41. kapitola

11.03.2016 20:47

 

Po snídani poslala Mary zprávu Hamishovi a za chvíli jí přišla odpověď.

„Dorazí odpoledne, kolem druhé hodiny. Prý se všichni moc těší,“ oznámila potom nahlas.

„No to určitě,“ ozvali se jedním hlasem Mycroft a Vicky. Zbytek rodiny se na ně trochu vyčítavě podíval. Odpovědí bylo jen pokrčení ramen.

„Nepůjdeme na chvíli ven?“ navrhla Nicole. Venku bylo hezky a ona se chtěla proběhnout. Jejím sestrám, ani otcům se moc nechtělo, ale nejmladší člen rodiny dokázal svým kukučem přesvědčit všechny ostatní. Za chvíli bylo vidět celou rodinu na procházce. Domů se vrátili až v půl druhé, přičemž si oběd dali v restauraci. Přesně ve dvě hodiny se ozval zvonek.

...

„Tak co Mary… dneska česání bez problémů?“ zeptal se Misha s provokativním úsměvem, když všichni seděli u svého čaje.

„Jaj… jednou se člověku zaplete kartáč do vlasů a má to pořád na talíři. A víš co, raději zmlkni. Taky se tě neptám, jestli vaše kuchyň nedopadla jako školní laboratoř.“

„Nemůžete se dohadovat ve škole, když u toho nejsme?“ zasáhl John. Oba jenom kývli a přestali.

„Koukám bratříčku, že ti pořídili zvíře, abys měl na čem projevovat svoje přebujelé mateřské city.“

„A já zase koukám, že ses vrátil k některým svým zvykům. Co je to tentokrát?“

„Ticho idiote!“

„Netřeba být hrubý. A navíc ty sis začal.“

„Přestaňte oba!“ vyjel Greg, který nevěděl, jestli se má smát, brečet nebo nadávat. Jejich děti byly v tomto ohledu naprosto po svých otcích Holmesech a nedalo se na tom nic změnit. Zatím si ještě daly říct, ale otázkou bylo, jak dlouho ještě. Odpovědí mu bylo dvojí odfrknutí, ale naštěstí toho oba nechali. Odpoledne se nakonec kupodivu povedlo a Watson-Holmesovi odcházeli až v půl sedmé.

...

„Nemám objednat pizzu?“ navrhl Greg, při pohledu na svoji rodinu, ze které se nikomu evidentně nechtělo zvedat a jít vařit večeři. Nedivil se, protože sám na tom byl stejně. Dcery nadšeně souhlasily a ani jeho manžel neprotestoval.

...

„A teď už všichni spát! Jak tak na vás všechny koukám, je to to nejlepší řešení.“

Byla to pravda, protože všichni už u stolu podřimovali. Rychle se tedy opláchli a zapadli rovnou do postelí.

...

V neděli ráno se, jako obvykle, v kuchyni potkali Mycroft a Nicole. Společně dali snídani Snížkovi a povídali si spolu. Postupně k nim přibývaly vstávající holky. Jen Greg se ne a ne probudit. Dcery se rozhodly, že udělají k obědu těstovinový salát a Mycroft neprotestoval. Seděl za stolem, sledoval svoje holčičky při vaření a povídal si s nimi.

„Hm… to jste mě nemohli někdo vzbudit?“ zeptal se Greg, který vešel do kuchyně v půl jedenácté.

„Nemohli,“ ozvalo se, ne troj, ale pěti hlasně. Jen protočil oči a odešel do koupelny.

...

Ve čtyři hodiny se všichni chystali vyprovodit holky na vlak. Mycroft už byl hotový a tak seděl ve své pracovně a hrabal se v poště. Vyrušilo ho lehké zaklepání na dveře a po vyzvání vstoupila Vicky.

„Můžu za chvilku?“

„Jasně, zlatíčko. Co se děje? Chceš pomoct s balením?“

„To zrovna ne. Naházet to do kufru zvládnu. Chci ti jenom něco vrátit.“

Podala mu obálku. Mycroft si ji s pozdviženým obočím vzal a otevřel ji. Vzápětí zčervenal.

„Neboj, nenašla jsem je já. Byli jsme na výletě a s holkama jsme neprošly rámem. Pravda trochu se tomu hlídači divili, ale nakonec to dopadlo dobře.“

„Vicky… já… promiň. Už se to nestane.“

Jeho dcera se jen usmála, dala mu pusu na tvář a odešla zase balit. Zato Mycroft seděl jako hromádka neštěstí. Po chvíli mu na klín vyskočil Snížek a začal se hlasitě dožadovat hlazení. Mycroft si ho vzal do náruče a začal se s ním mazlit. Kocourek za chvilku začal vrnět blahem a přinutil tím svého pána k úsměvu.

...

Pozdě večer vyšel Greg z koupelny a mířil přímo do ložnice. Neskutečně se těšil, až si lehne vedle manžela, přitáhne si ho k sobě a usne. Na to, že celý víkend v podstatě nic nedělal, byl utahaný jako kotě. A nejenom on, jak Snížek, tak Nicole už také spali. Jen svého manžela nenašel v ložnici. Našel ho dřímat v křesle u knížky. Chtěl ho přenést do postele, ale sotva se ho dotkl, Mycroft se probudil.

