40. kapitola

14.01.2015 18:44

 

Greg spokojeně seděl v kanceláři v křesle a pročítal hlášení. Měl ze Sally radost, hlášení bylo jasné, výstižné a nevěnovalo se nesmyslům okolo. Věděl, že jeho volba na místo detektiv inspektora byla správná. Sally to zvládne. Najednou se ozvalo zaklepání.

„Dále.“

Ve dveřích se objevila usmívající se Sally. „Můžu dál?“

Greg se na ni usmál. „Ty vždycky.“

„Vypadáš za tím stolem jako Zeus hromovládný. Jsi takový úžasný.“

„Hele nelichoť. Přidáno nedostaneš.“

„Jen ti jdu říct, že převoz proběhl v pořádku a bez problémů.“

Greg se podíval na hodiny. Bylo právě půl jedné. „Už dneska půjdu. Jsem hotový.“

„Pozdravuj doma.“

Když Sally odešla, Greg se sebral a odjel domů.

...

Doma se s Mycroftem akorát minuli, ale slíbili si, že spolu stráví večer. Greg se posadil do křesla v pokojíčku své dcery, díval se na ni a užíval si chvíle klidu. Nakonec to místo vrchního detektiv inspektora mělo i svoje výhody. Vůbec si to neuvědomoval, ale začaly se mu klížit oči a nakonec usnul.

...

Sherlock si celé dopoledne hrál s Hamishem. Nejdříve ho seznamoval s pravidly šachů a pak se spolu váleli po koberci a hráli si s plyšáky. V poledne synka nakrmil, přebalil a uložil do kočárku, aby se trochu projeli venku. Rozhodl se Johna překvapit a v rámci procházky nakoupili. Hamish cestou usnul a tak ho Sherlock mohl doma jen položit do postýlky. Pak uklidil nákup a sedl si k počítači. Už dlouho nebyl na svém webu a rozhodl se to napravit.

„Nebuď u toho počítače moc dlouho. Blbne se po tom.“ ozvalo se ode dveří. Sherlock si odfrkl. Jeho bratr ho přišel navštívit. Byl sám a snažil se tvářit jako obvykle.

„Zrovna od tebe to moc rád slyším. Co chceš?“

„Nemůžu svého bratra navštívit jen tak?“

„Můžeš, ale nikdy to neděláš a dnešek není výjimkou.“

„Stojíš pořád o podrobnosti toho případu s gorilami?“

„Momentálně nemám co na práci takže klidně.“

Mycroft mu beze slova podal flashku. „Tady všechno najdeš, je přímo od premiéra.“

„Aha, takže proto tu jsi!“

„Jak to tu vůbec zvládáš, když John není doma?“ Sherlock se nechápavě na bratra podíval.

„Asi jako ty bez Grega.“

„A už jste to zkoušeli obráceně?“

„Zatím nebyl důvod.“

„A šlo by to?“

„Proč se takhle blbě ptáš?“

„Zapomeň na to bratříčku! Už musím jít.“ Mycroft se zvedl a odešel. Sherlock se za ním jen díval a nechápal, o co jeho bratrovi šlo. Lestradovi bylo manželství k duhu, zatímco Mycroftovi evidentně ne. Jen zakroutil hlavou a začal se věnovat informacím na flash disku.

...

Mycroft se vrátil domů akorát k večeři. Greg zrovna krmil Victorii Elisabeth. Mycroft si k nim tiše přisedl a začal jíst také. Když všichni tři dojedli, začal se Greg zvedat, aby vykoupal jejich dceru.

„Odpočiň si drahý. Já to udělám.“ Mycroft zvedl dceru do náruče a odnesl ji do koupelny. Greg mezitím umyl a uklidil nádobí. Pak si sedl na pohovku a díval se na zprávy. Po chvíli prošel kolem Mycroft s Vicky v náručí, aby ji uložil.

Uplynulo půl hodiny a stále se z jejího pokoje nevracel. Nebylo to ale tím, že by plakala, protože v pokoji bylo naprosté ticho. Greg vypnul televizi a potichu vstoupil do dceřina pokoje. Mycrofta našel stát nad postýlkou jejich dcery, která už spinkala. Mycroft jí se zamyšleným výrazem v obličeji hladil po vlasech. Greg k němu přistoupil a objal ho kolem pasu. Trvalo hezkou chvíli než ho Mycroft vzal na vědomí a přitulil se k němu. Když už to vypadalo, že u postýlky hodlá strávit celou noc, Greg se k němu naklonil.

„Nech naši maličkou spát.“

Mycroft jen kývl a nechal se vyvést do obýváku.

„Co je s tebou lásko? Děje se něco?“

Mycroft se přitulil ke Gregovi blíž a chvíli se k němu jen tulil. „Byl jsem dnes za premiérem. A on mě požádal, abych ho doprovázel na cestě do Francie. Jede pozítří na čtyři dny a chce mě s sebou.“ Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval. „Zítra po mě chce konečné rozhodnutí. Pravdu má v tom, že beze mě to nevyjednají, protože umím francouzsky a už jsem s nimi jednal. Ale já to tak dlouho nevydržím. Bez tebe, ani bez Lis. Co mám udělat?“

„Oh, drahý.“

Greg Mycrofta pevněji objal a pohladil ho po zádech.

„Chápu, že máš strach, ale jsou to jen čtyři dny. Vezmeš si s sebou notebook a každý den se můžeme vidět.“

„A co Lis?“

„Můžu jí vzít s sebou na chvíli do práce. V nejhorším si vezmu dovolenou.“

„Já vás nechci opustit.“

„Musel nadejít čas, kdy budeš muset na pracovní cestu. Před naší svatbou jsi byl pořád pryč.“

„Ale teď máme Lis!“

„Která tě miluje a nepozná rozdíl, jestli budeš tady nebo na obrazovce.“

Mycroft si povzdychl.

