24. kapitola

07.11.2015 13:31

 

Daktyloskopické cvičení probíhalo v poklidu. Studenti dostali za úkol vzájemně ve dvojicích odebírat otisky prstů. Mycroft s Gregem seděli vedle sebe a využívali toho, že se mohou vzájemně dotýkat. Splnit úkol jim proto trvalo dvakrát déle než ostatním a vyučující jim za odměnu nařídil uklidit učebnu.

„Uf… konečně to mám hotové,“ oddychl si Greg na čerstvě umytou podlahou. Mycroft mu s tím chtěl pomáhat, ale Greg odmítl.

„Jsi šikovný, Gregory,“ pochválil svého přítele Mycroft se smíchem a přitáhl si ho k sobě. Líbali se, jako by se setkali po deseti letech. Chodili spolu už dva týdny a od líbání stále nepokročili nikam dál. Najednou ale chtěli jeden druhého tak moc, že už nemohli čekat. Oblečení na zemi postupem času přibývalo a vzdechy, které se nesly učebnou, byly stále hlasitější. Když byli oba nazí, přitlačil Greg Mycrofta ke dveřím a začal ho něžně hladit po celém těle.

„Gregory… už dost… chci tě… prosím.“

„Já tebe taky…“

 

Když do svého přítele vstoupil, okamžitě se kolem něj stáhly svaly. Mycrofta to přece jen bolelo. Greg si dokonce všiml, že se mu v očích zaleskly slzy. Začal ho tedy znovu líbat a po chvilce ho vzal do ruky a začal ho laskat. Hned cítil, jak se jeho přítel uvolňuje a to Gregorymu dodalo odvahu, aby se začal pohybovat. Nejprve se snažil být pomalý a něžný, ale dlouho mu to nevydrželo, protože vědomí toho, že se miluje s Mycroftem ho přivádělo k šílenství. Mycroft najednou zavzdychal Gregovo jméno a vyvrcholil do jeho ruky. To stačilo k jeho vyvrcholení. Ještě chvíli tam stáli, než z Mycrofta pomalu vystoupil.

 

„Gregory… já… děkuji… miluju tě.“  

„Já tebe taky.“

Najednou se na chodbě ozvaly kroky a oba ztuhli. Pak na sebe ale rychle naházeli oblečení a vzali do rukou hadry. V tu chvíli vešel vyučující.

„Co tu ještě děláte?“

„Omlouváme se, pane, ale zabralo to delší čas, než jsme očekávali.“ ozval se Mycroft pohotově.

„Tak padejte!“

Oba se nenechali pobízet a rychle odešli.

...

„Ten idiot si ani nevšiml, že jsme si vyměnili košile.“

„A tys ji měl navíc obráceně.“

„Nediv se, drahý. Kdyby nás přistihl, nastal by takový tanec, že si to ani nechci představovat.“

Greg vyprskl smíchy.

„On o sexu totiž nikdy neslyšel, natož, aby ho někdy zkusil.“

„To do té chvíle jsem ho nezkoušel ani já,“ ozval se potichu Mycroft. Greg se na něj usmál a přitáhl si ho k sobě.

„Já taky ne.“

„Miluju tě, drahý.“

„Já tebe taky.“

Něžně se políbili a Greg se pak zamračil.

„Můžeš mi říct, proč jsme se tenkrát vlastně rozešli?“

„Protože jsme idioti,“ odpověděl Mycroft jednoduše.

...

Chodili spolu víc než rok a jejich přátelům se zdálo, že je nemožné, aby je něco rozdělilo. A přesto se to stalo. Když Greg školu úspěšně ukončil, odešel pracovat do Londýna. Jejich vztahu odloučení rozhodně neprospělo. Viděli se čím dál méně a jednou, když se kvůli jejich schůzce Mycroft nenaučil pořádně a Greg nestihl zadaný úkol, se hrozně pohádali. Byli oba dost opilí a řekli si věci, které je okamžitě mrzeli. Rozešli se a ztratili kontakt.

 

Trvalo to dlouhých deset let. Deset let, kdy neminul den, aby na sebe nemysleli, ale jejich hrdost byla silnější.

...

Mycroft seděl ve svém autě a tiše zuřil. Právě musel přerušit plánování jedné důležité akce a jet pro svého mladšího bratra. Ten idiot se zase sjel a dělal problémy.

„Pane, jen klid, snad to nebude tak hrozné,“ ozvala se tiše Mycroftova asistentka, která seděla vedle něj.

„Stejně to dělá, jen aby mě naštval. Plete se Scotland Yardu do vyšetřování a já to pak mám žehlit. Navíc je tam ještě ke všemu někdo nový, takže mě zase čeká nové kolo vysvětlování. Co jsem udělal, že jsem si tohle zasloužil?“

Anthea raději mlčela, protože nechtěla šéfa provokovat. Pokud by měla být upřímná, musela by konstatovat, že je stejný jako jeho bratr.

