23. kapitola

29.10.2015 15:52

 

A/N: Pracuju na povídce na přání pro Hanku, takže se můžete těšit brzy na Johnolock. Dneska jsem měla závěrečky, dopadly dobře, takže se opět můžu soustředit na vás a na kalendář.

 

Když z Mycrofta nevypadávala žádná kloudná odpověď a Greg si všiml, že je celý rudý, usmál se.

„Je mi to jasné. Chceš někoho sbalit a nešlo ti to, co?“

„Ehm… no jo.“

„Příště to bude lepší. Nedáme si pivo?“

„Budu rád. Mimochodem, Mycroft,“ představil se.

„Greg,“ přijal napřaženou ruku. „Mimochodem, myslím, že tě znám. Nechodíš semnou na daktyloskopii?“

„Ano, mám to jako volitelný předmět. Nechtělo se mi jít na historii, ani na psychologii.“

„Je mi to jasné. Ostatně vypadáš na to, že zrovna tyhle dvě vědy přímo hltáš. Na právníka je to dost neobvyklé, ale důležité.“

Přisedli si k baru a Greg objednal piva. Mycroft si ho zatím prohlížel. Jestli ho předtím Greg přitahoval jen fyzicky, teď mu byl čím dál víc sympatičtější. Všímal si věcí okolo sebe a nebyl to žádný idiot.

„Jsem teprve v půlce práv a nevím, nevím, jestli to k něčemu bude.“

„Když ne, no tak půjdeš za námi.“

Mycroft se zasmál.

„To by nešlo. Já se neumím moc přizpůsobovat.“

Donesli jim pivo a oba si přiťukli na zdraví a nově nabité přátelství. Ač to ani jeden z nich v tu chvíli ještě netušil, měli projít velkými krizemi a nakonec dojít do manželství.

...

„Vyprávíš opravdu zajímavě. Až z toho usnula,“ zašeptal najednou Greg. Mrkli na sebe a odešli. Posadili se v obýváku a dívali se na Nicole, jak si hraje s panenkou.

„Mycrofte… nedáme si k obědu rizoto?“

„Jasně drahý… dělej si ze mě legraci, i po těch letech… jen si kopni do mrtvoly!“

Greg se smál a přitáhl si manžela do náruče.

...

Po pasování se z Mycrofta a Grega stali přátelé. Měli podobné zájmy a rozuměli si. Jednou z jejich pravidelných zábav bylo sázení se. Tenkrát se vsadili, že ten, kdo bude mít méně bodů v testu, uvaří oběd. O půl bodu prohrál Mycroft a chystal právě v kuchyňce rizoto. Mimo vaření si ještě psal s Carol kvůli jejich výzkumu a tak z kuchyně neustále odbíhal. Greg seděl v zimní zahradě a psal domů mail. Najednou si všiml, že je Mycroft z kuchyně zase pryč a dostal nápad. Rozhodl se svého kamaráda trochu pozlobit. Vstal a nasypal do hrnce s rýží sáček modrého potravinářského barviva a rychle se vrátil ke svému počítači. Mycroft se po chvilce vrátil a zbledl. Greg měl co dělat, aby se nezačal válet smíchy po gauči. Po chvíli Mycroft rýži scedil a dal na talíře. Když je donesl ke stolu, promluvil.

„Gregory… já tedy… nevím co to…“

„Hm… neoprýskl se ti hrnec?“

Mycroft jen pokrčil rameny a dali se s Gregem do jídla a ten musel uznat, že Mycroft vařit umí dobře. Ač to celou dobu popíral. Ke své rošťárně se přiznal o pár dní později.

...

„A pak že nejsi manipulátor… prý neoprýskl se ti hrnec… a já ti na to skočím i s navijákem!“

Greg se smál. „Jsem hrozný manipulátor. To mi říkáš pořád, tak na tom asi něco je.“

„Tvůj pokoj by mohl vyprávět!“

„Máš na mysli naši první párty?“

„No aby ne…“

...

V pokoji hrála hudba, na stolech bylo víno, tequilla, rum, absint, pivo, čokoláda a ještě spousta dalších věcí. Bylo jasné, že se party povede. Jen nikdo nepomyslel na ráno.

„Au… co to je?“ chytil se Mycroft za hlavu a pokusil se vstát. Vzápětí se ale skácel zpátky. Jednak kvůli kocovině, která ho úplně paralyzovala a také protože se praštil do stolu, pod kterým ležel. Padl ale na někoho, kdo ležel vedle něj a probudil ho tím.

„Sakra neřvi tak!“ vyjel na něj trochu Greg.

