6. kapitola

08.09.2014 14:53

Za Johnem se zavřely dveře a Mycroft si přitáhl Gregoryho k sobě, aby ho mohl políbit. Jejich polibek byl dlouhý a plný citů. Znovu si v něm vyznali lásku, kterou cítili. Gregoryho ruce bloudily po Mycroftově těle a mířily stále níž. Pak narazil na Mycroftův penis a začal ho přes kalhoty jemně hladit. Mycroft Gregorymu zavzdychal do úst. Měl pocit, že pokud toho brzy nenechá, tak se neovládne. Gregory najednou sjel na Mycroftův krk. Na to místo, kde byl jeho milenec velmi citlivý a to už Mycroft nevydržel a s tlumeným zasténáním vyvrcholil.

„Gregory… to bylo…“ naprosto neměl slov. Jeho milenec se jen usmál a políbil ho.

„Mycrofte… já pojedu zkontrolovat co je nového v práci a dohodnu si, že kdyby něco, tak mi budou volat. A jel bych se nastěhovat…“

„Neboj se, až se vrátíš, tak mě tu najdeš. Slíbil jsem ti přece, že už se o to znovu nepokusím. Věř mi přece trochu.“

Gregory už zapomněl, že v něm dokáže starší Holmes číst jako v otevřené knize. Jen mu zacukaly koutky a on vzal Mycrofta za ruce a znovu ho políbil.

„Zastavím se zítra ráno,“ slíbil a odešel.

...

John mezitím obešel své pacienty. Na oddělení byl klid a tak se vracel do lékařského pokoje. Vůbec nevnímal svoje okolí, protože byl pohroužený do myšlenek na noc, kterou strávil se Sherlockem. Jeho kolegové byli naštěstí ochotní si s ním vyměnit směny, takže měl do konce týdne volno. Najednou ho uchopil pár silných rukou a ty ho vlekly k toaletám. John chtěl nejdřív křičet, ale pak ucítil vůni, která byla charakteristická pro Sherlocka a nikdy ho neopouštěla. Nechal se tedy zatáhnout na pánské toalety, kde mu Sherlock zacpal ústa polibkem a začal z něj strhávat oblečení.

„Sherlocku… ty ďáble…“ zavzdychal a začal ho také svlékat.

Za chviličku byli oba nazí a Sherlock přitlačil Johna ke zdi. Chtěl ho začít připravovat, ale doktor ho zarazil.

„Lásko, tohle je adrenalin… nejsem ze skla…“

Sherlock ho políbil a vstoupil do něj. John se zachvěl, protože to přece jenom trochu bolelo. Ale postupně přecházela bolest ve slast a on se začal blížit k vyvrcholení. Naprosto pustil z hlavy, že by mohl někdo přijít a načapat je. Vnímal jen Sherlocka, který vzal do ruky Johnův penis a začal ho laskat. To už bylo na doktora moc. Kousl se do ruky a vyvrcholil. Sherlock, který ho přitom sledoval, vyvrcholil malou chvíli po něm. Usmáli se na sebe a začali se oblékat.

„Měl bys jít za Mycroftem…“

Sherlock se zašklebil.

„Nuda…nemám na ty dva idioty náladu.“

„Sherlocku Holmesi! Ještě jednou o nich tohle řekneš a nebude měsíc žádný sex!!!“

Sherlock sklopil hlavu a zavrčel.

„Dobře, dobře, Johne… koneckonců, třeba by pro mě mohl mít případ.“

„Myslíš taky na něco jiného než na případy?“

Hned jak otázka opustila Johnovy rty, věděl, že se neměl ptát. Sherlockův úšklebek hovořil za všechno.

„Nic jsem neřekl! Tvůj bratr se psychicky i fyzicky rychle zotavuje, tak se prosím tě chovej slušně.“

„Rozkaz kapitáne!“ kývl detektiv hlavou, políbil Johna a odešel za svým bratrem.

...

Gregory byl pryč teprve dvacet minut a Mycroftovi už chyběl a chtěl, aby se už vrátil. Věděl ale, že bude muset počkat do rána a to ho nesnesitelně frustrovalo. On bez Gregoryho nebyl nic, jen chodící stroj. To Gregory z něj dělal člověka. Musejí se vzít. U téhle myšlenky se Mycroft zarazil. Před dvěma lety o ní uvažoval, ale vzhledem k okolnostem k ní nedošlo. Zdá se, že teď dostali novou šanci a on jí hodlal využít. Povzdychl si, kdyby tu tak měl svůj mobil, mohl by to začít řešit. Ale takhle. Najednou ho napadlo, že by mohl být v saku, které viselo ve skříni. Jako muž činu vstal a šel se podívat. Měl štěstí, jeho mobil byl tam, co vždycky. Horší ovšem bylo, že se mu podlomila kolena a on se poroučel k zemi. Někdo ho ale chytil do náruče.

„Pozor idiote, další pokus by ti tak snadno nemusel projít!“

Mycroft si odfrkl a ani se nemusel dívat, kdo ho podpírá. Návštěvou ho poctil samotný jeho bratříček.

