34. kapitola

Za půl hodiny byli nachystaní a na cestě. Nasedli do černého auta a vydali se do nemocnice.

„Mycrofte, všiml sis jedné věci?“

„Co máš konkrétně na mysli, drahý?“

„No před narozením jsi prosazoval Victorii a já Elisabeth. Teď ale ty říkáš naší dceři Lis a já Vicky.“

„Sherlock měl asi zcela výjimečně pravdu – jsme idioti.“

Oba se zasmáli a vzali se za ruce. Když dorazili do nemocnice, Greg zůstal s Vicky Lis před Johnovou ordinací a Mycroft se vydal Johna najít. Trvalo to jen chvilku.

„Ahoj Gregu, Ahoj princezno. Jen dál.“

„Co se stalo?“ zeptal se Greg.

„Ale to jen můj bratříček musí mít vždycky něco extra.“

„Před deseti minutami se rozhodli pro císařský řez. Už to nešlo dál čekat.“

„Neboj, oba budou v pořádku.“

„Stejně u toho nemůžu být, tak se podívám na tuhle princeznu.“

Vicky Lis byla na Johna celkem zvyklá, takže se na něj usmívala. Důkladně ji prohlédl a pak naočkoval. Holčička překvapila své otce, protože tentokrát nechala své plíce v klidu a ani nepípla.

„Máte nádherné a zcela zdravé dítě. Vyvíjí se jako podle učebnice. Jak dlouho už vydrží spát?“

„Dneska to bylo osm hodin v kuse. Neprobudila se ani ve tři. Usnula v deset a vstávali jsme v šest.“

„Možná byste měli uvažovat, že ji přestěhujete do vlastního pokojíčku. Už by si měla zvykat spát samostatně.“

Greg přikývl, zatímco Mycroft se zatvářil ublíženě a vzal holčičku do náruče. Najednou mu zapípal mobil a tak ji předal Gregovi a vyšel ven telefon vzít.

„Je na svou dceru dost navázaný co?“ usmál se John.

„Víc než by měl. Vyletí na každé její pípnutí… já vím, že to není dobré, ale co s ním?“

„Nech mu ještě trochu času.“

Mycroft se po chvilce vrátil. „Pozdravují Anthea a Sally. Máme se zastavit.“

Najednou zazvonil telefon, a když ho John zvedl, jeho oči se rozzářily. Chvilku poslouchal a pak ho položil.

„Mám syna.“ vyhrkl a do očí mu vstoupily slzy.

„Půjdeme se na něj podívat?“

„Jasně.“

Pomalým krokem došli k Sherlockovu pokoji a vešli do něj. Velký detektiv ležel na posteli a spal. John si sedl k němu na postel a políbil ho na čelo. V tu chvíli do pokoje vstoupila sestřička s dítětem v ruce.

„Nechte ho spát, doktore. Potřebuje to jako sůl. Tady je váš syn.“ řekla tiše a podala ho Johnovi.

„Johne, máte nádherného syna.“

„Hamish.“ zašeptal John. Mycroft a Greg se jen usmáli. Potichu se rozloučili a odešli. Za chvíli přišla sestra a odnesla Hamishe pryč. John znovu políbil Sherlocka na čelo a pak sjel i na ústa.

„Děkuji ti za nádherného syna.“ Natáhl se vedle Sherlocka a najednou spal.

...

Mycroft, Greg a Vicky Lis se cestou domů zastavili u Anthey a Sally. Obě ženy jejich dcerušku milovaly a ona se od nich ráda nechala chovat. Sally požádala Grega o konzultaci s jedním případem, kterým se zabývala. Mycroft ale odjel domů, protože jejich dcera už měla hlad. Občas přemýšlel, po kom jejich dcera je. On přece takhle nikdy neřval a jeho bratr kupodivu také ne. Musela to tedy mít po Gregorym. Mycroft se těšil na večer, až pošle Sherlockovi film, který pořídil.

...

Greg se vrátil od Sally domů až po sedmé večer. Problém se ukázal být komplikovanějším, než se zdálo. Ale nakonec ho zdárně vyřešili. Doma si zul boty, sundal bundu a vstoupil do obývacího pokoje. Jeho očím se ukázal nádherný obrázek. Mycroft seděl v křesle a spal. Oběma rukama pevně držel spící Victorii Elisabeth, která byla stulená na jeho hrudi. 

