43. kapitola

Victorie Elisabeth sice měla trochu hlad, ale protože jí tatínek nechal na hraní pouta, byla hodná a tak se Greg rozhodl stavit na nákup. Doma ho stihl vybalit a ohřát oběd, aniž by jeho holčička začala plakat. Posadil ji do židličky a nakrmil ji.

„Vicky, teď bychom tě mohli přebalit a pak by sis mohla hrát s medvídkem, co ty na to?“

Za chvíli už byla Vicky v ohrádce a zaujatě si hrála se svým milovaným medvídkem. Greg se odešel najíst a pak také osprchovat. Lehl si v ložnici na postel a vzal do ruky knížku.

Ach lásko, ta porada mě zabíjí. MLH

Máš mé sympatie. Já jsem dnes díky Sherlockovi z jedné unikl. GLH

Závidím ti. Už mám v sobě dvě kávy a nepomáhá to. MLH

Greg se zašklebil a rozhodl se, že svému miláčkovi tu poradu trochu zpestří.

No já ležím v naší posteli a na sobě mám jenom ručník. GLH

Voním tvým dárkem k Vánocům. GLH

A jsem tu úplně sám. GLH

Chci tam být s tebou! A ne sedět tady!!! MLH

Vím přesně, co bych udělal, kdybys tu byl semnou. Nejdřív bych začal tvým ušním lalůčkem. Miluju, jak se chvěješ, když tě dráždím. Pak přejdu na krk. GLH

Gregory ty ses vážně zbláznil!!! Přestaň!!!!! MLH

Tohle bys neříkal. Obzvlášť ne, kdybych přešel k tvým bradavkám a začal si s nimi hrát. To pak nejsi schopný mluvit vůbec. GLH

Ty jsi prostě parchant, drahý!!! Díky Bohu, už končíme. MLH

Taková škoda. :D GLH

Greg se musel vážně smát a věřil tomu, že za tohle se mu jeho manžel pomstí. Vrátil se ke své knize, ale během deseti minut mu zvonil mobil.

„Ahoj lásko… jak to jde?“

„Ještě se ptej! Chci, abys teď pokračoval!“

„To nejde, už jsem se oblékl a ta nálada mě přešla.“

„Parchante!!!“ Greg z hlasu svého manžela slyšel frustraci a únavu.

„Necháme to, až se vrátíš.“

„Jak se má Lis drahý?“

„Dneska poznala Scotland Yard. Teď si zrovna hraje.“

„Miluju vás oba.“

„My tebe taky.“

„Musím teď do sprchy.“

„V pořádku. Měj se fajn.“

Greg zavěsil a vstal z postele, vytáhl z ohrádky Vicky a začali si spolu hrát.

...

John přišel domů a našel svého manžela a syna zabrané do stavění kostek.

„Jak vám to jde?“

„Výborně. Náš syn má skvělou představivost.“

„To teda nevím po kom.“ zasmál se John a přitáhl si Sherlocka k polibku. Ten trval na Hamishův vkus trochu dlouho a tak strčil do komína z kostek a ten s rachotem spadl.

„Smysl pro destrukci má po tobě.“

„A počkej, až ho naučím pracovat s jedy.“

„Sherlocku…“

Sherlock se zvedl a šel ohřát večeři. Pak se společně najedli a dali Hamishe spát.

„Lásko?“

„Ano?“

„Dnes přišla prosba o pomoc. Nějaký muž je obviněn z vraždy prvního stupně a chce, abych se na případ podíval.“

„A?“

„Můžu?“

John se usmál. „Samozřejmě.“

...

Další dva dny byl Sherlock ponořený do spisů týkajících se případu. Ale tvářil se stále zachmuřeněji.

„Copak zlato?“

„Důkazy jsou jednoznačné. Ale něco se mi tam nelíbí. Asi pojedu na místo činu.“ Sebral se a odešel.

...

Greg gruntoval byt a vařil. Večer se měl vrátit Mycroft a on chtěl mít všechno hotové. Šlo mu to ale pomaleji než obvykle, protože poslední dva dny byla Vicky smutná a několikrát plakala. Greg vypozoroval, že jeho dcera je velmi citlivá, když se jemu nebo Mycroftovi něco dělo. Plakala tenkrát, když byla v jeho práci bomba. A neklidná, když Mycroft měl problémy s premiérem. Nevěděl, po kom z nich tuhle empatii měla, ale dělal si o manžela starosti. Nakonec se rozhodl pro jeden pokus.

