5. kapitola

08.09.2014 14:51

John té noci vůbec nepustil Sherlocka z postele. Jednoduše ho připoutal k posteli a užíval si tělo svého detektiva. Nebylo proto divu, že ráno byli oba velmi unavení, ale šťastní jako nikdy v životě.

„Sherlocku…“

„Hm?“

„Musím teď ráno do práce.“

„To nemyslíš vážně! Zůstaň tu semnou!“ zaprosil Sherlock.

John zesmutněl a přitáhl si Sherlocka do náruče.

„Miláčku, já musím. Na zbytek týdne si směny zruším, ale dneska už to nepůjde. A ty si alespoň odpočineš.“ Sherlock jen smutně kývl hlavou.

„A vůbec, nechceš jít semnou a navštívit svého bratra?“

„Nemám na něj náladu a na jeho řeči také ne.“

John Sherlocka nepřemlouval, jen ho políbil na temeno hlavy a vstal z postele. Uvařil snídani, spolu se Sherlockem v klidu posnídali a on se vydal do práce.

V nemocnici vládl obvyklý ranní spěch, ale John měl skvělou náladu. Jeho Sherlock byl zpátky a svět byl najednou opět plný barev. Při převlékání do pláště si dokonce začal prozpěvovat. Pak vzal Mycroftovu složku a začetl se do ní. Krevní testy se sice zlepšovaly, ale stále to nebylo nic slavného. Ještě nějakou dobu mu bude zle a také bude muset držet dietu. John se pro sebe zasmál a už teď se těšil, až mu tuto novinku bude sdělovat. Momentálně bylo potřeba změřit Mycroftu Holmesovi tlak a také mu převázat zápěstí. John tedy vzal obvazy a vydal se k Holmesovi staršímu na pokoj. Když otevřel dveře, uviděl nejen Mycrofta, ale také Gregoryho. Ten seděl na pelesti postele, držel Mycrofta za ruce a povídali si spolu.

„Dobré ráno,“ pozdravil John.

Oba se k němu otočili a dr. Watson si mohl oddychnout. Vyzařovala z nich pohoda a klid, stejně jako před dvěma lety. Zdálo se, že už si většinu věcí vyříkali.

„Neruším vás?“

„Ale vůbec ne, nechce mě odvázat.“ postěžoval si Mycroft.

„Nikdy předtím sis nestěžoval,“ podotknul Gregory a políbil ho na čelo. Mycroft přivřel oči, ale nic na to neřekl.

John se usmál nad jejich hašteřením.

„Změřím ti tlak a vyměním obvazy. Myslím, že když je tu teď Greg, mohl bych tě odvázat.“

„To by bylo milé,“ utrousil Mycroft a nechal Johna dělat jeho práci. Gregory ho stále držel za jednu ruku a to na něj mělo uklidňující účinky.

„Tak jaký byl včerejší večer s nejmladším Holmesem?“ zeptal se Greg s úšklebkem. Mycroft protočil oči a snažil se ho ignorovat. To poslední, co nyní potřeboval, bylo slyšet o milostném životě jeho mladšího bratra.

„Úžasný,“ odpověděl John a nezapomněl zamrkat.

„Ano, tomu věřím. Tvůj krk vypadá, jako by tě pokousal upír.“

John si zřejmě doteď neuvědomil, jak moc je jeho krk červený. A kdo by se mu taky divil. Ráno měl jiné starosti, než se na sebe podívat do zrcadla. Povzdechl si a rychle Mycroftovi vyměnil obvazy.

„Mám počítat s návštěvou svého drahého bratra?“ ozval se Mycroft.

„Nevím. Ráno se mi ho nepodařilo přemluvit. Snad přijde odpoledne, ale nejsem si jistý.“

„V pořádku. Jsem si jistý, že se prvně bude chtít raději opět zabydlet. Přeci jen jsou to dva roky, co naposledy spal ve vlastní posteli.“

Ten tajemný výraz na Johnově tváři mu však okamžitě naznačil, že se pletl. Včera večer to rozhodně nebyla Sherlockova postel, na které slavili jeho návrat.

„Myslím, že stejně nakonec přijde. Doma se bude nudit. A zrovna teď nemá žádný případ, tedy, o kterém bych věděl.“

Mycroft přikývl a John dokončil svou práci.

„I když se tvůj stav vrací k normálu, bude potřeba, abys byl na dietě. Nesmíš jíst nic těžkého, ale je důležité, abys pravidelně jedl.“

Mycroft se na něj podíval s nenávistným pohledem a John měl co dělat, aby se nerozesmál. 

„Dále se nesmíš nijak fyzicky namáhat. Aspoň týden,“ dodal John a vysloužil si dvojí vražedný pohled. „A Gregu, měl by sis jít odpočinout. Vím, že nechceš, ale prospělo by ti, kdyby ses pořádně vyspal.“

„Neodejdu.“

„Gregory,“ povzdechl si Mycroft.

„Fajn. Ale do odpoledne tu zůstanu. Pak se vrátím do Scotland Yardu a zítra se vrátím, platí?“

„Ano.“

„Skvěle.“

John vrátil svou pozornost k Mycroftovi.

„Neměl bych tě odvazovat, ale vím, že teď se nepokusíš zabít.ˮ

„Nemám důvod,“ řekl Mycroft a Gregory lehce stisknul jeho ruku.

„Dobrá.“

John ho odvázal a Mycroft se konečně mohl pořádně protáhnout.

„Pamatujte na to, co jsem vám říkal. Já teď půjdu dál.ˮ

„Neboj se, Johne,“ ujistil ho Greg, i když jeho oči šibalsky zářily.

John protočil oči a odešel z pokoje. Nechá těm dvěma soukromí.

Sherlock znuděně přecházel po bytě. Neměl co dělat. Neměl žádný případ, John asi našel všechny jeho skrýše na cigarety a vyházel všechny jeho experimenty.

 Přemýšlel nad tím, jestli má zajít za Mycroftem do nemocnice, nebo ne. Jako správný bratr by tam zajít měl, jenže z druhého hlediska…

Co si jeho bratr sakra myslel, když se pokoušel zabít?! Že umře a Lestrade z toho bude šťastný?! Hluboce věřil tomu, že kdyby umřel on, Lestrade by ho s radostí následoval.

Idioti, idioti, idioti…. Proč kolem sebe neměl normální lidi? Asi proto, že normální lidi se neradi baví s vysoce funkčním sociopatem.

U jeho myšlenek ho vyrušilo zapípání mobilu.

Koukej se zvednout a přitančit sem, Sherlocku Holmesi! Tvůj bratr tě teď potřebuje! JW

Nechce se mi! SH

To máš špatný. Přijď do nemocnice. Okamžitě. JW

A co za to? SH

Sherlock byl opravdu zvědavý, co jeho milý vymyslí, aby ho dostal do nemocnice.

Sex na záchodech? JW

Za 25 minut jsem tam. SH

Diskusní téma: 5. kapitola

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek