25. kapitola

12.11.2015 18:46

 

„Můžeš mi říct, co s tebou sakra je? Kdo to po tobě má pořád opravovat!? Jsi zamilovaný nebo co?“ ječela Sally na Grega.

„Promiň, spravím to.“

„Ty si běž dát studenou sprchu!“

Greg se podíval na hodinky a rozhodl se, že vypadne domů. Věděl, že má Sally pravdu. Před třemi týdny potkal Mycrofta a od té doby na něj musel pořád myslet. Sice zestárnul a jeho výraz byl jako vytesaný z kamene, ale byl to stále on, koho Greg miloval. Už mu dávno odpustil a myslel na něj jen v dobrém. A nikdo jiný nestál za to, aby si s ním Greg začínal.

Byl podvečer a on se rozhodl projít se po nábřeží Temže. Z jedné restaurace se ozvala znělka zpráv, která začínala ohlášení kolikátého je. Greg si uvědomil, že se s Mycroftem rozešli právě před deseti lety. Smutně se usmál a pokračoval v procházce. Najednou si pod skoro nefunkční lampou pouličního osvětlení všiml siluety nějakého muže. Zaujal ho proto, že měl v ruce deštník, ačkoliv toho dne nepršelo. Muž držel v ruce krabičku cigaret a hledal oheň. Greg k němu přišel blíž a vytáhl svoji vlastní.

„Půjčíte mi oheň, prosím?“

...

Mycroft vztekle práskl s dveřmi od auta. Jednou zapomene na schůzku u premiéra a hned je z toho problém, jako kdyby vypukla třetí světová válka. Když se ale trochu uklidnil, musel uznat, že přešlapů udělal v poslední době víc než dost. Jenže od doby, kdy před třemi týdny potkal znovu Gregoryho, byl nesoustředěný a podrážděný. Pořád si přehrával jejich setkání a nebylo proto divu, že se chyby jen kupily. Už dávno se na Gregoryho nezlobil. Nebylo proč. Opilí byli oba a vinu na rozchodu také oba nesli.

Vytáhl z kapsy mobil, aby se ujistil, že už dnes nic nezmešká. Pak si všiml data a povzdychl si. Jak smutné desetileté výročí. Od rozchodu nepotkal nikoho, kdo by sahal Gregovi jen po kotníky, takže byl stále sám. Protože byl hezký večer, rozhodl se, že se trochu projde po nábřeží a třeba se mu povede trochu se uklidnit. Po chvíli došel k pouliční lampě, která byla rozbitá a tak vydávala jen minimum světla. Opřel se o ni a zadíval se na druhou stranu. Vzpomínal na nádherné chvíle s Gregem a znovu si vynadal do idiotů, že o něj přišel. Pak vytáhl krabičku cigaret a začal hledat oheň. Najednou se k němu někdo zezadu přiblížil a zeptal se ho:

„Půjčíte mi oheň, prosím?“

Ten hlas by poznal mezi milionem jiných. Otočil se a znovu se propadl do hloubky těch nádherných oříškových očí.

„Gregory,“ zašeptal překvapeně.

„Mycrofte,“ řekl stejně překvapeně Greg.

Chvíli se na sebe jen tak dívali, než si Mycroft uvědomil, že oba stále drží v ruce cigaretu. Rychle našel zapalovač a zapálil jejich cigarety.

„Díky,“ zamumlal Greg.

Postávali u lampy a hleděli před sebe. Mezi nimi panovalo nervózní ticho a oba si přáli, aby ho ten druhý přerušil. Nakonec se k tomu odhodlal Greg.

„Tak už deset let.“

„Není to zrovna výročí, které bych chtěl slavit,“ řekl Mycroft a sklopil pohled na zem.

„Stalo se, co se nejspíše mělo stát. Oba jsme měli spoustu práce a to odloučení.“ Gregory popotáhl ze své cigarety, než pokračoval. „Není dne, kdybych toho nelitoval,“ přiznal tiše.

„Lituju všeho, co jsem ti tenkrát řekl. Lituju toho, že jsme nikdy nic nepodnikli pro to, abychom se dali dohromady,“ řekl Mycroft a pohlédl na Grega.

„Byli jsme idioti, že?“ Greg se smutně pousmál, a aniž by si to uvědomil, přistoupil k Mycroftovi blíž.

