2. kapitola

18.01.2017 19:01

 

James ho jednou přivede do hrobu a ne tím pěkným způsobem. Nejen že se z poslední mise vrátil bez jakéhokoli vybavení, ale skoro se vrátil v rakvi. Q musel využít veškerých svých znalostí a schopností, aby ho dostal z prekérní situace zpět k sobě domů.

Díky němu se James dostal bezpečně do Anglie a hned na ošetřovnu, což se mu vůbec nelíbilo.

,,Q, já tady nechci být!” úpěl jako malé děcko.

,,Ty buď rád, že tady vůbec jsi!” okřikl ho okamžitě Q. ,,Co tě to vůbec napadlo? Co sis sakra myslel, že děláš?! Počkej, ty nikdy nepřemýšlíš, o tom, co děláš! Idiote!”

James pochopil, že Q je na něj mimořádně naštvaný. Raději tedy zmlknul a nechal svého přítele, ať si na něm vybije nervy.

Teprve, když i Q přestal mluvit, přitáhl si ho do náruče a objal ho tak moc, jak jen mu to nemocniční postel dovolila.

,,Užívej si, dokud můžeš, víc doteků ode mě nedostaneš na hodně dlouhou dobu.”

James si povzdechl, věděl, že ho čeká trest. Q vybral ten nejhorší vůbec. James si byl jistý, že minimálně další tři týdny stráví na pohovce, nebo v hostovském pokoji. A navíc bude muset žít bez Qho dotyků, které jsou tou nejlepší medicínou na jakákoli jeho zranění.

,,Jsi idiot,” mumlal Q.

,,Já vím, už jsi to několikrát řekl.”

,,Co?”

,,Nic, lásko,” řekl raději James, nechtěl svého přítele rozčilovat více, než bylo nutné. Q jeho komentář naštěstí ignoroval.

,,Máš tři měsíce dovolené.”

,,Tři měsíce? Tak dlouho! Vždyť jsou pak Vánoce a do terénu se dostane až po Novém roku.”

,,Přesně,” ušklíbl se Q. ,,Já ti říkal, abys byl opatrný. Už začni přemýšlet, co budeš celé tři měsíce dělat.”

,,Tři měsíce?!” zopakoval James stále nevěřícně.

,,Ano, tři měsíce. To zranění ti nejspíš poškodilo mozek, zavolám sestřičku, ať ti dá nějaké prášky.”

,,A co polibek na uzdravení?”

,,Nezasloužíš si ho,” zavrtěl Q hlavou, než se vydal ke dveřím ošetřovny. ,,A ne že budeš dělat problémy!” zavolal ještě, než odešel.

James s frustrovaným vzdechem zavrtal hlavu do polštáře. Tři měsíce bez jakékoli akce? To ho chtějí opravdu zabít?

…

Z ošetřovny ho propustili po týdnu a jen proto, že jim nudou málem rozkousal polštáře. Q za ním chodil každý den, ale ani jeho pověstný bondovský šarm nedokázal přimět jeho milence, aby se ho třeba jen dotkl.

Po propuštění odjel do jejich společného bytu a nebylo pro něj žádným překvapením, když zjistil, že dveře do jejich ložnice jsou zamčené a že v hostovském pokoji je čerstvě ustláno a navíc tam na něj čeká hromádka obsahující jeho pyžamo, pohodlné oblečení na doma a spodní prádlo.

Jamesovi nezbylo nic jiného, než zalézt do sprchy a pořádně se umýt. Poté se převlékl a s polštářem a přikrývkou v ruce zamířil do obýváku, kde si ustlal na pohovce. Okamžitě k němu přiskočily jejich dvě chlupaté děti. Když už ne Q, tak aspoň jeho kočky se s ním chtěly mazlit.

…

Trvalo dva týdny, než Qho srdce změklo na tolik, aby ho pustil zpět do jejich ložnice a jak byl James rád, když mohl svého mladého přítele konečně obejmout a dokonce i políbit.

Byl stále znuděný, ale jako novou zálibu si vybral vaření, a tak každý den vařil oběd a večeři, navíc připravoval Quillanovi svačinu do práce.

Když se jeho zranění konečně uzdravila, začal uklízet celý jejich byt. Stala se z něj naprostá žena v domácnosti, což Quillana dost bavilo.

Občas ho dokonce přijel navštívit John nebo Greg, což mu vždycky zvedlo náladu, zvlášť jejich historky o Holmesech.

Když však šel jednoho dne do schránky pro poštu, našel v ní i povědomou bílou obálku.

,,Prosím ne,” myslel si v duchu, když se vracel do jejich bytu.

Opatrně obálku rozbalil.

Nejdražší Quilly, nejdražší Jamesi,

ráda bych Vás pozvala opět k nám domů na celé vánoční prázdniny.

Doufám, že přijedete, chci Vás vidět, moc se mi stýská.

NE neberu jako odpověď.

S láskou Meghan Holmesová

P.S. Doufám, že už je ti lépe Jamesi a že na tebe můj syn dává pozor. Pokud ne, ozvi se mi a já si to s ním vyřídím.

 

,,A do hajzlu,” zaklel a vytáhl z kapsy mobil.

Po pár vteřinách slyšel Quillanův hlas.

,,Co se děje, Jamesi?”

,,Právě jsem byl ve schránce pro poštu.”

,,A?” zeptal se Q bez jakéhokoli zájmu.

,,Byla v něm i taková bílá obálka, kterou jsme obdrželi minulý rok.”

,,Ne!!”

,,Ano, tvá matka nás zve na vánoční svátky.”

,,Spal to! Řekneme, že jsme nedostali pozvánku!”

,,Nemyslím si, že na to skočí. Neboj, letos beru zbraň.”

,,To mě vážně uklidňuje.”

,,Mělo by.”

Quillan zavěsil a James se s povzdechem zachumlal do pohovky. Tento rok to opět vypadalo na krásné Vánoce.