39. kapitola

02.03.2016 18:54

 

Ráno se Nicole probudila už v šest hodin. Snížka večer uložila do postýlky pro panenku, ale zjistila, že tam teď není. Vydala se ho tedy hledat. Jaké bylo její překvapení, když ho našla v tátově pracovně na jeho křesle, kde nejraději četl svoje překlady. Nechala Snížka spát a vydala se nejdřív do koupelny a pak do kuchyně. Když seděla u snídaně, poslala zprávu svojí sestře.

Máme přírůstek do rodiny. Těš se. NLH

V poklidu jedla, když jí zavibrovala odpověď.

Neříkej, že budeme mít dalšího sourozence! MLH

Klid a nohy v teple sestřičko. :D Máme nádhernou kočičku. Celá bílá a rozvaluje se v tátově čtecím křesle. NLH

Táta má novou hračku, aby se doma sám nebál co? :D MLH

Asi tak, ale nemůžu to říct nahlas. Pozdravuj sestry. NLH

Ok. ;) Jo a pošli fotku. MLH

Nicole jen protočila oči. Sestřičky by bez obrázku nevydržely. Šla tedy ke křeslu a za chvíli už fotku posílala. Sotva po sobě uklidila nádobí do myčky, vyšel z ložnice její otec.

„Dobré ráno, tati. Jak se spalo?“

Mycroft lehce zčervenal a raději neodpověděl, jen oplatil pozdrav.

„Ahoj, zlato. Kde máš Snížka?“

„Asi ví přesně, kdo je jeho páníček. Spí ve tvém křesle. Jo a pozdravují tě holky.“

„Děkuji. Jdeš se obléct?“

Nicole kývla a odešla do pokoje.

Kolem Mycroftova pasu se obtočily ruce jeho manžela a na krk se přitiskly horké rty.

„Dobré ráno, Mycey. Jak ses vyspal?“

Mycroft se otočil čelem ke Gregovi.

„Za tu chvilku, co jsi mě nechal spát, báječně.“

„Nestěžoval sis.“

Usmáli se na sebe a věnovali si první polibek toho rána.

...

„Půjdeš s Nicole do školky nebo mám jít já?“

„Nechce se ti převlékat co?“ popíchnul Mycrofta Greg. Ten se na něj jen podíval.

„Bez obav, dovedu ji tam. Zatím se postarej o naše zvíře.“

„Dohodnuto, drahý.“

Do půl hodiny Mycroft osaměl a tak se vydal pro své zvířátko. Zvedl si ho do náruče a postavil k misce mléka. Pousmál se, když koťátko začalo s velkou chutí snídat. Posadil se do svého křesla, protože před sebou měl ještě dost práce. Na víkend měly přijet jeho dcery a on chtěl všechno stihnout v předstihu, aby se jim mohl věnovat. Po chvíli se mu na klíně stočilo kotě a opět usnulo.

…

„Tak jak se ti líbí Snížek?“ zeptal se Greg, když vedl svou dceru do školky.

„Je úžasný! Jsem moc ráda, že ho máme.“

„Já taky.“

„Tati?“

„Ano, zlatíčko?“

„Proč jsme si až teď pořídili zvířátko? Když jsme byly s holkama mladší a přály si ho, nikdy jsme ho nedostaly.“

„Myslel jsem, že bude dobré, když si budeš mít s kým hrát, když máš sestry pryč. Navíc přece nechceme, aby byl náš tatínek doma sám, když mu nemůžeme dělat společnost. Nemám pravdu?“

Nicole přikývla, ale pak se na Grega opět se zájmem podívala.

„Znamená to, že až i já odejdu, tak tatínek dostane další koťátko?“

Greg se jen zasmál a pocuchal jí její hnědé vlásky.

„To ještě uvidíme.“

…

Mycroft měl opět setkání s Fredy a při první příležitosti jí pověděl o novém přírůstku do jejich rodiny. Fredy se na něj jen šťastně usmála.

„Greg je skvělý člověk. Snaží se tě rozptýlit, aby ti doma samotnému nebylo smutno. Máš úžasného manžela, važ si toho.“

„Vážím. Nevím, co bych bez něho dělal. Vždycky stál při mém boku, vždycky mě podporoval a dokázal mě rozveselit. Jsem hrdý, že ho můžu nazývat svým manželem.“

„Stejně jako je on. Po vaší svatbě všem ukazoval svůj zásnubní prsten, jako by to byla ta nejcennější věc na světě. A ten jeho úsměv byl tak zářivý, že jsme skoro měsíc nepotřebovali používat světla.“

„Ano, to je můj Gregory,“ usmál se Mycroft a zamilovaně pohlédl na svůj prsten.