„Doprčic, kdo to sem postavil? A máš nepohodlnou podlahu!“

„Tak si nestěžuj, ležíš pod mým stolem,“ usadil ho Greg a snažil se vyškrábat na nohy. „Co jsme tam vůbec dělali?“

„Nemám tušení. Zřejmě nás tam někdo položil, abychom nepřekáželi.“

Greg pokrčil rameny a šel postavit na kávu. Mycroft se také vyhrabal na nohy a začal uklízet. Když pak procházel kolem zrcadla, zhrozil se. Jeho krk zdobily dva kousance. Zasténal a přejel si rukama po obličeji. Doufal, že se neopil natolik, aby Gregorymu vyzradil něco z toho, co k němu cítil. Kamarádili se spolu teprve sedm měsíců, ale Mycroft se už stihl do Grega zamilovat až po uši.

...

„Ty si z té noci vážně nic nepamatuješ?“

„Ne drahý, nepamatuju.“

„Nic jsi nevydržel. Ostatně to ti zůstalo,“ usmál se Greg na manžela, přitáhl si ho k sobě a zašeptal mu do ucha: „Miluju tě, když máš tu svoji náladu z trochy alkoholu.“

Mycroft zčervenal jako vlčí mák. Pravdou bylo, že mu alkohol nedělal moc dobře a opít ho zase nedalo tolik práce. Nejvíc ho do nálady dostávalo šampaňské.

„A ty toho rád zneužíváš.“ usmál se na Grega.

...

Mycroft ani v nejmenším netušil, že jeho city vůči Gregorymu jsou hluboce opětované. Jejich přátelství bylo čím dál víc intenzivnější a hlubší. Pomalu už bez sebe nedokázali vydržet. Jen posunout se do další úrovně se jim nějak nedařilo. Pak ale došla trpělivost lidem v jejich okolí, kteří se na to už nemohli dívat. Z těch dvou paličáků by byl tak nádherný pár. Dokonale se k sobě hodili a jejich povahy se doplňovaly.

„Poslyš Mycrofte, buď Gregovi řekneš pravdu, nebo to udělám já. Kdo se na tebe má koukat? Nejíš, ztrácíš koncentraci, chodíš s hlavou v oblacích. Takhle už to dál nejde!“

„Ale Carol… netrap mě ještě ty! To se mu mám pověsit kolem krku?“

„Toho bys nebyl schopný. Prostě ho polib, až přijde a uvidíš. Buď dostaneš polibek, nebo facku.“

Mycroftovi se chtělo brečet. Ale musel to Carol slíbit, protože byla opravdu schopná říct Gregorymu, že ho Mycroft miluje. Byl si ale jistý, že tohle bude jejich poslední setkání.

...

„Co hodláš dělat s Mycroftem? A neříkej, že nic. To už děláš dost dlouho!“

„Georgi, přestaň! Co mám asi tak dělat?“

„Teď za ním jdeš, tak ho rovnou polib,“ radil Gregovi spolubydlící.

„Jasně a dostanu do zubů.“

„Ale budeš mít jasno. Hele buď to uděláš, nebo ho začnu balit já.“

Greg si jen povzdychl. Tohle ho zrovna potkat nemuselo, ale on s tím nic nemohl udělat. Jen dát Mycroftovi polibek.

...

„Ty ani nevíš, jak jsem se bál.“

„To já taky, drahý. Strašně jsem se bál, že mě nemiluješ.“

„A vidíš, nakonec se ukázalo, že jsme idioti a naši přátelé viděli víc, než my.“

„No proto jsou možná dnes manželé ne?“

...

Zimní zahrada byla prázdná, ale Mycroft už na něj čekal. Greg se na něj nemohl vynadívat. Nádherně hnědé vlasy ladily s modrýma očima. Byl si vědom toho, že se na něj dívá naposled. Mycroft ho po dnešku nebude chtít vidět. Sedl si vedle něj na gauč a potichu promluvil.

„Musím s tebou mluvit.“

„Já s tebou vlastně taky, Gregory.“

Jakmile se Mycroft nahnul ke svému kamarádovi, byl ztracený. Přitahovaly ho ty nádherné oříškové oči a ta Gregoryho vůně, která ho snad nikdy neopouštěla. Uchopil ho za bradu a vášnivě ho políbil. V tu chvíli si byl jistý, že Gregoryho miluje a nechápal, proč tolik váhal s tím, mu to dát najevo.

Greg byl překvapený, ale rychle se přizpůsobil. Líbali se dlouho a vášnivě, dokud jim nedošel dech.

„Miluju tě.“

„Já tebe taky, Gregory.“