37. kapitola

Za pár dní vezlo Mycroftovo černé auto Sherlocka a Hamishe na Baker Street. John chtěl jet s nimi, ale protože byla chřipková epidemie, musel na sál. Sherlock doma syna nakrmil, přebalil a uložil. Pak se najedl a opláchl sám a spokojeně se posadil ke svému počítači.

Už jsi doma bratříčku? MH

To bys měl vědět sám. Nebo jsi k nám tentokrát kamery nenainstaloval? SH

Moc vtipné. :P. Máš něco na práci nebo máme přijet? MH

Greg je v práci a ty se nudíš co? :D Jen přijeď a vezmi své dítě sebou. SH

Přijdeme tak za půl hodiny. MH

Mycroft s Victorií Elisabeth přijeli už za dvacet minut. Tak seděli oba bratři v křeslech naproti sobě, v náručí drželi své děti a povídali si.

„Konečně začínám chápat, co vidíš na čokoládových sušenkách.“

„Ach jen to ne, nastane konec světa…“

„Změna je život. Jak se má Lestrade?“

„Dneska by ho měli povýšit. Musím mu napsat, ať si nás vyzvedne tady.“

Bratři vstali a uložili své děti na Johnovu a Sherlockovu postel. Ani jedno z dětí neprotestovalo a obě spokojeně usnuly.

Drahý jsme u Sherlocka. Vyzvedni nás tady večer. MH

Dobře. Bude to mezi čtvrtou a pátou. Žádné řešení případů v terénu jasné? GL

Jasné drahý. MH

Bratři se pustili do šachů.

...

Když John dorazil ve tři hodiny domů, našel Sherlocka a Mycrofta u počítače, jak hrají šachy proti někomu dalšímu po síti. Dohadovali se u toho, jak bylo jejich zvykem. Dveře do ložnice byly otevřené a tam na posteli spinkaly obě děti. Konečně se bratrům podařilo vyhrát.

„Tak vidíte, že to zvládnete i spolu.“ ozval se John.

„My víme, lásko.“

Pak se zvedli a šli nakrmit a přebalit děti. Sotva s tím byli hotoví, ozval se zvonek u dveří.

„Jsou čtyři. To už může být Gregory.“

„Sherlocku, my nemáme vymalováno!“

„Proč by mělo být zrovna dneska vymalováno?“ nechápal Sherlock.

„Přichází k nám vrchní detektiv inspektor.“

„Moc vtipné, Johne. Jen pozor, aby tě ten vrchní detektiv inspektor nestrčil na noc do cely za drzost.“ ozval se z chodby Gregův hlas. Dveře byly otevřené a on všechno slyšel. „A měl bys to ještě horší, protože bych měl svědka. Detektiv inspektorku Sally Donovanovou.“

Za jeho zády se vynořila Sally s úsměvem na tváři. Greg přešel k Mycroftovi, políbil ho a vzal si do náruče dceru.

„Začíná to vypadat na dobrý večírek. Bratříčku, nechceš napsat Anthee, ať přijede?“

„Nemáš špatný nápad.“

Za chvíli už s nimi seděla i Anthea a celá společnost se dobře bavila do sedmi hodin. Pak se všichni rozloučili a odešli.

John si posadil Sherlocka na klín. „Konečně vás mám doma.“ řekl a políbil svého manžela.

„Miluju tě, Johne.“

„Já tebe taky.“

Ještě chvilku se k sobě tulili. Pak ale zaslechli pláč z ložnice. Sherlock vyskočil a hnal se za svým synem. John v duchu přesně slyšel Gregova slova –  je na ni hrozně navázaný, vyletí vždycky, když jen pípne. Zdálo se, že ho čekalo totéž. Nemínil si ale stěžovat, protože Sherlocka i Hamishe moc miloval. Vstal a vydal se za nimi do ložnice.

...

Sally a Anthea šly ruku v ruce domů.