„Který tě nikdy neopustí,“ dodala Fredy a Mycroftovi nezbylo nic jiného, než souhlasně přikývnout.

„A jak se máš jinak?“ zeptala se Fredy. Mycroft chvíli mlčel, ale pak přece jen odpověděl.

„Teď dobře. Jenže v pátek večer přijedou holky. Sám nevím, co semnou ten víkend udělá.“

„Bojíš se, že si tam za tu dobu, co tam jsou, našly někoho, koho budou mít radši než tebe?“

„Fredy…“

Mycroft hodil po soudní patoložce podrážděným pohledem. Vždycky se snažil svoje pocity a myšlenky nějak dlouze obcházet. Ona je ale vždycky přesně odhadla a řekla nahlas. Když jí tak poslouchal, zdály se mu příšerné. Doktorka se jen usmála. Podle zaťatých pěstí svého neoficiálního pacienta poznala, že se trefila přesně.

„Myslím, že nadšené z nového prostředí budou určitě. Poznávají nové lidi a spousta jich bude sympatických. Budou o nich mluvit nadšeně a vynášet je do nebes. To je normální a přirozené. Vzpomeň si sám na sebe.“

„To ale neznamená, že se nebudu cítit zbytečný,“ zamračil se Mycroft.

„O tom jsem neřekla ani slovo. Jistě že se tak budeš cítit. Ale uvědom si, že ty a Greg jste jejich jistota. Jsou věci, které člověk může absolvovat jen s rodičem. Potřebujou tě, i když to třeba nedávají najevo. Konec konců, to mají po tobě.“

Nezbylo mu nic jiného, než kývnout. Byla to pravda. Po chvíli se rozloučili a on odjel domů. Nestavoval se pro Nicole, protože jela se školkou na výlet.

...

Doma si udělal kávu a sedl si na gauč. Pochopitelně se mu na klíně usadil Snížek.

„Ahoj… už jsem doma,“ pozdravil ho Mycroft. Koťátko začalo vrnět jako malý motorek. Mycroft mu popsal nejenom setkání s Fredy, ale také pár dalších věcí. Než se nadál, bylo pět hodin.

Greg se i s Nicole vrátili domů. Nicole nadšeně vyprávěla o jejím výletu do zoo. Mycroft vstal z pohovky a spolu se Snížkem se je vydal přivítat.

„Tatí!“ zakřičela nadšeně Nicole, než mu skočila do náručí. Mycroft ji zvednul a políbil ji na čelo.

„Jak ses měla, drahá?“

„Skvěle! Bylo tam tolik zvířátek!“

„Jsem rád, že se ti to tolik líbilo. Máš hlad?“

„Ano.“

„Běž se okoupat a převléct, já zatím uvařím večeři, ano?“

Nicole nadšeně přikývla a odběhla do svého pokoje.

„A já přivítání nedostanu?“ našpulil Gregory rty. Mycroft jen protočil oči, než ho objal a políbil.

„Vítej doma, drahý.“

„Děkuji, lásko. Jak ses dneska měl?“

„Dobře, byl jsem opět za Fredy.“

„A jak se má naše milovaná Fredy?“

„Zřejmě dobře, nestěžovala si.“

„Tak to je dobře,“ řekl Greg, než přitiskl Mycrofta ke zdi a vášnivě začal dobývat jeho ústa. Mycroft nevěděl, co to do jeho manžela vjelo, ale nevzmohl se na protest. Zabořil ruce do šedivých vlasů a prudce za ně zatáhl. Greg zasténal do jeho úst.

Oba ovšem zapomněli, že s nimi v chodbě stále byl i Snížek a tomu se jejich ignorování v žádném případě nelíbilo. Hlasitě zamňoukal a dožadoval se pozornosti.

Odskočili od sebe a pohlédli na tu malou chlupatou kuličku u jejich noh.

„Pojď sem,“ usmál se Greg a zohnul se, aby si mohl vzít Snížka do náruče. „Někdo tu má hlad. Nejspíš bychom měli jít vařit, drahý, než se přiřítí i naše druhé tornádo.“

Sotva to Greg dořekl, ozvala se jejich dcera.

„Tatí! Já mám hlad!“

Mycroft ještě jednou políbil Grega, než se vydal do kuchyně nakrmit svou malou rodinu.

...

„Chtěla jsem vám dovést speciální dárek, ale paní učitelka mi to nedovolila,“ zakončila Nicole svůj monolog u večeře. Mycroft pozvedl obočí.

„Co to mělo být?“ zeptal se Greg.

