45. kapitola

30.03.2016 18:14

 

Mycroft pak až do noci četl. Teprve o půlnoci se vydal za Sherlockem. Toho našel na balkóně jeho pokoje kouřit. Jednoduše se postavil vedle něj a vzal si bez dovolení cigaretu.

„Vezmi si,“ nemohl být potichu Sherlock. Mycroft jen pozvedl obočí a zapálil si. Chvíli jen potichu kouřili.

„Gratuluji, tvůj předpoklad byl přesný.“

„No jasně,“ usmál se povýšeně Sherlock. „O čem mluvíme?“

„O Magnussenovi mladším, idiote. O kom jiném?“

„Takže je případ uzavřený. To je fajn.“ Sherlock típl cigaretu a hned si zapálil další.

„Až budu doma, řeknu Gregorymu pravdu.“ I Mycroft už si zapálil novou cigaretu.

„Hm… to bych asi měl taky. Dobře, tak hned ten první večer. Ať to máme za sebou ve stejnou dobu.“

Mycroft jen kývl a popotáhl z cigarety. V té chvíli zafoukal jemný vítr a průvan, který vznikl v pokoji, bouchl dveřmi od balkónu a zavřel je. Bratři zůstali stát nehybně s cigaretami v ústech.

„Idiote!“

„Já? Je to tvůj pokoj!“

Po půl hodině dohadování se nakonec rozhodli slézt.

...

Fredy právě vycházela z administrativní budovy. Musela jít vyzvednout papíry, ale dřív se k tomu prostě nedostala. Najednou se jejím očím naskytl neuvěřitelný obraz. Bratři Holmesové, slézali z balkónu v prvním patře dolů. Fredy měla co dělat, aby se nesmála nahlas. Museli se totiž dostat na strom a pak po něm slézt. Byla to skutečně pastva pro oči. Celé slézání jim trvalo asi dvacet minut. Fredy jen dávala pozor, aby si nějak neublížili, ale nebylo to nutné. Teprve, když zmizeli ve dveřích oddělení, vylezla ze své skrýše – z poza keře. Rozhodla se, že si o tom s nimi ještě druhý den promluví.

„Tak jak se ti včera slézalo ze stromu?“

Mycroft sebou překvapeně trhl. Prudce se otočil a našel Fredy stát ve dveřích do jeho pokoje a rukami v bok.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ pokrčil Mycroft rameny a snažil se dát do pořádku.

„Jasně, že nevíš,“ protočila Fredy oči. „Máš štěstí, že vás nikdo jiný neviděl, kdyby to někdo řekl Gregovi a Johnovi, zabili by vás. A to nemluvím o těch cigaretách.“

„Máme své slabosti,“ připustil Mycroft.

„Které vaši manželé ne příliš rádi tolerují.“

„Uhm, doufám, že se to nedozví.“

„Neboj, nic jim neřeknu, i když by to byl dobrý materiál k vydírání.“

„Někdy mě děsíš.“

„To já ráda. Připraven jít domů?“

„Rozhodně, potřebuji odsud pryč. Musím zpět ke své rodině.“

„Jsem si jistá, že tvůj manžel tě rád opět uvidí ve své posteli.“

„To bude i Sherlock. Je sexuálně frustrovaný. Už začíná být nesnesitelný.“

„Jen Sherlock.“

„Já se dokážu víc ovládat.“

„Vážně? A co tenkrát, když Greg odjel do Skotska kvůli případu.“

„Byl pryč dva týdny a předtím jsme na sebe neměli moc času.“

„Jistě. Brzy přijede Greg a doveze ti oblečení. Myslím, že přijede i Nicole, takže se máš na co těšit.“

„Doufám, že aspoň nechá Snížka doma.“

„Můžeš doufat.“

„Běž radši vyslýchat mého bratra. Jsem si jistý, že mu trochu psychiatrického sezení udělá dobře.“

„Neboj i k němu se dostanu. Prvně mi ale musíš říct tři věci, které na něm obdivuješ.“

Mycroft na ni vyděšeně vytřeštil oči, ale Fredy se jen zasmála.

„Už nejsi moje kamarádka.“

„Taky tě mám ráda a teď mluv, kromě tvého bratra mě čekají ještě tři pacienti.“

„Proč chceš vědět zrovna tohle?“

„Mysli si třeba, že jsem se vsadila s Gregem. Ale pokud mi neřekneš, co chci vědět, povím Gregovi o tom vašem balkónovém dobrodružství.“

„Vyděračko!“

Jen se samolibě uculila. Ti dva idioti už jí unavovali a chtěla, aby si konečně uvědomili, že jsou bratři.