„Ahoj Antheo.“

„Gregu? Ráda tě slyším. Copak se děje?“

„Jak si užívá myška bez kocoura? Máš pré?“

„Kancelář ještě stojí.“

„Mycroft se mi dneska neozval, nevíš, co se děje?“

„Zachvátila je tam epidemie chřipky a dnešek byl na něm, takže asi lítá jako hadr na holi.“

„Je mi to jasné. Díky.“

„Ale nic jsem ti neřekla, jasné?“

„Neboj se. Tak zatím.“

Zavěsil a povzdychl si. Doufal, že se Mycey vrátí v pořádku. Obrátil se ke své dceři, která ho smutně pozorovala.

,,Zlatíčko.ˮ

Zvedl si ji do náručí a přitiskl si ji k sobě. Pevně stiskla jeho košili.

,,Jsi úžasné dítě, náš malý génius,ˮ zašeptal Greg a pohladil ji po zádech.

Vicky byla očividně vystresovaná. Vždy, když byla v takovém stavu, začala žužlat cokoli, co bylo zrovna po ruce. Tentokrát si vybrala svou ručičku.

,,Oh, Vicky.ˮ

Victorii Elisabeth začaly slzet oči a z jejich maličkých rtů se vydral vzlyk.

,,Pšš, maličká, všechno je dobré.ˮ

Posadil se s ní na pohovku a přivinul si ji k sobě. Vicky se plně rozbrečela. Gregovi nezbývalo nic jiného, než ji pevně držet a snažit se ji uklidnit. Ale to se mu nedařilo. Vstal z pohovky a chodil s ní kolem obýváku.

Najednou se ozvaly v zámku klíče a Vicky přestala plakat, jen se dívala směrem ke dveřím. Greg se s ní okamžitě vydal do chodby.

Mycroft ze sebe svlékal kabát a vedle něj stál kufr. Otočil se na ně a usmál se. Byl unavený, vyčerpaný a nechtěl nic jiného než teplou sprchu, teplé jídlo a teplou náruč, ke které by se mohl tulit.

,,Jsi v pořádku, lásko?ˮ zeptal se Greg, když viděl, v jakém stavu je jeho manžel.

,,Ano, jen jsem měl vyčerpávající den. Podej mi naši princeznu.ˮ

Greg mu ji s radostí předal a Vicky se v náručí jejího druhého otce rozesmála.

,,Ještě před chvílí plakala. Bála se o tebe.ˮ

,,Ty můj malý andílku, jsem v pořádku.ˮ

,,Chceš se najíst?ˮ

,,Ano, prosím. Jen se půjdu převléct a osprchovat. Cítím se tak špinavý.ˮ

,,Jistě.ˮ

Mycroft předal princeznu zpět Gregovi a vytratil se do koupelny. Gregory odešel do kuchyně ohřát večeři. Vicky byla opět neuvěřitelně klidná.

,,Mění neustále nálady. Je jako  Mycroftova matka,ˮ pomyslel si Greg a posadil ji do její vysoké židle.

…

Mycroft se pořádně vydrhnul a umyl. Teplá voda uvolnila jeho svaly a on se cítil příjemně unavený a připravený ke spánku. Nicméně se musel najíst a chtěl zůstat co nejdéle vzhůru kvůli Lis, chyběla mu jeho malinká holčička. Samozřejmě mu chyběl i jeho drahý manžel, který ho vždy zásoboval teplým jídlem a ještě teplejší náručí.

Převlékl se do pyžama a vrátil se do kuchyně, kde už na něj čekalo na talíři teplé jídlo a jeho malá rodinka. Gregory krmil jejich maličkou, která se celou dobu usmívala.

Posadil se ke stolu a začal jíst. Oh bože, jak mu chybělo Gregoryho jídlo! Všechno snědl v rekordním čase a s poděkováním po sobě uklidil. I Lis už dojedla. Gregory utřel její pusinku a vyndal jí, aby ji mohl dát Mycroftovi.

,,Dlouho jste se neviděli, běžte spolu strávit nějaký ten čas, já tu pouklízím.ˮ

,,Děkuji, Gregory.ˮ

Mycroft se nahnul a Gregoryho políbil. Zasténal, když ucítil ty jemné rty, kterého velmi často dováděly k šílenství.

Gregory se zasmál a odtáhl se od něj.

,,Běž, nebo na tebe skočím,ˮ varoval jej s úšklebkem a Mycroft odešel se svou dcerou.

Na toto bude víc času, až bude jejich andílek spát ve své postýlce.