20. kapitola

18.10.2015 09:10

 

A/N: Tady jsou slíbené Vzpomínky.

 

Mycroft stoupal pomalu po schodech k domovu. Jeho srdce bilo jako splašené a dělaly se mu mžitky před očima. Na odpočívadle se ale stačilo jen vydýchat a bylo mu mnohem lépe. Odemkl byt, vešel dovnitř a nasál vůni právě připravované večeře. Svlékl si kabát a vešel do kuchyně.

„Dobrý večer, Gregory…“

„Ahoj lásko,“ usmál se na něj manžel a políbil ho na přivítanou. Mycroft se přitulil ke Gregovi jako tonoucí k záchrannému kruhu. Pokud byl Gregory na blízku, Mycrofta nic nebolelo, ani netrápilo. Když se od sebe odtáhli, Greg na něj pohlédl.

„Co je s tebou?“

„Měl jsem těžký den, drahý. Schůzku s premiérem, pak prohlídku jedné chemické laboratoře a odpoledne přípravu na jednání vládního kabinetu. Ale nic to není, jsem jen unavený. Co dělají naše dcery?“

„Co bys řekl? Hrají Activity, místo, aby se učily.“

Oba se na sebe usmáli a znovu se políbili. Greg se ale po chvilce znovu odtáhl.

„Půjdu dovařit a ty se běž umýt. Pak se najíme a ty si půjdeš lehnout. Dneska Nicole uložím sám.“

Mycroft přikývl a odešel do koupelny.

...

Greg nakrmil, vykoupal a uložil Nicole a popřál dobrou noc trojčatům. Pak mu to přece jen nedalo a vešel do ložnice za Mycroftem. Našel ho zachumlaného v peřině sladce spinkat. Usmál se, pohladil ho po tváři a vtiskl mu na ni jemný polibek. Mycroftovi obvykle dělalo usnout trochu problém, takže teď musel být opravdu hodně unavený, když usnul, sotva si lehl. Greg poklidil kuchyň, všude zhasl a lehl si vedle Mycrofta. Za chvíli se i on propadl do hlubokého spánku.

...

John byl opravdu zvědavý, jestli Mycroft v poledne dorazí nebo se na to vykašle. Cítil, že tentokrát by byl raději, kdyby se na to vykašlal, protože by to znamenalo, že to s ním není až tak vážné. Přesně ve dvanáct hodin se ale ozvalo zaklepání na dveře.

„Ahoj Johne, tak jsem tady.“

„Dobře, tak ti nejdřív změřím tlak a pak natočím EKG. Mimochodem, jak ti je?“

„Popravdě nic moc.“ odpověděl Mycroft jednoduše. Pak se posadil do křesla a vyhrnul si rukáv. John mu tlak změřil a napsal si výsledek na kousek papíru.

„Teď si svlékni košili a tady si lehni.“

Když Mycroft vykonal žádané, připnul k němu John šest elektrod a zapnul měření. Po půl hodině bylo hotovo. Ještě jednou změřil Mycroftovi tlak a pokynul mu, aby se posadil. Dalších deset minut bylo v ordinaci ticho. John si prohlížel křivku a Mycroft v klidu seděl v křesle.

„Jak dlouho jsi říkal, že ti není dobře?“

„Co jsem se vrátil do práce. Asi tři měsíce.“

„Máš dvě možnosti, buď budeš takto dál pokračovat a mám tě tu do půl roku s infarktem nebo se budeš muset začít šetřit.“

John volil trochu tvrdá slova, ale věděl, že na Holmese nic jiného neplatí. Mycroft postupně bledl.

„Takže mi navrhuješ, abych skončil a byl doma?“

„Ano.“

„A co řeknu Gregorymu?“

John pozdvihl obočí.

„A co bys mu chtěl říct jiného než pravdu?“

„To nemůžu udělat, zničí ho to.“

„Podívej, svoje jsem ti řekl. Zbytek je na tobě.“

Mycroft kývl a pomalu odešel pryč.

…

Mycroft se dvě hodiny procházel Londýnem a snažil si uspořádat všechny myšlenky. Nakonec se však rozhodl. Skončí s prací, kterou miluje. Zároveň si tím zachrání život a bude moci déle pobýt se svou rodinou, kterou miluje ještě více. Jeho rodina byla jeho svět, jeho rodinu mu nic nikdy nenahradí.

Mycroft se přesunul do své kanceláře. Anthea pilně pracovala a byla plně ponořena v práci. Jakmile ovšem vešel, zvedla pohled od papírů a zaměřila ho na něj.

„Mycrofte!“ pozdravila jej s radostí.

„Antheo,” usmál se Mycroft. “Jak se ti dnes daří?”