„Co třeba inteligence?“

„No určitě. Hned po jeho pásovém oparu na něm nejvíc obdivuju inteligenci.“

„Čím dřív odpovíš, tím dřív vypadnu.“

„Smysl pro humor, tvrdohlavost a neznalost některých oblastí. Stačí?“

„Fajn,“ usmála se Fredy. „Za pár dní se na tebe přijdu podívat. Doufám, že mě pustíš dovnitř.“

„Kdyby ne já, tak Gregory tě pustí určitě. Ale neboj se, tebe pustím vždycky.“

Rozloučili se a Fredy odešla za Sherlockem.

...

„Dobré ráno, Sherlocku. Jak se vám dnes daří po včerejší procházce?“

„Říkal jsem si, jestli nás někdo uvidí,“ odpověděl Sherlock. „Můj bratr se chlubil, že ve svém věku sleze z balkónu?“

„Nikoliv. Viděla jsem vás, dva závisláky na nikotinu, na vlastní oči. Myslím, že John by nebyl šťastný, kdyby to zjistil.“

„Tak by se to dozvědět neměl. Nevypadáte jako udavač.“

„Ani vy nevypadáte jako herec. Váš bratr má dojem, že jste příliš sexuálně frustrovaný. Nemá ani ponětí o průběhu sprch, se kterými vám tu John pomáhal.“

„Slibné pozorovací schopnosti, doktorko,“ pozvedl mírně obočí mladší Holmes.

„Spíš dobrý sluch,“ odpověděla s úsměvem. „Všechno zůstane tajemstvím, slibuji. Jen bych se ráda na něco zeptala. Jaké tři věci na Mycroftovi nejvíc obdivujete?“

Sherlock se rozkašlal. Tahle žena se dokázala zeptat opravdu na cokoliv. „A pokud vám to neřeknu, všechny moje zdejší prohřešky se dozví John.“

„Přesně tak, pane Holmesi.“

„Je víc paličatý než já, to je hodno obdivu, protože horší než já je betonová zeď. Pak jeho pokroucený a zvrácený smysl pro humor. A úplně nejvíc obdivuju to, co neví nebo nezvládá.“

„Fajn. Tak si teď užívejte doma a příliš Johna nezlobte.“

„To vám slíbit nemohu.“

Fredy na Sherlocka mrkla a odešla.

...

Sherlock seděl spokojeně zavrtaný ve svém kabátu v taxíku, který ho vezl domů. Hamish k němu byl přitulený a nechával se od svého otce hladit po hlavě. John seděl na předním sedadle a usmíval se. Po třech měsících se Sherlock vracel domů. Když dorazili na Baker Street, dali si všichni oběd a pak poslal John Sherlocka do postele. Sice se to neobešlo bez protestů, ale nakonec přece jenom šel. John s Mishou pak umyli nádobí a syn se pak vydal na rande. Už tři dny neviděl Alexe a stýskalo se mu po něm a také chtěl dát otcům soukromí. Věděl, že ho budou potřebovat.

...

„Děkuji drahý, oběd byl skvělý a tahle káva je také výborná“ pochválil Mycroft manžela. Seděl uprostřed gauče v obýváku a pil kávu. Z jedné strany se k němu tulila Nicole a na klíně mu vrněl Snížek. Greg obraz před sebou sledoval částečně pobaveně, částečně dojatě. Po třech měsících měl Mycrofta doma. Zdálo se to skoro neuvěřitelné, ale bylo to tak. Šel narovnat nádobí do myčky a trochu uklidit kuchyň. Za chvíli za ním přišla Nicole.

„Copak princezno? Táta tě zlobí?“

Nicky jen protočila oči. „Táta usnul jako dřevo a Snížek taky spí.“

„Táta bude hodně unavený, tak ho necháme spát.“

„Půjdu si malovat,“ oznámila dcera. Greg jen pokýval hlavou. Když se zhruba po půl hodině vrátil do obýváku, našel Mycrofta tvrdě spát. Vzal ho do náruče a odnesl do ložnice. Už ho tak dlouho neměl v jejich posteli, že teď, když ho do ní položil, nemohl odolat a lehl si zezadu k němu. Za chvíli ale musel vstát, protože jinak by se nemusel udržet. Kalhoty mu byly najednou zatraceně těsné a cítil, že je zralý na studenou sprchu. I po těch letech manželství byl jejich sexuální život pravidelný a bouřlivý a nebyli bez sebe déle než dva týdny. Teď museli vydržet tři měsíce. Během té doby sice neměl Greg na sex ani pomyšlení, protože se bál o manžela, ale teď ho měl na dosah a kdyby vedle něj zůstal, neovládl by se. Raději se posadil do křesla, dal si nohy na podložku a pustil se do čtení nového románu. Doufal, že ho manžel nezabije, že dopřekládal tu část, která chyběla, aby mohl jít do tisku.

