29. kapitola

Když dojeli na místo, potkali před domem samotného šéfa Scotland Yardu.

„Dobrý den, pánové. Zrovna jsem se chystal se obrátit na Grega. Máme tu jeden problém?“

„Můžeme vám pomoci?“ zeptal se Mycroft.

„Určitě, pojďte dál.“

Vešli do obývacího pokoje.

„Tady jsme našli tělo. Když ho odnesli, důkladně jsme pokoj prohledali…“

„Neříkal jste, že máte problém?“ ozval se Sherlock znuděně.

„Víte pane Holmesi, jistě jste si všiml téhle skvrny od krve na koberci. Problém je v tom, že pod kobercem žádná skvrna není. Je tady na druhé straně.“

Bratři se na sebe podívali. Pak Sherlock promluvil.

„Víte, kdo hlídal místo činu první večer?“

„Ano, má službu i dnes.“

„Běžte za ním a řekněte mu, že víte, že tady vevnitř někdo byl a ať se přizná.“

„Dostanu to z něj.“ vykřikl inspektor a vyběhl ze dveří.

Sherlock odsunul stůl a odhodil koberec. Mycroft, který sledoval myšlenkové pochody svého bratra, přiskočil k oknu a hlídal. Za chvilku Sherlock našel, co hledal. Skrýš – uvolněná dlaždice na podlaze, byla ale prázdná.

„Už se vracejí!“

Sotva se bratři stihli znovu posadit do křesel, přišel inspektor i se strážníkem.

„Děkuji, pane Holmesi, ta záhada je vyřešená. Pustil na místo činu ženu! Neuvěřitelné. Budete mít důtku!“ Otočil se a odešel.

Sherlock ukázal strážníkovi fotku a ten přikývl. Pak s Mycroftem vyšli chytit taxík.

„Manželka pana tajemníka?“

„Přece jen nejsi idiot.“

„Proč to udělala?“

„Na to se musíme zeptat přímo jí.“

...

Žena se nejdříve odmítala s oběma bavit, ale když jí naznačili, co všechno vědí, sesypala se a řekla jim celou pravdu. Oldaker ji vydíral pomocí milostných dopisů, které psala za svobodna svému tehdejšímu příteli. Kdyby se dostaly do rukou jejího manžela, rozvedl by se s ní. Oldaker jí nabídl obchod. Dopis za dopis. Ukradla z aktovky svého manžela dopis a donesla ho Oldakerovi. Když odcházela, všimla si, kam ho ukládal. Pak při odchodu narazila na ženu. Ta ji spatřila, vtrhla k Oldakerovi jako fúrie, pohádala se s ním a pak ho probodla nožem. Když tajemníkova žena zjistila, co způsobila krádeží dopisu, vrátila se do Oldakerova domu a vzala ho k sobě. Dala Sherlockovi dopis a on ho vložil do tajemníkovy aktovky chviličku před tím, než si ji odnesl do pracovny. Nález dopisu udělal obrovskou radost hlavně premiérovi.

...

„Dobrá práce, bratříčku.“ pochválil ho Mycroft.

„Taky si myslím.“ zasmál se Sherlock.

„Nezajdeme na vyhlídku na pozdní oběd? Jsou dvě hodiny a já mám hlad.“

„Nápodobně. John už mě teď začíná držet zkrátka.“

„To mě Gregory také. Domluvíme se takto, já nevidím, co jíš ty a ty nevidíš, co jím já.“

„Beru.“

Dojeli na vyhlídku a objednali si pořádný oběd. Sotva ho stihli dojíst, zapípaly jim oběma smsky.

