3. kapitola

07.07.2015 09:59

 

Vicky byl pravá Holmesová. Jednáním a tajnůstkářstvím se rovnala svému otci. A ne vždy to bylo dobře.

Když se Margaret stala její spolubydlící, Victorie byla okouzlená jejím vzhledem, ale dobře věděla, že vzhled nebyl všechno. Zpočátku se chovala odměřeně, ale slušně. Nechtěla na sebe moc věcí prozrazovat.

Postupem času však viděla, že od Margaret jí žádné nebezpečí nehrozí. Margaret s ní chodila na oběd, učily se spolu a konverzovaly o velmi zajímavých tématech. Měly toho hodně společného a Victorie se pomalu otevřela.

Vycházely spolu velmi skvěle a byly to nejlepší kamarádky, i když byly vcelku odlišné.

Victorie nebyla společenská. Ano, zúčastňovala se večírků a podobných společenských akcí, to však neznamená, že je měla ráda. Nenáviděla všechny ty idioty, kteří neměli ponětí, o čem vůbec mluví a kteří se neustále vytahovali.

Naproti tomu byla Margaret velmi společenská, ráda si povídala s lidmi a snažila se přátelit skoro se všema. Stálo jí to hodně úsilí probojovat se do Victoriina srdce, ale když se jí to povedlo, dostala se dále, než čekala.

Nejenže jí Vicky konečně začala brát jako kamarádku, brala ji dokonce za sobě rovnou a po měsíci se Margaret stala objektem jejích zájmů. Jenže jako Holmesová nebyla na vztahy velmi dobrá, a tak první krok musela udělat Margaret. A ta neváhala něco udělat, když si všimla, jak po ní Vicky nenápadně pokukuje. Sama do ní byla po hlavu zblázněná a pokukovala po ní. Victorie byla nádherná dívka, jak by jí jen mohla odolat?

Jednoho dne ji proto pozvala na večeři. Vicky to samozřejmě přijala. Když se jí ke konci večera zeptala, jestli by si chtěla takovéto rande zopakovat, Vicky se málem udusila na pomerančovém džusu, který právě pila.

Vicky, stále omráčená a ne zcela při vědomí, jen přikývla. Nadšená Margaret ji pak lehce políbila na rty, aby jí poděkovala za krásný večer. Jenže jedna pusa vedla k druhé a ke konci dne se Vicky málem udusila ještě jednou z nedostatku kyslíku v plicích.

Obě se do sebe velmi rychle zamilovaly, a i když jejich vztah byl velmi stabilní a krásný, bály se s ním vyjít ven před svými rodiči. Vicky věděla, že jejímu tátovi je jedno s kým randí, hlavně když je šťastná, ale její otec si vždy představoval, že ona se po něm stane hlavou rodiny. Nechtěla ho zklamat tím, že nebude mít potomky.

I Margaret se bála svých rodičů, oba si vždy představovali, že si jednoho dne vezme mladého krásného a bohatého muže, který ji zajistí, a že spolu budou mít děti, že nebude žít v chudobě jako oni. Nevěděla, jak jim říct, že dětí se od ní nejspíše nedočkají.

Obě se proto rozhodly počkat, dokud nebudou připravené a jisté svým rozhodnutím. Jenže ten čas se bez jejich vědomí nemilosrdně krátil.

...

Greg seděl otráveně nad spisem posledního případu. Od brutální vraždy uplynuly čtyři dny a on pořád nebyl schopný najít sebemenší stopu. Výslechy, ohledání místa činu ani byt oběti, nepřinesly žádné vodítko. Najednou se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále.“

„Ahoj šéfe, můžu?“ strčila dovnitř hlavu Sally.

„Jasně, sedni si.“

Sally se posadila na židli před Gregův stůl a podívala se na něj.

„Našel si něco?“

Greg jenom otráveně zavrtěl hlavou. Štvalo ho to, ale tentokrát neviděl nic, čeho by se mohli chytit.