„Nechci.“

„Musíš.“

„Mám pocit, že se mě chceš zbavit.“

„Možná trochu.“

„Hajzle.“

„Mlč.“

„Fajn.“

„Pojedeš s premiérem?“

„Fajn.“

„Hodný kluk.“

„Polib mi prdel.“

„Stačilo jen říct, drahý. Chceš se přesunout do ložnice?“

„Přestáváš mě brát vážně.“

„Nech mě tě odvést do ložnice a já ti ukážu, jak moc vážně to myslím.“

„Fajn.“

Není potřeba dodávat, že příštího dne dostal premiér telefonát s kladnou odpovědí.

…

Mycroft si v ložnici balil věci do své tašky. Lis ho koutkem oka pozorovala z postele, kde si hrála se svým medvídkem.  Nechápala, co její tatínek dělá. Dospělí byli tak složití!

„Víš, má drahá, tvůj otec je příšerný manipulátor. Přemluvil by snad i mrtvého, aby oživil. Vždycky ví, co říct. Ne vždy je to na škodu, ale většinou tím získává, co chce. Dosti mě tím štve. Jenže, bůh mi pomáhej, ho za to miluju ještě víc. Nikdy jsem neviděl takového člověka, jaký je tvůj otec. Tak obyčejného a přitom tak zajímavého a jedinečného. Můžeš být hrdá, že je to tvůj otec. Lis, co jsem to vlastně říkal na začátku? Už ani nevím. Možná má tvůj otec pravdu, krátká dovolená nikdy nikomu neublížila. Možná opravdu potřebuju změnit prostředí. Budeš mi chybět, zlatíčko. Nedávej tatínkovi zabrat. Na druhou stranu, ne nedávej mu zabrat. Bude toho mít chudák dost.“

Lis svého tatínka vůbec nevnímala. Víc než on byl zajímavější její medvídek. Mycroft to viděl a povzdychl si.

„Zrádkyně. Jsi opravdu moje dcera, což teď není k užitku.“

Lis se na něj usmála a jeho srdce radostně poskočilo.

„Štvát na to, jsi moje malá holčička a já tě mám nade vše rád.“

Lis se tentokrát zasmála, vyplivla z pusy svůj dudlíček a spokojeně začala žužlat medvídkovu ruku. Nemohla být spokojenější.

„Muselas to zrovna vyplivnout na můj polštář? Proč ses netrefila na Gregův?!ˮ

Lis se cítila, jako by něco udělala špatně. Bylo jí to jedno, ale tatínci k ní byli vždycky milejší, když brečela. Upustila medvídka a spustila vodopád slz. Mycroft k ní okamžitě přiběhnul a zvedl ji do náručí.

„Promiň, lásko. Přísahám, že už po tobě nikdy nebudu chtít, abys plivala na tatínkův polštář.“

Lis ho v tom nechala ještě chvíli, pak přestala plakat a začala žužlat jeho předraženou košili. Mycroft jí samozřejmě nemohl říct ne, zvláště potom co jí přivedl k pláči.

…

Greg se večer vrátil domů. Večeře už byla uvařená a Lis seděla ve své židličce, zatím co ji Mycroft krmil.

„Tady to voní. Dobrou chuť, princezno.“

„Gregory, vítej doma.“

„Děkuji, lásko.“

Mycroft rychle políbil Grega a vrátil se zpět ke krmení jejich dcery, která měla obrovský hlad. Po takovém úctyhodném hereckém výkonu se tomu nemůžeme divit.

„Jak bylo v práci?“

„Skvěle. Máš sbaleno?“

„Ty se mě chceš opravdu zbavit, že ano?“

„Jistě že ne. Kdo by mi pak vyhříval postel?“

„Idiote,“ protočil Mycroft oči a dal Lis do úst poslední kousek kaše. Lis ho poslušně spolkla a Mycroft otřel její špinavou pusu.

„Běž se najíst,“ poručil mu Greg a vyzdvihl si dceru do náručí. „Jak jste se dneska měla, královno?“

Lis se zasmála. Líbil se jí tón, jakým na ní její tatínek mluvil. Byl zábavný.

Mycroft se na ně zpovzdálí usmíval. Byli spolu tak roztomilí. Věděl, že brzy se Lis stane Gregoryho věrnou kopií. Měla všechno. Jeho krásné oříškové oči, jeho krásné hnědé vlasy, zatím sice krátké, ale byl si jistý, že budou nádherné, až budou delší. Byla přesně taková, jakou si ji Mycroft vysnil. Byla dokonalá.

„Tak co, královno? Co bys řekla na krátkou koupel a nové plenky?“

Victorie Elisabeth ho jen zatáhla za vlasy a nechala ho dělat si, co chtěl.

…

„Budete mi chybět,“ řekl Mycroft večer, když už Lis spokojeně spinkala a on s Gregem leželi na posteli po své dávce večerního milování.

„A ty nám. Vždycky můžeš zavolat, klidně i v noci.“

„Maličká mi bude chybět. Neodkážu si představit, že budu bez ní.“

Greg políbil jeho nahou hruď.

„Bude to v pořádku. Jsi tam jen na čtyři dny. Až se vrátíš, budeš mít další měsíce a roky, které můžeš s Vicky strávit.“

„Piš mi, neustále, prosím.“

„Budu, slibuji.“

„Děkuji, lásko.“

„Nemáš zač. Běž spát, ráno brzy vstáváš.“

Mycroft přikývl a brzy spal jak zabitý.