42. kapitola

15.03.2016 18:55

 

Druhý den se Gregovi v práci podařil malý zázrak. Dokázal podepsat všechny uzavřené případy a odnést je do archivu. Po obědě se tedy vydal za Sally. Našel ji v kanceláři hloubat nad nějakým dopisem.

„Ahoj, můžu dál?“

„No jasně, šéfe. Něco jsme provedli?“

„Zatím ne,“ odpověděl Greg a posadil se. „Co děláš?“

„Jenom podezření na únos. Nic podstatného.“

Strávili spolu hodinu povídáním a pak se Greg vrátil do kanceláře. Posadil se za stůl a všiml si blikání svého mobilu. Přišla mu zpráva.

Drahý, musím jet k rodičům. Něco se stalo s otcem. Sherlock jede semnou. Ozvu se, až to půjde. Miluju tě. MLH

Jen si povzdychl. Kdyby to nebylo vážné, bratry by k rodičům nikdo nedostal. Jen si promnul oči a vymačkal odpověď.

Dobře, lásko. Také tě miluju. GLH

Podíval se na hodiny a rozhodl se, že půjde nakoupit a pak se zastaví pro Nicole ve školce. Co bude dál, se uvidí.

…

Po nakoupení všech potřebných věcí se stavil ve školce pro Nicole. Ta se rozzářila jako sluníčko, když ho viděla. Obvykle pro ni chodil Mycroft, ne on.

„Kde je táta?“ zeptala se poté, co mu skočila do náruče.

„Musel odjet i se strýcem Sherlockem za babičkou a dědem,“ odpověděl a raději vynechal přesný důvod.

Nicole se trochu zamračila, ale pak se jen usmála a s radostí s ním odjela domů.

„Kdy se táta vrátí?“

„Nevím, ještě se mi neozval. Jakmile ale bude moci, zavolá. Co si dáš dnes k večeři?“

„Cokoli uděláš, bude skvělé.“

„A nějaký konkrétní nápad?“

„Když o tom mluvíš.“

Gregory se usmál. Samozřejmě, že jeho dcera už měla vymyšlené plány na večeři.

„Tak co bude dnes k večeři?“

…

Po příjezdu domů Gregory okamžitě začal pracovat na večeři podle přání jeho nejdražší dcery. Nicole mu po celou dobu stála za zády a vyprávěla mu o svém dni. Gregory ji s úsměvem poslouchal.

Když bylo jídlo hotové, najedli se, umyli nádobí a Nicole se šla umýt, zatím co se Greg usadil i se sklenicí piva do křesla.

Brzy mu zazvonil telefon. Rychle se po něm natáhl a přijal hovor.

„Gregory.“

„Mycrofte, je vše v pořádku?“

„Ano. Táta si jen zlomil prst. Mysleli jsme, že to bude horší.“

„Jak se má?“

„Dobře, matka ho celý den hlídá a stará se o něj. Myslím, že to už dlouho nezažil.“

„A zase ani dlouho nezažije.“

„Přesně, Gregory. Kde je naše maličká?“

„Je v koupelně, měl bych ti jí dát. Ptala se po tobě.“

„Pokud bys byl tak hodný.“

„Jasně, že ano. Vydrž chvíli.“

Gregory šel do koupelny a po zaklepání vstoupil dovnitř.

„Zlato, volá táta,“ oznámil jí a podal jí mobil.

„Tati!“ vykřikla nadšeně do telefonu a nadšeně začala konverzovat se svým druhým otcem.

Gregory to s úsměvem pozoroval, než odešel z koupelny a vrátil se zpět ke svému pivu.

...

„Táta vzkazuje, že se za chvíli vyrazí i se strýčkem zpátky. A pokud přežije cestu s ním v jednom autě, dorazí někdy po desáté.“ vyřídila vzkaz Nicole a vrátila svému otci mobil.

„Díky, zlatíčko,“ usmál se na ni. „Půjdeme číst?“

Nicole si místo odpovědi vlezla k němu na klín a spokojeně se tam usadila.

„Doufám, že se táta vrátí zpátky celý,“ zašeptala najednou.

Gregovy koutky se lehce posunuly nahoru.

„Kde jsi tenhle výraz slyšela prosím tě?“

„To ti říká vždycky táta, když někam jedeš.“

Greg se usmál a pocuchal jí vlásky. Prostě Holmesovský postřeh. Nicole byla jako její sestry – vzhled zdědila po něm, ale všechno ostatní po Mycroftovi. Když zazívala, poslal jí spát. Sám si vzal nedopité pivo a šel si sednout do obývacího pokoje, aby počkal na manžela. Klíče v zámku se ozvaly až o půl dvanácté a za chvíli jeho manžel vešel. Greg vstal, aby se s ním přivítal.

