44. kapitola

Bylo deset hodin večer a andílek spokojeně spinkal. Greg s Mycroftem strávili dobrých dvacet minut pozorováním její klidné tváře. Byli vděční, že mají takovou krásnou, chytrou a zdravou dceru, kterou jím může každý závidět.

Nyní si rodiče užívali zaslouženého odpočinku. Leželi stulení k sobě se sklenkami vína v ruce. Mycroft měl zavřené oči a užíval si, jak ho Gregory hladí po vlasech.

,,Jsi v pořádku?ˮ zeptal se Gregory, když Mycroft byl dlouhou dobu ticho.

,,Ano, jen jsem unavený. Stýskalo se mi po vás. Nic nemůže nahradit vaši přítomnost.ˮ

Greg se usmál a políbil ho na čelo.

,,I tys nám chyběl.ˮ

,,Jak moc?ˮ zeptal se Mycroft a položil obě jejich skleničky na stůl. Greg se zatvářil zmateně, dokud si Mycroft nesednul na jeho klín a nezavrtěl boky.

,,Neskutečně moc,ˮ odpověděl Greg a přitáhl si ho k polibku.

…

John uklízel byt a Hamish si na koberci hrál se svými kostkami, dárek od Grega a Mycrofta. Byly to plyšové kostky a na každé z nich byl napsaný jeden chemický prvek. Sherlock dárek rozhodně ocenil, John se nad tím rozchechtal a Hamishovi to bylo jedno, dokud je mohl žužlat, bylo mu vše jedno.

Od chvíle, kdy Sherlock tak naléhavě odešel, se neozval. John byl na takovéto situace zvyklý, to ale neznamená, že o Sherlocka neměl strach. Naopak, strach svíral jeho vnitřnosti jako kleště. I Hamish si všiml, že jeho tatínek není veselý jako obvykle a druhý tatínek tu není. Nepřikládal tomu nějaký větší důraz a poklidně sloužil jako nějaký medvídek, když se s ním jeho tatínek potřeboval tulit.

V těch chvílích se vždycky tatínkovy ruce třepaly a jeho hruď se nepravidelně nadzvedávala. Hamish nevěděl, co má dělat, ale celá tato situace ho činila značně neklidným. Neměl rád, když oba jeho rodiče nebyli u něj a nedívali se na něj, jako by byl ta nejcennější věc na světě, což mimochodem opravdu byl. Nebo aspoň si to myslel.

Zpět k tématu.

Jeho tatínek byl kvůli něčemu vystresovaný a očividně to souviselo se zmizením jeho druhého tatínka. Co se to tu sakra dělo?

John se rozhodl, že dá Hamishe spát a pak se pokusí Sherlocka kontaktovat. Vzal Hamishe do náručí a odnesl ho do kuchyně, kde ho nakrmil. Pak ho v koupelně přebalil a vykoupal. Než ho dal postýlky spát, sedl si do svého křesla, aby synovi řekl pohádku na dobrou noc. Nedostal se ani do půlky a už spal i synem. Probudil ho polibek na čelo. Když otevřel oči, spatřil, jak se nad ním sklání Sherlock. Usmál se na Johna, vzal mu opatrně Hamishe z náručí a odnesl ho do ložnice. Potom se přesunuli na pohovku.

„Můžeš mi říct, kde jsi byl tak dlouho?“

„Promiň, Johne. Tohle vyšetřování jsem nemohl přerušit. Kdybych to udělal, nevinný člověk by dostal doživotí.“

„Najednou je z tebe samaritán!“

„Johne…“

„Jak mi asi má být, když se celý den neozveš. Bojím se o tebe!“

Sherlock si přitáhl Johna k sobě a políbil ho. Nejdříve šlo o polibek jednostranný, ale pak začal John odpovídat. Když se od sebe oddělili, usmál se na svého manžela.

