38. kapitola

27.02.2016 17:54

 

Ráno se Greg probral v ložnici sám. Trochu se tomu divil, protože v poslední době se to nestávalo často. Vstal a šel se podívat do kuchyně. Tam našel svého manžela začteného do novin.

„Dobré ráno, co tu děláš tak brzo?“

„I tobě dobré ráno, drahý. Nechtělo se mi spát, tak si čtu noviny.“

„Co si dáme ke snídani?“

„Hm… dal bych si tebe,“ zavrněl Mycroft, vstal od stolu a přitáhl si Grega do náruče. Ten se nenechal dvakrát pobízet a odnesl ho do ložnice.

...

„Gregory, co máš dneska v plánu?“ zeptal se Mycroft, když po jejich milování ležel vedle manžela. Ten zvedl na lokty.

„Hromadí se mi případy ke konečnému podpisu a pak se musím podívat na zabezpečení systému. Byly tam nějaké nedostatky. Doufám, že mi to nebude trvat týden. To bych asi skočil z okna. Co ty?“

„Musím zavolat své matce, jinak mě zabije. Už jsem s ní nemluvil dva týdny. Pak půjdu za Fredy, a pokud mi zbyde čas, ještě za Antheou. Uvidíme se večer?“

Greg se nad něj nahnul a místo odpovědi Mycrofta políbil. Ještě chvíli se spolu povalovali v posteli a tulili se k sobě, pak ale museli vstát.

„Dobré ráno tati,“ pozdravila je Nicole, když vešli do kuchyně. Seděla u misky s mlékem a müsli. Na talíři před ní byly připravené toasty s máslem a šunkou. Mycroft nad sebou v duchu zavrtěl hlavou. Jak si mohl nevšimnout, jak moc samostatné a šikovné dítě má. Už opravdu stárnul.

„Tati klíče máš na věšáčku u dveří,“ řekla Nicole při pohledu na Mycrofta. „No takhle se tváříš pokaždé ráno, když je hledáš,“ vysvětlila, když se na ní oba otcové nechápavě podívali.

Mycroft si pomyslel, že je Nicole opravdu jeho dítě. Jen nemusela zrovna tohle říct před Gregorym, teď ho bude neustále popichovat. Raději se šel obléknout. Pak rozloučili a vydali se za svými povinnostmi.

...

Sešli se teprve až u večeře. Nicole měla za sebou plavecký den, takže usnula hned, jak jí tatínek uložil do postele. Greg tedy zhasl světlo a tiše odešel.

„Hned usnula,“ oznámil manželovi a sedl se vedle něj na gauč. Mycroft kývl hlavou a položil ji na Gregův klín.

„Mimochodem, musím ti oznámit, že naše trojčata jsou skutečně naše.“

„Nerozumím ti, drahý.“

Greg pocuchal Mycroftovy vlasy a políbil ho do nich.

„Volal mi ředitel jejich školy. Měli tam jednoho pacholka ze třetího ročníku a od té doby, co tam je panuje podezření, že prodává drogy. Extázi, houbičky, pervitin a podobně. Nikdy ho ale nechytli při prodeji a nikdy u něj nic nenašli. No a včera se jim to povedlo obojí najednou. Po upozornění od našich dcerušek. Ten kluk už má vyhazov a trestní oznámení na krku.“

Mycroftovy rty se zvlnily v úsměvu a v jeho očích Greg viděl nejen pobavení, ale také hrdost.

„Doufám, že platí, že o víkendu přijedou. Tohle si musím nechat vyprávět.“

„Já taky… A jak to šlo s Fredy?“

„Dává mi do těla. Dostal jsem za úkol odstranit holkám štěnice z věcí.“

„Co prosím? Tys jim…“

„Ano, Gregory. Ano. Zatím toho nejsem schopný litovat a ani nevím, jestli budu schopný je odstranit.“

Greg jen protočil oči. Začal vážně uvažovat o tom, že koupí manželovi nějaké zvířátko pro vybití emocí a na hraní. Jako první ho napadla zlatá rybka.

Tento nápad ovšem zavrhl. Mycroft potřeboval něco, s čím by se mohl mazlit a hrát si, když on a Nicole nejsou doma. Tím se mu rozhodování zúžilo na kočku a psa. Nakonec se mu nápad s kočkou zdál nejlepší. Dokonale se hodily k Mycroftově povaze.

Když nad tím tak přemýšlel, uvědomil si, že kolegyně v práci má koťátka a shání pro ně nové domovy. Měl by jí zítra zavolat a jedno si vzít.

„Gregory, nad čím zase přemýšlíš?“ zeptal se Mycroft lehce otráveně.

„Nad ničím, lásko. Nepůjdeme si lehnout?“

Mycroft přikývl a nechal se Gregorym odvést do jejich ložnice.

…

Druhý den se Gregory náhodou potkal se svou kolegyní a okamžitě se jí zeptal, jestli jí nezbylo nějaké to koťátko.

