23. kapitola

14.10.2014 18:03

Nová kapitola! Konečně se dozvíte pravdu :D

 

Mycroft vstoupil do kanceláře a zavolal svou asistentku.

„Antheo, prosím mohla bys mi pomoci? Dnes potřebuju další pár očí.“

„Pane Holmesi, ty podklady jsem už připravila. Musíte je jen zkontrolovat.“

Vděčně se na ni usmál. Jeho asistentka byla k nezaplacení.

„Děkuji.“

„Dáte si k tomu něco? Čaj? Kávu?“

„Raději džus.“

Anthea mu ho trochu překvapeně nalila a šla ke své práci. Mycroft měl podklady za chvíli přečtené. Byly perfektně připravené a on se nad nimi usmál. Jeho asistentka již byla schopná pracovat skoro bez něj. Vzal ze spodního šuplíku svého stolu složku a papíry do ní vložil. Najednou si všiml, že v šuplíku jsou čokoládové sušenky. Nikdy jim nemohl odolat a tahle chvíle nebyla výjimkou. Snědl celý sáček. Pak teprve vstal a vyšel z kanceláře ven.

„Podklady jsou perfektní a nemám k nim připomínky. Prosím, předej je premiérovi. Já se tu ukážu, až mi bude lépe. Kdyby něco, zavolej nebo napiš. Hezký den.“

„Na shledanou, pane Holmesi.“

Musel rychle na záchody. V duchu si nadával do idiotů. Co ho to jen napadlo jíst čokoládové sušenky, když dobře ví, že v sobě málo co udrží. Když jeho návštěva záchodové mísy skončila, vydal se domů.

....

Doma se Mycroft lehce navečeřel, umyl a pak usnul v Gregově náručí u televize. Greg doufal, že tohle je poslední noc, kterou oba tráví v nejistotě. Přenesl svého manžela do postele, lehl si k němu a objal ho.

„Miluju tě,“ zašeptal a políbil ho do vlasů. Pak spokojeně usnul.

...

John měl ráno sice volno, ale potřeboval podepsat výkazy práce. Vydal se tedy do své ordinace, a když vyřídil, co měl, zastavil se v laboratoři pro výsledky Mycroftova krevního rozboru. Pravý důvod zdravotních potíží Mycrofta Holmese mu opravdu vyrazil dech. Vypotácel se z nemocnice a usedl na první lavičku. Má jim to sdělit dohromady, nebo to říct jednomu a nechat ho ať to řekne tomu druhému? Opravdu nevěděl.

Bude mnohem lepší, když jim to řekne oběma. Vytáhl z kapsy mobil a napsal Gregovi.

Mohli byste se s Mycroftem opět stavit o půl dvanácté? Mám výsledky testů. JW

Jasně. Děje se něco? Je to špatné? GL

Uvidíš. JW

…

Mycroft byl díky Bohu v tu chvíli v jeho kanceláři, takže mu nemusel volat.

„Kdo psal, drahý?“

„John. Má výsledky testů, máme za ním dnes přijet.ˮ

„Řekl něco?“

„Ne,“ zavrtěl Greg hlavou. Bylo jasné, jak moc se bojí toho, co dnes zjistí. Mycroft jeho strach lehce vycítil. Lehce sevřel jeho ruku ve své a snažil se mu připomenout, že je tu s ním. Trochu ho děsilo, jak moc je on sám klidný. Neměl by se bát o svůj život? Ten klid ho opravdu znervózňoval.

„Netrap se tím, drahý. Nemá to cenu, dokud se nedozvíme, o co opravdu jde.ˮ

„Děsí mě, jak moc jsi klidný.ˮ

„I mě.“

Greg stiskl Mycroftovu ruku, a pak se k němu naklonil.

„Miluju tě. Navždy,ˮ zašeptal, než ho políbil.

„A já tebe,“ zašeptal nazpět Mycroft, když se od sebe po dlouhé chvíli odtáhli.

…

John seděl ve své ordinaci a připravoval se, jak jim to jen poví. Nevěděl, jak Mycroft a Greg budou reagovat. Říct jim to však musel.

Bylo půl dvanácté a ozvalo se zaťukání na dveře, než dovnitř vstoupili jeho přátelé.

„Jsem rád, že jste tady,ˮ řekl jim.

Mycroft s Gregem se posadili do křesel, jejich ruce byly spojené.

„Co se děje?“ zeptal se Greg.

„Přišly výsledky testů.“

„A?“

„Je to vážné, ale není to smrtelné, ve většině případů.ˮ

Mycroft i Greg na něj vystrašeně zírali.

„Důvod, proč jsi pořád zvracel a byl unavený, je ten, že jsi těhotný.ˮ

„CO?!ˮ

John se na oba usmál.

„Ano. V Mycroftovi je další malý Holmes, nebo malá Holmesová, nebo taky více malých Holmesů, to ještě nevíme.“

„Mycey.“ Greg se otočil na Mycrofta a jeho oči zdobily slzy štěstí a radosti. „My budeme mít miminko.“

Mycroft byl v šoku, ze všech věcí, kterými mohl trpět, nikdy nepředpokládal, že to bude těhotenství.

Nikdy moc neměl rád děti, zvlášť poté, co se narodil jeho malý bratr. Nicméně představa, že je v něm nový život, dítě, které je důkazem jeho a Gregoryho lásky, byla úžasná.

„Mycey?“ zeptal se starostlivě Greg.

Mycroft nevěděl, jestli bude dobrým rodičem. Nedokázal by však své dítě zabít. Představoval si malou holčičku s čokoládovýma očima a hnědými vlásky a věděl, že přesně toto chce. Chce jejich dítě, chce dalšího člena rodiny, o kterého se bude moci starat a rozmazlovat jej.

