4. jednorázovka

08.05.2015 15:24

 

Po snídani se všichni čtyři vydali do salonu. Greg s Johnem si začali číst a Sherlock s Mycroftem se posadili k šachům. Tato jejich hra byla obvykle provázená dohadování a vzájemným rýpáním do sebe. Tentokrát byli ale oba dva v klidu a bavili se o houslovém koncertu, který oba nezávisle na sobě navštívili.

Chvíli před obědem všichni v místnosti zbystřili, protože uslyšeli dialog z obýváku.

„Čí to byl sakra nápad, pít to rovnou ze sudu?“

„Nerad ti to říkám zlato, ale tvůj!“

„Taky musíš udělat všechno, co řeknu…“

„Musím. Pořád rýpeš, že se starší musí poslouchat!“

„A ty hned odsekneš, že každý má svůj rozum!“

„Trhni si ploutví!“

„Až po tobě…“

Hlasy zmizely v hloubi domu a nastalo znovu ticho, které přerušil pobavený Johnův hlas.

„Gregu… nemáš pocit, že naše děti se opravdu vyvedly??“

„Jako obvykle máš pravdu, Johne, jen jsem měl chvíli pocit, že posloucháme naše drahé.“

„NO DOVOL!“ ozvalo se dvojhlasně od šachovnice.

To už John s Gregem nevydrželi a vyprskli smíchy. Mycroft a Sherlock se zatvářili uraženě. Nakonec se všichni vrátili ke své činnosti.

...

Po obědě nastal polední klid, který děti prospaly a otcové ho strávili v posteli. Ve dvě hodiny se sešli na odpolední kávě, a protože bylo hezky, tak si ji vynesli na terasu. Pod košatým stromem v rohu zahrady ležely na rozložené dece jejich děti a kouřily vodní dýmku.

„Copak jsem jim nezakázal vytahovat to, když je vidíme?“

„Tebe ignoruje spousta lidí, tak proč ne tvoje děti?“

„Moc vtipné, Sherly!“

„Proto to říkám, Mycey. A uklidni se nebo tě z toho švihne.“

„Trhni si!“¨

„Tohle říkáš pokaždé, jak ohrané…“

John s Gregem se na sebe podívali, pak vstali a odešli do kuchyně. Vytáhli plechovky piva a přiťukli si.

„Na naše děti.“

„A na jejich otce.“