40. kapitola

08.03.2016 18:49

 

„Ahoj Fredy, můžu dál?“ strčil Greg hlavu do dveří patologie.

„Ty vždycky,“ usmála se na něj patoložka od svého stolu. „Zrovna sepisuju tu pitevní zprávu, za chvíli to bude hotové.“ Greg jen mávl rukou a posadil se do křesla.

„Tu budeš stejně dávat Sally. Já ti jdu poděkovat. Hodně Mycroftovi pomáháš.“

„Není za co. Jen si myslím, že tenhle víkend pro něj bude hodně těžký.“

„No jo, přijedou holky. Musím na něj trochu dohlédnout. Proto mám taky celý víkend volný.“

„Musíš s ním mít trpělivost. Tyhle dva dny ti totiž poleze neuvěřitelně na nervy a budeš ho chtít prohodit oknem. Ale ovládni se, moc tě prosím.“

Greg si přejel dlaněmi po obličeji a promnul si oči. Začínal se víkendu opravdu děsit. A měl také proč.

...

Začalo to už ten odpoledne. Mycroft vyzvedl Nicole ze školky hned po obědě a nenechal jí tam na kroužek kreslení, který měla moc ráda. Byla na svého otce naštvaná a Greg si říkal, že celkem právem. Jenže s Mycroftem se nedalo rozumně mluvit. Prohlásil, že chce mít dceru u sebe a tím to zhaslo. Grega neuvěřitelně rozčiloval a to do takové míry, že uvažoval, že půjde spát na pohovku. Byl by to i udělal, ale když šel večer, už v pyžamu, z koupelny, uviděl ho sedět v křesle. Za tu chvilku, co byl ve sprše, se z Mycrofta stal uzlíček nervů.

S povzdychem se k němu vydal a klekl si před křeslo.

„Co se děje, lásko?“

„Já…bojím se.“

„Čeho? Že přijedou holky?“

Mycroft přikývl a složil hlavu do dlaní.

„Bojím se, že až je uvidím, nedovolím jim, aby se vrátily zpět do školy.“

„Mycey, víš, že se od nich budeš muset trochu distancovat. Je to pro tvé i jejich dobro. Co budeš dělat, až ony budou dospělé a budou se chtít odstěhovat? Vím, že je to těžké, ale budeme muset povolit otěže.“

„Já vím.“

„Navíc si uvědom, že jsi dneska svým chováním ublížil Nicole, měl by ses jí zítra omluvit, nebo až budeš starý, tak tě strčí do domova důchodců.“

„Já vím, Gregory.“

„Neříkej „Já vím“, udělej to.“

Mycroft s povzdychem přikývnul a nahnul se, aby mohl Grega obejmout.

„Pšš, hodný kluk. Běž spát, zítra začneme znovu.“

„Doufám, že začnu lépe.“

Greg ho jen pohladil po tváři. Pomohl by mu docela rád, ale s tímhle se musel Mycroft vyrovnat sám. Do ložnice odešli spolu a spali vedle sebe.

...

Ráno se Mycroft probral v šest hodin a byl kupodivu vyspaný. Zvedl se tedy z postele, aby Grega zbytečně nebudil převalováním a šel do kuchyně. Uvařil si kávu a posadil se ke stolu, protože měl o čem přemýšlet. Moc dobře věděl, že to včera přehnal a že se chová nevhodně. Najednou vedle něj na lavici vyskočil Snížek, pak se vyhoupl na stůl a položil se k Mycroftově ruce. Ten ho začal s úsměvem hladit.

„Promiň, jestli tě budím, ale už se mi nechtělo spát a potřeboval jsem hned po ránu kávu. Budeme mít oba těžký víkend. Tebe budou tvoje tři další paničky tahat až úmoru a já budu muset najít způsob, jak víkend přežít bez ztrát na životech.“

Kocourek jen dále spokojeně vrněl a otočil se tak, aby ho páníček hladil po bříšku. Ten mezitím pokračoval ve svém monologu.

„Na paničky se můžeš těšit. Já se na ně teda těším moc. Když už konečně dojedou domů, mám takový pocit, že jim škola stačí a rodiče jim neschází, je to od nich prostě…“ větu nedokončil, protože se mu najednou rozsvítilo v hlavě. Všichni se mýlili, jen jeho bratr měl pravdu, Mycroft byl idiot. Choval se vůči svým dcerám, jako Sherlock před lety k němu. Ještě by scházelo, aby se s nimi dětinsky přestal bavit. Povzdychl si nad sebou a vzal kocourka do náruče.

