2. kapitola

A/N: A konečně se hlásím s novou kapitolou. Snad bude lepší než předchozí.

Greg s dlouhým výdechem zavřel svůj počítač a spokojeně se uvelebil na posteli. Mycroft vedle něj lehce sklopil knihu a věnoval mu jeden ze svých významných pohledů.

,,Já myslel, že jsi se špehováním Johna a Sherlocka skončil?”

,,Jen dohlížím na to, aby se náhodou nepozabíjeli,” pokrčil Greg rameny.

,,I když se vzali?”

,,Právě proto že se vzali.”

,,Pomalu si začínám myslet, že ti jejich život připadá zajímavější, než ten náš,” konstatoval Mycroft, než se vrátil ke svému čtení.

Greg se zachichotal a prudce mu knihu vytrhl ze sevření. Rychle se na něj posadil, aby získal jeho pozornost.

,,Chceš snad něco, drahý?” zeptal se Mycroft a prsty lehce přejel po jeho boku.

,,Mmh, tebe. Vidíš tu snad někoho jiného?” řekl Greg a nechal se stáhnout ke svému manželovi.

,,Ano, tvůj počítač.”

,,Žárlivče.”

,,Tvůj manžel, drahý,” zašeptal Mycroft, než uvěznil jeho rty v polibku.

…

John si s radostí vychutnával snídani se svým partnerem, který byl pro jednou velmi klidný. Moc dobře ale věděl, že za dvě hodiny se bude Sherlock opět nudit a změní se v malé otravné dítě.  

,,Co máš dneska v plánu, lásko?” zeptal se ho, když se později připravoval do práce.

,,Půjdu do márnice. Molly psala, že pro mě má pár končetin.”

,,Sherlocku!”

,,Neboj, nebudu je nosit domů. Jeden z jejích kolegů je pryč, takže se budu moct zavřít do jeho laboratoře a dělat pokusy.”

,,Kdy se vrátíš domů?”

,,Dřív než ty, mám pro nás na dnešek plány.”

,,Už se těším. Miluju tě.”

,,A já tebe, Johne.”

John Sherlocka lehce políbil a odešel do práce.

…

Sherlock učinil tak, jak řekl. Vydal se do márnice, aby se co nejdříve mohl pustit do testování. Už déle chystal pokus a konečně měl prostředky k jeho uskutečnění. S dobrou náladou šel za Molly, která zrovna ohledávala tělo nějakého staršího muže.

,,Ahoj,” pozdravil.

,,Ahoj, Sherlocku,” usmála se na něj mile Molly. ,,Hned tě odvedu do laboratoře, jen počkej, až toto dodělám.”

,,Jasně, jenom napíšu Johnovi.”

Molly přikývla a rychle dodělala svou práci. Nechtěla nechávat Sherlocka čekat. Ten mezitím psal svému manželovi a přitom mu na tváři hrál jemný úsměv. Molly ignorovala bolest, kterou ucítila.

,,Tak hotovo, pojďme.”

Sherlock rychle uklidil mobil a následoval Molly. Po cestě narazili na jednoho z jejích kolegů.

,,Ahoj, Molly,” usmál se na ni mile.

,,Ahoj, Jime,” přikývla.

,,Jak se dneska máš?”

,,Dobře, díky. Už jste se vy dva seznámili?”

,,Ne,” zavrtěl Jim hlavou a natáhl k Sherlockovi ruku. ,,Těší mě, Jim Smith, pracuju jako IT.”

,,Mě taky, Sherlock Holmes,” odpověděl Sherlock, i když ho muž vůbec nezajímal. Snažil se ale chovat slušně, už jenom kvůli Johnovi.

,,Uvidíme se později, Molly. Těšilo mě.”

Jim odešel pryč a Sherlock si všiml, že po něm Molly pokukuje.

,,Ani se na něj nedívej. Je to gay.”

,,Jak to víš?”

,,Má neonově zelené spodní prádlo, používá až příliš kosmetický produktů a do rukou mi vtiskl lísteček s jeho číslem. Měla by ses podívat po někom jiném.”

