37. kapitola

21.02.2016 19:29

 

Čtyři roky uplynuly jako voda. Život šel v poklidu dál a najednou byla půlka září. Trojčata a Hamish byli na internátní škole kousek od Londýna a Nicole chodila do poslední třídy ve školce.

Greg s Johnem seděli v hospodě u piva a povídali si.

„Vypadáš spokojeně. Sherlock nezlobí?“

„Má nějaký případ, tak se mu plně věnuje. A když zrovna ne, tak si píše zprávy s Mishou. A co ty? Scotland Yard šlape jako hodiny?“

„Teď je to takový klid před bouří. Čekám, kdy se na nás něco sesype. Zatím je to ale ok. Doma je to trochu horší.“

„Mycroft?“

Greg jen kývl a napil se piva. V podstatě neměl manželovi co vyčítat, ale bylo vidět, že mu dcery chybí. Gregorymu chyběly také a moc, ale byl si vědom toho, že jednou prostě z domova vyletí. Jeho manžel na tom byl podstatně hůř. Na děti byl dost fixovaný a Greg byl velmi vděčný, že doma zůstala alespoň Nicole. Jinak si neuměl představit, jak by jeho manžel existoval.

„Johne, nese to špatně. Nedává to sice najevo, ale vidím na něm, že se trápí. A hlavně o tom nechce vůbec mluvit.“

„A Nicole?“

„Tu vůbec nepouští z očí. Teď to ještě snáší docela dobře, ale čím bude starší, bude to horší. Nevím, co s ním mám dělat.“

„Nejlepší by bylo ho unést a vysvětlit mu to.“

„JOHNE! Tohle je vážná věc,“ zamračil se Greg.

„Promiň. Ale zdá se mi, že Sherlock je v tomhle rozumnější. Sice Mishu otravuje zprávami a má tendence ho sledovat přes GPS, ale jinak.“

„Co radíš, doktore?“

„Pozvi k vám na návštěvu tu vaši patoložku. Pokud vím, má atestaci i na psychologii. Možná by mu mohla trochu pomoct.“

„Hm… to není tak špatný nápad. S Mycroftem se znají od vidění a tak bude ta návštěva celkem omluvitelná. A asi mu ani nebudu říkat důvod. Díky, Johne.“

„Zatím není za co, kamaráde. Děkuj, až bude za co.“

Přiťukli si a začali se bavit o fotbale.

…

Když se později toho večera Greg vrátil domů, našel Mycrofta spát v jejich posteli. Co nejtišeji se vysvlékl a osprchoval, než se přikradl do postele za Mycroftem. I přestože se snažil být potichu, Mycrofta vzbudil.

„Promiň, lásko. Vzbudil jsem tě?“ zeptal se omluvně.

Mycroft přikývl, ale když se Greg nadechoval k další omluvě, zarazil ho.

„Nevadí mi, že jsi mě vzbudil. Jsem mnohem radši, když jdu spát s tím, že tě mám vedle sebe,“ řekl, zatím co mu v očích planuly jiskřičky lásky.

Greg se na něj zamilovaně usmál, než se natáhnul a sladce jej políbil.

„Miluju tě, Mycey.“

„A já tebe, Gregory.“

Mycroft Gregovi polibek oplatil. Pak si spokojeně opět položil hlavu na polštář a přisunul se co nejblíže ke svému manželovi, který jej objal a naposledy políbil do vlasů, než se ponořil do říše snů.

…

Bylo kolem sedmé hodiny ráno a oba stále spali. Do jejich pokoje se ovšem přiřítilo malé tornádo jménem Nicole.

„Tati! Tati!“ křičela nadšeně a poskakovala na jejich posteli.

Její tatínci neochotně otevřeli oči a podívali se na svou dceru.

„Co se děje, zlatíčko?“ zeptal se Greg.

„Mám hlad a brzy musím do školky,“ oznámila a hladila si bříško, aby potvrdila svá slova.

„Pojď, tatínek ti udělá snídani,“ řekl Greg a vymotal se z přikrývek.

„Klidně to udělám, Gregory,“ nabídl se Mycroft.

Greg jen zavrtěl hlavou.

„Ještě chvíli se prospi. Zavolám tě, až bude snídaně hotová.“

Mycroft dostal polibek na čelo a než se nadál, Greg i Nicole byli pryč z pokoje. Unaveně zavřel oči a brzy opět usnul.  

...

