3. kapitola

Sherlockova smrt definitivně změnila atmosféru v jejich domě. Zdálo se, jako by se všechno veselí vypařilo pryč. Gregory se nesmál tak často jak předtím a Mycroft se stal tišším a jen zřídkakdy se usmál. Nebylo divu, lži, které jeden druhému říkali, je měnili a ne k lepšímu.

Greogry si nemohl pomoci, ale sváděl na sebe vinu za Sherlockovu smrt. Kdyby tenkrát Donovanovou a Andersona zastavil, nebo něco udělal, Sherlock by mohl být živý. Teď už bylo pozdě. Nemohl nic změnit. Co se stalo, stalo se a jeho sebelítost Sherlockovi život nevrátí. I když si toto Greg nalhával, stále si říkal, že mohl udělat víc, mnohem víc.

Mycroft o jeho obavách věděl a několikrát ho uklidňoval, že víc už udělat nemohl.  Sám se ale v duchu nenáviděl. Jeho bratr byl živý a on musel lhát nejen svému manželovi, ale také Johnovi a Hamishovi. Byla to jako noční můra, jako pavučina lží, která se postupně rozšiřovala více a více.

Věděl, že jeho bratr vše udělal jen proto, aby zachránil ty, na kterých mu nejvíce záleželo. Zaplatil za to ale strašnou cenu. Štěstí jeho rodiny za její bezpečí.

Mycroft si připadal snad nejodporněji ve svém životě. Musel lhát, kdykoli mu Gregory brečel na rameni, musel lhát, kdykoli mu John řekl, že viděl Sherlocka. Lhaní mu nikdy nevadilo, ale protože to pro něj nikdy nebylo tak osobní.

John několikrát opravdu viděl Sherlocka. A nikdo nemá nejmenší tušení, jak se mohl cítit, když musel lhát svému švagrovi a přesvědčovat ho, že jeho manžel je mrtvý.

Několikrát už to nevydržel, bylo toho na něj moc a ubrečený skončil v Gregoryho milující náruči. Gregory se ho na nic neptal, myslel si, že jen truchlí nad ztrátou svého malého bratra. Jen nad tou myšlenkou, jak moc svým jednáním a skrýváním pravdy musí ubližovat, jeho křehké srdce pukalo bolestí.

Zatracený Moriarty! Nebýt jeho, všechno by bylo v pořádku a on by nemusel mít neustálé výčitky svědomí.

Mycroft vždycky razil heslo, že starost není výhoda a teď se ukazovalo, jak moc je to pravda. Sám se ale nemohl přinutit tuto zásadu dodržovat a to už od chvíle, kdy se zamiloval do svého manžela. Už si nedokázal představit život bez toho, že by v něm nefiguroval jeho drahý Gregory. Nechtěl se vrátit do té samoty, kterou vždy cítil. Chtěl a potřeboval Gregoryho. Pro teď a navždy.

I přes své pocity, se však Gregorymu snažil vyhýbat. Nedokázal mu neustále lhát, nedokázal vidět bolest v jeho očích. Nedokázal to.

Gregory si zasloužil lepší život, ten mu ale Mycroft nemohl poskytnout. Gregory si zasloužil někoho lepšího, někoho, kdo mu nebude lhát do očí a nebude ho trápit. Gregory si vzal lháře a teď za to draze platil. Mycroft stále nemohl pochopit, proč si ho Gregory vzal? Co na něm viděl?

Mycroft byl ale rád a děkoval jakémukoli důvodu. Sobecky byl rád, že je Gregoryho jen jeho.

…

Gregory se za sebe styděl. Byla to všechno jeho chyba. Kdyby za Sherlocka víc bojoval, kdyby všechny ve Scotland Yardu dokázal přesvědčit o tom, že Sherlock je skutečný génius a ne lhář, Sherlock by stále žil a jeho nejlepší kamarád a manžel by nebyli nešťastní.

Kdykoli se mu Mycroft svalil do náruče v slzách, jeho srdce bolelo. Nebyl pro Mycrofta dost dobrý, nebyl dost dobrý inspektor, nebyl dost dobrý člověk, nebyl dost dobrý v ničem. Byl nicka a nechápal, jak s ním proboha Mycroft může stále žít. Jak mu proboha může říkat, že ho miluje i přesto, že jeho bratr umřel jeho vinou?

Nejraději by umřel. Nejraději by on byl tím, kdo skočil. Génius jako Sherlock Holmes si zasloužil žít. I přestože to byl sobecký a tvrdohlavý idiot, byl také milujícím manželem a otcem a vždy pomáhal chytat zločince a chránit lidské životy.

Byl hrdinou a, i když se neustále choval jako necitlivý debil, byl velmi citlivý. Nezasloužil si takovou smrt, nezasloužil si špínu, kterou na něj všichni házeli. On měl být nyní mrtvý, zasloužil si to. Pochyboval o Sherlockovi, nepodržel ho nad vodou, nedokázal pomoci vlastnímu manželovi. Zasloužil si smrt. Nezasloužil si svého manžela.

Gregory věděl, že nebude trvat dlouho a Mycroft mu na stůl strčí papíry k rozvodu. Proč by s ním měl zůstávat? Proč by ho po tom všem ještě vůbec měl milovat? Už teď se k němu začínal chovat odtažitě a Gregory moc dobře věděl, kam to vede.

Mycroft se mu vyhýbal, přestával s ním komunikovat, polibky a dotyky se stávaly raritou. Občas se pozdě večer vytratil z postele do koupelny. Greg za ním dvakrát šel. Zjistil, že Mycroft chodívá do koupelny plakat. Cítil se neužitečný a ještě hůř, než kdy předtím. Proč s ním proboha Mycroft zůstával, když mu on způsoboval bolest? Proč?

Vychutnával si každého okamžiku s Mycroftem, jako by to měl být ten poslední, protože nevěděl, který z nich opravdu posledním bude. Sobecky však doufal, že s ním Mycroft zůstane.

…

Lži, jednoduché věty, které přesto dokáží způsobit tolik bolesti, v některých případech i pocit falešného štěstí či lásky. Jak málo slov by stačilo k jejich záchraně. Kdyby jeden druhému otevřeli svá srdce a řekli svá tajemství, jejich příběh by nemusel pokračovat tak, jak pokračoval.