„Co chceš, Sherlocku? Myslel jsem si, že nechceš přijít.ˮ

Sherlock protočil oči a pomohl mu na postel. Přikryl ho a posadil se vedle něj.

„Idiote. Samozřejmě, že přijdu. Jsi můj bratr. Navíc si nemůžu nechat ujít příležitost ti nadat do idiotů.ˮ

„Jen do toho.“

„Co tě to proboha napadlo, Mycey? Proč jsi neřekl Lestradovi pravdu? Navíc teď, pár dní před mým návratem.ˮ

Sherlockův pohled změkl a Mycroft věděl, že všechna hraná nenávist byla stranou. Nyní tu byli dva bratři, kteří se o sebe hluboce starali a udělali by pro sebe cokoli.

„Bál jsem se, že když mu to povím, bude naštvaný a opustí mě,ˮ odpověděl pravdivě.

„Místo toho jsi mu lhal, hrál sis na nedosažitelného. A co se stalo? Opustil tě. Myslím, že by pro něho bylo lepší, kdybys mu řekl pravdu. Bylo by lepší, kdyby tě opustil kvůli tomu, že jsi mu lhal, než když odcházel s pocitem, že už ho nemiluješ. Máš jediné štěstí, že je vždycky ochoten ti tak snadno odpustit.ˮ

 „O Johnovi nemluvě,“ podotknul Mycroft.

Sherlock jeho komentář ignoroval, místo toho pokračoval.

„Jsem vždycky víc šťastný, když vím, že i ty jsi šťastný. Myslel jsem si, že se nikdy nedožiju toho, abys s někým chodil. Nikdy jsi nikoho nemiloval, samozřejmě kromě mě a rodičů. A teď jsi konečně našel někoho jiného, o koho se můžeš starat. Netlač ho od sebe pryč. Miluje tě, je to až bolestně očividné.ˮ

„Už ho nikdy neopustím. Když jsem byl bez něj, bylo to pro mě, jako by už život neměl smysl.ˮ

„A ty ses raději pokusil zabít, než aby ses mu omluvil.ˮ

„Každý děláme chyby.“

„Tys málem udělal tu největší svého života. Přemýšlel jsi nad tím, co by Lestrade udělal, kdyby se dozvěděl, že jsi mrtvý? Jsme si jistý, že by tě pěkně rychle následoval.ˮ

Mycroftovi se zadrhl dech v ústech. Věděl, že by to tak nejspíše dopadlo. Oba k sobě byli až příliš vázaní. Věděl, že Gregory ho bezmezně miluje i po tom všem. A nejspíš by ho opravdu následoval. Nezabil by jenom sebe, ale také Gregoryho.

Ani si neuvědomil, že pláče. Mohl zabít Gregoryho! Jeho Gregoryho, který byl vždy tak šťastný.

Zabil by ho vlastní smrtí…

Sherlock se naklonil a setřel svému bratrovi slzy.

„Jsem rád, že jste opět spolu, ale uvědom si, jak křehký Lestrade je. A prosím, snaž se vyvarovat další sebevraždy. Nechci přijít o svého jediného bratra.ˮ

Sherlock ho objal a Mycroft objetí vděčně přijal.   

„Tak, teď mi řekni, proč ses snažil chodit po pokoji, když víš, že tě vlastní nohy neudrží.ˮ

„Chci požádat Gregoryho o ruku, snažil jsem se dostat ke svému mobilu.ˮ

„Sotva ses znovu narodil, už se chceš ženit? Dej tomu čas. Když ho požádáš teď, Lestrade si bude myslet, že to děláš kvůli mně. Počkej, až se opět zabydlíte v jednom bytě. Bude to tak lepší.ˮ

„Odkdy je z tebe odborník na vztahy?ˮ

„To víš, když cestuješ po celém světě a po cestě nemáš co dělat, díváš se na všelijaké seriály.ˮ

„Víc detailů nepotřebuju.“

„Skvěle. No nic, půjdu najít Johna,“ oznámil Sherlock a zvedal se z postele.

„Nech doktora trochu vydechnout, s takovouhle ho zničíš.ˮ

„Vzhledem ke stavu tvého inspektora, bych pomlčel.ˮ

„Trhni si.“

Sherlock na něj vypláznul jazyk.

„Uzdravuj se, drahý bratře. Až se o tomhle dozví maminka, budeš pořádně v loji.ˮ

„Přísahám, že jestli jí to řekneš, nakopu ti zadek.ˮ  

„Neřeknu jí to, přijela by a nedala by mi pokoj. A já teď nemám čas. Musím dohnat ty dva ztracené roky sexu.ˮ

„Sexuální závisláku!“

„Taky tě mám rád, Mycey. Teď buď hodný kluk a počkej si na Lestradeův návrat, do té doby se snaž neumřít.ˮ

„Hajzle malej!ˮ zavrčel Mycroft naštvaně, když Sherlock vylítnul ze dveří. Někdy měl opravdu chuť svého mladšího bratra zabít.

Uložil se na posteli a přikrývku si přitáhl až ke krku. Než dorazí Gregory, pokusí se prospat.