„Zlato, ty už si se šéfem tykáš?“

„Ano, sám mi to nabídl. Co se mu narodila dcera, je ještě lepší, než býval.“

„Jo to je Greg taky. Vyrazil mi tím mým povýšením dech.“

„Ocenil tím, že pracuješ dobře. Pak je to i pro jeho dobro.“

„Nerozumím ti.“

„No když bude chtít jít na místo činu, ty mu bránit nebudeš. Kdokoliv jiný by to udělal.“

Sally se zasmála a přitáhla si Antheu k sobě. „To máš tedy pravdu. Nechceš dneska zůstat u mě?“

„Moc ráda.“

Políbily se a pokračovaly dál v cestě.

...

Mycroft, Greg a Victorie Elisabeth dorazili domů a hned se navečeřeli. Pak Greg dceru vykoupal a odnesl ji do postýlky. Byla zjevně utahaná a tak velmi rychle usnula. Když se vrátil do obýváku, našel Mycrofta sedět u krbu se skleničkou whisky v ruce. Sedl si naproti němu a usmál se.

„No co? Dostal jsem chuť.“

„V pořádku zlato. Jen si dej. Pokud toho nebude moc. Nechce se mi tahat tě do postele.“

„Pch. No dovol drahý. Raději mi řekni, jaký byl první den v práci.“

„Nuda. Procházel jsem papíry a pracovní postupy. Musím jim v tom udělat trochu systém, takhle to dál nejde.“

„A když bude nejhůř, odskočíš si na místo činu nebo jinam do terénu.“

„Jak to myslíš?“

„No přece proto jsi na svoje místo dosadil Sally ne?“

„Dobře, dobře, tak jsi mě prokoukl.“

Mycroft se zasmál, vstal, položil skleničku a posadil se Gregovi na klín. Ten ho objal kolem pasu.

„Drahý, myslíš, že budeš mít volný víkend?“

„Snad ano, proč?“

„Má matka ještě neviděla Lis.“

„Pak si udělám volno moc rád.“

„Děkuji drahý.“ Mycroft se k manželovi sklonil a políbil ho.

…

Ráno John připravil snídani a nakrmil a přebalil Hamishe. Nechal Sherlocka se prospat. Díky Bohu už byl víkend a on nemusel jít do práce. Měl konečně čas na svou rodinu a chystal se ho využít.

Položil Hamishe do ohrádky, která se nacházela v obýváku. Sám se se svou porcí snídaně posadil do křesla a s úsměvem pozoroval Mishu, jak si hraje se svými plyšáky.

Johnův mobil však zazvonil.

Připrav se, Holmesovi dnes přijedou podívat se na vnoučata. GLH

Opravdu? Tak to abych nakoupil a pouklízel. JWH

Proč se s tím otravovat? Přijeďte sem, uděláme si rodinné odpoledne. GLH

V poslední době máš skvělé nápady. :D. JWH

V poslední době mám skvělý život. GLH

Z ložnice se ozývalo mumlání a jen o chvíli později z ní vyšel Sherlock oblečený pouze v županu.

„Dobré ráno, lásko.“

„I tobě, Johne. Jak se má náš malý chlapeček?ˮ

Sherlock vytáhl Hamishe a tulil si ho k sobě. John se musel usmát. Sherlock mu někdy připomínal medvědici, staral se o své dítě jako o ten nejcennější poklad. Když se ovšem přiblížil predátor, no, Bůh mu žehnej.

„Má se skvěle. Víš, že dnes přijede tvá matka?“

„Opravdu?“

Sherlock byl překvapený, ale nebyl tím otrávený, jako bývával předtím.

„Ano, chce se setkat se svými vnoučátky. Greg mi před chvílí psal. Máme k nim dojet.ˮ

„Co říkáš, Misho? Chceš se setkat s babičkou?ˮ

Misha ho zatahal za vlasy a koutky jeho rtů se lehce pohnuly nahoru.