„Promiň, drahý. Nějak na mě padlo spaní.“

„Nic se neděje, tak si jenom pojď lehnout a můžeš pokračovat.“

„To už tam budeš ty, lásko. Potřebuju tě,“ usmál se Mycroft svůdně a nechal se dovést do ložnice.

...

Druhý den se Gregory ve své kanceláři věnoval podepisování případů. Dělal to denně nejméně hodinu a stejně měl pocit, že se hromada nezmenšuje. Za zaklepání byl velmi vděčný. Obzvlášť, když vešla Fredy.

„Ahoj, můžu tu prosím tě nechat ten výsledek pitvy? Sally není u sebe, tak ať pro to pak nemusí letět.“

„Jasně, polož to támhle na stůl. Stejně za ní po obědě musím jít, tak to rovnou vezmu.“

„Díky.“

Fredy si ho chvilku prohlížela a pak si sedla.

„Bude moc velká drzost, když se zeptám, jaký byl víkend?“

„Jistě, že bude. Tvůj pacient je u nás doma. Ale víkend byl velmi příjemný. Bez větších scén a obětí na životech. A to zakončení bylo nádherné.“

Jeho kamarádka jen tázavě pozvedla obočí. Greg si začal hrát s propiskou, protože znervózněl.

„Chceš mi o tom říct? Pokud nechceš, tak samozřejmě nemusíš.“

„Spíš nevím, jak to říct.“ poškrábal se na hlavě, „Je to hloupé.“

„No tak schválně.“

„Víš Fredy… já miluju Mycrofta a on mě. Spíme spolu často, rádi a někdy i trochu hlučně…“ tady se Greg zarazil. Fredy nejdřív nereagovala, ale pak mu tiše napověděla.

„Co bylo včera jinak?“

„No, podařilo se mi to jen párkrát. Ale včera zase. Víš, Mycroft je Holmes a to znamená, mimo jiné, že má rád všechno pod kontrolou a jen velmi těžko se uvolní. To platí i v posteli. Jen málokdy ztrácí hlavu. A včera ji ztratil jako snad ještě nikdy, bylo to tak zvláštní, neobvyklé…“

Soudní patoložka složila ruce v klíně a lehce svraštila obočí.

„Jak se to projevilo? Neumím si to u něj představit.“

„Úplně se mi odevzdal. Sice to neřekl, ani nenaznačil, nic takového, ale to člověk vycítí. Nevím, jak bych ti to popsal líp.“

„Je mi to jasné,“ usmála se Fredy. „Myslím, že si to můžeš užívat. Kdyby to bylo vážné, tak si s ním promluvím. Stejně si myslím, že za mnou v nejbližší době přijde.“

„Fajn. Díky moc.“

Kývla mu na pozdrav a odešla.

…

Když se večer Greg vrátil domů, našel svého manžela a jejich dceru vařit večeři. Oba se smáli a panovala mezi nimi poklidná a velmi příjemná atmosféra. V celém domě panovala klidná atmosféra a Mycroft vypadal jak vyměněný. Gregory se pousmál nad šťastnou scénu před sebou a opřel se o rám dveří.

Mycroft a Nicole si vůbec nevšimli jeho příchodu. Greg se proto rozhodl, že se půjde vysprchovat a dopřeje jim ještě chvíli soukromí.

S touto myšlenkou se vydal do koupelny, kde si dopřál krátkou horkou sprchu. Poté se osušil a převlékl do volného trička a tepláků. Pročísl si své mokré vlasy do svého sexy účesu a vydal se do kuchyně za svou rodinou.

Mycroft i Nicole tentokrát zaznamenali jeho přítomnost a oba na něj překvapeně hleděli.

„Jak jste se dneska měli?“ zeptal se s úsměvem a ležérně si sedl ke stolu.

„Gregory, kdy ses vrátil domů?“ zeptal se Mycroft překvapeně a olízl si rty při pohledu na Gregův krk, po kterém stékaly kapičky vody.

„Před dvaceti minutami, ale byli jste do sebe tak zabraní, že jste si mě nevšimli,“ odpověděl Greg a ušklíbl se, když si všiml Mycroftova toužebného pohledu.

Jo, dneska to vypadá na vášnivou noc.

...

„Lásko, ty jsi závislý na mém krku,“ zašeptal Greg večer, když leželi v posteli a Mycroft mu už přes půl hodiny olíbával krk.

„Jsem závislý na tobě, drahý,“ odpověděl mu Mycroft. Greg by se jindy ušklíbl, ať si z něj Mycroft nedělá legraci, ale teď to bylo řečeno tak něžně, že ho jen pohladil po zádech.

„Jsi neobvykle přítulný v poslední době,“ zašeptal Greg Mycroftovi do ucha. Nevadilo mu to. Jen to bylo zvláštní.

„Miluju tě, a jsem rád, že tě mám. Naše holčičky jsou už skoro všechny pryč z domu, ale ty tu semnou stále jsi. I když si občas říkám, proč.“

Greg se usmál.

„Taky si to někdy říkám, ale stojí mi to za to.“

„To ti teda opravdu pěkně děkuju.“

Mycroft se mračil jen na oko, protože moc dobře věděl, co to s jeho manželem dělá. A nemýlil se.