5. kapitola

17.12.2014 15:03

Jít dalšího dne do práce a neusmívat se, bylo pro Willa opravdu obtížné. Musel se tvářit jako smutný muž, jehož milenec byl zatčen a předchozího večera utekl z vězení. Kdyby se usmíval a tvářil spokojeně, těžko by mu někdo věřil, že neví, kde Hannibal je.

Pořád nedokázal uvěřit, že se Hannibalovi podařilo utéct a už vůbec ne, že se vrátil zpět k němu. Tušil, ne, věděl, že Hannibal uteče. Očekával ale, že uteče pryč ze státu sám a Will už jej nikdy neuvidí.

Když se tohoto rána probudil, čekal vedle něj na posteli prázdné místo. Místo toho jej do nového dne uvítaly silné paže, které mu dodávaly teplo, a něžné polibky, které mu Hannibal s láskou věnoval.

Willovi se nechtělo vstát z postele, bylo mu hodně příjemně. Nejraději by strávil s Hannibalem v posteli celé dopoledne. Měl ale práci a ta se k Willově i Hannibalově nelibosti nedala ignorovat.

 Hannibal mu však nezapomněl připravit oběd a políbit ho na rozloučenou, čímž mu odchod z domu aspoň trochu usnadnil a skvěle ho navnadil, aby se co nejdříve vrátil domů, zpět do Hannibalovy náruče.

Věděl, že nebude trvat dlouho a policie zjistí, kde Hannibal je. Až ten čas nadejde, Hannibal bude muset utéci a Will půjde s ním. Kamkoli.

Will vstoupil do své učebny, která již byla naplněna nadšenými studenty. Ti mu stále věnovali lítostivé pohledy. Willovi to bylo k smíchu. Zajímalo ho, jak by se asi tvářili, kdyby jim řekl, že jeho snoubenec utekl z vězení a včera večer spolu strávili velmi vášnivou noc.   

Will musel uznat, že od doby, co se dozvěděl o pravé identitě jeho milence, se jeho myšlenky stávaly šílenějšími a sadističtějšími. Hannibal se mu dostal do hlavy více, než Will očekával. Probudil v něm jeho temnou stránku. Měl Willa naprosto omotaného kolem svého elegantního prstu. Vždyť Will byl ochotný pro něj udělat cokoli. Hannibal to věděl a neváhal toho využívat ve svůj prospěch.

Will se podíval na své studenty a snažil se potlačit úšklebek. Na zeď promítnul oběti Chesapeakského rozparovače.

,,Jak všichni víte, policie zadržela Chesapeakského rozparovače. Byl jím doktor Hannibal Lecter, sériový vrah a kanibal. Seznam jeho obětí je opravdu dlouhý a seznam orgánů, které obětím vyřízl, snědl a dokonce naservíroval svým hostům, je ještě delší. Proto bych vás měl upozornit na jednu velmi důležitou věc. Hannibal Lecter včera utekl z vězení. Zabil přitom jednoho dozorce. Vzal si s sebou jeho žaludek. Policie po něm pátrá, zatím ale nikdo neví, kde je.ˮ

Will se na chvíli odmlčel a pozoroval obličeje svých studentů. Jiní ho litovali ještě víc, druzí byli vystrašení a báli se o svůj život, další byli znechucení metodami jeho snoubence. Nikdo z nich ho však nedokázal ocenit. Neodkázali ocenit krásu a péči, kterou do svých vražd Hannibal vkládal. Jaká to škoda.

…

Hannibal netušil, co má dělat. Dům už měl poklizený, psi byli nakrmení a i oběd už měl uvařený. Ven jít nemohl, protože byl hledaný zločinec, do večeře bylo ještě daleko, takže zatím nemělo smysl něco vařit.

Nakonec se usadil v křesle s knihou. Nedokázal se však soustředit na nic z toho, co četl. Místo toho vnímal každý zvuk, který slyšel zvenčí. Každý malý zvuk ho donutil odvrátit zrak od knihy a zkontrolovat, jestli se někde venku nepotlouká policie. Věděl, že riskuje. Čím déle tady zůstane, tím dřív ho policie najde. Will sice na chvíli odvedl jejich pozornost, ale i tak to byl pro něj velký risk.

Odložil knihu stranou a usadil se k počítači. Už byl rozhodnutý, kam uteče. Zdědil několik rodinných vil po celém světě. Rozhodnul se pro tu v Rakousku. Byl tam jednou i předtím a moc se mu tam líbilo. Vila byla krásně zařízená a bylo v ní všechno potřebné. Hannibal si byl jistý, že se bude Willovi líbit také.

Hannibal byl dost bohatý na to, aby si dokázal pronajat osobní letadlo i s pilotem, který byl jeho starým známým. Stačilo trochu pohrozit a byl ochotný udělat všechno, co Hannibal chtěl.

Hannibal si byl vědom toho, že musí všechno zfingovat tak, aby to vypadalo, že byl Will unesen. Will nepotřeboval mít další potíže a Hannibal mu je nechtěl přidělávat. Už teď toho na něj bylo dost.

