46. kapitola

09.04.2016 11:16

 

John si prozpěvoval a chystal snídani. Jeho milovaný detektivní konzultant byl náročné noci ještě v posteli a spal jako dřevo. Měli před sebou poslední den, kdy s nimi byl Hamish a kdy měl John dovolenou. Nazítří už musel do práce. Chtěl si proto náležitě užít a tak nachystal Sherlockovi snídani do postele.

„Sherly, vstávej,“ zašeptal mu John do ucha a políbil ho na něj.

Sherlock zavrněl a stáhl si Johna na sebe. Snídaně se jim protáhla, takže když se v poledne konečně vykopali z postele, Hamish musel k obědu objednat čínu. Sice bručel, že je to ve čtyřech dnech počtvrté, ale to bylo tak všechno, co s tím mohl dělat. Pak si šel balit do školy.

...

Nicole ani moc nepřekvapilo, když si musela ráno dělat snídani sama. Tátové včera nevypadali, že by vstávali brzo. Připravila müsli pro sebe a granule pro Snížka. Uvažovala, že něco připraví i tátům, ale pak mávla rukou a využila absence rodičů. Rozhodla se totiž, že se naučí psát a hodlala dneska pokročit trochu dál.

Greg se ráno probudil s Mycroftem v náručí. Byl rozhodnutý nechat ho pořádně vyspat, protože od zítřka zase budou všichni fungovat normálně. Jen doufal, že Mycrofta přešla migréna. Nechtěl mu dávat víc prášků proti bolesti, než bylo nezbytně nutné. V poslední době muselo jeho tělo vstřebat spoustu jiné chemie. Jenže nevěděl, jak jinak by si s manželovou obvykle silnou migrénou poradil.

...

Johne, myslíš, že bys mě mohl dneska postrádat? SWH

Zpráva Johnovi přišla po ranní vizitě. Povzdychl si, protože měl vědět, že Sherlock nevydrží dlouho nic nedělat a vezme první případ, který se mu namane. Pokud by tomu chtěl bránit, byly by zbytečné problémy.

Vyšetřuj. Ale jestli se ti něco stane, budeš spát měsíc na gauči. Jasné? JWH

Odeslal zprávu a vydal se na vyšetřovnu.

...

Když se odpoledne vrátil domů, nikdo tam nebyl. Jeho manžel se tedy ještě nevrátil z vyšetřování. John jen protočil oči a objednal si večeři. Čínu si vychutnal, a když si pak otevřel pivo, byl spokojený. K naprosté dokonalosti chyběl jen Sherlock.

Pokud jsou mé předpoklady správné, přijedu zítra v deset hodin. Miluju tě. SWH

Já tebe taky, Sherly. Dej na sebe pozor. Najdeš mě v posteli. ;) JWH

John sice nebyl nadšený z noci bez Sherlocka, ale co se dalo dělat. Jen si povzdychl a vydal se do prázdné postele. Neusínalo se mu tak snadno, jako obvykle, ale nakonec přece jen zabral.

...

Protože nemusel ráno vstávat, tak si nenařizoval budík. Probudil ho jemný polibek na čelo.

„Sherly…“ zašeptal a přitáhl si manžela k sobě. Neviděli se sice jenom jeden den, ale líbali se, jako by to byl rok. Když se od sebe oddělili, přitulil se Sherlock na Johnovu hruď.

„Povídej mi o případu.“

„Klientka žila ve strachu o svůj život a poprosila mě, abych jí obavy potvrdil nebo vyvrátil. Když jsem dojel k nim domů, tak jsem zjistil, že jí o život usiluje její nevlastní otec, protože do její svatby spravuje dědictví po její matce. Po svatbě by všechno přešlo na ni a on by neměl nic. Stejně se před dvěma lety zbavil klientčiny sestry.“

„Nechutné… idiot jeden. Jak to chtěl udělat?“ ptal se John dál.