Molly si jen zklamaně povzdychla a otočila se k němu zády. Pokračovala v cestě do laboratoře co nejrychleji, aby mohla být zase sama.

,,Donesla jsem ti pár paží, máš je nachystané v chlaďáku.”

,,Jo, díky,” přikývl.

,,Kdybys něco potřeboval, stačí říct,” dodala potichu. Věděla, že ji teď stejně nebude poslouchat. Už se pustil do práce a neexistovala možnost, jak ho od ní odtrhnout.

Potichu za sebou zavřela dveře a vydala se zpět ke svým mrtvým tělům.

…

Sherlock byl v laboratoři zavřený téměř celý den. Teprve v pět hodin se konečně odporoučel jít domů, aby přijel dřív než John. Měl pro ně naplánovanou noční procházku po Londýně, kterou chtěl následně zakončit u Angela.

Naneštěstí mu ale Johna napsal, že kvůli pohotovosti přijde domů o hodinu později. Sherlockovi to nevadilo. Byla stejně pátek a měli dost času na to, aby si udělali pěkný romantický večer.

Navíc aspoň bude mít víc času na to, aby se připravil a udělal se ještě víc neodolatelným, než byl nyní.

…

John se právě převlékl do civilního oblečení, když mu začal vyzvánět mobil.

,,Co se děje, Gregu?” zeptal se trochu nervózně, protože když Greg volal v pátek k večeru, nikdy to neznamenalo nic dobrého.

,,Musíš se vrátit domů, co nejdříve to bude možné,” odpověděl Greg naléhavě.

,,Co se stalo?”

,,Ve vaší ulici došlo k explozi. Ve vašem obýváku to rozbilo všechny okna. Sherlock byl díky bohu v koupelně, takže je v pořádku. Tedy aspoň to tvrdí, nenechá žádného doktora, aby na něj sáhnul. Chce jen tebe.”

,,Do patnácti minut jsem tam.”

,,Dobře.”

John co nejrychleji našel prázdný taxík a podplatil řidiče, aby ho co nejdříve dovezl domů. Za sumu, kterou nabídl, mu řidič rád vyhověl.

Za dvanáct minut stál v rohu ulice, kde stála sanitka, a vyšetřoval svého tvrdohlavého manžela. Ten byl naštěstí v pořádku.

,,Jak je ti?” zeptal se ho, i když věděl, že fyzicky je v pořádku.

,,Dobře, nic se mi nestalo, Johne. Jsem rád, že tě mám aspoň rychleji doma.”

,,Pitomečku,” zaklel a Sherlocka objal.

Vedle nich stáli Mycroft i Greg a tiše je pozorovali.

,,Dnešek přečkáte u nás, já ještě promluvím s detektivem, který vede vyšetřování,” oznámil jim Greg, než odešel.

Oba jen souhlasně přikývli. Neměli moc na výběr.

,,Nerad to říkám, ale je možné, že tohle byl úmyslný útok,” konstatoval Mycroft. ,,Řekl bych, že to bylo varování. Otázkou je od koho.”

John sevřel Sherlockovu ruku. Ten mu stisk opětoval, byli v tom společně.

,,Zjistíme, kdo to byl,” slíbil Mycroft a nechal je o samotě, aby si mohl vyřídit pár telefonátů.

Sotva odešel, John se sklonil ke svému manželovi a prudce ho políbil.

,,Měl jsem takový strach,” zašeptal zoufale.

,,Neopustil bych tě, Johne, ne bez rozloučení.”

John přitiskl své čelu k čelu svého manžela a snažil se vzpamatovat ze šoku, který právě prožíval. Sherlock ho držel u sebe. I když se nic nestalo, sám byl trochu otřesený.

Nakonec se k nim vrátili Mycroft i Greg.

,,Pojďme domů,” řekl Mycroft.

Sherlock s Johnem jen přikývli a následovali Grega a Mycrofta k Mycroftovu černému autu.