4. kapitola

03.01.2016 17:54

 

A/N: Po opravdu dlouhé době další kapitola.

 

Mycroft se probudil přesně tak, jak to měl rád. Napůl ležel na svém manželovi, který ho objímal svými silnými pažemi. Bylo mu teplo a cítil vůni mýdla, které mu věčně kupoval. Nemohl si pomoc, ale ta vůně v kombinaci s Gregorym ho přiváděla k šílenství.

Ještě na chvíli zavřel oči a vychutnával si klidnou chvilku s manželem. Nakonec ho ale políbil na temeno a opatrně se vyprostil z jeho sevření. Hodil na sebe župan a vydal se do kuchyně pro dnešní první šálek čaje.

Pohyboval se tiše a rychle, aby nikoho nevzbudil. Jaké ovšem bylo jeho překvapení, když došel do kuchyně a zjistil, že dveře na terasu jsou pootevřené. Do kapsy u županu diskrétně vsunul nůž a vyšel ven. Místo zloděje tam ovšem našel svého bratra, který momentálně kouřil.

,,Kdes vzal cigarety?” zeptal se.

,,Ve tvé pracovně. Myslel jsem, že jsi přestal?”

,,Zajímavé, já slyšel, že tys přestal. John nebude rád.”

Sherlock protočil oči, než mu nabídl krabičku. Mycroft vytáhl jednu cigaretu a taky si zapálil.

,,Jsi vystrašený,” řekl po chvíli.

,,A kdo by nebyl?” odfrkl si Sherlock.

,,Nedokážu ale určit, čeho se bojíš víc. Toho, že nevíš, kdo to udělal? Nebo že další útok bude na Johna, protože je tvojí slabinou?”

,,Děsí mě oboje. Nevím, proti komu stojím. John je v tomhle naneštěstí se mnou.”

,,Věděl, do čeho jde, když se stal dalším konzultantem pro Scotland Yard. A rozhodně také znal rizika, když šel do armády.”

,,Jenže pořád se může stát figurkou na šachovnici.”

,,Všichni jsme figurkami, Sherlocku. Důležité je, jakou máme moc a postavení.”

,,Stačí jeden špatný krok a i král může padnout.”

,,Proto musíš být pořád ve střehu. Nenapadá tě, kdo by to mohl udělat?”

,,Víš, že mám hodně nepřátel, i když ne tolik jako ty. Už jsi Lestradeovi řekl, co si naložil na talíř, když si tě vzal.”

,,Dokud to neví, je v bezpečí,” odpověděl Mycroft a sevřel volnou ruku v pěst.

,,Mám nepříjemný pocit, že oba na to jednou doplatíme.”

,,Dneska jsi nějaký pesimistický.”

,,Neříkej,” protočil Sherlock oči, než odhodil cigaretu na zem a zašlápl ji botou. Otočil se a vydal se zpět do domu.

,,Být tebou, drahý bratře, vysprchoval bych se. Jestli John ucítí cigarety, nebude moc rád.”

Sherlock nic neřekl, jen pokračoval dál.

Mycroft v klidu dokouřil svou cigaretu, než se také vydal dovnitř, aby si konečně udělal čaj.

Jaké ovšem bylo jeho překvapení, když vešel do kuchyně a jeho drahý manžel ho už připravoval.

,,Proč ještě nespíš?” zeptal se tiše a objal ho kolem pasu.

,,Nemohl jsem spát. Bez tebe mi je zima,” odpověděl Greg, než si ho přitáhnul k sobě a vášnivě jej políbil. ,,Bože, chybí mi nikotin.”

,,Vedeš si dobře, už je to skoro rok.”

,,A ty mě tu teď dráždíš, ďáble,” mrkl. ,,O čem jste se se Sherlockem bavili?”

,,Proč?”

,,Vypadal rozhozeně, když se vracel zpět do pokoje.”

,,Má strach,” povzdychnul si Mycroft a s radostí přijal hrnek teplého čaje. ,,Neví, co se děje, ani kdo po něm jde. Aby toho nebylo málo, musí teď myslet i na Johna. Zpanikařil.”

,,Je to Holmes, vždycky se bojíte o to nejdražší.”

,,O naše krásné partnery?”

,,Tvoje slova,” zamrkal Greg a políbil ho.

,,Dneska mě líbáš víc než obvykle. Je to kvůli té cigaretě, nebo že jsem neodolatelný?”

,,Oboje.”

,,Jsi příšerný manžel.”