V pokoji vysílala potichu televize. Zjevně se spolu dívali na pohádku na dobrou noc a usnuli při ní. Greg vytáhl mobil a vyfotil si je. Pak potichu přešel před křeslo a jemně položil ruku na stehno svého manžela. Mycroftova víčka se zachvěla a on otevřel oči. Greg mu položil prst na ústa a naznačil mu, aby vstal. Mycroft hned pochopil, co se stalo, a jen kývl. Přenesl jejich dceru do ložnice a položil ji do postýlky. Chvíli nad ní s Gregem stáli, jestli se neprobudí, ale holčička jen nahmátla malého medvídka, přitáhla si ho k sobě a spokojeně spinkala. Tak ji jen přikryl a dal pusu. Greg udělal totéž a oba tiše odešli.

„Promiň Gregory, nějak na mě padlo spaní.“

„Nic se neděje, lásko. Vypadali jste kouzelně.“ Mycroft se jen usmál a přitáhl si manžela k polibku.

„Mycey, myslím, že John měl pravdu. Měli bychom Vicky přestěhovat do jejího pokojíčku.“

„Ale ona je tak malá. Bude se bát a bude plakat.“

„Lásko, je to jen pár metrů, neodchází navždycky.“

Mycroft se místo nějaké reakce stulil do Gregovy náruče. Ten najednou cítil na hrudi podivné vlhko.

„Pšš, lásko,“ snažil se Greg uklidnit svého manžela.

„Roste jako z vody. Připadá mi to jako včera, kdy jsme ji přivezli z nemocnice.ˮ

„Mě taky, ale musíme ji nechat se osamostatnit. I když tuto skutečnost oba nenávidíme, moc dobře víme, že nastanou situace, ve kterých jí nebude moci pomoct a ona se bude muset spoléhat na sebe.ˮ

„Nelíbí se mi to.“

„Mě taky ne, ale co naděláme? Zítra ji dáme do jejího pokojíčku.ˮ

„Co když se s ní něco stane, nebo nás bude potřebovat?ˮ

„Nemusíš se bát. Dáme jí do pokoje elektronickou chůvičku, uslyšíme ji, když něco bude potřebovat.ˮ

Mycroft přikývl a sklonil se, aby pohladil Victorii po tváři. Vicky něco zamumlala, ale spokojeně spala dál. Mycroft i Gregory se pousmáli.

„Pojď, lásko. Půjdeme se osprchovat a navečeřet.ˮ

Mycroft opět přikývl a následoval Grega do koupelny.

…

Po dlouhé koupeli a velmi lehké večeři se vrátili zpět do ložnice. Ulehli bok po boku na postel a pozorovali postýlku, ve které spinkala jejich překrásná dceruška. V úplném tichu jejich ložnice šlo slyšet jen sotva slyšitelné pravidelné nadechování a oddechování.

Po dlouhé chvíli se Mycroft s Gregem otočili čelem k sobě, nic neříkali, jen se na sebe dívali a dýchali ve stejném rytmu. Greg lehce chytnul Mycrofta za ruku a propletl jejich prsty. Jeho pravá ruka se setkala s Mycroftovou levou rukou. Ucítil, jak se jeho prsty setkaly s Mycroftovým snubním prstýnkem. Nedokázal si odpustit úsměv, který se objevil na jeho tváři.

„Miluju tě,“ zašeptal.

„A já tebe.“

„Opravdu chceš další dítě?“

„Tys nás slyšel?“

„Ano.“

„Vždycky je lepší, když má dítě sourozence,“ odpověděl Mycroft a zněl trochu vystrašeně.

„Neboj se, chci, aby naše dítě mělo sourozence. Jen bych ještě chvíli počkal. Budeme mít dost práce s Vicky. Navíc chci, aby si můj drahý manžel taky někdy odpočinul.ˮ

Mycroft pracoval z domu. Všechno zařizovala a organizovala Anthea, on jen poskytoval možná řešení problémů či plánování akcí. Jenže řídit Británii a přitom vychovávat malé dítě dalo zabrat. Dokonce i Mycroftu Holmesovi. I tak si nikdy nestěžoval.

„Souhlasím.“

„Dobrou noc, Mycey.“

„Dobrou noc, Gregory.“

Brzy oba spali a jejich noc byla opět klidná. Victorie Elisabeth bez přestávky spala.