45. kapitola

Sherlock skládal s Hamishem věž z kostek. Hamish byl však nemotorný a po položení několika kostek na sebe jeho věž spadla. Po čtvrtém pokusu se Hamishovi jeho neúspěchy přestaly líbit a udělal to, co dělá každé dítě. Začal brečet a shodil věž svému tatínkovi, která nyní sahala do půlky Sherlockova těla. Bohužel mu jedna kostečka spadla na hlavičku, díky bohu však byly z plyše, takže se mu nic nestalo.

,,Pšš, drahoušku, to je dobré,ˮ snažil se Sherlock uklidnit svého syna, který byl ze všeho opravdu nešťastný. Nenáviděl neúspěchy. Stejně jako jeho otec.

,,Vše je v pořádku, Misho.ˮ

Hamish přestal brečet, když uslyšel svou přezdívku. Líbila se mu a vždy mu připomněla, že má kolem sebe lidi, kteří ho milují.

Sherlock se na něj usmál a vložil mu do úst jeho oblíbený dudlík. Hamish ho začal spokojeně cucat.

,,Řekl bych, že jsi na těch dudlících až příliš závislý,ˮ ušklíbl se Sherlock, ale Hamish ho ignoroval.

,,Ano, ignoruj teď osobu, která tě přivedla na svět a devět měsíců tě měla v břiše, nevděčníku.ˮ

Hamish netušil, co jeho otec říká. Byl na něj ale naštvaný, proto ho tvrdě zatahal za vlasy a dva pramínky mu dokonce vyškubl.

,,Au! Hamishi Williame Watson-Holmesi!ˮ

Hamish se zasmál a vlasy, které zůstaly v jeho prstíčkách, pustil na podlahu.

,,Začínáš být jako tvá drahá sestřenice. Taky mi vytrhává vlasy. Za chvíli budu kvůli vám plešatý a to mi není ani čtyřicet, na rozdíl od tvého drahého tatínka.ˮ

Hamish ho zatahal za ruku a ukázal směrem k podlaze. Sherlock ho položil na koberec a nechal ho pokračovat v pokusech o stavbu věže.

Ani ne za pět minut se opět ozval jekot a všechny kostky byly rozházené po podlaze.

…

Když se John večer vrátil domů, našel své chlapce v křeslech. Sherlock se na Hamishe důležitě díval, zatím co Hamish vypadal znuděně.

,,Chápu, že jsi dítě a že nevíš, jak se máš chovat. To tě ale neomlouvá. Co jsem ti kdy proboha udělal tak strašného, že mi neustále trháš vlasy? Chceš, abych vypadal jako Mycroft? Jak jen můžeš?! Jsi mé dítě, máš se mnou spolupracovat ne mě dorážet!ˮ

John si položil ruku před ústa a snažil se nerozesmát.

,,Pokud si mě nezačneš vážit, budu tě posílat každé léto na týden k mým rodičům. To teprve poznáš, co je to peklo. Věř mi, líbit se ti to nebude.ˮ

Hamish si z výhrůžek svého otce nic nedělal, nicméně nepříjemný vlhký pocit v jeho plenkách ho opět dovedl k pláči.

Sherlock si konečně všiml svého manžela postávajícího ve dveřích, který se k jeho nelibosti chechtal. Sherlock vzal Hamishe do náručí a předal ho Johnovi.

,,Vezmi si to ďábelské stvoření. Nenávidí mě!ˮ

,,Miluje tě.ˮ

,,Nenávidí mě. Dneska mi vytrhl pět vlasů. Pět!ˮ

,,Jen chce, aby sis ho všímal. Nic jiného. Až bude větší, naučí se, že to dělat nemá.ˮ

,,Do té doby budu plešatý.ˮ

,,Nebudeš. Běž nám udělat čaj, já se o něj postarám.ˮ

Sherlock naštvaně odkráčel do kuchyně a John vzal Hamishe do pokoje. Přebalil ho a polechtal ho na bocích, což Hamishe přinutilo ke smíchu.

,,Nesmíš toto dělat tatínkovi. Je kvůli tomu naštvaný a my přece nechceme, aby byl naštvaný, že ne? Vždycky se změní na strašidlo a my chceme, aby byl stále náš hodný tatínek. Navíc věř mi, trávit týden s tvou babičkou opravdu nechceš.ˮ

John doufaje, že svého syna dostatečně poučil, se vrátil zpět do obýváku, kde už byly připravené dva hrnky s čajem a flaštička pro Hamishe. John se usmál. Ať Sherlock říkal cokoli, svého syna nadevše miloval.

Posadil se s Hamishem do svého křesla. Vzal Hamishovu lahvičku a nakrmil ho. Hamish spokojeně papal.

,,Nechápu to, proč se ke mně chová hůř než k tobě?ˮ zeptal se Sherlock, když vešel do obýváku.

,,Protože nemám krásné tmavé kudrnaté vlasy?ˮ

,,Blbečku.ˮ

,,Taky tě miluju.ˮ

„Jak se má můj simulující bratr?“

„Má chřipku, ale není to vážné.“

„Je to flákač.“

„Přestaň Sherlocku!“ okřikl svého manžela John a vstal z křesla. Položil Hamishe na zem a přisedl si k němu a začali stavět kostky spolu. Sherlock si odfrkl a sedl si k počítači.

...

Mycroft se probral chvíli před obědem. Cítil, že jeho teplota trochu klesla a bylo mu celkově už lépe. Odešel na záchod, do koupelny a pak se vydal do kuchyně.