„Ahoj, drahý, prosím tě promiň, že jdu tak pozdě, ale my jsme…“

Greg mu položil prst na rty.

„Lásko, nemusíš mi nic vysvětlovat.“

Přitáhl si ho k sobě a políbil ho. Mycroft se nedal pobízet dvakrát a obtočil ruce kolem jeho krku. Odtáhli se od sebe teprve za dlouhou chvíli.

„Běž dát pusu Nicole a pak za mnou dojdi do koupelny. Promluvíme si až potom.“

Mycroft kývl a vydal se do pokoje své dcery.

...

„Co se vlastně stalo?“ zeptal se Greg Mycrofta, když leželi v posteli vedle sebe a dívali se jeden druhému do očí.

„Vracel jsem se ráno ze školky, když mi volala má matka, ať přijedu. Byla evidentně v šoku a nechtěla mi říct nic víc než to, že se něco stalo s otcem. Tak jsem se domluvil se Sherlockem a jeli jsme tam.“

„A?“

„Táta spadnul a na ruku a zlomil si malíček na levé ruce. Máma se o něj bála a tím víc, že odmítal jet do nemocnice, nechat se vyšetřit. Zřejmě pochytil matčinu tvrdohlavost, ale nakonec jsme ho přesvědčili. Ale je v naprostém pořádku. Tedy až na tu sádru.“

Gregory pohladil manžela po tváři.

„Musel to být pro tebe šok.“

„To tedy byl. Nechci si ani představit, co bych řekl Sherlockovi, tobě nebo holkám, kdyby to bylo horší.“

Mycroft se přitulil a nechal se hladit po hlavě.

„Nemysli na to, nebo neusneš.“

„Dobře, lásko,“ zasmál se potichu. „Zítra je pátek, doufám, že máš o víkendu volno. Už dlouho jsme s Nicole nikde nebyli.“

„To vůbec není špatný nápad. Jen pokud bychom tam spali, musíme dát Snížka k Sherlockovi.“

Mycroftovi problesklo očima zděšení.

„To nemůžeš myslet vážně! Udělal by z něj pokusné zvíře. Pojede taky.“

Neležet v posteli, Greg by se asi složil.

„Je po půlnoci, půjdeme spát. Musíš být unavený.“

„To opravdu jsem, drahý. Dobrou noc.“

„I tobě.“

Přitáhl si Mycrofta k sobě blíž a za chvíli slyšel jeho lehké oddychování. Drobně se pousmál a usnul také.

…

„Tati!“ uslyšel Mycroft ráno radostný výkřik, než na něj Nicole skočila. Rozespale otevřel oči, ale usmál se na svou holčičku, když viděl její radostný úsměv. Přitáhnul si jí do náruče a políbil ji do vlasů.

„Jak se má moje malá holčička?“

„Skvěle. Táta mi včera večer uvařil moje oblíbené jídlo a dal mi i zmrzlinu!“

„Opravdu? To je ale hodný tatínek. Kde vlastně je?“ zeptal se a zamračeně pohlédl na druhou prázdnou polovinu postele.

„Je v kuchyni a vaří snídani. Řekl mi, abych tě vzbudila.“

Mycroft přikývl, než se opět usmál. „Říkali jsme s tatínkem, že bychom si všichni měli o víkendu udělat výlet.“

„Fakt?“ zeptala se Nicole nadšeně.

„Ano.“

„Jé!“

„Mysleli jsme, že se ti to bude líbit,“ ušklíbl se Mycroft, než pohlédl na hodiny na nočním stolku. „Pojď, půjdeme se nasnídat, ať tě pak můžu odvést do školky.“

Nicole přikývla, i když se jí nechtělo. Chtěla být raději doma s tatínkem a Snížkem. Mycroft ji chytil za ruku a ruku v ruce odešli do kuchyně.

…

Gregory ladně tancoval po kuchyni, ze které proudilo tolik nádherných vůni. Stačil jeden nádech a Mycroft s Nicole dostali neuvěřitelný hlad. Nicole se okamžitě rozeběhla, aby mohla obejmout svého druhého tatínka. Pak si šla sednout ke stolu.

Mycroft svého manžela také objal, než mu věnoval první ranní polibek a následoval svou dceru ke stolu.

„Doufám, že dneska máte hlad. Uvařil jsem toho hodně.“

Nicole jen nadšeně přikývla, což vyvolalo v Mycroftovi úsměv. Zaměřil se zpět na Gregoryho a jeho oči chtě nechtě sklouzly k jeho zadku. I po všech těch letech to byl nádherný muž a Mycroft každý den děkoval, že to byl i jeho manžel. Raději si nalil kávu, aby se trochu uklidnil. Sice ho Gregory přitahoval stále stejně, ale momentálně byl čas tak akorát se nasnídat a odejít. O víkendu bude času dost. Za chvilku dostali snídani a začali jíst. Nicole byla jako obvykle hotová první.

