26. kapitola

19.11.2015 18:15

 

Greg měl smůlu, protože narazil na svého šéfa před budovou. Bylo sice teprve pět hodin ráno, ale stalo se. Nejdřív na něj deset minut hulákal venku a pak dalších dvacet vevnitř. Nakonec ho poslal pracovat. Greg poslušně zalezl do kanceláře a pustil se do papírů. Najednou zavibroval jeho mobil. Zpráva z neznámého čísla.

Doufám, že se bouřka už přehnala. Dneska se asi neuvidíme. Jedině, že bych tě přepadl v kanceláři. Miluju tě a stýská se mi. MH

„Copak? Píše ti milenec, že se na tu zprávu tak culíš?“

Greg nadskočil, jak se lekl. Příchod Sally vůbec nezaregistroval.

„Jo píše mi milenec. Strávil jsem s ním v posteli úžasný čas, až jsem z toho zapomněl jít do práce. Co potřebuješ?“

Sally na něj chvíli zírala a pak mu jen podala složku. Mrkla na něj a odešla. Není přece hloupá a nebude věřit těm jeho pohádkám o milenci.

...

„Dobré ráno, Antheo. Omlouvám se za svou nepřítomnost, doufám, že jsem ti tím nezpůsobil moc problémů.“ pozdravil Mycroft svou asistentku. Hodila po něm dost nevrlý pohled. Tedy ne, že by se jí divil. Musela určitě poslouchat řeči pana premiéra a to nebylo nikdy příjemné. Svěsil proto hlavu a posadil se k jejímu stolu. Anthea vytřeštila oči, protože pro svého šéfa pracovala už šestým rokem a toto se nikdy nestalo. A také ho nikdy neviděla s tak provinilým výrazem ve tváři.

„Opravdu se omlouvám, ale řešil jsem jeden naléhavý problém.“

„V pořádku pane. Sice jsem vás chtěla vzít po hlavě starými novinami, ale dobře. Budu na vás hodná. Mimochodem koncept té řeči pro pana premiéra máte na stole. Stačí ho jenom dokončit.“

Mycroft se na ni usmál, protože se ukazovalo, že zaměstnat ji byl nejlepší nápad, jaký v životě měl.

Když odešel do své kanceláře, mohla Anthea konečně naplno pozvednout obočí. Šéf musel prožít zajímavou noc. Košile, kterou měl na sobě, jednoznačně nebyla jeho, krk mu zdobily kousance a že by se v práci někdy usmíval, to si nepamatovala.

Mycroft se posadil do křesla a nejdříve ze všeho pustil počítač a ve svých kanálech našel číslo na Gregův mobil. S úsměvem mu poslal zprávu. Teprve potom se ponořil do tvoření premiérova projevu. Za chvíli jeho mobil zacinkal.

Přežil jsem tropickou bouři třetího stupně. Šéf mě díky Bohu nevyhodil. Když si mě najdeš, nebudu proti. Miluju tě. GL

Mycroft se usmál. Hned, jak se večer uvolní, pojede za svým drahým. To bude ještě zajímavá noc.

...

Sherlock Holmes seděl v taxíku a mířil do Scotland Yardu. Ten nový detektiv inspektor byl pěkný zmetek. Nejen, že ho přivázal k lavičce, nejen, že mu nezvedal mobil, ale také byl zřejmě Mycroftovým bývalým přítelem. To byly důvody pro to, aby se za ním Sherlock vypravil. Bylo už po desáté večer, a tak doufal, že se inspektor nebude vymlouvat na práci. Vystoupil před budovou a vešel dovnitř.

„Je Lestrade u sebe?“ zeptal se seržantky Donovanové, kterou potkal na chodbě.

„Nazdar úchyle,“ odpověděla mu „mile“. „Jo je, ale má tam někoho, tak se mírni.“

Sherlock kývl a odkráčel.

Do kanceláře detektiva inspektora Lestrada vrazil samozřejmě bez klepání. Na prahu se ale zarazil. Jeho srdce se prudce rozbouchalo a čelist mu spadla až na zem. Čekal cokoliv. Ale ne, že najde Lestrada s Mycroftem v objetí a při vášnivém polibku.  