„A co doma? Máš aspoň tam klid?“

„Možná až moc. Vicky už je doma, ale Mary a Caty jely někam na soustředění.“

„Takže na sebe máte s Mycroftem čas co?“

Greg jen drobně zčervenal.

„Sally, proč mám pocit, že se mě chceš zeptat na něco jiného a jenom okolkuješ?“

„No dobře. Psala mi před chvílí Anthea, že Mycroft nepřišel do kanceláře a nebere mobil. Nevíš, kde je?“

„Netuším, ale mrknu se po něm. Dneska už půjdu domů, musím si pročistit hlavu.“

Sally přikývla a odešla. Greg vytáhl z kapsy sledovací zařízení a to mu hned napovědělo, kam by měl jet.

...

Manžela našel sedět u stolu v restauraci na vyhlídce. Mycroft se zamyšleně díval na Temži a zdálo se, že nevnímá okolí.

„Policejní razie, předložte doklady, pane!“

Mycroft málem leknutím sletěl ze židle. Už to Grega udivilo, jeho manžel měl i přibývajícím věkem stále oči všude a nestávalo se často, aby se takto zasnil. Když se na Grega podíval, Greg pozvedl obočí. Mycroft se tvářil… naštvaně, smutně, znechuceně…

„Co se děje drahý?“

„To se jdu zeptat já tebe. Nebereš telefon, v práci nejsi k sehnání a zatím sedíš tady.“

„Promiň, nějak jsem neměl náladu.“

Greg se posadil na vedlejší židli a vzal svého manžela za ruku. Jemně ji stiskl a políbil její hřbet.

„Takže… co se stalo? Nebyl bys tu, kdyby to nebylo vážné.“

„Před dvěma dny mě navštívil rektor z Cambridge. Mimo ostatních keců mi řekl, že ten nový vztah má na Victorii velmi dobrý vliv. Nechápal jsem, o čem mluví a tak mi řekl, že už půl roku chodí se svojí spolubydlící. Nevěřil jsem mu ani slovo…“

„Už rozumím. Co ti řekla Vicky, když ses jí na to zeptal?“

„Ona… potvrdila mi to. Jejího otce odsoudili za zpronevěru peněz a mojí dceři je to úplně jedno. Řekla, že je jí dvacet a nechce, abych jí mluvil do toho, s kým chodí. To už jsem se neovládnul.“

„Cos udělal?“

„No já… vrazil jsem jí facku.“

Greg na Mycrofta zíral s otevřenou pusou. Nevěřil by, že toho je schopný.

„Zbláznil ses nebo co?“

„Ta facka mě mrzí. Ale já přece… jen jí chráním, ona to nějak nechápe.“

„Jak by bylo tobě, kdyby ti někdo ve dvaceti linkoval život?“

„To nemůžeš srovnávat! Je to něco jiného.“

Greg jen protočil oči a nevěděl, jestli se má smát nebo brečet.

„Proboha, Mycrofte, jak jsi mohl něco takového udělat?“

„Já jsem ji jen chtěl-“

„Chránit, chápu. Ale překročil jsi hranici. A já nehodlám takové chování tolerovat.“

„Ale já-“

„Neviděl jsi, jak moc byla v posledních dnech šťastná? Proč svádíš činy rodičů na děti. Jen proto, že otec přítelkyně naší dcery je mizera, neznamená, že ona je stejná. Jak můžeš mít takové předsudky, Mycrofte Holmesi?!“

Mycroft v šoku hleděl na svého manžela. Jeho manžel se mu ještě nikdy takto nepostavil. Několik lidí, kteří seděli vedle nich, se podívali jejich směrem a byli zvědaví, co se děje.

„Až si konečně uvědomíš, cos udělal, vrať se domů. Dřív s tebou nechci mluvit.“

Gregory se otočil a odešel pryč, musel si promluvit s Vicky, které by se nyní jistě hodila útěcha.