30. kapitola

Po týdnu se nakonec Greg odhodlal a zavolal paní Holmesové, že přijedou na návštěvu. Byla samozřejmě nadšená. Od svatby její syny neviděla.

Když v neděli dopoledne zastavilo před jejím domem černé auto, celá natěšená se svým manželem vyběhla ven. Nemohla být překvapenější, když z auta vystoupili Mycroft a Sherlock a vypadali, jako by snědli obchoďák.

 „To si vás tak vykrmili?ˮ zeptala se s úsměvem.

„Ne, paní Holmesová. Jsou jenom těhotní,ˮ odpověděl John.

Paní Holmesová se zastavila v pohybu, její oči do široka otevřené. O chvíli později ji její manžel musel chytat, aby nespadla na zem.

„Páni, Johne, Ty to se ženami opravdu umíš. Už chápu, proč jsi nakonec skončil se Sherlockem,“ ušklíbl se Greg.

„Drž hubu,ˮ zamručel John, než šel pomoci paní Holmesové na nohy.

...

Maminka Holmesová byla silná žena a tak se velmi rychle vzpamatovala. Když její manžel spatřil jak se tváří, rozhodl se pro strategický ústup.

„Drahá, co bys řekla tomu, kdybych naše zetě pozval do hospody na pivo?“

„Výborný nápad. Já si zatím promluvím s našimi drahoušky.“

Johnovi a Gregory jen cukaly koutky, když viděli, jak se jejich manžílkové tváří. Ale nechali je v tom. Oba kývli hlavou a odešli s panem Holmesem na pivo. Sherlock a Mycroft se vydali za svou matkou do domu.

Pan Holmes, Greg a John strávili na pivu příjemné dvě hodiny. Popovídali si, popili a pak se vydali zpátky. Maminku Holmesovou našli sedět na gauči v obývacím pokoji. Seděli s ní i Mycroft se Sherlockem, kteří vypadali, jako kdyby právě prošli větrnou smrští.

„To je dobře, že už jste tady. Je čas na svačinu a já už si se svými syny příjemně popovídala.“

„Jasně mami!“ ozvalo se dvojhlasně.

„Drahý, budeme mít nejdříve vnučku a pak vnoučka. Není to úžasná zpráva?“

„Zajisté má drahá.“

Greg přešel k Mycroftovi, pomohl mu vstát a posadili se ke stolu. Sherlock přešel k Johnovi a posadili se na druhou stranu stolu.

„Copak lásko? Tváříš se jako by tě přejel parní válec.“ zeptal se Greg. Mycroft se naklonil blíž k jeho uchu.

„Drahý přestaň provokovat nebo si tě vezmu tady na stole bez ohledu na ostatní.“

Po svačině obsadili Mycroft s Gregem jeden gauč a Sherlock s Johnem druhý. Trvalo jen malou chvilku, než oba Holmesové usnuli v náručí svých partnerů.

„Jsou nějací utahaní. Drahá, co jsi tu s nimi prováděla?“

„Jen je tak moc nelituj. Myslím, že John s Gregem z nich musí být na mrtvici.“

Oba jmenovaní se jen zasmáli. „Máte pravdu, paní Holmesová. Občas k infarktu nemáme daleko. A teď je to se Sherlockem čím dál horší.“

„No Mycroft už to bude mít brzy za sebou a naše holčička bude na světě.“

„Pokud budou takoví, jako jejich otcové, budete na mrtvici ještě dalších osmnáct let.“

„To si uvědomujeme.“ Povzdychl si John.

Bylo osm hodin večer, když se bratři Holmesovi probrali. Proběhlo loučení a všichni čtyři odjeli.

„Mycrofte, přijď na konci příštího týdne za mnou. Ještě je potřeba jedna prohlídka.“

„A nezapomeň na to vhledem k věku.“

„Vtipné bratříčku! Stavím se v pátek, Johne.“

Lehce po desáté dorazili do Londýna a jen co dorazili domů, padli do postelí a usnuli.

...

Ráno se Mycroft probudil v posteli sám. Gregory už tedy musel jít do práce. Mycroft se převalil z boku na záda, pohladil své břicho a pomalu vstal. Vydal se osprchovat a pak si připravit snídani. Pak si sedl k počítači. Po chvíli se mu ozval Sherlock.

Zajímavý případ na obzoru. SH

Jaký? MH

Říká ti něco jméno Francois le Brunno? SH

Ten detektiv ze Sureté? MH

Přesně ten. Našli ho před týdnem zbitého do krve na MontMartru. SH

A co my s tím? MH

Slyšel jsi někdy o baronu Grünnerovi? SH

Ten australský vrah? MH

Přesně ten. Zbavuje se manželek a vždycky mu to projde. Le Brunno vyšetřoval poslední vraždu v Paříži. SH

A proč to zajímá tebe? MH

Grünner je v Londýně. Dorazil před dvěma dny. Lestrade bude mít brzy práci. SH

Vidím, že tvá podzemní síť stále pracuje. :) Mám ho dát sledovat? MH

Raději ne. Vyplašili bychom ho. Snad se nic nestane. Šachy? SH

Jsem pro. MH

Zapnuli si šachy a strávili nad nimi celý den.

...

Greg s nechutí vyplňoval papíry. Najednou se rozletěly dveře a v nich stála Sally.

„Gregu, máme případ. Před půl hodinou vyplavila Temže mrtvolu.“

„Fajn, sežeň tým a jedeme.“

...

Po příjezdu na místo Greg šel první k soudnímu lékaři.

„Mrtvou je žena mezi třiceti a pětatřiceti lety. Příčinou smrti bylo jednoznačně utopení, ale soudím, že jí někdo pomohl, protože má vzadu na krku oděrky. Není na ni příliš hezký pohled. Někdo jí před smrtí vylil na obličej, krk a ruce nějakou kyselinu.“

„No to pěkně děkuju, doktore.“

Z druhé strany přišla Sally. „Identifikovaly jsme ji jako Kitty Wintersovou. Služebnou z nedalekého domu. Jejím zaměstnavatelem je Henry Grünner obchodník s čínským porcelánem.“

„Fajn, zůstaň tady, já si s ním pojedu promluvit. Není tu nějak málo našich lidí?“

„Jeli pomoct do Paříže, došlo tam k brutálnímu útoku na jejich detektiva, nějakého Le Brunna, a tak šéf poslal posily.“

„Aha, tak fajn. Já pojedu.“

...

Dům stál uprostřed velké zahrady, která byla vedená až perfekcionisticky. Greg zazvonil a nechal se ohlásit.

„Henry Grünner?“

„Ano, to jsem já.“

„Gregory Lestrade, Scotland Yard.“

„Co pro vás mohu udělat, detektive?“

„Dnes ráno byla nalezena jedna z vašich služebných v Temži. Je to ona?“ zeptal se a podal Grünnerovi fotku mrtvé.

„Ano, to je Kitty. Jak se jí to stalo?“

„To zatím nevíme. Chci vás požádat, abyste se během dneška zastavil ve Scotland Yardu a učinil výpověď.“

„Jistě detektive. Dostavím se kolem třetí hodiny.“

„Výborně. Zatím na shledanou.“

Když Greg vyšel, zmocnil se ho podivný tísnivý pocit.