„Ahoj lásko, vyspal ses? Je ti lépe?“ zeptal se Gregory, který vařil oběd.

„Je. Děkuji drahý.“ usmál se na svého manžela Mycroft. Posadil se ke stolu a napil se čaje. Najednou ke svému tatínkovi přilezla Victorie Elisabeth, chytila se za židli a snažila se postavit.

„Už ti to docela jde, zlatíčko.“ pochválil svou dceru Mycroft a zvedl ji do náruče.

„Leze jako ještěrka a brzo už začne chodit. Nechceš si jít ještě odpočinout?“

„Zlatíčko, půjdeme si hrát?“ zeptal se Mycroft Victorie Elisabeth. Ta se na svého tatínka zářivě usmála. Byla ráda, že ho má zase u sebe.

Mycroft se tedy zvedl a odešel i s dcerou do jejího pokoje. Jejich oblíbenou zábavou byl domeček, do kterého se vkládaly různé tvary.

...

Sherlockovi vydrželo trucování až do oběda. Pak odnesl John Hamishe do postýlky a když jejich syn usnul, vrátil se do obýváku za Sherlockem. Ten stále seděl u počítače a tvořil své stránky. John ho zezadu objal kolem pasu a políbil na ucho.

„Lásko, copak s tebou je?“

„Nuda, Johne.“

„Neboj, on se nějaký případ vhodný pro tebe najde. Zatím máme čas na něco jiného.“

„Co semnou provedeš tentokrát?“ zavrněl Sherlock. John ho zvedl ze židle a hodil ho na pohovku. Dovolil Sherlockovi, aby ho objal kolem krku a stáhl na sebe. Líbali se tak dlouho, než byli oba červení z nedostatku vzduchu. Pak ze sebe začali stahovat oblečení, a když byli oba nazí, začal John Sherlocka připravovat. Nebylo potřeba nikam spěchat, takže se věnoval Sherlockovu tělu velmi důkladně. Líbal každý jeho centimetr a nechával Sherlocka se chvět. Teprve ve chvíli, kdy poznal, že jeho manžel už toho příliš nevydrží, něžně do něj vsunul prsty. Sherlock nahlas zavzdychal a začal proti Johnovým prstům přirážet.

„Johne, prosím,“ Odpovědi se nedočkal slovy, ale John do něj rovnou pomalu vstoupil a také pomalu se v něm začal pohybovat. Sherlock obmotal nohy kolem Johnova pasu, aby ho do sebe dostal hlouběji. Když John cítil, že se blíží k vrcholu, začal laskat Sherlocka. Oba vyvrcholili ve stejném okamžiku a pak John padl na Sherlocka, který ho objal.

„Miluju tě, Johne. Moc.“

„Já tebe taky, Sherlocku. A už se nemrač.“

Sherlock se usmál a přitáhl si Johna ještě blíž.

...

Greg naštvaně mířil do pokoje Victorie Elisabeth. Už třikrát volal Mycrofta a Vicky, aby přišli k obědu a oni pořád nic. Rozrazil dveře a chtěl velmi důrazně dát najevo svoji nelibost, ale když spatřil obrázek před sebou, veškerý vztek ho přešel. Mycroft ležel na boku na zemi, Victorie Elisabeth seděla vedle něj a dávali spolu dřívka do správných otvorů. Vypadali spolu naprosto kouzelně a Gregovi vyvolali úsměv.

„Promiň, lásko, ale nám se nechtělo zvedat.“

„Evidentně. Ale měli byste. Stačí se jít najíst a pak můžete pokračovat. Vicky už stejně po obědě málokdy spí. Spíš by sis měl odpočinout ty.“

„Dobře drahý. Po obědě si lehnu a vezmu si Lis k sobě.“

„Jsi jako malý! Chvíli si odpočineš a pak si zase můžeš jít hrát s naší dcerou.“

Mycroft se jen usmál, vstal ze země a vzal dceru do náruče. „Slyšíš zlatíčko? Tatínek vydal rozkazy a my ostatní je poslechneme.“

Greg se zašklebil a vydal se do kuchyně, následovaný Mycroftem.

...

Sherlock s Johnem vstali z gauče, až když se ozval jejich hladový syn. John se ho s úsměvem vydal nakrmit a přebalit a Sherlock se vydal pro poštu. John přišel do obývacího pokoje se synem v náručí a našel svého manžela v křesle zaujatě číst dopis. Položil syna na koberec ke kostkám.

„Děje se něco?“

„Vidím to na problémy v dalších dnech.“

„Proč?“

„Přečti si to.“

Pane Holmesi,

máte pocit, že se nudíte? Chcete případ? Taky se nudím, takže udělám něco pro nás oba. Dejte si dobrý pozor na Andover 16.5 v 16:00. Příjemnou zábavu.

Váš A. B. C.

„To je teda hustý dopis. A šestnáctého je zítra. Co budeme dělat?“

Sherlock se chvíli rozmýšlel.

,,Půjdeme tam a uvidíme. Pokud to bude nějaký psychopat, zavoláme Lestradeovi.ˮ

,,Co s Hamishem?ˮ

,,Dáme ho k paní Hudsonové nebo k Lestradeovi.ˮ

,,Dobře, zařídím to. Jsi si opravdu jistý, že tam chceš jít?ˮ

,,Bojím se, že když tam nepůjdu a z něj se vyklube psychopat, začne zabíjet lidi.ˮ

John přikývl, i když se mu to vůbec nelíbilo.