„Pořád ještě jsme, drahý.“

Mycroftovy ruce si našly cestu do Gregových vlasů a Gregovy ruce se obmotaly kolem Mycroftova krku. Nosy měli přitisknuté k sobě, dívali se jeden druhému do očí, jejich cigarety dávno ležely na zemi.

Naklonili hlavy a pak se políbili. Něžně, jako by se políbili úplně poprvé. Opatrně, aby toho druhého neodstrašili pryč.

Jejich polibek postupně nabýval na intenzitě, Mycroft natlačil Grega na lampu a prozkoumával jeho tělo.

„Miluju tě, Gregory, miluju tě. I po všech těch letech,“ šeptal Mycroft a zoufale Grega líbal.

„A já tebe, Mycey, nikdy jsem nepřestal. Je mi tak líto té naší hádky. Kvůli ní jsme ztratili deset let.“

„Tak to abychom těch deset let dohnali,“ usmál se svůdně Mycroft.

Jejich ruce začaly bloudit po těle toho druhého a již brzy měli v kalhotách těsno.

„Pojď, bydlím blízko,“ zašeptal Greg.

Mycroft přikývnul a nechal se Gregem vést.

…

Již brzy se dostali do Gregova malého bytu. Aniž by na něco čekali, strhli ze sebe oblečení už v Gregově obýváku. Mycroft si vzal Grega rovnou na zemi. Vášnivě se milovali a jeden druhému neustále vyznávali lásku.

Mycroft málem omdlel, když ho po deseti letech znovu přivítalo Gregoryho teplé tělo. Jak mu jeho nejdražší chyběl. Jak bez něj vůbec mohl přežít těch deset let?

S hlasitým výkřikem oba vyvrcholili a mazlili se na zemi.

„Už mě nikdy neopouštěj, prosím,“ zašeptal Greg.

„Neopustím, znovu nebudu takový blázen. Slib mi to samé.“

„Slibuju, že tě nikdy neopustím.“

Mycroft se usmál a věnoval Gregorymu další sladký polibek.

„Ne že bych chtěl vyrušit naši chvilku, ale postel by byla přece jen pohodlnější.“

„Veď mě.“

...

„V posteli jsme byli dva dny. To už se nám pak nikdy nepodařilo.“

„Ještě že tak. Šéf na mě řval, že mě vyhodí a nenechá mě pracovat ani na dopravním. Tys to měl snazší.“

„Po tobě neházeli stupidní pohledy.“

...

V Gregově posteli strávili nádherný čas. Mezi milováním a mazlením si vyprávěli, co se během těch let stalo. Pak společně usnuli. Když se Greg probral k životu, padl jeho pohled na budík. Byl čtvrtek, půl třetí ráno.

„Šéf mě zabije.“ zašeptal.

„Proč by dělal něco takového?“ zeptal se ho potichu Mycroft.

„Je čtvrtek ráno a já měl mít ve středu službu.“

„Čtvrtek? Dnes má mít premiér projev ve sněmovně a já jsem mu ho měl nachystat.“

„Proč nám nikdo nezavolal?“

„Ehm… drahý… já mobil mám v saku a to skončilo někde v předsíni.“

Oba vstali a vydali se pro své mobily. Vzápětí by se v obou krve, nedořezal. Mobily byly plné zpráv a zmeškaných hovorů.

„Nepůjdeme raději do práce?“

„Pokud máš dvě náhradní košile, tak můžeme,“ odpověděl Mycroft, který zrovna sbíral jejich oblečení rozházené po celé předsíni.

„Tobě bych ji ani půjčovat neměl. To ty jsi je z nás serval tímhle způsobem.“ vrčel Greg naoko.

„Neprotestoval jsi, lásko.“

„Zničená košile, absence v práci a ještě ke všemu si nemůžu ani sednout. Mycrofte Holmesi, co na tobě vidím?“ zoufal si Greg, ale začal se k němu přibližovat.

„Jsem hrozně sexy a ty mě miluješ a…“ víc už říct nestihl, protože ho Greg přitiskl ke stěně a vášnivě ho líbal. Nakonec se ještě jednou pomilovali. Pak si šli vybrat košile a obléknout se. Před domem se ještě rozloučili sladkým polibkem a odešli pracovat.