 

Dojeli na místo činu a Mycroft vystoupil. Stačil mu jeden pohled okolo, aby mu bylo jasné, co se stalo. Uprostřed bahnité cesty leželo tělo zastřeleného muže a široko daleko v blátě spousta stop. Sherlock tedy určitě chtěl stopy zkoumat a vyháněl policisty z cesty. A pak si všiml bratra a měl co dělat, aby mu nezacukaly koutky nahoru. Všichni, kdo ho znali, ho neviděli se někdy usmívat nebo projevovat emoce. On ale věděl, že je má. Jenže od té doby, co se rozešel s Gregorym, se rozhodl je nedávat najevo.

 

Sherlock seděl na lavičce a jedna jeho ruka k ní byla připoutaná. Když si všiml pohledu svého staršího bratra, zašklebil se.

„Tohle mi provedl ten nový detektiv inspektor. Já chci pomáhat Británii a on mi udělá tohle.“

„Konečně někdo rozumný. Je to rozhodně účinnější, než ti domlouvat. A přestaň být tak dramatický!“

Sherlock našpulil pusu a odvrátil se od bratra.

„Sežeň někoho, kdo mě odváže, a přestaň kázat!“

„Odvážu ho jenom v případě, že vypadne z místa činu a přestane tu otravovat,“ ozval se za oběma bratry hlas. Mycroft v tu chvíli jakoby přimrzl na místě. Jen tak tak se byl schopný otočit. Stál tváří v tvář Gregorymu.

 

Odvážil se pohlédnout do těch známých oříškových očí, které se překvapením rozšířily. Oba dva na sebe hleděli, nehýbali se, ani jeden nebyl schopen nějakého slova. Hodnou chvíli stáli jako přimražení. Mycroft byl první, který odvrátil zrak. Nedokázal se déle dívat do krásných očí, které ho před lety ráno probouzely a večer doprovázely ke spánku. Oči, od kterých se při jejich milování nedokázal odtrhnout.

 

Sherlock se zmateně na ty dva podíval.

„Vy se znáte?“

„Cože?“ zeptal se Mycroft naprosto zmateně. Sherlock jen protočil oči.

„Měl bys té práce nechat. Leze ti na mozek.“

„Zalez do auta a zůstaň tam!“

Mycroftův byl tak ostrý, jako už dlouho ne. Sherlock se na něj jen udiveně podíval a nakonec poslechl. Když se jeho starší bratr tvářil takhle, bylo jistější poslechnout. Mycroft se chtěl vydat za ním, když uslyšel Gregův, trochu přiškrcený hlas.

„Už se s tebou baví?“

Věděl, že to není úplně inteligentní otázka, ale chtěl znovu slyšet, chtěl s ním znovu mluvit. Pořád toho hrdého parchanta miloval.

„Spíš se baví tím, že mi dělá problémy a já je musím řešit místo svojí práce.“

Greg se pousmál a Mycroftovo srdce poskočilo. Jeho úsměv totiž miloval skoro stejně jako jeho oči.

„Parchant.“

„Jo to on je.“

„Tvrdí, že pracuješ pro vládu…“

„Snažím se o to. A ty působíš jako detektiv inspektor.“

„Jak vidíš.“

„Musím jít, Gregory, nebo mi Sherlock zdrhne. Bývá to jeho dobrým zvykem.“

„Jen to ne! Nechci ho honit znova. Měj se.“

Otočili se a každý se vydal na druhou stranu. Mycroft nastoupil do auta a odjel.

...

Dveře do Mycroftovy kanceláře se prudce rozvalily a vstoupil Sherlock.

„Dobrý den, pane Holmesi. Váš bratr tady není. Je u pana premiéra,“ přivítala ho Anthea s ledovým klidem. Už byla zvyklá.

„Proto jsem tady. Jdu totiž za Vámi,“ odpověděl Sherlock. „Potřebuji pomoct.“

„Mohu se zeptat s čím?“

„Něco se děje a já chci vědět co to je.“

„Nerozumím vám.“

„Co se děje s Mycroftem?“

Anthea se zamyslela. Pravda byla taková, že od té doby, co byl Mycroft vyzvednout Sherlocka na místě činu ho nepoznávala. Byl pořád zasněný a musela mu neustále něco připomínat.

„To nevím, ale máte pravdu v tom, že je nějaký divný. A chová se tak celý týden. Přesněji od doby, kdy vás byl vyzvednout na místě činu.“

Sherlock se zamyslel.

„Pak je jediná možnost. Mám podezření, že toho inspektora zná už z dřívějška. Musí to být ten jeho utajovaný románek z univerzity.“

„I kdyby to tak bylo. Co s tím chcete dělat?“ ušklíbla se Anthea, protože znala svého šéfa.

„Musím to nějak navléknout, aby se znovu potkali. Já musím přijít na to, o co jde,“ zabručel Sherlock a odešel.