„Vražedným nástrojem byl had. Prostrčil ho otvorem od větráku do pokoje oběti a pak ho pískáním přivolával zpátky. Ďábelské na tom je, že jed zmije bahenní se nedá prokázat, pokud přesně nevíš, co máš hledat.“

„A Sherlock Holmes, všechno geniálně vyřešil. Jako obvykle.“ usmál se John a políbil Sherlocka na čelo. Najednou zavibroval jeho mobil. Natáhl se pro něj a přečetl si zprávu.

Johne, prosím, nemůžeš se za mnou v práci dneska zastavit? Potřebuju poradit. Dík. GLH

Co se děje? JWH

Mycroft má už třetí den migrénu a nechce ho to pustit. Nevím, co s ním mám dělat. GLH

Ok, budu tam. JWH

...

„Dále,“ vyzval Greg klepajícího na jeho kancelář. Ulevilo se mu, když vstoupil John.

„Ahoj, Gregu, tak co se děje?“

„Sedni si, hned se ti budu věnovat. Kde máš Sherlocka?“

„Šel do márnice. Mluvil s Molly a zaujal ho jeden případ.“

Greg se jen pousmál a sedl si do křesla naproti Johnovi. Jeho tvář byla ustaraná. To John poznal na první pohled.

„Potřebuju, abys mi poradil, co mám dělat. Mycroft má už tři dny migrénu. A to rovnou takovou tu svoji, díky které nemůže téměř nic. Jenom ležet v zatemněné místnosti.“ Bylo vidět, že má Greg o manžela obavu. John se zamyslel.

„No rozhodně ti nedoporučuju rvát do něj moc prášků. Jeho žaludek a játra by to nemusely snést. Zkus mu namasírovat záda. Většinou to takhle dlouhodobě bývá ze zablokovaných zad. Konkrétně z krční páteře.“

„Na nic si nestěžoval.“

„To nutně nemusí. Zkus to a uvidíš, kdyby to nezabralo, tak pozítří přijedu a podívám se na něj pořádně.“

Greg kývl a chtěl ještě něco dodat. Jenže v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stanul Sherlock Holmes v celé své kráse.

„Všichni ve Scotland Yardu jsou idioti!“ zahlásil hned ve dveřích. John jen protočil oči a Greg se pohodlněji opřel v křesle.

„To už od tebe posloucháme spoustu let. Je to nudné a ohrané, vymysli laskavě něco jiného. Co jsme velkému detektivnímu poradci provedli tentokrát?“

„Ta televizní hvězda nezemřela na tu ránu, do níž se měly dostat bakterie tetanu. Předávkovala se botoxem z injekcí proti vráskám.“

„Dobře, nechám to prověřit,“ přikývl Greg a zavolal do pitevny.

„Nebude obdiv mé geniality?“ podivil se Sherlock.

„Netřeba dál podporovat tvoje, už tak velké, ego,“ uculil se jemně Greg. John jen souhlasně přikývl.

„Johne!“ zaúpěl Sherlock otráveně.

„Nemrač se, lásko,“ zasmál se John a natáhl se, aby mohl Sherlocka políbit na tvář.

„Hm.“

„Pojď, půjdeme domů,“ zašeptal Sherlockovi do ucha a štípl ho do zadku. Sherlock trochu poskočil a vyjekl jako malá holka. Greg měl co dělat, aby se smíchy nezhroutil na zem.

„Uvidíme se později, Gregu. Pozdravuj Mycrofta a nezapomeň na mou radu.“

„Jistě, Johne. Měj se, Sherlocku!“

Oba zdrhli z jeho kanceláře a Greg s úsměvem zaklonil hlavu. Za chvíli se ovšem jeho úsměv vytratil. Doufal, že bude moci pomoct svému manželovi a ulevit mu od bolesti.

…

Greg se večer vrátil domů z práce. Nicole seděla u stolu a jedla pizzu. Po Mycroftovi nebylo v kuchyni ani stopy.

„Tati!“

„Ahoj, zlatíčko. Kde je táta?“

„V ložnici. Nebylo mu dobře. Řekl, že nám mám objednat jídlo, tak jsem objednala pizzu.“

„Hodná holka. Jen jez, půjdu se podívat za tátou.“

Nicole jen přikývl a pokračovala v jezení. Greg se vydal do ložnice, která byla opět ponořena do tmy. Mycroft se krčil pod přikrývkami a odmítal jakýkoli kontakt s okolním světem.