„Tak poslouchám, o co šlo?“

„Mladík byl obviněn z vraždy svého strýce. Měl ho zabít, protože toužil po strýčkových penězích. A bylo toho dost, skoro dva miliony liber.“

„Celkem jasný případ.“

„No právě. Ale něco se mi nezdálo, když jsem procházel papíry. Tak jsem prošel dům toho jeho strýčka a také místo činu. Mimochodem, strýček shořel v autě.“

„Takže to tak jasné nebylo…“

„Neexistoval jediný důkaz, díky kterému by se dalo pochybovat, že je náš klient bez viny. Prošel jsem pak i celé město, ale nikde nic.“

„Takže?“

„Pak objevili krvavý otisk klientova prstu u věšáku v předsíni.“

„Klient teda půjde sedět…“

„Johne… tu předsíň prohlíželi technici a pak i já.“

„A?“

„Ten otisk tam nebyl, když jsem to tam prohlížel. No tenhle fakt jsem si dal dohromady s tím, že strýc našeho klienta byl stavitel.“

„Nechápu.“

„Pak jsem si prošel půdorys domu. Když jsem zjistil, co jsem potřeboval, hodil jsem do druhého patra dýmovnici.“

„Sherlocku… tohle nemyslíš vážně!“

„Vykouřil jsem všech osmnáct policistů a také klientova strýce.“

John se na Sherlocka nechápavě podíval.

„Strýček dlužil velké sumy peněz a potřeboval platit. Tak vymyslel plán, jak nenápadně zmizet a ještě ty peníze inkasovat.“

„Hrozné! Ale tím to pro tebe nekončí. Ještě jednou se takhle dlouho neohlásíš a měsíc nebude žádný sex jasné?!“

Sherlock provinile sklonil hlavu. „Pokusím se, Johne.“ Pak vzal Johna do náruče a odnesl ho do ložnice. Potřeboval završit případ a také si manžela trochu udobřit.

Pozdě v noci ležel na Johnovi a užíval si jeho doteky.

„Blahopřeji k výročí, Sherly. Dnes jsou to dva roky, co ses vrátil.“

„Miluju tě, Johne.  A děkuju ti za našeho syna.“

John si přitáhl Sherlocka ještě blíž, políbil ho na temeno hlavy a pak ho začal znovu vášnivě líbat. Po dalším milování toho večera oba spokojeně usnuli.

...

Greg měl po dlouhé době příjemné ráno, protože mu v náručí spal jeho milovaný manžel. Chvíli jen tak spokojeně ležel, pak ale zaslechl broukání své holčičky. Opatrně ze sebe Mycrofta sundal a šel za ní. Našel jí sedět v postýlce a vyhazovat z ní všechno na koberec.

„Dobré ráno, zlatíčko. Uklízíš?“

Vicky se na něj jen zasmála. Greg jí vyndal z postýlky, položil na zem a začal věci sbírat. Najednou se zarazil. Jeho dceruška začala neuvěřitelně rychle lézt po koberci.

„Vicky… tobě to už docela jde. Jsi naše šikovná holčička. Jestlipak to zvládneš až do kuchyně.“ popichoval.

Vicky se na něj otráveně podívala a začala lézt směrem ke dveřím. Pak se dostala do obýváku a následně vlezla do kuchyně. Greg se usmál a zvedl si ji do náruče.

„Jsi naše šikovné sluníčko. Teď tě přebalím a pak tě dám s medvídkem do ohrádky. Ano?“

Vicky jen něco zabrumlala a tak udělal, jak řekl. Když měl hotovo, rozhodl se vzbudit svého manžela. Nejdřív pohladil Vicky po hlavičce a vydal se do ložnice.

Mycroft stále spal a tak si Greg sedl na postel a políbil ho na tvář. Zcela jasně cítil, jak je rozpálená. Poté co sáhl na čelo svého manžela, bylo jasné, že má horečku.

„Mycey… vstávej.“

„Gregory…“ zašeptal Mycroft a otevřel namáhavě oči. Greg si všiml, že i ty jsou horečkou zakalené.