„Malý lvíček. Paní učitelka řekla, že to není možné. Hádala jsem se, ale pak mě napadlo, že by se stejně nevešel do křesla.“

Gregovi už nějakou chvíli cukaly koutky. Po této dceřině větě ze sebe vypustil pobavený zvuk, který maskoval kašláním.

„Děkuji, že chráníš moje křeslo. Jsi šikulka,“ pochválil dceru Mycroft. Duchu byl ale vděčný, že to jeho dceru pustilo. Moc dobře věděl, že by toho byla schopná.

„Můžu si pustit pohádku?“

„Určitě, zlato.“

„Díky. Dobrou noc.“

Nicole dala tátům pusu, pohladila Snížka a odběhla do pokoje.

„Co máš proti lvům, lásko?“

„Gregory přestaň si z toho dělat srandu.“

Greg se zasmál.

...

Večer leželi vedle sebe na posteli, když se Mycroft stulil na manželovu hruď.

„Copak lásko?“ zeptal se Greg a pohladil ho po vlasech.

„Jen potřebuju přemýšlet. Pozítří dojedou holky.“

„Zvědavý co?“ rýpl si Greg.

„Gregory…“

Mycrofta najednou popadly silné ruce a otočily ho, takže byl pod svým manželem, který ho líbal. Jejich společná noc byla nádherná a jejím jediným problémem bylo, že byla příliš krátká.

…

Ráno je opět probudila Nicole. Vesele přiskotačila do jejich ložnice se Snížkem v náručí a dožadovala se snídaně.

„Už vstávám, zlatíčko,“ zamumlal ospale Greg a snažil se dostat z postele. To bylo ale těžké, protože Mycroft se ho stále držel jako klíště a nevypadal na to, že by ho chtěl pustit. „Co kdybys šla zatím do kuchyně a přichystala mi vše potřebné, za chvíli tam přijdu.“

Nicole chvíli váhala, ale nakonec přikývla a odešla.

„No tak, Mycey, pusť mě. Naše děťátko má hlad,“ šeptal Mycroftovi do ucha, než ho olízl.

„Nechce se mi. Je mi teplo a příjemně.“

„Vím, že jsem skvělé topení, ale jestli mě nepustíš, skočím u tebe a naše maličká umře hlady.“

„Jsi příšerný vyděrač,“ zasténal Mycroft a neochotně Grega pustil. Ten ho rychle políbil, než se oblékl a odešel do kuchyně za Nicole.

Nicole mu nachystala vše potřebné, aby jí mohl udělat její oblíbenou snídani – palačinky.

„Co kdybys nasypala Snížkovi trochu granulí, vsadím se, že i on má hlad.“

Nicole přikývla a šla se postarat o Snížka. Greg se zatím pustil do výroby těsta.

…

Mycroft se ještě chvíli rozvaloval v posteli, než konečně vstal. Osprchoval se a převlékl do čistého oblečení. Poté se vydal do kuchyně, kde už Gregory smažil palačinky a dělal z toho show pro Nicole, která se náramně bavila.

Mycroft usedl vedle ní a Snížek okamžitě skočil do jeho klína. Mycroft ho pohladil, než políbil svou dceru na líčko.

„Jak ses vyspala, princezno?“

„Skvěle. Snížek mi dělal společnost.“

„Už o něm ví tvé sestry?“ zeptal se Greg.

„Ano. Už se nemůžou dočkat, až ho uvidí.“

„To se vsadím.“

...

Greg a Nicole právě odešli a Mycroft stále seděl u kuchyňského stolu. V obou rukou držel šálek čaje a v hlavě se mu honily neradostné myšlenky. Najednou mu vyskočil na klín Snížek a vytrhl ho z nich.

„To se ti to leží… já bych měl jít něco dělat. Tedy pokud chci věnovat celý víkend děvčatům. Což bych rád. Ale jestli chceš slyšet pravdu, tak se toho víkendu celkem obávám. Fredy i Gregory říkají, buď v klidu a nech jim životní prostor. Ale jak…“  

Snížek si v tu chvíli už nehověl v klíně, ale v Mycroftově náručí. Mycroft ho k sobě tulil jako plyšového medvídka. Koťátko ale bylo klidné, vycítilo, že mu nehrozí nebezpečí. Mycroft se mezitím zvedl a šel si sednout do svého křesla.

„Nikdy bych si nemyslel, že nebudu vědět, jak se chovat k vlastním dětem. Snad má vážně Sherlock pravdu a já stárnu… ach jo, tohle je na nic. Musím jít něco dělat. Tak se do toho pustíme, co ty na to?“

Položil si Snížka na klín a natáhl se pro tablet. Naštěstí byla knížka zajímavá a on se do ní naprosto zabral.