Sherlock cítil, jak ho někdo pozoruje. S nespokojeným zamručením se zavrtal do přikrývek a otevřel jedno oko. John ležel nahý vedle něj a něžně ho hladil po vlasech. Neustále se na něj usmíval svým laskavým úsměvem, kterým vždycky dokázal rozpustit Sherlockovo srdce.

„Jak ses vyspal, lásko?“

„Skvěle,“ odpověděl Sherlock a usmál se na svého milovaného manžela. Po tak dlouhé době, kdy necítil manželův dotyk na svém těle, byl pěkně hladový. A včera opět ucítil krásu toho mít svého manžela v sobě. Nyní nemohl být spokojenější.

„Hamish ještě stále není doma,“ podotkl John jen tak mimochodem.

Sherlock se ušklíbl a překulil se nad svého manžela.

Hamish se vrátil domů až pozdě odpoledne. Vypadal nadmíru spokojený a kousance na jeho krku jen dokazovaly příčinu jeho spokojenosti. Ta ovšem opadla, když vešel do bytu jeho rodičů a našel své rodiče na pohovce v županech, jak se líbají.

„Ale no tak!“ zaprotestoval a uhnul pohledem.

Jeho rodiče, ty hyeny, se jen zasmáli, naposledy se políbili a posadili se.

„Ale no tak, Hamishi, vždyť to není noc, co bys ty nedělal s malým Moriartym.“

„To ale neznamená, že to musím vidět. Udělali jste vůbec něco k večeři?“

„Ne.“

„Fajn, půjdu něco objednat, snažte se zatím udržet své hormony pod kontrolou.“

„Jasně, tati,“ ozvalo se dvojhlasně a Hamish jen zavrtěl hlavou. Tohle byli jeho rodiče? Objednal čínu, a když seděli a nacpávali se k prasknutí, ozval se.

„Do školy pojedu zítra po obědě. Myslíte, že bude možné, abych se v noci vyspal?“

Sherlock se podíval na Johna a pokrčil rameny. „Pokusíme se.“

„Nevyspím se a pozvu sem babičku, že jí chcete vidět!“

Otcové jen zalapali po dechu a slíbili, že noc bude klidná. Sherlock sice ještě pozdě večer, když šli s Johnem spát, prskal, že je jejich syn sprostý vyděrač.

„Po kom to asi má, Sherly? Já lidi jen v nutných situacích střílím, ale na vydírání jsi tu ty.“

„Jak uklidňující, Johne. Půjdeme spát, ať máme energii na zítřek, že náš syn odjede?“

John políbil Sherlocka na čelo a objal ho kolem pasu. Společně pak usnuli.

...

Greg vařil večeři a Nicole seděla u kuchyňského stolu a vymalovávala. Mycrofta nechali spát, protože to si nutně potřeboval odpočinout.

„Tati?“ oslovila najednou Nicole Grega.

„Copak, zlatíčko?“

„Paní učitelka říkala, že máme vzkázat, že je nejvyšší čas přemýšlet, kam půjdeme k zápisu.“

„No jo… to je fakt. Však už jste s tátou vybrali ne?“

„Už dávno. Jenom, abysme nezapomněli.“

„Neboj se, princezno, na to se zapomenout nedá… Večeře je hotová. Chceš jít probudit tátu?“

„Jasně,“

„Ale Nicky… jemně. Ne, že ho poskáčeš, jako obvykle.“

„Budu jako andílek, slibuju,“ usmála se holčička a odběhla.

...

Potichoučku otevřela dveře do ložnice a uviděla Mycrofta stále spát. Posadila se na postel a jemně mu zatřásla ramenem.

„Tati… je večeře. Měl bys vstávat.“

Mycroft se probíral ze snu jen neochotně a pomalu. Když ale uviděl svoji holčičku, usmál se.

„Ahoj, princezno,“ pozdravil ji a posadil se. Nicole se k němu přitulila a nechala se pohladit po hlavě.