„Tati, dám Snížkovi snídani a obleču se.“

Mycroft kývl hlavou a dcera odběhla, zatímco on zazíval a nalil si další kávu.

„Zavedu ji do školky sám. Jdi se prosím tě ještě prospat.“

„Ne děkuji, lásko. To zvládnu.“

„Ta tvoje tvrdohlavost tě jednou porazí.“

Mycroftovou odpovědí bylo jen drobné uculení. Za chvíli už všichni mířili za svými povinnostmi.

...

Jako místo pro výlet si vybrali Brighton. Nicole totiž chtěla vidět muzeum moře. A její nadšení nebralo konce.

„Páni, škoda, že ho nemůžu mít doma,“ poskakovala nadšením po kraji chodníku.

„Nevím, jestli by to byl nejlepší nápad. Zlatou rybku možná, ale žraloka bílého?“

Nicole se na chvíli zamyslela.

„Hm… asi ne. S těmi třemi a půl tunami a sedmi metry by se mi nevešel do pokojíčku. A hlavně jako kriticky ohrožený by ho chudáka každý chodil očumovat.“

Otcové pozvedli obočí a nechápavě se na sebe podívali.

„Můžeš mi říct, kdes tohle vzala?“

„Bylo to tam napsané.“

„Tak sis to přečetla. Jak prosté. Kdo tě to naučil? Má matka nebo Jane?“

„Obě a trochu mi pomohly sestřičky.“

„No moment. A když už to umíš, proč mě nutíš každý večer ti číst?“

Nicole pokrčila rameny. „Je to pohodlnější.“ A odběhla na hřiště, kolem kterého zrovna šli.

Greg nemohl udělat nic jiného, než protočit oči. Uslyšel uchechtnutí.

„Tolik se nečil, drahý. Tohle mi dělal bratříček taky.“

„Jenom to ne! Stačí, že je Nicole po tobě. Ještě by scházelo, aby byla i po Sherlockovi.“

Posadili se na lavičku a pozorovali svoji holčičku, jak si hraje.

Domů se vrátili až v jedenáct večer, a tak rovnou padli do postelí. Neděli měli tím pádem relaxační. Nikomu z nich se nic nechtělo dělat.

...

V pondělí ráno nechal Greg Mycrofta spát a sám odvedl Nicole do školky. V práci ho nečekalo nic příjemného. Nejdřív schůzka s ministrem, který mu nikdy nezapomněl vynadat a pak přenášení jeho šílených nápadů do praxe. Sally potřebovala poradit a další dva detektivové také zatoužili po konzultaci. Práci dokončil až v pět hodin a byl utahaný, takže se vydal rovnou domů.

...

„Tati,“ pověsila se na něj Nicole hned u dveří. „Konečně je někdo doma,“ zajásala a přitulila se k němu. Když ho za chvíli pustila, vešel do obýváku a našel tam sedět, Jane.

„Dobrý večer, Mycroft není doma?“ zeptal se vychovatelky, která odložila časopis a postavila se.

„Zdravím vás, je to divné, ale není. Zkoušela jsem mu volat, ale telefon má na stole v pracovně. Když už jste doma vy, tak půjdu.“

„Ovšem, na shledanou.“

Bylo to divné, že Mycroft nebyl doma a někam šel bez mobilu a, aniž by něco řekl. Nejdřív šel dát Nicole večeři. Sotva dorovnal nádobí do myčky, ozval se zvonek u dveří. Greg si oddychl, to se určitě vrací Mycroft. Když ale otevřel dveře, uviděl Johna.

„Gregu, potřebuju s tebou mluvit. Je to důležité.“

„Běž dál.“

Nicole poslali do jejího pokoje, aby si hrála se Snížkem a posadili se v kuchyni.

„Sherlock je pryč,“ vyhrkl John. Greg svraštil obočí, protože tohle už bylo vážně moc divné.

„Má doma mobil a nikdo neví, kde je. Normálně bych tě s tím neotravoval, ale bojím se o něj.“

„Mycroft je taky pryč a mobil nechal doma.“

Oba věděli, že bratři Holmesovi můžou být někde spolu a vyšetřovat, ale také se mohli opravdu ztratit. Rozhodli se zavolat Anthee, ale ta také nic nevěděla.

„Co budeme dělat, Gregu?“

„No počkal bych do rána, a pokud se neohlásí nebo neobjeví, vyhlásím po nich pátrání. Ale až se mi dostanou do ruk, roztrhnu je oba!“

John souhlasil a vydal se čekat domů. Když Greg uléhal do postele, myslel na manžela a na to, kde je.