39. kapitola

„To už sakra není možné!ˮ rozčiloval se Greg. „Vyzpovídali jste všechny svědky, bývalé milence, rodinu?ˮ

„Ano. Nic jsme se však nedozvěděli. Půlka z těch lidí by ho nejraději zabila sama,“ odpověděl inspektor Dimmock.

„Je Mayfaira chce opravdu na svobodě, musí k tomu mít velmi dobrý důvod. Musel s ním být v kontaktu. Prohledejte záznamy návštěv, které Mayfair ve vězení měl. Třeba tam někoho najdeme. Sally, postaráš se o to, že ano?ˮ

„Jistě, šéfe.“

„Vy ostatní ještě jednou obejděte výpovědi svědků i celý jeho soudní proces. Do hodiny potřebujeme mít výsledky, jestli nechceme další ohňostroje.ˮ

Všichni přikývli a rozešli se.

Gregory si povzdychl. Nebyl jeho první týden v této pozici přímo báječný?

…

„Myslím, že jsem něco našla!ˮ zvolala šťastně Sally, když se o hodinu později opět sešli v zasedací místnosti. „Každý týden ho navštěvoval Colin Macey. Podle všeho to byl jeho velký fanoušek, doslova řekl: „Miluju způsob, jakým Mayfair vyjebal s úřady.“ Vyhledala jsem si ho v databázi. Chodil na chemickou školu, jenže studia nedokončil, protože si učitelé mysleli, že není psychicky v pořádku.ˮ

„To by sedělo,“ ozval se Dimmock. „Byl u jeho soudního procesu. Museli ho ze soudní síně odvést, protože nesouhlasil s rozsudkem a dával to hlasitě najevo.ˮ

„Dobře, to by na usvědčení mohlo stačit. Vyhlásíme po něm pátrání. Musíme ho najít, než umře více lidí.ˮ

Do místnosti vletěl další detektiv inspektor.

„Chytili nějakého muže, zrovna se chystal odpálit Scotland Yard. Je ve vyslýchací místnosti.“

„Hajzl,“ zavrčel Greg.

„Chcete si ho vychutnat, šéfe?ˮ zeptala se s úšklebkem Sally.

„Jasně, že ano. Pojď se mnou. Zneškodnili tu bombu?ˮ

„Pyrotechnici už na tom pracují.ˮ

„Skvěle.“

…

Mycrofta vzbudila křičící Victorie Elisabeth. Mycroft bleskovou rychlostí vyletěl z postele a běžel do jejího pokoje. Bylo to poprvé za dobu, kdy spala sama, že se vzbudila uprostřed noci a brečela. Mycroft ji vytáhl z postýlky a tulil si ji blízko k sobě. Její křik však dlouhou dobu vůbec neustával.

„Chybí ti tvůj tatínek, že ano?ˮ zeptal se jí se smutným úsměvem.

Okamžitě přestala křičet.

Posadil se s ní do křesla a držel si ji u své hrudi.

„Mně taky. Má však moc práce. Musí se ujistit, že jsme všichni v bezpečí. A hlavně že my dva jsme v bezpečí. Tatínek by byl opravdu smutný, kdyby se nám něco stalo, víš? Není tatínek skvělý člověk? Stará se nejen o nás, ale i o druhé. Dává na všechny pozor.ˮ 

Lis se na něj dívala s uplakanýma očima, ale nekřičela.

„Londýn by byl bez tatínka a tvého strýčka Sherlocka nebezpečné místo. Oni tu udržují pořádek. A všechny špatné lidi posílají za mříže. Můžeš být na svého tatínka hrdá, nikdo nemá tak skvělého tatínka jako ty. Naprosto nikdo.ˮ

Mycroft si ji k sobě ještě chvíli tulil, nakonec opět usnula. Položil ji do postýlky a přikryl ji dečkou. Vrátil se zpět do své postele, ale usnout bylo mnohem těžší než předtím. Trápilo ho, že Gregory stále není doma a jejich dcera je z nějakého důvodu vystresovaná. Byla to snad dětská intuice? Hrozilo Gregorymu nebezpečí?

…

Colin Macey se právě chystal odpálit další nálož, bohužel pro něj ho přichytila policie. Zmrdi. Nyní seděl a ruce měl připoutané ke stolu. Snažit se vyhodit Scotland Yard nebyl asi jeden z nejlepší nápadů, které kdy měl.

Do místnosti po více než půl hodině vstoupil jakýsi šedivý chlap s tmavou ženskou. Už podle výrazů v jejich tváři věděl, že tohle nebude nejkrásnější rozhovor v jeho životě.

Posadili se naproti něj a rozložili po stole fotky. Fotky míst po výbuchu.

„Kde jsou ještě ty bomby?ˮ zeptal se ten šedovlasý muž.

„Nevím, o čem to mluvíte,ˮ odpověděl.

„Nehraj si na hloupého, potom co tě policie přichytila, neexistuje nic, co by prokázalo tvoji nevinu. Teď už tvůj pobyt ve vězení závisí na tom, jestli budeš spolupracovat nebo ne. Jen tak pro zajímavost, jde asi o dvacet let.“

Colin nic neřekl a nechal je mluvit.

„Momentálně máš na kontě 14 mrtvých a 30 zraněných, z toho devět je v kritickém stavu. Zatím to vypadá na padesát let. Pokud nechceš sedmdesát, měl bys začít mluvit. Jsou ještě nějaké bomby nevybuchlé?ˮ

„Ne. Všechny vybouchly, poslední měla vyhodit tuhle vaši díru,ˮ odpověděl nakonec.

„Můžu tě ujistit, že smrt policistů by ti tak lehce neprošla.ˮ

„Půlka Londýna by skákala radostí. Škoda, že to nevyšlo,ˮ utrousil a vysloužil si vražedné pohledy.