„Páníček je idiot. Ale už to o sobě vím, takže to bude snadnější. Uděláme snídani, co ty na to?“

Položil Snížka na lavici a vytáhl z lednice zbytek smetany.

„Gregory mě asi zabije, že ti ji dám, ale nevadí.“ Nalil do Snížkovy mističky smetanu a kocourek se na ni hned vrhnul. Mycroft se jen usmál a začal chystat snídani.

...

„Tati? Ty už seš vzhůru?“ podivila se Nicole, která vešla v sedm hodin do kuchyně a našla otce připravovat snídani.

„Dobré ráno, zlatíčko. Vzbudil jsem se brzo, tak už dělám snídani.“

Mycroftovy palačinky s čokoládou a kokosem milovaly všechny jeho děti a i Gregory. Nedělal je často, takže Nicole byla snídaní nadšená.

„Zlato promiň, včera jsem tě připravil o kreslení.“

„Hm… jsem naštvaná. Ale jestli dneska přijdeš dřív, než ve tři, nebudu se s tebou bavit.“

„Čestné slovo.“

„Nejdříve v půl čtvrté.“

„Domluveno,“ usmál se Mycroft na svou holčičku a dal jí na talíř další palačinku. Když už se do Nicole nevešel ani drobeček, odešla do koupelny.

....

Mycroft potichu vešel do ložnice. Jeho milovaný stále spal a on litoval, že ho bude muset probudit. Jenomže Greg prostě musel do práce. Sklonil se a Grega políbil.

„Vstávat lásko,“ zavrněl mu do ucha.

„Mně se nechce. Mám v posteli tebe, tak mi nic neschází.“

Mycroft se jemně usmál.

„Pustím na tebe naše dvě tornáda, jestli nevstaneš.“

„Vyděrači!“

„K snídani jsou palačinky s čokoládou…“

„Proč to neřekneš hned.“

Najednou byl Greg probuzený a šel rovnou do kuchyně.

...

„Jak to dnes zorganizujeme, drahý?“

„No holky by měly dojet v půl čtvrté na nádraží, tak je pojedu vyzvednout.“

„To se docela hodí. Pro Nicole půjdu až po půl čtvrté a před tím stihnu zbytek.“

Greg jen lehce pozvedl obočí, ale komentář si nechal pro sebe. Že by Mycroft opravdu šel do sebe? Neměl čas nad tím přemýšlet, protože ho tlačil čas. Jen Mycrofta políbil a odešel spolu s Nicole z bytu.

Mycroft se pomazlil se Snížkem a oblékl se. Bylo potřeba nakoupit, ale hlavně se chtěl ještě zastavit za Fredy.

...

„Vstupte,“ vyzvala příchozího soudní patoložka. Když uviděla, kdo za ní přišel, jen pozvedla obočí.

„To je ale překvapení. Ty a zrovna dneska s úsměvem?“ zeptala se Mycrofta.

„Mám dobrou náladu.“

„Holky volaly, že nepřijedou?“

„Vtipné. Reaguješ jako můj bratr.“

Fredy se zvonivě zasmála. A nabídla mu kávu.

...

„… a tak jsem si uvědomil, že jsem idiot.“

„Nevím, jestli by s tebou tvůj manžel souhlasil.“

„V tom je rozpor. Gregory určitě ne, kdežto Sherlock by zářil štěstím.“

„Koukám, že vaši manželé to nemají jednoduché.“

Na to mohl Mycroft jen přikývnout. Fredy si ho chvíli pozorně prohlížela.

„To prozření ti vážně pomohlo. Celý záříš.“

Najednou se otevřely dveře a vešla Sally.

„Greg s tebou chce mluvit, Fredy.“

„Za chvíli přijdu.“

„Říkal vážným hlasem, že máš přijít hned.“

„Nenávidím ho, když je vážnej.“

Mycroft vyprskl smíchy a obě ženy na něj pohlédly. Jen zvedl ruce, jakože nic. Pak se rozloučil a raději odešel.