Greg kuchyni postavil vodu do konvice, dal udělat toasty a připravil müsli. Nicole mezitím prostřela stůl. Když byly hotové toasty, začala je mazat. Za chvilku byla snídaně hotová.

„Najez se, já se zatím podívám, jestli už táta vstává.“

Nicole kývla a Greg se vydal do ložnice. Tam zjistil, že Mycroft stále sladce spinká. Nechal ho tedy pořádně vyspat a vrátil se za dcerou. Posnídali, uklidili kuchyň a začali se chystat. Za necelých dvacet minut byli už přichystaní k odchodu.

„Běž se rozloučit s tátou a řekni mu, že tě do školky odvedu. Já ještě napíšu zprávu.“

Nechtěl moc chodit manželovi na oči, protože věděl, že bude naštvaný. Nicole za chvilku přiběhla zpátky a jen mu jeho obavy potvrdila.

„Táta vzkazuje, že tohle bylo naposled,“ vyřídila bezelstně a mohli odejít.

...

Gregory toho naštěstí tentokrát v práci neměl moc. Jen zkontrolovat poštu, navrhl průběh jedné akce a podepsal pár spisů. V jedenáct hodin byl v podstatě hotový. To se mu dost hodilo, protože chtěl ještě na patologii.

„Sally, musím si dneska něco vyřídit. Nebudu u sebe, takže kdyby něco, tak volej.“

„Jasně, šéfe,“ usmála se.

...

Z patologie byl slyšet Bach a Greg věděl, že Fredy je vevnitř. Potichu vešel, ale i tak si ho všimla.

„Ahoj, Gregu, jestli jdeš na kus řeči, tak se posaď. Pokud chceš papíry, tak jsi přišel zbytečně, protože je ještě nemám.“

„Nějaká vtipná takhle kolem oběda,“ usmál se a sedl si před její stůl. Za chvilku si sedla naproti němu a pořádně si ho prohlédla.

„Tak s čím ti můžu pomoct?“

„To je to tak vidět, proč sem jdu?“

„No pro mě ano. Jsem odbornice, zapomněl jsi?“

Greg se jenom usmál. Fredy mu trochu připomínala bratry Holmesovi. I její oči byly jako rentgen. Ona ale viděla, když má někdo problém.

„Chci tě poprosit o laskavost. Potřebuju, aby sis promluvila s Mycroftem. Holky odjely na internát a on to špatně snáší.“

„Nediv se tomu, je na vaše dcery hodně navázaný. Však se o ně do teď staral, měl je blízko sebe a mohl je neustále kontrolovat. Teď je poprvé po letech pod kontrolou nemá a to musí být pro někoho, jako je on dost nesnesitelné. Ale neboj, promluvím s ním.“

„Můžu tě pozvat na vyhlídku na oběd? Pošlu Mycroftovi zprávu, ať za námi přijde.“

„Fajn.“

....

Přesně ve dvanáct hodin se sešli u jednoho stolu.

„Omlouvám se, jestli jdu pozdě, ale zabral jsem se do Viktoriánské Anglie a zapomněl jsem na čas.“

„Netřeba se omlouvat. Jdete včas. Doufám, že mi pak ten román dáte přečíst, historické mám moc ráda,“ usmála se Fredy na Mycrofta. Už jen jediný pohled na něj jí napovídal, že je utahaný a není v pořádku.

„Jakmile vyjde, donesu vám jeden výtisk,“ ujistil ji Mycroft.

„A už to máš hotové?“ zeptal se Greg.

„Bohužel jsem to nestihl celé. Nicole se bude muset odpoledne chvíli zabavit sama. Ale už toho není moc, tak to snad nebude trvat dlouho.“

Greg jen kývl hlavou. Jeho manžel měl totiž pocit, že se jejich nejmladší dcera není schopná zabavit bez něj. Přitom opak byl pravdou. Nicole byla naprosto samostatné a rozumné dítě. Jen její otec to pořád nějak nezaznamenal. Celý oběd probíhal v duchu rozhovoru o Mycroftově práci a trval zhruba hodinu. Pak se Mycroft zvedl a odešel vyzvednout Nicole. Hned jak odešel, obrátil se Greg na svou kolegyni.