„Skvěle. A co tobě? Co holky?“

„Holky se mají skvěle. Se mnou je to ovšem horší.“

„Co se děje?“ zeptala se a na její tváři se usídlil starostlivý výraz.

„Bylo mi v posledních dnech nevolno a šel jsem za Johnem.“

„A?“

„Musím se začít šetřit a skončit s prací, pokud tedy nechci dostat infarkt.“

„Proč jsi něco neřekl? Bože, Mycrofte.“

„Bylo skvělé opět chvíli pracovat. Ovšem jak se zdá, nejsem tak mladý a zdravý, jak jsem býval. Přišel jsem se rozloučit a dát výpověď.“

„Ví o tom Greg?“

„Ještě ne. Dnes mu to sdělím.“

„Typické,“ zamumlala tiše Anthea, než se s povzdechem posadila. „Tak sepíšeme výpověď?“

Mycroft přikývl. Společně sepsali Mycroftovu výpověď a pak se dlouhou dobu loučili.

„Byla jsi skvělou asistentkou.“

„Byl jsi skvělým šéfem. Bylo mi ctí pro tebe pracovat.“

Mycroft Antheu objal a snažil se zatlačit slzy v očích.

„Opatruj se. Kdykoli budeš chtít, můžeš přijít. Holky tě rády uvidí.“

„Děkuji,“ přikývla Anthea a pozorovala jej, jak opouští svou kancelář.

…

Mycroft zamířil domů, kde se okamžitě pustil do vaření a do péče o Nicole. Ostatní jeho dcery brzy přišly domů a s obrovským nadšením mu se vším pomáhaly. Mycroft za ně nemohl být vděčnější.

Poté co byla večeře hotová, prostřeli stůl a vyčkávali příchod posledního člena jejich rodiny. Brzy se v zámku ozvaly klíče a Gregory vešel do obývacího pokoje. Na tváři měl svůj klukovský úsměv, který ho dělal tak sexy.

„Jak jste se dnes měly, holky moje?“ zeptal se Greg svých princezen, které se s ním letěly přivítat.

„Dobře!“

„Skvěle!“

„Super!“

Greg se na všechny usmál a políbil je na čela. Pak se zvednul a přivítal se s manželem.

„Potřebuji s tebou mluvit, až holky budou spát,“ zašeptal mu Mycroft do ucha.

Greg jen přikývnul a políbil ho.

…

Večeře proběhla v klidu, holky vyprávěly zážitky ze svého dne a Nicole se spokojeně nechávala krmit od svého tatínka.

Po večeři holky umyly nádobí a Greg se postaral o Nicole. Mycroft jim zatím udělal čaj a čekal v obýváku na příchod svého manžela, který se brzy dostavil.

„Děkuji, lásko,“ usmál se Greg a vděčně přijal šálek s čajem. „O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“

„Dneska jsem dal výpověď,“ oznámil a sledoval šokovaný výraz na tváři svého manžela.

„C-Co?“

„V posledních dnech mi nebylo dobře a tak jsem šel za Johnem.“

„Bože, co je s tebou Mycey?“ zeptal se vystrašeně Greg a chytl Mycroftovu ruku do své. Mycroft si povzdychl a trochu ji zmáčkl.

„Nebudu ti lhát drahý… Když jsem nastoupil zpátky do práce, bylo to jako sen. Jen jsem byl čím dál víc unavený. Ale přikládal jsem to té změně. Přece jen jsem byl doma dlouho a tak to mohlo být tím. Jenomže potom se k tomu přidalo bušení srdce. Těžko se mi vycházely i schody. Tak jsem šel za Johnem.“

„A dozvím se konečně, co ti řekl?“ zašeptal Greg.

„Že mám dvě možnosti. Buď zůstat v práci a čekat až přijde infarkt nebo se šetřit. Tak jsem prostě skončil.“

Greg si ho přitáhl blíž a něžně ho políbil.

„Taky ti nebudu lhát. Jsem naštvaný, protože jsi mi nic neřekl, ale na druhou stranu jsem šťastný, že ses rozhodl se šetřit. Co budeš dělat?“

„Asi ti teď nerozumím.“

„Znám tě. Nevydržíš jen sedět doma a nic nedělat.“

Greg se musel usmát, když Mycroft zčervenal.

„Máš mě dokonale přečteného. Asi pomůžu Jamesovi s překladem nového románu. Ten poslední se nedal číst.“

Oba se museli smát. Mycroft rád četl historické romány a jeden jeho spolužák z vysoké školy vedl nakladatelství. Mycroft ho neustále kritizoval za špatné překlady.

„Jen o jedno tě prosím Gregory. Hlavně ze mě neudělej nemocného člověka. Slibuji, že na sebe dám pozor.“

„Dobře.“

Sice o něj měl strach, ale věděl, že na sebe dá pozor. Přitulili se k sobě a usnuli na pohovce.