„Mycey, miláčku, jak ti je?“ zeptal se, i když odpověď nečekal.

Mycroft skrčený pod přikrývkami jen zasténal. Greg se vysvlékl a převlékl do pohodlnějšího a měkčího oblečení. Opatrně odkryl Mycrofta, který nespokojeně zamručel.

„Věř mi,“ poprosil ho Greg a začal rozepínat košili, kterou měl Mycroft na sobě. Svlékl ji a pak si Mycrofta překulil na břicho. Jeho prsty bloudily po Mycroftově páteři, než ji začaly masírovat.

Mycroft potěšeně zasténal a naprosto se v jeho rukách uvolnil. Greg pokračoval v masáži ještě dalších dvacet minut.

„Lepší?“ zeptal se svého manžela.

Mycroft se zmohl jen na přikývnutí.

„Běž spát. Zítra ti bude líp.“

Mycroft se nezmohl na jediný protest. Zavřel oči a okamžitě usnul. Greg ho naposledy políbil na krk a odešel do kuchyně, aby povečeřel se svou dcerou.  

...

Mycroft neochotně otevřel oči. Venku bylo ještě šero a on proklel sanitku, která projížděla kolem jejich oken a probudila ho. Podíval se na hodiny na nočním stolku a zjistil, že jsou čtyři hodiny ráno. Chtěl si ještě pospat, ale nemohl už usnout. Nebylo se co divit, protože poslední dny strávil v posteli a odpočíval. Teď ho ale hlava nebolela, jen trochu za krkem. Usmál se a políbil zlehoučka Grega na tvář. To ta masáž Mycroftovi pomohla a on za ní byl neskutečně vděčný. Rozhodl se manželovi připravit malý dárek. Oblékl se do županu a vydal se do kuchyně. Dalo to trochu práce, ale nakonec byl úspěšný. Gregory se měl na co těšit.

...

John měl v práci volno a tak vstávali se Sherlockem až k obědu. Pak Sherlock nachystal čaj.

„Johne, ani jsem ti ještě neřekl, jak moc rád jsem doma a jak moc to pro mě znamená.“

„Sherly, i pro mě.“

„Měl bych ti asi říkat častěji, že pro mě je náš společný čas tím nejdůležitějším na světě.“

John se divil, že se mu pomalu z jeho detektiva stává romantik. Za chvíli ale poznal svůj omyl. Když si totiž společně sedli na gauč, ozval se naprosto příšerný zvuk. John sáhl pod polštář, na který si sedl a vytáhl prdící polštářek.

„Hm… funguje bezvadně,“ prohlásil Sherlock zamyšleně. Když si pak všiml výrazu v Johnově tváři, nemohl si pomoci a začal se mu smát. To si John nemohl nechat líbit a začal svého manžela mlátit polštářem. Nakonec se spolu váleli po gauči a smáli se jako malé děti.

„Parchante!“

„Ale Johne, šel jsem kolem krámku s potřebami pro komiky, tak jsem tam zašel.“

„Ještě jednou na mě použiješ něco takového a přestěhujeme se na dva měsíce ke tvým rodičům!“

„Rozkaz, Johne,“ zasalutoval Sherlock a přitáhl si ho blíž.

„Radši mě vezmi do postele, abych ti to mohl odpustit.“

„Jak si přejete, kapitáne.“

…

O hodinu později spolu Sherlock a John leželi na své posteli, když tu se ozval Johnův mobil. Jen velmi nerad se vymotal ze Sherlockova objetí a z jejich vyhřáté postele. Na podlaze našel ležet své kalhoty, ze kterých rychle vylovil svůj mobil. Volal mu Hamish.

