3. kapitola

17.12.2014 15:01

Will seděl v návštěvní místnosti a čekal, až dozorce přivede Hannibala. Už od začátku věděl, že navštívit ho je špatný nápad, ale nemohl si pomoci. Potřeboval si s Hannibalem promluvit o samotě bez toho, aby měl někoho za zadkem.

Celou noc se mu zdály strašné sny. V jednom zabil Hannibala, v druhém zase zabil Hannibal jeho a poté si dal jeho orgány k večeři. Will se vůbec nevyspal a byl ztrápený svými nočními můrami. Potřeboval si s někým popovídat. Rozhodně však nechtěl mluvit s Alanou a už vůbec ne s Jackem. Jedinou jeho možností byl zdroj jeho problémů, Hannibal.

Uslyšel kroky a brzy na to se se skřípnutím otevřely dveře. Dovnitř vešel dozorce i s Hannibalem. Hannibal se posadil do židle naproti Willa. Will kývl na dozorce na znamení, že může odejít. Dozorce beze slova odešel a nechal je tam spolu samotné.

Hannibal okamžitě zaměřil veškerou svou pozornost na Willa. Vypadal unaveně a neodpočatě. Určitě měl noční můry. Musel se vzbudit celý zmatený a vystrašený v kaluži potu. Musel se vzbudit v jeho obrovské posteli úplně sám. Nebyl vedle něj nikdo, kdo by ho objal a pošeptal mu do ucha, že je všechno v pořádku. Chudák Will.

,,Špatná noc, Wille?ˮ zeptal se, i když odpověď už znal.

,,Ano. Ale stejně si myslím, že tvoje byla horší,ˮ odpověděl Will.

,,To je pravda. Vězeňské postele nejsou moc pohodlné.ˮ

,,A jestliže ty něco vážně nenávidíš, tak je to nepohodlí.ˮ Hannibal na Willa zamrkal a vyvolal tak na tváři mladého muže úsměv.

,,Zdá se mi to, nebo jsi na mě opravdu přestal být naštvaný?ˮ zeptal se Hannibal, když si všiml, že se s ním Will normálně baví, a dokonce se usmívá.

,,Stále jsem na tebe naštvaný. Tři roky jsi mi lhal. To je pěkně neslušné, Hannibale.ˮ

,,Takže fakt, že jsem sériový vrah, ti nevadí?ˮ pozdvihnul Hannibal obočí.

,,Ne že by mi to nevadilo, jen jsem se s tím dokázal smířit.ˮ

,,Vážně? Kdybych to věděl, už dávno bych ti o tom řekl. Třeba by ses ke mně i připojil.ˮ

,,Řekl jsem, že to toleruji, ale rozhodně ti nehodlám pomáhat. Navíc teď už je pozdě. Pokud se nedostaneš z vězení, zůstaneš tady navždy.ˮ

,,To je vážně škoda.ˮ

,,Chceš utéct?ˮ zeptal se Will přímo.

,,Možná?ˮ

,,Takže ano.ˮ

,,Víš, že jestli uteču, vezmu tě s sebou kamkoli půjdu. Slíbil jsem ti, že tě nikdy neopustím.ˮ

,,Opravdu? Spoustu svých slibů, už jsi porušil.ˮ

,,Tento ale hodlám dodržet. Přísahal jsem, že tě nikdy neopustím, že tě navždy budu milovat a že dříve než umřeme, tvé příjmení bude Lecter.ˮ

,,Taky jsi mi slíbil, že mi neublížíš a ublížil jsi mi.ˮ

,,Nechtěl jsem. Udělám všechno pro to, abych to napravil.ˮ

,,V tom případě bys měl začít. Tvůj soud bude v pátek a nejsem si jistý, jestli už tě někdy poté uvidím.ˮ

,,Já se nevzdám a tebe se nevzdám už vůbec.ˮ

,,Já vím.ˮ

Will moc dobře věděl, že Hannibal se nikdy nevzdá toho, co je jeho. Řekl to Willovi už na začátku jejich vztahu.

…

Leželi spolu na Willově posteli. Will byl schoulený k Hannibalově pevnému tělu, zatímco ho Hannibal ochranitelsky objímal. Willovy se zdály celou noc noční můry a ráno se probudil tak vystrašený, že zavolal Hannibalovi. Ten okamžitě přijel, vtáhl Willa do objetí a lehl si s ním do postele s nadějí, že mladý muž usne pokojným spánkem.

