity viny. Sherlock se obětoval pro ostatní a nebyla ničí vina, co se stalo. Ale nemohl jsem ti říct pravdu a z toho mi bylo pořád hůř a hůř. A od té chvíle jsem k tobě byl čím dál chladnější. Nebylo to ale proto, že bych tě miloval méně, ale proto, že jsem si připadal jako nejhorší špína na světě.
Před dvěma týdny ses odstěhoval a já od té doby nevím, co dál. Nemůžu žít s tebou, ale nemůžu žít ani bez tebe. Musí to skončit Gregory, musí. Už nechci lhát. Chci jenom, abys věděl jedno. Miluju tě a to se nikdy nezmění. Třeba mi jednou odpustíš.
Mycroft
Gregorymu vypadl po dočtení dopis ruky, ale on to nezaregistroval. Schoulil se na pohovce a začal brečet. Poprvé ve svém dospělém životě, ale nemohl si pomoct. Nechal Mycrofta v nejhorších chvílích jeho života samotného. To bylo neodpustitelné. John papír sebral a také si ho přečetl. Pak si sedl ke Gregorymu a pohladil ho po hlavě.
„Gregu…“
„Jsem takový idiot, Johne!“
„Říkal jsem ti to!“ ozval se Sherlock spokojeně, ale pod Johnovým pohledem raději zmlknul.
„Gregu, běž za ním, ať jsi u něj, až se probudí…“ zašeptal John. Gregory tedy vstal a šel zpátky na Mycroftův pokoj. John a Sherlock zůstali chvíli bez hnutí, ale pak se po sobě vrhli jako dva nadržení puberťáci. Museli dohnat dva ztracené roky.
Gregory vešel tiše do Mycroftova pokoje a zjistil, že se nic nezměnilo. Mycroft se neprobral. Gregory si opatrně lehl vedle něj, objal ho a položil hlavu na jeho hrudník. Chtěl, aby Mycroft cítil, že je s ním a že to tak bude už navždy. Mycroftovo teplo ho ukolébalo ke spánku.
…
Gregorymu se celou noc zdálo o všem, co spolu s Mycroftem prožili. Všechny krásné vzpomínky na jejich společný život. Gregory se znovu zamiloval do Mycrofta, znovu si připomenul všechny důvody, proč ho tak silně miluje. Byla to první noc od jeho odchodu od Mycrofta, kdy se konečně vyspal. Věděl, že je tu možnost, že Mycroft nemusí přežít, ale cosi v jeho nitru ho uklidňovalo, že toho se bát nemusí. Mycroft byl bojovník.
Když se ráno probudil, Mycroft byl stejně bledý jako předešlého dne. Nicméně se mu do tváří začala vracet barva a Gregorymu se zdálo, že i jeho tep je stabilnější než včera. Doufal, že se Mycroftův stav bude jen a jen zlepšovat a on už brzy bude moci pohlédnout Mycroftových očí a snad tam opět zahlédne tu lásku, kterou tam na začátku jejich vztahu viděl.
Jakmile se Mycroft probudí, promluví si s ním a konečně si vyjasní pravdu. Snad si odpustí a budou pokračovat tam, kde skončili. A třeba spolu opět budou bydlet, opět budou sdílet jedno lůžko, společné sprchy taky nebudou od věci.
Pokud se opět vše vrátí do původního stavu, Gregory bude tím nejšťastnějším mužem na celé planetě. Není nic lepšího, než mít po svém boku někoho, koho bezmezně milujete.
Po přečtení Mycroftova dopisu pochopil pár věcí. Za prvé, Mycroft ho stále miloval. Za druhé, trpěl stejně jako on, ale z úplně jiného důvodu. To ale neznamenalo, že ho to také nebolelo.
Musí si spolu vše vyjasnit, jinak jeden druhého opět ztratí a to je nemyslitelné. Patří k sobě. Teď i navždy. A nikdo a nic to neodkáže změnit.
…
John celou noc neopustil nemocnici. Stále si vyjasňoval věci se Sherlockem. Tedy, když zrovna nebyly přilepení k sobě.
…
John se celý udýchaný odtáhl od Sherlocka. Od svého živého, nádherného, překrásného, inteligentního Sherlocka Holmese, který mu zatracený dva roky lhal.
„Nenávidím se,ˮ zašeptal a Sherlock se na něj zmateně podíval.
„Proč?“
„Protože nezáleží na tom, co uděláš, vždy ti tak snadno odpustím.“
„To je Holmesovský šarm,“ řekl Sherlock a opět se sklonil, aby mohl Johna znovu políbit.
Dva roky se nemohl Johna dotknout, políbit ho, mluvit s ním. Bylo mučení nemoci políbit ty sladké rty a necítit na sobě ty malé dlaně, které se o něj vždy s láskou staraly.
„Miluju tě! Zatraceně tě miluju, Sherlocku Holmesi!“
„A já tebe, Johne. Miluju tě a navždy budu. Jsi ten nejdůležitější člověk v mém životě.“
John Sherlocka pevně objal. Bál se, že tohle všechno je jen překrásný sen, že ve skutečnosti je Sherlock mrtvý a on je pořád sám.
„Už znovu neodejdu,“ slíbil mu Sherlock, jako by cítil, na co John myslí.
„Nikdy.“
„Nikdy,“ přikývl a sevřel Johna ještě pevněji ve svém objetí.
John se od něj po chvíli odtáhnul.
„Měli bychom se jít podívat na tvého bratra. Jsem si jistý, že od něj Greg celou dobu neodešel.“
„Jsou to idioti.“
„Sherlocku!“
„Lestrade se celou dobu viní za něco, co vůbec není jeho vina, a Mycroft ho v tom ještě podporuje! Kdyby se k němu aspoň choval normálně a ne jako ke kusu hadru, bylo by to teď pro všechny jednodušší.“
„Nezapomeň, že i my dva nejsme zrovna ideální.“
„Jo, ale pochybuju, že by ses někdy pokusil o sebevraždu, kdybych ti ublížil.“
John mlčel a v jeho očích se zaleskly slzy. Sherlockovo překvapení ho ochromilo. Okamžitě litoval, že ta slova vypustil z úst.
„Já, omlouvám se, Johne, nevěděl jsem.“
„Myslel jsem si, že jsi mrtvý. Bylo to pro mě, jako by mi někdo zarazil kůl do srdce.“
„Já… promiň, je mi to strašně líto. Lituju, že jsem ti způsobil bolest. Kdybych mohl, zabránil bych všemu, co se stalo. Ale musel jsem se zabít. Byla to jediná možnost, jak ochránit před smrtí tebe, paní Hudsonovou a Lestrada. Vím, že jsem se ti měl ozvat, vysvětlit ti to, ale bylo mnohem lepší, když sis myslel, že jsem mrtvý. Nevěděl jsem totiž, jestli se vůbec někdy vrátím zpět. Jestli přežiju svou misi.“
„Jakou misi?“
„Johne, celé dva roky jsem cestoval a ničil Moriartyho síť. Byla rozsáhlejší, než jsem si myslel. Ale je zničená a my jsem v bezpečí. Slibuju, že nyní od tebe už nikdy neodejdu.“
„Ale co když se objeví někdo další, někdo mnohem horší než Moriarty?“
„Pokud se tak stane, tak tě vezmu s sebou. Už tě nenechám samotného.“
„Přísahám Bohu, Holmesi, že jestli svůj slib nedodržíš, useknu ti ptáka.“
„To bys neudělal.“
„Chceš se vsadit?“ zeptal se, než se s úšklebkem vydal do Mycroftova pokoje.
Diskusní téma: 2. kapitola
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.