„Ahoj, Misho, co potřebuješ?“

„Jak je tátovi?“

„Je mu mnohem líp. Chceš s ním mluvit?“

„Možná za chvíli. Chtěl jsem ti jen oznámit, že tento víkend nepřijedu domů.“

„Cože? Proč?“

„Jedeme s Alexem k jeho rodičům. Pozvali nás na jejich chatu. Alexův otec má narozeniny.“

„Moriarty nebo Moran?“

„Moran.“

„Fajn, přijedeš aspoň další týden?“

„Jasně, že jo. Alex pojede s rodiči pryč, budete mě mít jen pro sebe.“

„Dobře tedy. Tak si to užij. Chceš tátu?“

„Zavolám mu později, pozdravuj ho.“

„Budu. Měj se, Hamishi.“

„Ty taky, tati.“

John s povzdychem položil mobil.

„Podle toho, co jsem slyšel, soudím, že se náš syn nevrátí o víkendu domů.“

„Ne, jedou k někam na chatu s Alexovými rodiči. Moran má narozeniny.“

John se vrátil zpět do postele do Sherlockovy náruče.

„Ber to z pozitivní stránky. Máme celý víkend pro sebe.“

„Myslíš ty někdy taky na něco jiného, kromě sexu a případů?“

„Jo, ale to raději nechceš vědět, věř mi.“

„Máš jediné štěstí, že tě tak moc miluju.“

„Já vím, Johne, já vím.“

...

Greg a Mycroft se ráno rozloučili sladkým polibkem. Po dlouhé době se k sobě mohli tulit a ne a ne se od sebe odtrhnout.

„Ať tě ani nenapadne pustit se do překladu, čtení nebo do něčeho podobného! Dneska máš povolený jenom odpočinek. Jasné?“

„Gregory… to snad… dobře,“ kývl nakonec Mycroft hlavou a naposled manžela políbil. Když se od sebe odtrhli, Greg odešel a Mycroft s Nicole se také začali chystat.

...

V deset hodin byl Mycroft zpátky doma. Napřed se převlékl a uvařil si kávu, načež se spokojeně rozvalil na gauč. Usmál se, když se vedle něj stočil do klubíčka Snížek. Chvilku se s ním mazlil a pak se natáhl po svém tabletu. Manžel mu sice zakázal číst a opravovat, ale co oči nevidí, srdce nebolí, pomyslel si a pustil se do práce. Za chviličku mu zapípal mobil.

Říkal jsem žádné čtení a žádné překládání! Okamžitě ten tablet polož nebo dneska spíš na pohovce! GLH

Mycroft jen polkl. Jak mohl jen Gregory vědět, co dělá? V tu chvíli mobil zapípal znovu.

Strávil jsem příliš dlouho vedle britské vlády, než abych se nenaučil, jak používat skryté kamery a štěnice. :) Všechno vidím. Tak koukej ten tablet položit. GLH

Mycroft se zasmál a tablet položil na konferenční stolek. Učili se jeden od druhého, a jak se zdá, zase svého manžela podcenil. Co se dalo dělat, věděl, že hledat kamery by mu nepomohlo a odstranit je také ne. Pustil si hudbu a začal relaxovat. V tom se jeho mobil ozval znovu.

Hodný kluk. :* GLH

Taky tě miluju, drahý. MLH

Však on se jeho drahý bude divit, až dostane překvapení. Mělo by to být už za chvíli.

...

Gregory si totiž vždycky po obědě nechával donést do kanceláře kávu a zákusek. Pomáhalo mu to se soustředit po obědě na papíry. Zrovna ten den se v kanceláři od rána neukázal, protože ho všichni honili od čerta k ďáblu. Padl za stůl a napil se kávy. Byla přesně taková, jakou miloval. To se mu v práci stávalo jen opravdu málokdy a svůj milovaný višňový koláč s drobenkou nestal snad v práci ještě nikdy. Když stavěl hrnek s kávou zpátky na tác, všiml si obálky. Nic na ní nebylo napsané, tak ji otevřel. Na lístečku, který byl v ní, byla napsána jen tři slova – Miluji tě. Mycroft. Zamilovaně se usmál a vzal do ruky mobil. Jeho manžel věděl, že tohle ho potěší víc, než cokoliv jiného. Obyčejné vyznání znamenalo pro Grega strašně moc.