„Fredy… co ty na to?“

„Uvědom si, že je hodně citlivý a taky, že mu v podstatě odešly děti, o které se staral hodně dlouho. To se nutně muselo nějak projevit.“

„Takže to mám nechat jak to je?“

„Rozhodně ne,“ zavrtěla hlavou doktorka. „Pokud by to zůstalo, jak to je, mohl by mít za pár let dost vážné problémy. S tím mu ale pomůže jen psycholog a jak znám tvého manžela, tak dostat ho tam bude velká dřina.“

„Fredy, a nemohla bys ty?“

„Dobře, co bych pro vás dva zamilované blázny neudělala. Jak jsi na tom zítra, máš volno?“

„Fajn. Máš tedy za úkol vaši dceru. Zbytek s tvým manželem zařídím já.“

Greg jen kývl a za chvíli se rozloučil.

...

Druhý den se Mycroft ráno omluvil, že nese přepis knihy doktorce na patologii a odešel. Greg byl zvědavý, jak bude den probíhat. Přemýšlel nad tím celé dopoledne, které strávil v práci. Odpoledne měl volno a jeho hlavním úkolem bylo vyzvednout Nicole ze školky a postarat se o ni.

Nevěděl, kdy se Mycroft vrátí. Věděl ovšem, že to pro něj bude emočně náročné odpoledne a bude od něj potřebovat tolik podpory, kolik jen bude možné. A pokud byl Greg v něčem opravdu dobrý, pak to bylo dělání jeho manžela šťastným.

…

Po vyzvednutí Nicole ze školky zamířili do cukrárny, kde koupili Mycroftův nejoblíbenější zákusek. Pak zamířili do obchodu, aby nakoupili potraviny pro dnešní večeři. Nicole mu nadšeně pomáhala, a když se nedíval, propašovala do košíku pár cukrovinek pro sebe. No co, na nějaké prémie měla nárok!

Konečně dorazili domů a odnesli nákupy do kuchyně a začali nákup uklízet do příslušných poliček.

„Opravdu, zlatíčko?“ zeptal se Greg s pozdviženým obočím, když si všiml kopy sladkostí, kterou před ním jeho dcera dokázala ukrýt.

Nicole se jen nevině usmála a pokrčila rameny.

„Typická Holmesová,“ povzdechl si.

„Tati! Ty jsi taky Holmes!“ protestovala Nicole.

„Já se tak ale nenarodil, já se pouze přiženil. Ne, že bych toho někdy litoval, protože upřímně tvůj otec je velmi sexy muž.“

„Takový věci nepotřebuju slyšet!“

Nicole si přitiskla dlaně k uším a divoce vrtěla hlavou.

„Dobře, už mlčím. Málem bych zapomněl, něco pro tebe mám. Toto ti posílá tetička Sally.“ Greg podal Nicole malou taštičku.

Nicole taštičku opatrně otevřela a vytáhla její obsah. Byla to malá bílá kuchařská zástěra se srdíčky a nápisem: „Tatínkova holčička“.

„Pomůžeš mi dneska s večeří pro tatínka?“

„Jasně že jo!“ usmála se Nicole, než si zástěru oblékla.

„Pojďme si hrát, do večeře zbývá hodně času.“

...

Lívanečky s čokoládovým sirupem se ukázaly jako dobrá volba. Bavily se tím, že díky silikonovým formičkám si mohli vytvořit různé tvary. Na talířích tedy byly hvězdičky, měsíček, kytičky a spousta dalších tvarů. Greg byl rád, že se jeho dcera baví. Bylo už skoro šest a Mycroft se pořád nevracel. Dal tedy Nicole večeři. Ta se spokojeně naládovala a než se otec stačil rozkoukat, měla rozdělanou sušenku.

„Neříkala jsi, že už nemůžeš?“

„Lívanců, ale sušenky ne,“ odpověděla naprosto bezelstně dcera. Její otec nemohl udělat nic jiného, než protočit oči.

„Běž se umýt a nachystat se na spaní, ano? Já za tebou pak přijdu a něco si přečteme.“

„Máme s tátou rozečtenou trojku Harryho Pottera.“

„Fajn, tak to.“

Nicole tedy oběhla do koupelny a Greg začal skládat nádobí do myčky. Rozhodl se, že pokud se Mycroft nevrátí do sedmi hodin, zavolá Fredy. Najednou ale uslyšel klíče v zámku a následné vítání. Když vešel do předsíně, zacukaly mu koutky. Nicole s kartáčkem na zuby a pusou plnou pasty visela kolem otcova krku.

„Nicole, prosím tě, nech tátu aspoň sundat kabát.“

Dcera raději poslechla a vrátila se do koupelny. Kdyby se táta naštval, nechtěl by jí pak číst a to nehodlala riskovat.