,,Říká ten, kdo kouří před svým abstinujícím partnerem.”

Mycroft pro sebe zamrkal.

,,Kdykoli si můžeš zakouřit a mnohem zdravěji.”

,,Možná, až tady nebude tvůj bratr, o tom popřemýšlím.”

Dali si ještě jeden rychlý polibek, než se usadili ke stolu. Slyšeli, jak se otevírají dveře do pokoje pro hosty a následně Johnův hlas.

,,Slíbil jsi, že přestaneš!”

,,Ale, Johne-”

,,Žádné ale! Něco jsme si slíbili.”

,,Někdo tu má problém,” podotknul Greg a skryl svůj úšklebek do čaje.

,,To opravdu ano,” opětoval mu Mycroft úsměv.

…

Po snídani se John, Greg a Mycroft vydali do práce, zatím co Sherlock odjel na Baker Street, aby zjistil, jak je na tom jejich byt.

Policejní technici a Mycroftovi muži už si konečně posbírali tolik důkazů, kolik jen bylo možné, a odjeli pryč. Paní Hudsonová ovšem nelenila a už měla nastoupené muže na výměnu oken.

,,Jsi v pořádku, Sherlocku?” zeptala se, když ho spatřila.

,,Ano, paní Hudsonová,” přikývnul Sherlock.

,,A co John?”

,,Je v práci.”

,,Ještě že se vám nic nestalo.”

,,Ano, paní Hudsonová,” protočil Sherlock oči a rychle zamířil do svého bytu.

Šel do kuchyně, kde byla okna v pořádku a sedl si na stůl, potřeboval přemýšlet.

…

Nevěděl, kolik času uběhlo, když se opět přenesl z myšlenkového paláce do normálního světa. Byly to jemné rty na těch jeho, kterého konečně probraly. Líně pootevřel oči a pohlédl na svého manžela.

,,Vstávej, krásko,” zamrkal John.

,,Už máme konečně spravená okna?” zeptal se Sherlock a protáhl se, měl ztuhlá záda.

,,Ano, máme opět své soukromí. Vzal jsem nám po cestě večeři,” oznámil a poukázal na tašku z restaurace.

,,Díky,” usmál se Sherlock a políbil ho.

,,Mmh, to si nechám líbit. Nicméně nemysli si, že na dnešní ráno zapomenu.”

,,Nic jiného bych od tebe ani nečekal.”

John na něj mrkl.

,,A málem bych zapomněl, tohle ti přišlo.”

John vytáhl z kapsy své bundy dopis a podal mu ho.

Bylo na něm pouze Sherlockovo jméno.

John se odběhl převléct a Sherlock mezitím otevřel dopis. Uvnitř byla bílá kartička a na ní tři písmena: I O U.

Sherlock rychle seskočil ze stolu a obálku i vzkaz dal do plastového sáčku.

Pošli jsem někoho od tebe. Dostal jsem vzkaz. SH

Dvě minuty a Anthea bude u tebe. MH

John byl díky bohu ve sprše a o ničem nevěděl. Sherlock rychle předal důkazy asistentce, než se vrátil do kuchyně a dělal jako by nic.

Nechtěl zbytečně stresovat Johna.

…

Greg právě v kanceláři dokončoval poslední hlášení, když dovnitř vešla Sally.

,,Co jsem ti říkal o klepání?” zeptal se s pozdviženým obočím.

,,Já vím,” protočila oči, než mu podala puget růží a obálku. ,,Máš štěstí, dneska tu byl dvakrát poslíček.”

,,Díky,” přikývl.

Sally odešla a on tak mohl s úsměvem přičichnout k růžím. Voněly krásně. K jedné byl přivázaný vzkaz. Opatrně ho vyjmul.

Pro nejkrásnějšího a nejméně otravného muže na celém světě. MH

Greg se ušklíbnul. Mycroft byl zřejmě na setkání vlády.

Vylovil ze stolku vázu a nalil do ní vodu. Položil ji na stolek a následně do ní vložil růže.

Vrátil se ke stolu, kde na něj čekala obálka. Opatrně ji otevřel. Uvnitř byla bílá kartička se třemi písmeny: I O U.

Okamžitě si zavolal Sally zpátky.

,,Mohla bys to prosím tě odnést Andersonovi do laboratoře?”

,,Proč?” zatvářila se zmateně.

,,Jen bych rád poznal odesílatele.”

Sally pokrčila rameny, ale nakonec udělala tak, jak chtěl.