Rozhodnul se. Uteče s Willem už dnes. Nic ovšem Willovi neřekne. Ví, že to Willa pobouří, ale musí to udělat.

Hannibal vypnul počítač a vstal z křesla. Vydal se do ložnice zabalit nějaké oblečení a ty nejdůležitější věci.

…

Will ukončil lekci a všichni studenti začali beze slova odcházet. Will rychle začal balit své věci. Chtěl být co nejdříve doma, chtěl se schovat od světa a to bylo možné pouze v Hannibalových pažích, v jediném místě, kde byl opravdu v bezpečí.

Bohužel se ale přiřítila zatracená Alana Bloomová. Will měl silný pocit déjà vu.

,,Co se děje, Alano?ˮ zeptal se. Z jeho tónu hlasu šlo přímo poznat, že s ní nechce mluvit.

,,Víš, že Hannibal utekl?ˮ zeptala se ho opatrně.

,,Ano. Jack mi včera večer volal.ˮ

,,Ty víš, kde je, že?ˮ

,,Už jsem to říkal Jackovi, Hannibal něco říkal o Jižní Americe. Nevím, jestli je tam, vůbec nevím, kde je. Nemluvil jsem s ním.ˮ

,,On se tě nepokoušel kontaktovat?ˮ Alana byla vážně překvapená.

,,Ne.  Asi jsem mu za moc nestál. Pravděpodobně se mě snažil jen oblbnout, abych nepřišel na to, že je vrah.ˮ Will musel hrát ublíženého. Byl to jediný způsob, jak se zbavit Alany.

,,Je mi to všechno líto, Wille.ˮ

,,Mě taky, ale co se stalo, stalo se. Teď když mě omluvíš, musím jít domů a nakrmit psy.ˮ Will se otočil k východu rozhodnutý odejít.

,,Wille.ˮ Alanin hlas ho zastavil. Otočil se a vyčkal, co mu řekne dalšího. ,,Kdybys cokoli potřeboval, řekni mi. Pomůžu ti. Vždycky ti pomůžu.ˮ

,,Já vím, Alano. Děkuji.ˮ

Will odešel a nechal Alanu stát v učebně. Nevěřil jí. Nevěřil jí jediné slovo. Will si unaveně povzdychnul a stisknul prsty v pěst. Musí se rychle dostat domů předtím, než dostane další panický záchvat.

…

Hannibal uslyšel štěkot psů a brzy na to se otevřely dveře. O několik vteřin později vstoupil Will do místnosti. Byl pěkně unavený.

,,Náročný den, drahý?ˮ zeptal se a přitáhl si Willa k sobě.

Will neodpověděl, místo toho se mu hlouběji zavrtal do náruče a pevně mu objetí opětoval. Hannibal se pro sebe usmál a věnoval Willovi několik polibků na čelo.

,,Stalo se něco v práci? Problémy se studentem?ˮ Will zavrtěl hlavou. ,,Byl za tebou někdo kvůli mně?ˮ Will přikývl. ,,Alana?ˮ Will opět přikývl. ,,Udělám ti čaj. Teplý nápoj ti udělá dobře, slibuji.ˮ

Will se nechal odvést a posadit na pohovku. Hannibal zatím odešel do kuchyně. Dal do konvice vařit vodu. Z kredence vytáhl hrníček s podšálkem, do kterého dal sáček s čajem. Z kapsy vytáhl malou lahvičku s léky. Jeden vytáhl a hodil ho do hrníčku.

,,Omlouvám se, Wille. Je to pro tvoje dobro,ˮ pomyslel si Hannibal předtím, než nalil do hrníčku horkou vodu.

I s teplým hrníčkem se vrátil zpět do obýváku. Klekl si před pohovku a podal hrníček Willovi, který jej vděčně přijal. Pár minut počkal, dokud čaj aspoň trochu nevystydnul. Pozvedl hrníček ke svým ústům a usrkl několik kapek výborného čaje. Hannibal stisknul jeho ruku a jemně ji pohladil svým palcem.

Will usrkl ještě několik kapek předtím, než se začal cítit divně. Začala se mu točit hlava a pomalu začal ztrácet cit v rukách. Celé jeho tělo těžklo, jeho víčka se začala zavírat a svět kolem něj přestával existovat. Hannibal vzal hrníček z Willové ruky a opatrně ho položil na stůl.

,,Co bylo v tom čaji? Zdrogoval jsi mě?ˮ dostal ze sebe Will slabým hláskem. Snažil se neusnout, ale bylo to tak těžké. Hannibal se na něj smutně usmál a pohladil ho po tváři.

Únava vyhrála a jeho oči se zavřely. Bál se. Tak strašně se bál, že toto je konec, že ho tu nyní Hannibal nechá a odjede pryč. Sám. Celou jeho hlavou proudila jen jediná myšlenka. Jednoduchá myšlenka, která nesla neuvěřitelnou váhu.

Prosím, neopouštěj mě!