„Policisté tě odvedou do cely, máš o čem přemýšlet.ˮ

Muž se ženou se zvedli a odešli a on opět zůstal sám. Po chvíli však přišli policisté a odvedli ho do vězení.

Sakra, pomyslel si. Hrabat se před policajtama opravdu nebyl nejlepší nápad.

…

„Pyrotechnici zneškodnili bombu,“ hlásil Dimmock.

„Dobře. Všichni máte rozchod. Běžte domů a prospěte se. Zítra napíšeme hlášení,“ rozhodl Greg a všichni vděčně přikývli. Byl to pro ně dlouhý den.

Všichni se rozešli a Greg je následoval. Nechtěl nic jiného než ulehnout vedle svého manžela a zkontrolovat, že on a jejich dcera jsou v pořádku a v jednom kusu.

Po krátké cestě autem se dostal domů. Vysvlékl se a rychle se osprchoval. Převlékl se do pyžamových kalhot a jen v těch odcupital do Vickyna pokoje. Spokojeně spinkala a ani jeho přítomnost ji neprobudila. Pohladil ji po nožičce a odešel pryč.

V ložnici už Mycroft spal, ale ne tak spokojeně a klidně jako jejich dcerka. Každou chvíli se převracel. Greg si tiše lehl vedle něj. Objal ho a přitáhl si ho co nejblíže k sobě. Mycroftovo tělo poznalo, že již není samo, a uklidnilo se. Konečně usnul klidným spánkem. Greg ho políbil na čelo a usnul.

…

Když se Mycroft ráno vzbudil a uviděl vedle sebe ty nádherné stříbrné vlasy, spadl mu kámen ze srdce. Gregory byl v pořádku, stále tu pro něj byl.

Mycroft se ke Gregorymu přitisknul a zavrtěl se hlavou do jeho hrudi. Nevšiml si, že je Gregory vzhůru.

„V pořádku, lásko?“ zeptal se Greg a pohladil ho po vlasech.

Mycroft přikývnul.

„Opravdu?“

„Jsem jen rád, že jsi v pořádku. Slyšel jsem o těch včerejších událostech.ˮ

Gregory se zasmál.

„Toho hajzla jsme chytili, když se pokoušel vyhodit Scotland Yard do vzduchu.“

Mycroft sebou škubl a vyděšeně se na něj podíval.

„Neboj, nic se nestalo. Za dva týdny bude mít soudní proces a není jediný důkaz, který by jej dokázal zbavit viny.ˮ

„I malá se o tebe bála. Večer se probudila a plakala.ˮ

„Moje krásná holčička. Miluju vás oba. Nevím, co bych si bez vás počal.ˮ

„A my milujeme tebe.“

Greg Mycrofta políbil.

„Co kdybychom si věnovali ještě trochu lásky, než se maličká probudí?ˮ

„Dobrý nápad.“

…

„Opravdu si myslím, že Lestrade se oženil se správnou osobou. Díky mému bratrovi se jeho inteligence značně zvýšila.ˮ

„Sherlocku, Greg byl inteligentní vždycky. Kdyby ne, nestal by se inspektorem pro Krista.“

„Scotland Yard zaměstnává neschopné idioty. Lestrade začíná být výjimkou. Včerejší výbuchy se mu podařilo vyřešit. Opravdu si své povýšení zaslouží.ˮ

„Opravdu? To bych mu měl říct. Nebude mi věřit.ˮ

„Idiote.“

Sherlock protočil oči a John se na něj zářivě usmál.

„Kdybych byl idiot, nikdy by sis mě nevzal. Jak že jsi to tenkrát řekl? Jsi ten nejstatečnější a nejchytřejší muž, kromě mě samozřejmě, a já tě neskutečně miluju.ˮ

„Blbečku.“

„I přesto mě miluješ.“

„Bohužel, ano.“

„A já miluju tebe.“

John Sherlocka rychle políbil a šel k Hamishovi, kterému se nelíbila ignorace jeho rodičů. John ho vyzvedl z ohrádky.

„Jsi stejný jako tvůj otec, ale právě proto tě tak miluju,ˮ zašeptal mu do ucha a Hamish se na něj usmál.

...

Victorie Elisabeth dopřála svým tatínkům toho rána pro jejich lásku celou hodinu. Teprve pak se začaly z jejího pokojíčku ozývat nespokojené zvuky. Greg vstal a šel za ní.

„Dobré ráno, maličká.“ pozdravil ji a vzal si ji do náruče. Vicky se na něj usmála a on ji pohladil po hlavičce. Šli spolu do koupelny a pak ke snídani. Za chvilku se k nim připojil i Mycroft.

„Mycey, dneska dorazím už v jednu hodinu. Tedy pokud nebude další bomba.“

„To je dobře drahý. Musím být ve dvě u premiéra. Nevím sice, co chce, ale nedá se nic dělat.“

„Jsme domluvení, ale teď už musím jít.“

Greg políbil svého manžela, pak svojí dceru a odešel. Nechtěl si nechat ujít, až budou obviněného odvážet.

...

„Sherlocku, dnes dorazím až v osm hodin. Mám celý den.“

„Asi si zlomím nohu, abych byl s tebou.“

„SHERLOCKU WATSON-HOLMESI!!!“

„Omlouvám se, lásko, a přeji ti hezký den.“

John jen protočil oči a přisedl si na klín svého manžela. Sherlock mu obtočil ruce kolem pasu a políbil ho.

„Sherly, pak mám dva dny volno.“

„Už se těším, Johne.“

John ještě jednou Sherlocka políbil a vstal. Pohladil po hlavičce Hamishe a odešel. Sherlock se usmál a rozložil noviny. Třeba mu bude přát štěstí a najde nějaký případ.