S nákupem a úklidem skončil chvíli po třetí hodině a proto se vydal pro Nicole pěšky. Bylo hezky a on se chtěl ještě projít. Nicole byla nadšená, že pro ni jde tak pozdě. Když došli domů, bylo půl páté a z obývacího pokoje bylo slyšet rozhovor trojčat a Gregoryho.

Najednou se z kuchyňských dveří vynořil Snížek, aby je přivítal. Oba dva ho pohladili a vešli do obýváku. Kocourkovým jediným štěstím bylo, že ho držela v náručí Nicole. Jinak by byl zavalený lavinou. Na Mycrofta se totiž navěšela trojčata. Ještě včera by asi neudržel své nervy na uzdě, ale teď byl zcela klidný a usmíval se. Když ho za hodnou chvíli jeho dcery pustily, sedl si na gauč vedle manžela a poslouchal nadšené štěbetání.

...

Na večeři se sice přesunuli všichni ke stolu, ale povídali si při ní i po ní.

„Mimochodem tati, mám ti tohle dát od pana ředitele,“ ozvala se najednou Caty a podala Mycroftovi obálku s razítkem školy.

„Co to je?“

„Netuším. Ale neboj, vyloučení ne,“ usmála se dcera.

„Když už jsme u toho vyloučení, mohly byste mi vysvětlit, jak to bylo s těmi drogami?“ zeptal se Greg.

„No druhý týden školy za mnou přišel kluk ze třeťáku, že se mu moc líbím a chtěl by semnou chodit. A snad si fakt myslel, že mu na to skočím nebo co. Takové typy jako je on mě fakt berou….“ začala vyprávět Vicky, a když si všimla pohledu svých otců, výklad zpřesnila.

„Blonďaté vlasy, „velmi elegantně“ nagelované, světlé modré oči a vypracovaná postavička. Zkrátka takový Ken. Bez jediné chybičky. Koukat se na něj sice dá, ale nesmí otevřít pusu. To hned člověk pochopí, že je to idiot.“

„Ale spousta holek ze školy na něj letí,“ doplnila Mary svou sestru.

„Poslala jsem ho někam, ale byl pořád za mnou a otravoval. Pořád mi chtěl pomáhat, že je to pro mě určitě těžké v novém prostředí a bez rodičů… prostě nuda.“

„No a pak ségru pozval do kantýny na čaj a slíbil jí překvapení. Vsadily jsme se o to, co to bude, tak nakonec šla. Mimochodem pravdu neměla ani jedna z nás. Já jsem tvrdila, že jí nechá zahrát nějakou zamilovanou písničku, Caty hlasovala pro plyšáka a já pro pomoc při studiu,“ pokračovala Mary. Vicky se zasmála a vyprávěla dál.

„A měla v podstatě pravdu. Nabídl mi nevysychající přísun sluníček, aby se mi líp učilo. A kdyby to nezabralo, tak extázi. Jako bych něco takového potřebovala,“ zamračila se trochu.

„To se nebál, že ho prozradíš?“ podivil se Greg.

„Nechal každou z holek do sebe zamilovat a předpokládal to u mě. Jak nám později řekl pan ředitel, bylo kvůli němu i několik pokusů o sebevraždu. Ale to sem nepatří. Pochlubil se i s tím, že dokáže sehnat prakticky cokoliv. Včetně perníku, koksu a podobně. Řekla jsem, že si to rozmyslím a šla na pokoj.“

„A dál?“

„Dál sestřička zaperlila,“ odpověděla Caty a nic si nedělala z vražedného Vickyna pohledu.

„Ale blbost! Byla jsem drzá na učitelku a ta mě poslala k řediteli. Když mi vynadal, řekla jsem mu, co se stalo a on mi poradil, co dělat. Dohodli jsme se a oni ho chytli přímo při činu. Jeho smůla byla, že zrovna prodával perník.“

Oba otcové jen zavrtěli hlavou. Od svých dcer nemohli čekat nic jiného.

„Je fajn, že si to ve škole užíváte, ale nemusely byste to přehánět.“

„Jasně, tati,“ ozvalo se trojhlasně a všechny tři dcery Grega objaly.

„Myslím, že toho máme všichni za dnešek dost. Běžte se pomalu umýt a pak do postele. Popovídáme si zítra.“

Dcery kývly, daly otcům pusu a odběhly.