„Koukám, že sis z cesty přivezl suvenýr. Jak je ti?“

„Je mi trochu zima, ale to spraví čaj.“

„MYCROFTE LESTRADE-HOLMESI!!!“

„Dobře, je mi hrozně.“

„Nejdřív ti dám teploměr a pak zavolám Johna. A bez protestů!“

Mycroft sice protočil oči, ale nakonec raději přikývl.

Gregory okamžitě odešel z pokoje a zavolal Johnovi.

,,Johne, potřebuju, aby ses tu stavil. Mycroft má horečku.ˮ

,,Dobře, za chvíli tam budu.ˮ

,,Díky. Už se Sherlock vrátil domů?ˮ

,,Ano. Hamish je dnes o poznání šťastnější. Za pět minut jsem u vás.ˮ

,,Ještě jednou díky.ˮ

,,Nemáš zač.ˮ

Greg položil mobil a utíkal uvařit Mycroftovi čaj.

,,Je to obyčejná chřipka. Předepíšu ti nějaké léky. Greg je může odpoledne vyzvednout,ˮ řekl John.

,,Díky, Johne,ˮ poděkoval Mycroft.

,,Nemáš zač. Hádám, že Greg mě volal úplně zbytečně.ˮ

,,Někdy se až příliš strachuje.ˮ

,,Miluje tě a stará se o tebe. Když jsem já nemocný, Sherlock se mě jen zeptá, jestli chci čaj a dělá experimenty.ˮ

Mycroft se zasmál.

,,To je mu opravdu podobné.ˮ

,,Je to tvůj bratr. Měl bys to vědět nejlépe.ˮ

,,Bohužel vím. Co dělá můj bratr nyní?ˮ

,,Válí se doma s Hamishem na koberci. Hamish si neustále hraje s těmi kostkami, které jste mu koupili.ˮ

,,Byl to Gregoryho nápad.ˮ

,,Má dobrý vkus.ˮ

,,Ano, to má. Vzal si přece mě.ˮ

,,Oh, tady je to Holmesovské sebevědomí, které jsem u tebe tak dlouho neviděl.ˮ

Mycroft protočil oči, ale úsměv na jeho rtech zůstal.

,,Já půjdu, musím jít do práce.ˮ

,,Ještě jednou díky.ˮ

,,Opatruj se. Půjdu uklidnit tvého manžela.ˮ

John odešel a Mycroft unaveně zavřel oči. Trocha spánku mu jen pomůže.

…

Tatínek se strachem přecházel sem a tam po obýváku. Vicky, která si hrála na koberci, ho pozorovala a nechápala, co s ním je. Chování jejího tatínka ji dosti znervózňovalo. Díky bohu vše přestalo, když z ložnice jejích rodičů vyšel strýček John.

,,Tak?ˮ ptal se její tatínek.

,,Je v pořádku, jen obyčejná chřipka. Tady máš léky, které bude potřebovat. Do týdne bude opět v pohodě.ˮ

,,Fajn, díky.ˮ

,,V pohodě. Jen ať je brzy opět zdraví, Sherlock se nudí a odmítá navštívit svého bratra, pokud je v tomto stavu.ˮ

,,Zmetek.ˮ

,,Musím jít do práce. Kdyby se něco stalo, volej.ˮ

,,Moc díky, Johne.ˮ

Strýček John kývnul.

,,Měj se, princezno,ˮ zamával jí a Vicky se usmála. Dobrý strýček John, nikdy na ni nezapomněl. Nikdy.

Strýček John odešel a tatínek běžel do ložnice. Vicky opravdu nechápala, co se to tu dnes děje.

…

Greg vletěl do jejich ložnice, jen aby našel Mycrofta v hlubokém spánku. Oddychnul si, aspoň se z toho vyspí. Zašel do koupelny pro ručník, namočil ho do vody a pak ho přiložil na Mycroftovo čelo. Doufal, že se co nejdříve uzdraví, protože po dvou dnech se z nemocného Holmese, stal nesnesitelný Holmes. A to bůh Gregovi pomáhej.