Překvapeně zíral. Ti dva se od sebe pomalu odtrhli a hodili po něm překvapený pohled.

„Co chceš, bratříčku?“

„Já… já… nic.“ zakoktal Sherlock a vypotácel se z kanceláře ven.

„Myslím, zlato, že jsme tvému bratříčkovi zadělali na žaludeční vředy a nespavost.“

„To máš jedno. On nás otravuje pořád. Teď od něj bude chvíli pokoj. O čem jsme to debatovali?“

Greg se usmál a pokračoval tam, kde přestali.

...

„Můžu se tě na něco zeptat Mycrofte?“

„Na cokoliv Gregory,“ odpověděl Mycroft s úsměvem. Seděli spolu na gauči a odpočívali. Dcery už byly v postelích a tak měli otcové chvíli klidu.

„Proč s sebou pořád taháš ten deštník? Nikdy jsem na to nepřišel. Dokonce jsem se i přesvědčil, jestli v něm nemáš nějakou zbraň.“

Mycroft se pousmál.

„Ale drahý, proč hned zbraň? Nosím ho z daleko prozaičtějšího důvodu.“

...

Mycroft Holmes se po úspěšném ukončení univerzity vrátil na prázdniny domů. Bylo to přání jeho matky a on jí nebyl schopný odporovat. Sice se často hádal se Sherlockem, ale prostě byl doma. Jednou ráno se rozhodli, že se pojedou podívat na výstavu stavebnic. Tam jeli autem a zpátky se měli vrátit pěšky.

„Mycrofte, nezapomeň nám vzít deštník. Nechci cestou domů zmoknout!“

„Přestaň komandovat, nejsi naše matka, já vím, co mám vzít.“

...

„Nemusíš mluvit dál…“

„Prostě jsme zmokli a Sherlock to odnesl téměř hnisavým zápalem plic.“

„A ty sis to vyčítal!“

„To sice taky, ale bratříček na mě řval, že jsem idiot. No a já jsem mu slíbil, že ho budu nosit pořád. Samozřejmě mi nevěřil. Tak jsem se s ním vsadil, že to dokážu.“

„Vy jste fakt idioti.“ musel se usmát Greg.

...

„Mimochodem, zapomněl jsem ti říct dvě věci. Za prvé, že jsem slíbil Jamesovi pomoct s tím novým románem. Už se na tu práci těším. Alespoň se budu moct věnovat i Nicole.“

„To je fajn. Nemusím se bát, že z nudy začneš lézt po zdi nebo je okoušeš.“

Mycroft na něj vyplázl jazyk. To byl pokyn pro Grega, aby manžela začal lechtat. Měl tu výhodu, že věděl přesně, kam sáhnout. Za chvíli se pod ním Mycroft svíjel a prosil o milost. Teprve když měl pocit, že už nemůže dál, ho Greg pustil.

„A ta druhá věc?“

„Objednal jsem nám dovolenou na pět dní na Korfu. A když myslím my, mluvím o nás dvou. S děvčaty pojedeme později. Potřebuju si odpočinout a ty konec konců také. Takže nechci slyšet žádný protest.“

Greg ho jen políbil jako poděkování.

„Miluju tě, Mycey,“ řekl.

„A já tebe, můj drahý Gregory.“

„Páni, mít tě zase pět dnů jen pro sebe. Splnil jsi mi sen.“

„Nám oběma, drahý. Musíme si užívat, dokud to ještě jde. Brzy budeme oba staří.“

„Naprosto s tebou souhlasím, miláčku.“

Greg Mycrofta vášnivě políbil. Mycroft mu vše oplácel a už brzy se na pohovce muchlovali jako teenageři.

„Pojďme do postele, dokud holky ještě spí,“ zašeptal Greg. Rozepnul Mycroftovi košili a snažil se ji z něj sundat.

Mycroft jen přikývl a rychle je odvedl do ložnice.