„Půjdu mu sbalit věci. Běž se zatím nasnídat, v kuchyni máš snídani.ˮ

„Děkuji.“ 

Sherlock odešel do kuchyně a John šel zabalit Mishovy věci.

…

U Lestrade-Holmesových probíhalo ráno podobně. Mycroft se výjimečně vyspal a Greg se zatím staral o Victorii Elisabeth a připravoval snídani. Nevadilo mu to však. Byl rád, že si Mycroft odpočine.

Vicky byla velmi hodná. Pevně držela v tatínkově náručí a vůbec se nehnula a nepřekážela mu v práci.

„Jestli pak nejsi ta nejroztomilejší holčička na světě,“ řekl Greg a pohladil ji po jemných krátkých vláskách, které rašily na její hlavě. Měly světle hnědou barvu a Greg doufal, že jednou budou mít stejný odstín, jako měl on za mlada. Moc dobře věděl, že Mycroft si přeje to samé.

„Tak co, lásko, jak se ti líbí dupačky od strýčka Sherlocka?“

Sherlock si nemohl pomoci a těsně před narozením Hamishe, když s Johnem nakupovali poslední věci, koupil Vicky dvoje dupačky, jedny růžové s malými dortíčky a druhé bílé s deštníky. Mycroft nad tím jen protočil oči, ale jejich dcera dupačky milovala, což Mycrofta štvalo.

Vicky se usmála a ukázala na svého plyšového medvídka, který se válel po podlaze. Greg vypnul sporák, snídaně už stejně byla uvařená. Opatrně se i s Vicky sklonil a hračku sebral. Podal ji jeho malé holčičce, jejíž tvář se rozzářila jako vánoční stromeček. Greg ji políbil na tvář a šel s ní do obýváku, kde se posadili na pohovku. Vicky si okamžitě začala hrát se svým medvídkem a Grega ignorovala. Bylo nemožné si ji splést se svým otcem. Ten když se na něco zaměřil, ignoroval všechno ostatní.

„Půjdu vzbudit tatínka, co ty na to?“

Mycroft si zasloužil odpočinek, ale Greg musel pouklízet a připravit něco na jídlo, když přijedou Holmesovi a nenažraný Sherlock Holmes. Nenechte se mýlit, Sherlock nemusel jíst, když řešil případ, ale když případ neřešil a měl jíst u svého bratra, dokázal sníst všechno sám. Jen aby svého bratra naštval.

Vzal Vicky do ohrádky a podal jí jejího medvídka. Vicky se o něj vůbec nestarala, měla svého medvídka a to jí stačilo. Mohl tak nepozorovaně odejít do ložnice.

Mycroft stále klidně spal a Greg litoval toho, že ho musí vzbudit. Klekl si nad něj a oblízl mu ucho. Pomalu si lízal cestičku, dokud nedosáhl Mycroftových jemných rtů. Lehce je políbil.

Mycroftova víčka se zatřepotala a pomalu se otevřela.

„Dobré ráno, krasavče,“ usmál se na svého manžela. „Promiň, že jsem tě vzbudil, ale potřebuju ještě jeden pár rukou. Musíme se připravit na příjezd tvých rodičů a tvého povedeného bratra.“

„V pořádku, Gregory.“

Mycroft s povzdechem vstal z postele a následoval svého manžela do kuchyně. Gregory mu nabral snídani a s polibkem na tvář ji před něj položil. Mycroft si samozřejmě péče svého manžela užíval.

„Kde je malá?“

„Hraje si se svým medvídkem v ohrádce.“

Mycroft snědl snídani a pomohl připravit občerstvení pro svou rodinu. Jejich nejdražší Victorie Elisabeth byla celou dobu ticho a hrála si se svou hračkou. Mycroft a Gregory si nemohli přát hodnější dceru.

Když bylo vše připraveno, vytáhli ji na koberec a hráli si s ní, dokud se neozval zvonek.