Mycrofte Lestrade-Holmesi, máš problém! Ať jsi, kde jsi, do půl hodiny budeš sedět u Johna v ordinaci na prohlídce v osmém měsíci! Pokud přijdeš jen o minutu později, nebude měsíc žádný sex. GL

Sherlocku Watson-Holmesi, lítáš v pořádném průseru! Do půl hodiny u mě v ordinaci nebo měsíc nic nebude! JW

„Lítáme v problémech, bratříčku.“

„Za tohle nás roztrhnou na půl.“

„Doufejme, že ne. Nosíme přece jejich děti.“ zadoufal Sherlock.

„Optimisto. Jdeme, ať dorazíme včas.“ rozhodl Mycroft.

Urychleně se oba vydali na cestu.

…

Greg málem dostal infarkt, když se probudil a vedle něj neležel Mycroft. Rychle se uklidnil a prohledal celý jejich dům. Když ho nikde nenašel, teprve byl čas panikařit. Zavolal Johnovi, ale i Sherlock byl pryč.

„Sherlock je taky pryč?“

„Jo. Ráno jsem se vzbudil s tím, že si užiju klidné ráno a místo toho hledám svého manžela.ˮ

„Jestli zmizeli oba najednou, budou určitě někde spolu hrát hry a dokazovat si, kdo je lepší.ˮ

„Nebo případy. Nedivil, bych se už ničemu.ˮ

„Přísahám Bohu, že kdyby Mycroft nebyl těhotný, ohnul bych si ho přes koleno a naplácal mu.ˮ

„S tím naprosto souhlasím. Bohužel jsou těhotní, takže všechny prasečinky si musíme nechat na potom.ˮ

„Přijedu do tvé ordinace a napíšu Mycroftovi, stejně máme přijet na prohlídku.ˮ

„Hodně štěstí.“

„Tobě taky.“

Snažili se dovolat svým manželům, ale oba měli vypnuté telefony. Oba velice naštvaní se sešli v Johnově ordinaci.

„Kde proboha můžou být? Mají na sebe a na naše děti dávat pozor, ne před námi utíkat.ˮ

„Připomeň mi, proč jsem si vzal Sherlocka.“

„Jak jsi to tenkrát říkal? Jo, už si vzpomínám. Kvůli těm vysokým lícním kostem a tomu sexy zadku.ˮ

John zamručel, ale jeho červené tváře přesně říkaly, na co v tento okamžik myslí.

„Johne, nerozptyluj se.“

„Promiň.“

„Zkusíme jim napsat ještě jednou, pak zavoláme Antheu, ta nám pomůže.“

„Souhlasím.“

Poslali ještě jednu naštvanou zprávu a ordinace se opět ponořila do ticha a nervozity. 

…

Mycroft ani Sherlock ještě nikdy nebyli v nemocnici tak rychle jako toho dne. Lidé si mohli myslet, že neexistovalo nic horšího než naštvaný Holmes, ale to ještě nikdy neviděli naštvaného Lestradea a Watsona.

Bez zaklepání vtrhli do Johnovy ordinace. John seděl za stolem a ťukal propiskou o stůl. Greg postával u okna a díval se z něj ven.

„Do hajzlu,“ pomysleli si oba Holmesové.

„Nechtěli byste vysvětlit, kde jste celou dobu byli?ˮ

„Na obědě?“ zkusil Sherlock.

„Od rána? Neříkals, že už mi nebudeš lhát, Sherlocku?“

„Řešili jsme velmi důležitý případ. Ztratil se cenný dopis, kdyby se nenašel, mohlo by dojít k válce,“ řekl Mycroft a Greg u okna si povzdychnul. Konečně se otočil a Mycroft skoro zapomněl dýchat, když viděl tu starost a obrovský strach v Gregoryho oříškových očích.

„Jeden jediný vzkaz nebo zpráva. Chceme toho s Johnem tolik?ˮ zeptal se.

Oba Holmesové provinile sklopili oči.  Když přišlo na případy, neexistovalo pro ně nic jiného než touha případ rozlousknout a poté se vrátit zpět do náruče milujícího manžela.