„Překvapuješ mě, lásko.“

„Sebe taky, drahý,“ usmál se Mycroft a políbil manžela. Ten se po skončení polibku zvedl a začal rovnat nádobí do myčky. Mycroft zatím otevřel a přečetl dopis od ředitele. Dcery měly pravdu. Nic vážného po něm nechtěl. Jen chtěl pozdravit svého kamaráda ze studií a také ho přesně informovat o případu s drogami.

„Co ti píše, že se na ten dopis tak šklebíš?“

„Ale jenom rýpe jako vždycky. V podstatě ani nic jiného nedělá. Jsem na to od něj zvyklý. Přečti si to.“

Greg si dopis vzal a přečetl ho. Nakonec jen pozvedl obočí a vrátil ho manželovi.

„Evidentně není pravdou to, co stále tvrdíš.“

„Co máš na mysli?“

„No naše dcery nejsou zcela po mé maličkosti. Tohle je důkaz, že jsou velmi i po tobě.“

Greg se usmál, přitáhl si manžela do náruče a objal ho. Mycroft se přitulil a zazíval do manželovy košile. Odešli tedy do koupelny a následně pak do ložnice.

...

Mary se probrala v půl osmé ráno a zjistila, že její sestry, včetně Nicole sedí na postelích a povídají si.

„Dobré ráno,“ pozdravila a její sestry jí způsobně odpověděly.

„Co takhle udělat všem snídani s tím novým kořením, co nás napadlo ve škole?“ navrhla.

„To bysme mohly. Udělám vajíčka, ty toasty, Caty čaje a Nicole se postará o Snížka. Co vy na to?“ zeptala se Vicky.

„Jako vždycky, tys rozhodla a nám nezbývá nic jiného, než to udělat.“

„Trhni si nohou, ohavo, nikdo jiný to tak nenaplánuje jako já.“

To už na Victorii letěl polštář.

„Přestaňte všechny! Kdo to má poslouchat?!“ zacpala si Nicole uši. Sestry se jen usmály a kývly. Byla nejmladší a měla nejvíc rozumu. Vstaly tedy a pustily se do práce.

...

Snídaně byla skoro hotová a dívky přemýšlely, jak vzbudit své otce.

„Mary… zvládneš se tam proplížit a otevřít okno tak, aby si tě nikdo nevšiml?“

„Jasně, sestřičko,“ mrkla Mary a byla pryč. Za chvilku byla zpátky s poťouchlým úsměvem na rtech. Dívky začaly prostírat stůl a čekaly, kdy se otcové vyvalí z ložnice. Nemusely čekat ani dlouho. Už za deset minut vešel do kuchyně Mycroft zabalený v županu a tvářil se ne příliš dobře naloženě.

„Kdo otevřel v ložnici to okno, zažije brutální mučení!“ zavrčel. Odpovědí mu byly čtyři naprosto nevinné pohledy.

„My tu děláme snídani a o okně nic nevíme,“ prohlásila Caty pevně.

Mycroft se na svoje dcery podíval svým Holmesovským pohledem, který se ovšem tentokrát minul účinkem. Mimo jeho bratra a rodičů totiž existovaly ještě čtyři další případy, na které prostě neplatil. Ty čtyři případy sám vychoval. Zachumlal se více do županu a sedl si ke stolu. Po chvilce se mu do kapsy županu vyhoupl Snížek, který už dosnídal a chtěl se v klidu vyspat.

„Dobré ráno, hezky to tu voní,“ pozdravil ve spolek Greg. Byl v dobré náladě, protože jemu ranní větrání nevadilo a byl za něj rád. A hlavně mu bylo jasné, že tohle byla provokace.

„Jdeš akorát včas,“ odpověděla Vicky.

Všichni se posadili a začali snídat. Otcové byli překvapení novým receptem svých holčiček, ale pravdou bylo, že jim snídaně chutnala. Když pak seděli u čaje a kávy, probírali, co by mohli dělat.

„Můžu se ozvat bráškovi, ať se i s rodiči staví,“ navrhla Mary.

„To by šlo, pokud se váš otec do té doby zahřeje a tím si zlepší náladu. Jinak by tu byly večer dvě mrtvoly,“ poznamenal Greg a odpovědí mu bylo Mycroftovo odfrknutí.