,,Neděsí tě spát na posteli s někým, kdo umí empatizovat s vrahy a je považován za šílence?ˮ zeptal se Will tiše.

,,Vůbec ne, Wille. Za prvé, ty nejsi šílenec. Za druhé, máš výjimečný dar, který je zároveň tvým prokletím.ˮ

,,Jsi jediný, kdo si to myslí.ˮ

,,Já jsi to nemyslí, já to vím. Nemysli si, že něco takového mě dokáže od tebe odradit. Už ses stal mým a já se nikdy nevzdávám toho, co je moje.ˮ

,,Nikdy?ˮ Willův hlas byl plný naděje, naděje z toho, že existuje někdo, kdo ho opravdu chápe.

,,Nikdy, Wille. Miluju tě takového, jaký jsi. A nikdo a nic to nedokáže změnit.ˮ

Ta slova přímo lahodila Willovým uším, a i když si Will myslel, že je to od něj naivní, věřil všemu, co mu Hannibal řekl.

…

 Jak se později ukázalo, Hannibal mluvil pravdu. Zůstal s Willem i v jeho nejtěžších chvílích, za což mu byl mladší muž neskutečně vděčný.

,,Mám pro tebe pár otázek, Wille, prosím odpověz mi popravdě. Miluješ mě?ˮ

,,Ano.ˮ

,,Znechucuje tě, že jsem kanibal a sériový vrah?ˮ

,,Ne.ˮ

,,Stále se chceš stát mým manželem?ˮ

,,… Ano.ˮ

,,Když uteču, půjdeš se mnou?ˮ

,,Ano.ˮ

Hannibal se usmál. Jeho Will byl tak pravdomluvný, což ho dělalo neskutečně roztomilým.

,,Potřebuju, abys teď odpověděl na mé otázky. Miluješ mě?ˮ

,,Více, než cokoli na světě, Wille.ˮ

,,Přestal bys s těmi vraždami, kdybych tě o to požádal?ˮ

,,Ano.ˮ

Hannibal si byl naprosto jistý, že kdyby na všechno Will přišel a řekl mu, aby s tím přestal, vyhověl by mu. Will se pro něj stal tím nejdůležitějším v životě a Hannibal byl ochotný udělat cokoli pro to, aby si ho v něm udržel.

,,Pokusil by ses mě zastavit, kdybych tě chtěl jít udat na policii?ˮ

,,Ano, ale nezabil bych tě. To bych nedokázal.ˮ

Hannibal by opravdu nikdy nedokázal ublížit Willovi fyzicky. Will byl jeho všechno. Vidět Willa zraněného jeho rukou by bylo to nejhorší v jeho životě.

,,Miluju tě,ˮ pronesl Will najednou. Nahnul se a políbil Hannibala.

,,A já tebe. Mrzí mě, že jsem to zkazil. Dneska jsme měli být na naší svatbě a ne ve vězení,ˮ řekl Hannibal, když se od Willa odtáhl. Will se zasmál a opět Hannibala políbil.

,,Budeme spolu, slibuju,ˮ slíbil Hannibal a Will mu nikdy nevěřil více.

,,Věřím ti.ˮ 

Will se odtáhnul od Hannibala a odešel ke dveřím.

,,Pamatuj, Wille, dokud žiješ, jsi můj,ˮ řekl Hannibal předtím, než Will dveře otevřel.

,,Jsem tvůj navždy, dokonce i po smrti,ˮ usmál se Will a odešel. Nechal za sebou velmi spokojeného Hannibala.

…

Will se po rozhovoru s Hannibalem cítil skvěle. Jako by všechny starosti odpadly z jeho těla. Znal Hannibala a věděl, že muž byl k němu po celou dobu jejich rozhovoru upřímný.

Když ráno vstal, prošel si všechny složky o obětích Chesapeakského rozparovače. Empatizoval s Hannibalem a pochopil ho. Konečně uviděl a pochopil jeho temnou část. K jeho překvapení nebyl vůbec zděšený. Naopak, vzrušovalo ho to.

Po jejich dnešním setkání si byl jistý, že jejich vztah se nerozpadne. Naopak, toto jejich vztah ještě posílí. Věděl, že již brzy bude opět po Hannibalově boku, Hannibal rozhodně nebude s útěkem otálet.

Will věděl, že tím, že s Hannibalem i přese všechno zůstal, mu zaprodal svou duši. To mu ale bylo jedno. Dokud měl Hannibala, byl šťastný.