„Musíme jít, nebo se táta bude zlobit.“

„Řekni mu, že hned přijdu.“

Nicole poslušně odběhla a Mycroft si promnul spánky. Začínala ho bolet hlava, ale bál se vzít si jakýkoliv prášek. Jenže pokud se jeho migréna rozjede naplno, nebude to dobré. Mohl jen doufat, že to přejde a že si jeho manžel ničeho nevšimne. V koupelně si opláchl obličej studenou vodou. Po večeři si musí dát studenou sprchu, někdy mu to na migrénu zabíralo. Nejhorší bylo, že díky té zatím tupé bolesti hlavy neměl vůbec náladu se milovat s manželem. A přitom se tolik těšil, až budou zase spolu. Cítil se kvůli tomu pod psa, ale rozhodl se, to u večeře maskovat, jak nejlépe to půjde. Před vstupem do kuchyně se tedy zatvářil trochu rozespale a vstoupil.

„Mycey,“ usmál se na něj jeho drahý.

„Gregory,“ přikývl a aspoň trochu se pousmál.

„Jak ses vyspal?“

„Dobře, je skvělé být opět ve své posteli,“ odpověděl Mycroft a sedl si na židli.

„To jsem rád.“

Greg k němu přistoupil a lehce ho políbil, než mu Mycroft mohl polibek oplatit, Greg se přesunul k jeho uchu.

„Nechceš na tu migrénu prášek?“ zašeptal Greg a Mycroft na něj jen vyvalil oči. „Po těch letech tě znám, přestaň se tvářit tak překvapeně. Mám ti něco přinést.“

„Raději ne.“

„Fajn, ale jestli tě to do hodiny nepřejde, něco ti dám. Jasné?“

„Ano, drahý.“

„Dobře. Nicole, co kdybys zatím dosypala Snížkovi granule a ohřála mu trochu mléka?“

„Jistě, tati,“ zasalutovala Nicole a i se Snížkem v náručí běžela k jeho miskám na jídlo.

Greg se vrátil zpět k vaření a Mycroft si užíval to poklidné ticho, které nabízel jeho dům.

Po skvělé večeři dal Greg Mycroftovi prášky na bolest hlavy a poslal ho spát. Spolu s Nicole umyl nádobí. Poté Nicole napustil vodu, a jakmile se vykoupala, uložil ji do postele i se Snížkem.

Když jeho dcera spokojeně spala, vrátil se do ložnice, kde zaslechl téct vodu. S malým úsměvem na rtech se vysvlékl ze svého oblečení, které nechal v ložnici na zemi, než se vydal do soukromé koupelny jeho a Mycrofta.

Mycroft stál opřený o zeď a nechával vodu stékat na jeho tělo. Měl zavřené oči, jeho migréna ještě stále přetrvávala.

Co nejtišeji se vydal do sprchového koutu.

„Gregory,“ zamumlal Mycroft překvapeně, když si všiml svého manžela.

„Pšš, Mycey. Nech mě ti pomoct.“

Greg Mycrofta vášnivě políbil, než se svezl na kolena a vzal ho do svých horkých úst. Mycroft nebyl schopný ničeho jiného, než zavzdychání. Jeho únava, bolest hlavy i špatné vzpomínky najednou jakoby zmizely.

„Gregory…“ zašeptal, než zabořil ruce do manželových vlasů. Jeho tělem se rozlévala horkost a slast. Greg přesně věděl, co má udělat, aby se Mycroftova kolena roztřásla. Najednou uslyšel Mycrofta zasténat.

„Gregory… vezmi si mě… prosím tě… chci tě…“ Pak Mycroft vyvrcholil. Když se Greg postavil na nohy, tak ho pevně objal a chvíli ho líbal na krku. Vstoupil do něj teprve po chvíli a začal se v něm pohybovat jen pomalu. Nechtěl totiž jejich milování po tak dlouhé době uspěchat. Za chvíli oba zavzdychali a vyvrcholili.

„Mycey,“ zašeptal Greg a políbil manžela na tvář. Ten se k němu jen přitulil a Greg zcela jasně cítil, že se mu podlamují kolena. Opřel ho o sebe a natáhl se pro sprchový gel.

...

Celou cestu až do postele musel nakonec Mycrofta podpírat. Sám by to nedošel. Pomohl mu do pyžama, a když si spolu lehli do postele, přitáhl si ho k sobě. Doufal, že teď už to bude jen lepší.

Diskusní téma: 45. kapitola

<3

Alexis | 01.04.2016

Moc pěkné :)

:)

ThePavlaBlog | 31.03.2016

Nádhera :)

Přidat nový příspěvek