Pevně chytil Gregoryho ruku a usmál se na něj.

 „Asi bychom měli začít zařizovat dětský pokoj.ˮ

Gregory jeho úsměv oplatil a políbil ho.

„Já bych s tím ještě chvíli počkal, dokud nebudeme vědět, kolik jich tam je.ˮ

„Dobrý nápad. Díky, Johne. Za vše.ˮ

„Nemáte zač. Mám o tom říct Sherlockovi?“

„Ano,“ přikývl Mycroft. „Ještě než odejdeme, mám otázku. Jak dlouho ještě budu muset utíkat ráno na záchod?ˮ

John se zasmál a všechno jim vysvětlil.

Když pak odcházeli z jeho kanceláře, nemohli se přestat usmívat.

…

První, co Greg udělal, když se vrátili domů, bylo, že Mycrofta něžně pomiloval. Neustále líbal a hladil Mycroftovo ploché bříško. Mycroft si jeho péči opravdu užíval, zvláště když mu pak Gregory přinesl z mrazáku čokoládovou zmrzlinu, na kterou dostal chuť.

„Jsem tak rád, že jsi v pořádku,“ řekl Greg.

„To i já.ˮ

„Bože, Mycey. My budeme mít miminko. Malého Holmese. Jen doufám, že to nebude něco jako Sherlock.“

„No nevím, drahý. Ani ty jsi nebyl kdoví jak hodné dítě.ˮ

„Za to jsem byl příšerně sexy.ˮ

„Proti tomu nemůžu nic namítat. Stejně jsi pořád sexy. Stříbrná liška Scotland Yardu, tak ti říkají, ne?ˮ

„Bože, nenávidím tu přezdívku.“

Greg zabořil hlavu do polštáře a Mycroft ho políbil do vlasů.

„Padne ti jako ulitá.“

„Děkuji, Vaše Veličenstvo.“

„I přesto co Sherlock říká, nevedu celou Británii.ˮ

Greg pozdvihl obočí.

 „Fajn, tak trochu vedu.“

„Chtěl jsi říct, že trochu víc. Nemysli si, že nic nevím.ˮ

„Co? Jak?ˮ

„Někteří lidi rádi mluví,“ zamrkal Greg a zacpal Mycroftovi ústa další porcí zmrzliny.

…

John s úsměvem přišel domů. Dnešní den byl skvělý, hlavně díky zprávě o dítěti. Už se nemohl dočkat, až to poví Sherlockovi.

Sherlocka našel v obvyklé poloze: roztažený přes celou pohovku, jedna ruka přes oči, druhá na břichu, obě polepené několika nikotinovými náplastmi. John k němu potichu přešel a sklonil se, dokud se ústy nedotýkal Sherlockových. Sherlock se okamžitě vrátil zpět ze svého myšlenkového paláce a chňapl po Johnovi, dokud na něm starší muž neležel.

„Jsi dnes nějaký šťastný,“ poznamenal Sherlock.

„Myslím, že by sis měl sednout.ˮ

„Ne díky, ležení mi vyhovuje víc.ˮ

„Dobrá tedy. Mycroftovi nebylo v poslední době dobře. Přišli s Gregem za mnou. Odebral jsem mu krev a dnes ráno přišli výsledky.ˮ

„A?“ zeptal se Sherlock lhostejně, ale jeho tělo se viditelně napjalo.

„Gratuluju, lásko. Budeš strýčkem.ˮ

„Mycroft je těhotný?“

„Ano.“

Sherlock se pousmál.

„Výborně. Konečně se přestane míchat od mého života.ˮ

„Sherlocku!“

„Promiň, Johne.“

„Až se vezmeme, chceš mít taky děti.ˮ

„S tebou? Kdykoli. I když myslím, že bychom měli trochu trénovat. Pro jistotu.ˮ

„S tím souhlasím. Pro jistotu.“

John vstal a podal Sherlockovi ruku. Ten ji vděčně přijal a odtáhl Johna do ložnice.

Přeci jen, jistota je jistota.

...

Ráno John odešel do práce a Sherlock se vydal vyšetřovat. Po rozhovoru s klientkou si prošel cestu, kterou obvykle jezdila ke stanici metra. Tam mávl na taxík a rozjel se za svým bratrem.

Bez klepání rozrazil dveře k Anthee.

„Je tam můj bratr?“

„Dobré ráno, pane Holmesi. Ano je. Klidně za ním běžte.“

...

„Vzhledem k tvému stavu bych tě tady nečekal.“

„Ale čekal, koneckonců, přišel jsi, protože jsi mě tu čekal. Tak se posaď a řekni, co chceš.“

„Moji klientku někdo sleduje každý den při cestě do práce.“

„Mám za tebe vyřešit případ? To je snad poprvé.“

„Sleduje ji bývalý kněz, který je jí přímo posedlý. Mám značku auta a potřebuju jeho jméno.“

„K Vánocům ti dám program na registr zločinců.“ zabručel Mycroft a natáhl se pro papírek se značkou auta.

„Majitelem auta je David Shaw, bývalý anglikánský kněz. Adresa Trafalgar 15. Londýn.“

„Hm… jak jsem si myslel. Aspoň vím, kde ho hledat. A mimochodem, na ty prášky na bolení hlavy zapomeň. Dej si heřmánek, ten zabere také a nebude ti po něm ani špatně.“

„Sherlocku! Jsi horší než naše matka.“

„Jak tě tak sleduju, asi tě dopravím domů, dneska už toho moc neuděláš.“

„Ven!“

Sherlock si odfrkl a odešel. Mycroft si promnul spánky. Od rána ho bolela hlava a pořád se to stupňovalo. Rozhodl se, že raději pojede domů sám a lehne si.