„Ahoj, drahý. Promiň, ale byli jsme se projít a zapomněl jsem na čas.“

Gregovi stačil jediný pohled, aby viděl, že Mycroft měl těžké odpoledne. Oči byly drobně zarudlé a bylo jasné emoce, které prožil, musely někudy ven.

„To nic, lásko. Hlavně, že už tě máme doma.“

Na přivítanou se políbili a Greg cítil, že se k němu Mycroft tiskne jako k záchrannému kruhu. Chvilku blízkosti ale přerušila Nicole, která vyšla z koupelny.

„Tati, já chci číst. Slíbils mi to.“

„Mycey, nechceš se jít vykoupat a pak bychom se najedli?“

Mycroft jen kývl a zalezl do koupelny. Greg byl zatím odtažen do dceřina pokojíčku a četl.

...

Greg přečetl dvě kapitoly a pak popřál Nicole dobrou noc. Sice se ho snažila přemlouvat, aby četl ještě dál, ale nepochodila. Otec byl nekompromisní. Když odešel, zachumlala se do peřiny a začala přemýšlet o tom, že zítra poprosí tetu, Jane, aby ji naučila číst. S tímto předsevzetím usnula.

...

„Dal sis na čas, drahý,“ poznamenal Mycroft, který čekal v kuchyni na manžela.

„Četl jsem dvě kapitoly, to chvíli zabere,“ odpověděl Greg, políbil Mycrofta na tvář a naservíroval večeři.

Při jídle Mycroft téměř vrněl blahem. Lívance miloval a obzvlášť pokud byly polité čokoládovým sirupem. Pak navíc ještě dostal porci svého milovaného broskvového koláče. Jeho nervy se obalily a on se trochu uklidnil. Společně pak uklidili kuchyň a provedli večerní očistu.

Když si lehli do postele a přitulili se k sobě, cítil Greg, že se Mycroft drobně chvěje. Přitáhl si ho k sobě co nejblíž, aby se ujistil, že mu není zima. Jasno měl teprve ve chvíli, kdy ucítil na krku vlhko.

„Lásko, co se děje?“ zeptal se tiše.

„Drahý, je to semnou opravdu tak špatné? Jsem tak nesnesitelný?!“

„Jak vidím, tvé odpoledne bylo těžké. Chceš mi o tom říct?“

„Řeknu ti to. Jen mě prosím nepřerušuj, protože to pro mě není jednoduché.“

Greg jen kývl. Lehce vzal Mycroftovu ruku do své a ještě něžněji ji stiskl.

„Byli jsme v parku. Bavili jsme se o našich dcerkách a Fredy mi pomalu naznačovala, jak moc jsem na nich závislý. Nikdy mě ani nenapadlo, že to přeháním, byl to pro mě přirozený instinkt. Když jsem dneska viděl pravdu, byl to šok. Vím, že je to pro mě přirozené starat se o děti, ale nikdy by mě nenapadlo, jak moc ochranitelský budu. Myslel jsem si, že to ty budeš tím, kdo bude ronit slzy, až nám naše dcery budou postupně mizet ze životů.“

„Já si to myslel taky. Není nic špatného na tom, co děláš Mycrofte. Jde jen o to, že jim musíš dát trochu prostoru. Chápu, že tě rozrušuje, že už tady s námi pořád nejsou. Jednou je ale budeme muset nechat jít. I když nás to oba bude bolet.“

„Já vím, ale je to tak těžké si zvykat, že nám neběhají po domě. Je tu takový klid. Nelíbí se mi to.“

„Až nám odejdou, můžeme si pořídit kočku nebo psa, pokud ti to tu bude připadat moc klidné.“

„Idiote,“ zasmál se Mycroft a lehce udeřil Grega do hrudi.

„No co? Budeme potřebovat něco, o co se budeme moci starat. Zvlášť s tvým mateřským instinktem.“

„Neštvi mě, Gregory, nebo budeš spát na pohovce!“

„Omlouvám se, lásko,“ usmál se Gregory, ale pak zase zvážněl. „Budeš pokračovat ve svých konverzacích s Fredy?“

Mycroft si povzdychl, ale pak přikývl.

„Nejspíše ano. Zdá se, že mi to prospívá.“

„Nechci, aby ses do toho nutil, lásko.“

„Nenutím se, to mi věř. Naopak cítím se lépe. Jako by mi z ramen odpadl pořádný kus tíhy.“

„Jak myslíš. Děkuji, Mycrofte, že ses mi svěřil. Miluju tě.“

„A já tebe, Gregory. Dobrou noc.“

„Dobrou.“