„Promiň, Gregory. Víš, že jsme nevšímaví, když máme dobrý případ před našima očima,ˮ pokusil se omluvit Mycroft.

„Já vám, Mycey. Jenže teď už to není jen o nás dvou. Teď je to i o našem dítěti. Nechci, aby se vám dvěma něco stalo. Nedokázal bych s tím žít, zvlášť když by existoval způsob, jakým se tomu všemu mohlo zabránit.ˮ

Mycrofta tlačily v očích slzy, snažil se je zahnat pryč. Když se do toho případu pouštěl, věděl, že se mu nic nestane. Jenže člověk nikdy neví, co se může stát. Tajemníkova manželka je mohla napadnout, mohl to taky udělat někdo jiný a v případě nebezpečí by se pokusil bránit a mohl by jim ublížit.

Položil si ruku na své břicho a teprve teď mu došly následky jeho činu. Jejich holčička byla tak křehká. Spoléhala na něj, že se o ni dobře postará, udělá vše proto, aby ji ochránil.

„Mrzí mě to, Gregory.ˮ

Greg věděl, že by ho v tom měl vymáchat ještě déle, ale věděl, že to nic nezmění. Mycroft vše udělá po svém. Šel k němu a přitáhl si ho do náruče. Mycroft zabořil hlavu do Gregova krku a Greg ucítil mokro.

„Pšš, je to dobré,“ uklidňoval Mycrofta a hladil ho po vlasech.

„Pro tebe platí to samé, Sherlocku,“ řekl John a Sherlock na něj provinile prohlédnout.  Věděl, že neudělal tu nejrozumnější věc. Šel k Johnovi. John vstal a přivinul si ho do náruče.

„Nikdy jsem ti nebránil v žádném případu, vždycky jsem ti odpustil, když jsi mě neuposlechl. Jenže teď jsme tři a našeho drobečka má na starosti ty. Klidně dál řeš případy, ale řekni mi o tom a ber mě s sebou, ať tě můžu ochránit. Jak tě mám sakra chránit, když nevím, kde jsi a nemůžu se ti ani dovolat?ˮ

„Je mi to líto, Johne. Tak moc líto.ˮ

„Já vím.“

John Sherlocka ještě chvíli držel, pak se od něj odtáhnul.

„Chceš vědět, co je náš drobeček?ˮ

Sherlock přikývnul.

„Lehni si.“

John přisunul ultrazvuk. Mycroft a Greg, kteří se také usmířili, si stoupli vedle lehátka a pozorovali Sherlockovo dítě. John chvíli projížděl po Sherlockově břichu, než se spokojeně usmál.

„Máme chlapečka,“ řekl tiše a něžně stisknul Sherlockovu ruku.

Sherlock chvíli vypadal jako ryba na suchu, oči do široka rozevřené a ústa otevřená v údivu.

„Chlapečka?“

„Ano.“

„Oh, tak to gratulujeme,“ usmál se Greg.

„Díky,“ zamrkal John, než utřel Sherlockovo břicho a pomohl mu sednout si. Sherlock ho okamžitě objal.

„Maminka bude mít radost,“ poznamenal Mycroft a Sherlock přikývnul.

„Počkej, vy jste jí to ještě neřekli?ˮ zeptal se Greg. Oba muži zavrtěli hlavou.

„Zabije vás,“ řekl John.

„Nezabije, bude až příliš šťastná.ˮ

„Jak myslíte. Mycrofte, teď jsi na řadě ty.ˮ

Mycroft si lehl a nechal, aby John zkontroloval dítě.

„Je v pořádku.“

„Aneb budoucí královna Británie,“ odfrkl si Sherlock.

„Nezáviď,“ usmál se Greg. „Tak, kdo má koule na to, aby informoval vaši matku, že oba její synové jsou zbouchnutí a jeden je jen dva měsíce od porodu.ˮ

Ticho, které v ordinaci nastalo, bylo dostatečnou odpovědí.