„Ještě mi dvě zbyly. Po práci se můžeš stavit a odvést si ho.“

„Díky, Charlotte, máš to u mě.“

„Nemáš zač. Nikdy jsem tě ale nebrala za kočičí osobu. Vždycky jsem si myslela, že si pořídíš psa.“

„Není tak úplně pro mě jako pro mého manžela. Potřebuje nějaké rozptýlení a myslím si, že kočka je pro něj mnohem lepší.“

„Jak myslíš, tak odpoledne.“

„Jasně, zatím.“

Gregory do své kanceláře vstoupil s obrovským úsměvem na rtech. Už se nemohl dočkat, jak se bude Mycroft tvářit, až uvidí nového člena jejich rodiny.

...

Odpoledne se tedy vypravil k Charlotte. Neměl žádnou představu o barvě, takže si sedl na gauč a chvíli si s kolegyní povídal. Najednou vedle něj dolezla malá bílá kulička. Očichala si ho a stulila se vedle něj do klubíčka. Greg koťátko pohladil.

„Tady máš prvního adepta,“ usmála se Charlotte.

„Myslím, že jsem si vybral.“

„Není jiná, než bílá. Taková trochu rarita. Nikdy jsem nic podobného neviděla.“

Greg kývl hlavou a vzal si koťátko do náruče. To začalo rovnou vrnět.

„Díky. Co za ni chceš?“

„To si ještě rozmyslím, ale asi volno příští týden v pondělí.“

„Žádný problém. Ještě jednou díky a já už půjdu.“

„Dej vědět, jak se líbila.“

Greg se rozloučil a odjel domů. Cestou přemýšlel, jak nejlépe svůj dárek předá.

...

Doma potkal Nicole, která právě vycházela z koupelny.

„Ahoj, tati. Co to máš?“ pozdravila otce.

„Dárek pro tátu. Potřebuje něco na hraní. Nevíš, co dělá?“

„Sedí v obýváku na gauči a kontroluje po sobě práci. Já si maluju,“ odpověděla Nicole a pohladila kočičku.

„Mám nápad, jak tátovi tenhle dáreček předat. Pomůžeš mi?“

Dcera nadšeně souhlasila a on jí vysvětlil svůj plán.

...

„Ahoj, zlato, pojedu nakupovat a vezmu Nicole sebou. Mám něco vzít?“

„Vítej doma, drahý. Ne, myslím, že mimo seznamu není potřeba nic,“ odpověděl Mycroft a znovu se zabral do opravování. Najednou něco vyskočilo na pohovku vedle něj. Trochu se lekl a zaměřil na to svou pozornost. Na nejistých tlapkách k němu šla bílá kočička a naprosto samozřejmě se mu stulila v klíně. Odložil tablet a vzal kočičku do rukou. Nádherné, čistě bílé koťátko na něj zamrkalo a začalo vrnět.  

„Copak ty tu děláš?“ zeptal se a pohladil ji.

„Koupil jsem ti dárek. Líbí se ti?“ ozval se od dveří Greg. Nikam s Nicole neodešli, jen sledovali Mycroftovu reakci.

„Je nádherná, děkuji.“

Usmáli se na sebe a Greg s Nicole skutečně odešli, zatímco Mycroft si položil kočičku na klín a začal se opět věnovat tabletu.

…

Když se Gregory s Nicole za půl hodiny vrátili, našli Mycrofta hrát si s koťátkem. Mycroft koťátku nabízel svůj prst. Koťátko se po něm natahovalo, a když ho konečně ulovilo, zvědavě se do něj zakouslo.

„Na kotě máš silný skus,“ usmál se Mycroft a Gregorymu se nad tím úsměvem rozbušilo srdce. Oh bože, jak moc svého manžela miloval.

„Jsem rád, že se ti líbí,“ řekl tiše, zatím co se Nicole rozběhla ke koťátku, aby si ho mohla pochovat.

Mycroft ho ovšem slyšel a sladce se na něj usmál. Opatrně podal koťátko do náruče své dcery, a pak si stoupl, aby se mohl přivítat se svým manželem.

„Vítej doma, Gregory.“

„Díky, lásko.“

Gregory se nahnul a lehce jej políbil, než oba svou pozornost opět přesunuli k Nicole, která se rozplývala nad novým přírůstkem do jejich rodiny.

„Může dneska spát v posteli se mnou?“ zeptala se nadšeně. Ani jeden neměl to srdce říct jí ne.

„Dobře, ale jen dnes.“

„Děkuji. Mimochodem, už jste ho pojmenovali?“

„Ne, ale doufáme, že se o to postaráš ty.“

„Uhm…Snížek!“

„Souhlasíme, co kdybys zítra zavolala svým sestrám a povyprávěla jim o něm?“

„Můžu?“

„Jasně že ano. Teď běž ale spát a dávej pozor, abys Snížka nezalehla.“

„Budu, dobrou!“

„Dobrou!“ popřáli jí oba rodiče.

Mycroft se poté otočil na Grega a pohladil ho po vlasech.

„Přinesl jsi nám zase kousek radosti do života. Děkuji.“

„Pro tebe všechno, Mycey. Miluju tě.“

„A já tebe.“